Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Star Wars Battlefront / Pohodlná nostalgie

Star Wars Battlefront / Pohodlná nostalgie

videohra / Jan Švelch / 24. 11. 2017

Značka Star Wars je zárukou toho, že se téměř jakýkoli produkt bude slušně prodávat. Nostalgií opředená původní trilogie ale zároveň vzbuzuje vysoká očekávání, která v minulosti mnohdy vedla ke zklamání. Vzpomeňme na druhou trilogii nebo nové režisérské verze původních filmů. Podobný osud potkal i střílečku Star Wars Battlefront, od níž mnoho hráčů čekalo víc než kompetentní variaci na sérii Battlefield od stejného výrobce.

Počítačové hry podle Star Wars mají dlouhou a rozporuplnou historii. Už od roku 1982 vznikaly první licencované tituly jako střílečky Star Wars od Atari nebo Star Wars: The Empire Strikes Back od Parker Brothers (nyní patří pod Hasbro). Bezkoncepční licenční politika ale vedla k tomu, že mnoho her s nálepkou Star Wars mělo pochybnou kvalitu. I tak se ale najdou výjimky, které patří ke kánonu počítačových her nehledě na vypůjčený fikční svět. Mezi ně patří simulátor vesmírného souboje Star Wars: X-Wing (1993), role-playingová hra Knights of the Old Republic (2003) od BioWare nebo právě i původní Star Wars Battlefront (2004). V rámci licenční politiky došlo k zásadní změně až v roce 2012, kdy společnost Disney koupila práva na celou značku Star Wars a o rok později ohlásila exkluzivní spolupráci s vydavatelem Electronic Arts pro počítače a domácí konzole, na které se budou podílet tři vývojářská studia: BioWare, DICE a Visceral Games. Nový reboot Star Wars Battlefront z listopadu 2015 je prvním výsledkem této spolupráce.

Vývojáři z DICE vzali úspěšný model z roku 2004, využili svoje zkušenosti z válečné série Battlefield a vytvořili přívětivou střílečku, jejíž ideálním publikem jsou občasní hráči a hráčky se slabostí pro Star Wars. Samotné datum vydání bylo naplánováno měsíc před premiérou sedmé epizody Star Wars: Síla se probouzí. Počáteční zájem o hru sice nenaplňoval očekávání, ale úspěch filmu a částečná vánoční sleva prodeje podpořila. Podle oficiálních informací se do konce roku 2015 prodalo přibližně 12 milionů kopií, což odpovídá optimistickým předpovědím Electronic Arts.

Ačkoliv Star Wars Battlefront nasbíral mírně nadprůměrné recenze, hru obklopuje aura rozpaků a nenaplněných očekávání. Velké oči měli ale především sami fanoušci, kteří v Battlefront vkládali nepodložené naděje, že půjde o nový herní megahit. Zklamané pokrčení rameny ovšem vlastně není na místě. Vývojáři totiž dodali, co slíbili – funkčně skromný, ale vizuálně úchvatný reboot střílečky pro více hráčů z roku 2004. Bez jakéhokoliv uceleného příběhu a plnohodnotného módu pro jednoho hráče se atmosféra Star Wars redukuje na známé scenérie planet jako Tatooine, Hoth nebo Endor a obleky Stormtrooperů. A to mnoha hráčům stačí. Přístupná střílečka z oblíbeného fikčního světa totiž může sloužit jako prostor pro jejich vlastní popkulturní fantazie a emergentní narativy, které nevycházejí ze scénáře, ale z jedinečných herních situací. Důležité je tak mít na paměti, že Battlefront je v jádru nenáročná hra, která nabízí jen chvilkové rozptýlení. Pokud na to přistoupíme, můžeme se v klidu kochat pralesy na Endoru protkanými střelami z blasterů a o pět minut později si užívat přelety nad vulkanickou planetou Sullust v kokpitu ikonické lodi Millennium Falcon.

