Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Spotlight / Óda na dobře odvedenou práci

Spotlight / Óda na dobře odvedenou práci

kritika / Michal Baranovič / 23. 9. 2016

Když 17. června roku 1972 zadržela americká FBI pětici "zlodějů" poté, co se vloupali do komplexu budov Watergate, nikdo neměl ani tušení, do jak vysokých míst nitky kolem skandálu povedou a jak rozsáhlý bude mít celá aféra dopad na americkou společnost. O necelé čtyři roky později byl do kin uveden oceňovaný snímek Alana J. Pakuly Všichni prezidentovi muži, vycházející ze stejnojmenné knihy novinářů Carla Bernsteina a Boba Woodwarda, kteří aféru vyšetřovali pro deník The Washington Post. Také nejnovější snímek Thomase McCarthyho Spotlight sleduje novináře (tentokrát píšící pro The Boston Globe) při odkrývání šokujícího skandálu. Snímek točící se kolem rozsáhlého případu sexuálního zneužívání dětí duchovními je často pokládán za Všechny prezidentovi muže pro 21. století. Předně proto, že jsou oba představiteli novinářských filmů a zároveň dokudramat. Nejdůležitější roli v nich tudíž sehrávají informace a jejich třídění, které je stejně důležité pro postavy i diváka.

Již úvodní scéna (sice podle některých zdrojů faktograficky sporná), odehrávající se uprostřed noci na bostonské policejní stanici v roce 1976, předznamenává celkové pojetí. K události mimořádného významu dochází během rutinní noční služby a matka s dětmi, kněz i advokát mizí dřív, než se o ně přítomní policajti, jejichž perspektivu přebíráme, začnou důkladněji zajímat. Kromě tematického rámce a expozice do děje tahle scéna prezentuje klíčové motivy a postupy vyprávění, které jsou rozvíjeny a variovány napříč celým filmem. Vyprávění si nevšímá pouze informace jako takové, ale klade důraz na způsob, jakým na ně protagonisté přicházejí (a jak s nimi následně naloží – případně jak s nimi mohli naložit v minulosti, ale neudělali to). Hlavní hrdiny – novináře – prezentuje skrze jejich zdlouhavou a nároční práci na případu, přičemž téměř nebo zcela ignoruje jejich osobní životy (nebo jako u Mikea Rezendese naznačuje, že jej kvůli práci sami odsouvají na druhou kolej). Je proto zcela na místě označit Spotlight za procedurální novinářské drama, inspirující se v Pakulově slavném snímku.

Zároveň si je ale potřeba uvědomit také odlišností mezi oběma tituly. Na rozdíl od Všech prezidentových mužů je Spotlight z hlediska stylu nenápadnější, a i díky tomu také otevřenější emocím a výrazným hereckým výkonům (zejména kritikou vyzdvihovaného Marka Ruffala, který si v porovnání s dřívějšími rolemi vysloužil nálepku hereckého chameleona). Nejviditelnější posuny se ovšem odehrávají v tematické a významové rovině. Kromě kritiky mocného postavení a politiky katolické církve (nejen) v USA jde o reflexi pozvolného nástupu éry internetu, proti kterému stojí svět tradiční žurnalistiky v tištěných médiích. Také tým investigativních novinářů Spotlight představuje jednak kontrast vůči bulvární žurnalistice, specifičnost jeho metod a zacílení lze odčíst i ze situování jeho pracoviště mimo hlavní kancelářské prostory redakce The Boston Globe. Přitom ale vyprávění nesklouzává k nekritické oslavě řemesla a heroizaci novinářů, nýbrž je ukazuje jako chybující a nedokonalé, přesto odhodlané lidi na správném místě.

Spotlight je tedy v zásadě precizně odvyprávěným snímkem o souboji dvou systémů – prvním (církevní představitelé a právníci), snažícím se zamezit průniku informací o kněžích a zneužitých dětech na veřejnost, a druhým (novináři a jejich zdroje), snažícím se naopak tyto informace zveřejnit a zamezit tak dalšímu fungování prvního systému. Zároveň je také snímkem o několikanásobné ztrátě jistot. Nejde pouze o instituci církve, muže, kteří mají zastupovat boží vůli na zemi, a nejistou pozici tradiční žurnalistiky, čelící vzestupu internetu, budoucího mocného informačního nástroje. Ne náhodou je do příběhu zahrnuta i pasáž odehrávající se 11. září 2001, ve které sledujeme reakci novinářů na první zprávy o teroristických útocích. Záběry hořících budov Světového obchodního centra představují cosi do té doby zcela nemyslitelného. Jedním z pevných bodů v rychle se měnícím světě zůstávají hrdinové filmu. Nijak bezchybní, v minulosti činící špatná rozhodnutí, ale snažící se svou práci teď a tady odvést, jak nejlépe umějí.

Spotlight (USA, Kanada, 2015, IMDb)
Režie: Tom McCarthy, scénář: Tom McCarthy, Josh Singer, kamera: Masanobu Takajanagi, střih: Tom McArdle, hudba: Howard Shore, hrají: Mark Ruffalo, Michael Keaton, Rachel McAdams, John Slattery ad., 128 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 7. 4. 2016).

Spotlight (USA, Kanada, 2015, IMDb)
Režie: Tom McCarthy, scénář: Tom McCarthy, Josh Singer, kamera: Masanobu Takajanagi, střih: Tom McArdle, hudba: Howard Shore, hrají: Mark Ruffalo, Michael Keaton, Rachel McAdams, John Slattery ad., 128 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 7. 4. 2016).

Přečteno 2890x

Článek vyšel v časopise Cinepur #105, červen 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #148

#148

srpen 2023



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Hranice klimatického hraní / Terra Nil

Zuřím, tedy jsem / Beef

Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna

KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána

KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce

KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici

KVIFF: Blažiny lekce uštědřují divákům pořádný monokl

KVIFF: Alegorická detektivka Úsvit není ani ryba, ani rak


DALŠÍ Z RUBRIKY

Argentinu i Batmana nabídne letošní Noir Film Festival

Přišla v noci i do Litoměřic, festval zahájí zjevení letošní sezony

Festival v Litoměřicích bude překračovat hranice

Na LFŠ přijedou Lav Diaz i Rajko Grlić

Kvíření po česku / Queer motivy ve službách „normálnosti“

Třeseme se Standou Pekárkem / Volha jako konvenční prestižní televize

Nekonečně mnoho tváří Cate Blanchett

Terapie strachem / Satiry Rubena Östlunda


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Osm hrozných / Lekce dějin jako krvavých žánrových obrazů

The Program: Pád legendy / Americká tragédie

Slepá / Rozostřené vyprávění


RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)

Cinepur #105 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #105, červen 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Já, Olga Hepnarová / Deník, dokument, rekonstrukce (Janis Prášil, kritika)

Ondřej Hudeček / Sdělení ve druhém plánu (Pavel Sladký, český talent)

Jan Němec o scénáři, látce a dramaturgii / Autorský film je nesmysl (Jan Němec, fenomén)

Náprava škod / Femslash fanouškovství (Iveta Jansová, téma)

Komiksy spřízněných duší / Fenomén dódžinši na rozcestí (Anna Křivánková, téma)

Batman vs. Superman: Úsvit spravedlnosti / Batman a Superman se (zase) vrací (Michal Böhm, kritika)

+ více...