Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Návštěva / Tváří v tvář člověku

Návštěva / Tváří v tvář člověku

kritika / Janis Prášil / 30. 8. 2016

Dánský konceptuální umělec a režisér Michael Madsen se ve svém dokumentu Návštěva ptá představitelů NASA, OSN a odborníků na vesmírnou etiku na to, jak by společnost zareagovala na setkání s mimozemskou civilizací. Kontemplativní esej, který propojuje dokumentární film s prvky sci-fi však nepátrá po empirických důkazech o existenci vesmírných bytostí. Otázky určené zástupcům mimozemské rasy paradoxně směřují k podstatě člověka a lidské civilizace.

Zájem o globální otázky je pro Madsenovu tvorbu typický. Svědčí o tom jeho zamýšlená trilogie snímků Na věčnost o obřím úložišti radioaktivního odpadu, nahlíženém jako odkaz společnosti budoucím generacím, i plánovaná Odyssea, prozkoumávající téma osobní svobody. Návštěva odhaluje na střetu s neznámem zranitelnost, sebedestruktivnost a křehkost lidské rasy, která skrývá své nejistoty za neoblomnou víru ve vědecké poznání a zdání kontroly nad okolním světem. O to víc překvapuje skutečnost, že se člověk přes svou rozporuplnost staví do role morálního soudce. Může se zdát, že dokument představuje pouze obecně známé skutečnosti a stále se točí kolem stejných otázek, které nepřináší nová zjištění. Téma je však nahlíženo z neobvyklé, zcizující perspektivy. Režisér konceptuálním průlomem zviditelňuje obtížně uchopitelnou látku a formou hry s divákem i s protagonisty, které situuje do vymezené role účastníků fiktivní události, vyvolává potřebu hledání interpretací. Abstraktní a komplikované otázky, na něž neexistují jasné odpovědi, Madsenův tým přetváří do uměleckého tvaru, který oslovuje silou estetického účinku a interpretačním bohatstvím. Na rozdíl od rozhlasové dramatizace románu Válka světů H. G. Wellse, jejíž premiéra rozpoutala u veřejnosti paniku, sebereflexivní dokumentární esej neustále upozorňuje na to, že se zabývá hypotetickou situací. Cílem snímku, který proto nelze označit za mystifikaci, není zmást nebo vyděsit, ale představit modelovou situaci, jež divákovi umožní nahlédnout za horizont všednodenní reality. Intertextuální odkaz na ikonické spojení Straussova valčíku s Kubrickovým snímkem 2001: Vesmírná odysea, nebo úryvek Bowieho písně Space Oddity jsou hravou připomínkou melancholie, kterou v člověku od nepaměti vyvolává vesmír.

Nejintenzivnější scény snímku věnované pomyslné cestě jednoho z expertů vesmírnou lodí zdůrazňují dojmy kosmonauta, který se vznáší v temnotě a zažívá silný pocit jinakosti a přítomnosti něčeho nebo někoho dalšího. Cestu iracionální tmou podvědomí střídají scény s postavou ve skafandru, kráčející interiérem barokní knihovny, které odpoutaná kamera Heikkiho Färma a hudební kompozice jednoho z předních představitelů spirituálního minimalismu současnosti Arvo Pärta propůjčuje status chrámu. Právě cesta komnatami za poznáním a bloudění temnotou nabízejí symbolický přesah do oblasti duchovna. Kromě aluze na Solaris se tak dostáváme blízko k dalšímu z Tarkovského spirituálních filmů, Stalkerovi. Důvěrné a intenzivní pocity přítomnosti vyšší entity, která zná odpovědi na všechny životní otázky, též mohou připomínat prožitek boží existence. Ať už jde o mimozemšťany, nebo Boha, pro Madsena jsou to pouze společenské koncepty, které využívá jako nástroj k prozkoumávání světa.

