Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Humr / Vybroušený, nikoli otupený špičák

Humr / Vybroušený, nikoli otupený špičák

kritika / Ondřej Pavlík / 28. 9. 2016

Řecká divná vlna si donedávna udržovala pozici okrajového festivalového proudu, jehož jinakost se kromě nezaměnitelné absurdní stylizace a výstředních sémantických her zakládá i na exoticky znějícím jazyku a neokoukaných hereckých tvářích. Strohou výpravu a nízkorozpočtový vizuál obvykle kompenzuje nápaditý scénář, v němž odpsychologizované postavy, vměstnané do pevně daných společenských rolí, zkoumají meze svého lidství. V souvislosti s katastrofální hospodářskou situací Řecka si proto filmoví kritici o celém „weird“ hnutí utvořili romantickou představu provokativní umělecké skupiny, která nejen že vznikla navzdory krizovým ekonomickým podmínkám, ale navíc tyto podmínky ve své tvorbě dokáže originálně reflektovat.

Když se loni Yorgos Lanthimos, čelní zástupce řecké divné vlny, zařadil s filmem Humr do evropské první ligy, mýtus o důsledné alternativě získal povážlivou trhlinu. Atraktivní mezinárodní casting, uniformní anglické dialogy a vysoké produkční kvality totiž řadí snímek do kategorie, kterou francouzští connoisseuři posměšně nazvali europuding. Dříve úsporný, jasně vyhraněný a divácky náročný koncept tak podle některých reakcí ustoupil sice štědřeji dotovanému, ale podbízivému artovému mainstreamu. Ve skutečnosti však Lanthimosovi vzestup do festivalové smetánky prospěl. Zacílení na širší publikum se pozitivně odrazilo zejména ve větší tvůrčí soustředěnosti, která režisérovým předchozím počinům, Špičáku a Alpám, citelně scházela.

Lanthimosovy snímky jsou vždy obrazem smyšlených, hermeticky uzavřených komunit, jež drží pohromadě soubor bizarních pravidel. Především proto jsou tato díla čtena alegoricky. Špičák, ve kterém autoritářský otec bůhvíproč drží pod zámkem svoje tři dospělé děti, byl například přijat jako podobenství o totalitních režimech. Takovému výkladu možná odpovídá orwellovské nakládání s jazykem, kdy se věznění potomci z výukových kazet učí newspeak zbavený veškerých asociací se svobodným životem. Už méně sem ale zapadají další excentrické rituály, které ústřední alegorickou linii neprohlubují, ale spíše ji rozmělňují v přehlídku samoúčelně vychýlených kuriozit.

V Humrovi oproti tomu Lanthimos s dvorním scenáristou Efthymisem Filippouem budují svoje dosud nejpřesvědčivější terárium, kafkovskou laboratoř, v níž jízlivě pitvají odvěký diktát tradiční společnosti: „Najdi si odpovídající protějšek, nebo buď zatracen (v tomto případě proměněn ve zvíře).“ Do krajnosti dovedené předpisy luxusního hotelu, kde čerstvě rozvedení či opuštění lidé provádí nucené námluvy, přitom trefně komentují řadu dalších reálně uplatňovaných zvyklostí. Domněnku, že partneři musí sdílet stejné rysy, zoufalou snahu protějšků tyto rysy předstírat, nebo rozšířený omyl, že příchod potomka dá nefunkční vztah do pořádku. Vyvstává tak před námi uvěřitelná, do detailu promyšlená satira, v níž postupně odkrývaná zákoutí fikčního světa dále obohacují jeho ústřední premisu.

Zádrhel filmu ale vychází najevo poté, co se děj přemístí do guerillového tábora singles, který ovládají sice jiné, ovšem neméně striktní příkazy. Problematické je už to, že autoři tyto domněle svobodomyslné samotáře uskupují do asketické, téměř sektářské družiny. Jak se navíc záhy dozvídáme, tato družina tvoří jakousi militantní bojůvku, která je s párovým světem ve vzájemném otevřeném střetu. Lanthimosův film tak ve finále neřídí důmyslná dialektická logika, ale potřeba dramatického konfliktu a jeho gradace. Rozšířený názor, že v druhé „lesní“ části snímek ztrácí dech, proto nemusí mít původ jen v náhle zvolněném tempu, ale v nedotaženém alegorickém konceptu, který se nakonec vzdává počáteční věrohodnosti ve prospěch šokantních výjevů.