Hlavní předností a lákadlem Star Wars Battlefront je technické zpracování – vše od designu hlavního menu, přes obličeje vojáků i Stormtrooperů, až po zvuky zbraní, působí precizně a čistě. Nikdo od Battlefrontu nečekal boření Lucasova fikčního světa, spíš jde o kombinaci „best of“, remixu a rebootu toho, co lidé mají na Star Wars nejraději. V tomto ohledu navíc dává smysl úmyslné přehlížení druhé, mladší trilogie, která nemá mezi skalními fanoušky dobrou pověst. Celá hra se točí kolem nejpopulárnějších tří původních dílů, nabízí ale i jednu mapu na planetě Jakku ze sedmé epizody.

I po stránce mechanik Battlefront vlastně jen opakuje ověřené postupy z předchozí tvorby studia DICE a dalších stříleček pro více hráčů. Vývojáři ovšem měli na paměti, kdo jsou jejich cíloví hráči. Nabízejí proto přístupný a celkem štědrý systém customizace vybavení a postavy bez přílišného zdržování. Konvenční boj zpestřují vozidla, letadla i šest hrdinů (po třech ze strany dobra i zla), jejich implementace ale mírně narušuje jinak férový souboj řadových anonymních bojovníků. Je ovšem pravda, že bez jejich přítomnosti by hráči nemohli zažít epické bitvy známé z filmových předloh.

Battlefront nasytil prvotní hlad po hrách z fikčního světa Star Wars. Vydavatelská strategie Electronic Arts v tomto ohledu zafungovala podle plánu – na začátek připravit co nejpřístupnější střílečku, kterou v budoucnosti doplní příběhové hry. Zároveň jde o celkem rafinovaný krok, jak prodloužit životnost MMORPG Star Wars: The Old Republic (2011), která v poslední době chytá druhý dech. Battlefront není zklamání ani veledílo, prostě jen zkracuje a zpříjemňuje čekání na další hry odehrávající se „před dávnými časy, v předaleké galaxii“.

Přečteno 1326x

Článek vyšel v časopise Cinepur #104, březen 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #114

#114

prosinec 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY videohra

Star Wars Battlefront / Pohodlná nostalgie

Talos Principle / Strašně nesmyslná náplň existence

Oxenfree / O vztazích a rádiových frekvencích

South Park: The Stick of Truth / Společenstvo klacku

Portal a Portal 2 / Chytrá myš v chytrém bludišti

Alien: Isolation / Paradoxy hráčova srdce

This War of Mine / Hrát, nebo přežít

Titanfall / Vyladěný nový kolos mezi starými vraky


DALŠÍ Z RUBRIKY

Nejvíc nominací na Zlaté glóby získala romance Tvar vody

Pokračování seriálu Sedmilhářky bude režírovat Andrea Arnold

Berlinale zahájí animovaný Psí ostrov Wese Andersona

Editorial 114: Visegrádská animace

Loutka stále žije! / Příklady z české a polské animace

Oči kočky, úsměv pantera / Smyslnost, melancholie a úzkost v soudobé maďarské animaci

Polsko: Na hraně emocí i žánrů

Chvála soudržnosti i rivality / Současný stav visegrádské animace


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Oxenfree / O vztazích a rádiových frekvencích

Čekání na nový megahit / Nejistá budoucnost herních blockbusterů


RUBRIKY

anketa (22) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (88) / fenomén (67) / festival (56) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (110) / komiks (10) / kritika (713) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (613) / objev (3) / pojem (36) / portrét (5) / profil (96) / reflexe (24) / report (95) / rozhovor (151) / scénář (4) / soundtrack (35) / téma (836) / televize (85) / tisková zpráva (1) / událost týdne (192) / video (2) / videoart (16) / videohra (52) / web (40) / zoom (149)

Cinepur #104 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #104, březen 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Fargo 2 / Tak to začíná, něčím docela malým (Lucie Česálková, televize)

Naši furianti aneb Vizuální obrození českého filmu? (Matěj Nytra, téma)

Saulův syn / Dřeň industrializované genocidy (Kamila Dolotina, kritika)

Dlouhý záběr jako atrakce / Několik poznámek ke kameře v současném Hollywoodu (Martin Bubrín, téma)

Rozhovor s režisérem Miguelem Gomesem / Garážový punk portugalského filmu (Martin Kudláč, rozhovor)

Netflix: globální, nikoliv český (Anna Krejčířová, web)

+ více...