Režisér, který v rozhovorech s novináři prozrazuje, že je ateista, tvrdí, že realitu nemůžeme poznat, pouze ji interpretovat. Relativizuje základní premisu poosvícenského racionalismu a odkrývá rysy postmoderního myšlení. Informace jsou to jediné, co člověk má. Jejich pravdivost je však otázkou úhlu pohledu, potažmo víry. Zatímco monumentální „qatsi“ trilogie Godfreye Reggia předkládá názorově vyhraněnou reflexi lidské společnosti, Madsen se odmítá stavět do pozice morální autority nalézající jednoznačné odpovědi. Naopak podniká napínavou cestu za poznáním.

Svými procházkami imaginární vesmírnou lodí, potažmo lidským podvědomím se Návštěva dotýká otázek, jež nedokáže zodpovědět ani náboženství, ani věda. Madsenovi se s fascinující přesvědčivostí podařilo vystihnout touhu západní společnosti po nalezení jasných odpovědí a zachytit kolektivní depresi následující po zjištění, že svět nelze ani racionálně uchopit ani kontrolovat.

Návštěva (The Visit, Finsko, Dánsko, Rakousko, Irsko, Norsko, Švédsko, Nizozemsko, 2015, IMDb)
Režie a scénář: Michael Madsen, kamera: Heikki Färm, střih: Nathan Nugent, Stefan Sundlöf, hudba: Karsten Fundal, 83 min., distribuce: MFDF Ji.hlava  (premiéra v ČR 2. 5. 2016).

Návštěva (The Visit, Finsko, Dánsko, Rakousko, Irsko, Norsko, Švédsko, Nizozemsko, 2015, IMDb)
Režie a scénář: Michael Madsen, kamera: Heikki Färm, střih: Nathan Nugent, Stefan Sundlöf, hudba: Karsten Fundal, 83 min., distribuce: MFDF Ji.hlava  (premiéra v ČR 2. 5. 2016).

Přečteno 1374x

Článek vyšel v časopise Cinepur #106, srpen 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #120

#120

prosinec 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Příliš sladká země / Sweet Country

Selhání systému / Střídavá péče

Dokonale vyměřený seskok / Mission: Impossible - Fallout

Pokecali ještě parádněji / Chata na prodej

Umírání lidové písně / Studená válka

Filozofie prázdnoty / Climax

Dvojí vědomí černošského policajta / BlacKkKlansman

Zápas s řečí dějin / Jan Palach


DALŠÍ Z RUBRIKY

Editorial 119: Muž ve filmu

Žít, pracovat, pózovat / Televizní světy Ryana Murphyho

Zběsilost v srdci i v obličeji / Nicolas Cage jako mem

Fascinující Fassbender / Filmové performance maskulinit

Rabijáti, svalovci i šprti / Reprezentace maskulinit v americkém filmu a televizi od 40. let do...

Jak definovat mužnost na plátně

Úvod k tématu 120: Muž ve filmu

Lidovost, masovost, oblíbenost… / Jak rozumět populární kultuře po třiceti letech


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Filozofie prázdnoty / Climax

IMAX spiritualita / Cesta času

Tolstoj ve slow cinema / Ta, která odešla

Poetizace krutosti / Sibiřský deník

Člověk bestie / Rozpolcený


RUBRIKY

anketa (23) / český film (78) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (94) / fenomén (70) / festival (74) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (114) / komiks (10) / kritika (767) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (692) / objev (3) / pojem (36) / portrét (9) / profil (102) / reflexe (24) / report (105) / rozhovor (157) / scénář (4) / soundtrack (41) / téma (873) / televize (95) / tisková zpráva (1) / událost týdne (223) / video (2) / videoart (16) / videohra (58) / web (42) / zoom (153)

Cinepur #106 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #106, srpen 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Filmová diplomacie Chinawoodu / Obrysy současné čínské kinematografie (Antonín Tesař, téma)

Doom: Pekelný soundtrack spojuje videohry, metal a klubový experiment (Jiří Špičák, soundtrack)

Editorial 106 – Nebát se podívat jinak na Karlovy Vary a FAMU (Jindřiška Bláhová, editorial)

Hardcore Henry / Na YouTube do kina (Jiří Flígl, kritika)

Horace and Pete / Život není komedie (Martin Šrajer, televize)

Spojené státy lásky / Agonická společnost osamělosti (Pavel Sladký, zoom)

+ více...