Navzdory vyššímu rozpočtu a hvězdnému obsazení však Humr není otupenou, nýbrž lépe vybroušenou verzí Lanthimosových raných filmů. S herci ostatně film zachází podvratně: jindy mužný Colin Farrell dostává roli tlustého páprdy, gay Ben Whishaw se ocitá v heterosexuálním svazku, Léa Seydoux hraje bezcitnou mrchu. Řecké tvůrce paradoxně zrazuje totéž, co v minulosti – nedostatek intelektuální koncentrace a naopak přebytek nespoutané fantazie a imaginace, který se tu definitivně projevuje v rozpačitém, na oko nedořečeném závěru.

Humr (The Lobster, Irsko, Spojené království, Řecko, Francie, Nizozemsko, USA, 2015, IMDb)
Režie: Yorgos Lanthimos, scénář: Yorgos Lanthimos, Efthymis Filippou, kamera: Thimios Bakatakis, střih: Yorgos Mavropsaridis, hudba: Johnnie Burn, hrají: Colin Farrell, Ben Whishaw, Léa Seydoux, John C. Reilly, Angeliki Papoulia ad., 118 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 24. 3. 2016).

Humr (The Lobster, Irsko, Spojené království, Řecko, Francie, Nizozemsko, USA, 2015, IMDb)
Režie: Yorgos Lanthimos, scénář: Yorgos Lanthimos, Efthymis Filippou, kamera: Thimios Bakatakis, střih: Yorgos Mavropsaridis, hudba: Johnnie Burn, hrají: Colin Farrell, Ben Whishaw, Léa Seydoux, John C. Reilly, Angeliki Papoulia ad., 118 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 24. 3. 2016).

Přečteno 2287x

Článek vyšel v časopise Cinepur #105, červen 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #124

#124

srpen 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Eastwoodovo Carpe diem! / Pašerák

Bumtarata bum bum bum / The Beach Bum

Nůž na stereotypy / Ostrým nožom

Jak nežít v mistrovském díle / Skleněný pokoj

Hands Across (Black) America / My

Sperma, krev a spása mezi hvězdami / High Life

Mládeži, rozchod / Genesis

Farhádí na španělské vinici / Všichni to vědí


DALŠÍ Z RUBRIKY

Cyklus Kino pravdy a lásky připomene v Brně výročí listopadu 89

Ingimundur staví dům / Bílý bílý den

Benátky: Babyteeth je suverénním debutem australské režisérky

Almodóvarovy vycpávky / Bolest a sláva

Benátská soutěž zkraje nabídla filmy o manželství i vesmíru

Úvod k tématu: Tarantino

Editorial 124 / Kdybych kouřila, zapálila bych si Red Apple

Přesčas v továrně na sny / Tenkrát v Hollywoodu a filmová metafikce


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Bumtarata bum bum bum / The Beach Bum

KVIFF: Film Až přijde oheň ukazuje děsivou krásu živlů

KVIFF: Čínský Portrét mozaikou patří k vrcholům soutěže

KVIFF: Bulharský soutěžní film Otec není žádná Sláva

KVIFF: Škop volá Budiž světlo, ale zůstává v bezpečném šeru


RUBRIKY

anketa (24) / český film (83) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (98) / fenomén (73) / festival (87) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (117) / komiks (10) / kritika (803) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (730) / objev (3) / pojem (36) / portrét (11) / profil (105) / reflexe (24) / report (110) / rozhovor (160) / scénář (4) / soundtrack (45) / téma (898) / televize (102) / tisková zpráva (1) / událost týdne (239) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (62) / web (42) / zoom (157)

Cinepur #105 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #105, červen 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Mumblecore: Komunikace jako terapie. LOL. Ha ha. (Jiří Anger, fenomén)

„V mém víkendovém světě. . .“: Jiný pohled na fandom (Henry Jenkins, téma)

Anomalisa / Proměna plyšové manic pixie dream girl (Anna Krejčířová, kritika)

Jan Němec o scénáři, látce a dramaturgii / Autorský film je nesmysl (Jan Němec, fenomén)

Ave, Caesar! / Engels, který štěká (Martin Mišúr, kritika)

Undertale / Odhodlání nezabíjet (Michal Böhm, videohra)

+ více...