Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Hunger Games: Síla vzdoru 2. část / Katniss, bohyně plodnosti

Hunger Games: Síla vzdoru 2. část / Katniss, bohyně plodnosti

kritika / Šárka Gmiterková / 14. 4. 2016

Závěrečný díl filmové tetralogie Hunger Games stvrzuje rozkolísanost celé série . Druhá část cyklu s podtitulem Vražedná pomsta pouze zlehka variovala ustavující snímek násobením již známých motivů. Od rebelie jednotlivce jsme se dostali ke vzpouře celých skupin, namísto standardních hladových her se pořádalo jubilejní klání a slavnostní šaty hlavní hrdinky s sebou nenesly jen popelkovský motiv, ale dorostly do mocného transformačního symbolu. Loni uvedená první polovina finální epizody Síla vzdoru dosavadní tón radikálně změnila a spíš než chytře nakombinovanou akční směs různorodých vlivů a aluzí nabízela poněkud trpkou poému o revolučním boji jako účelu světícím všechny prostředky. Závěr série pak ústí do tradicionalistického vyznění, když v několika záběrech odkrývá také cíl revoluce, o němž se v průběhu strategických porad a deklamování bojových hesel příliš nemluví. Esenciální výjevy, ukazující Katniss v souladu s tradičními a až naivně prezentovanými představami o ženském poslání totiž sráží její auru amazonky a tomboy dívky na rovinu pouhého převleku.

Popelkovský motiv, slibující proměnu nepřikrášlené dívky v oslnivou mladou ženu pomocí šatů a stylingu, tak v sérii nakonec vyznívá spíš jako další falešná PR strategie než coby prostředek zobrazení výrazného kvalitativního předělu v životě hrdinky. Vnější proměna nestvrdí mužův zájem ani nezaručí štěstí navěky. Femininitu tato série prezentuje jako sérii masek anebo fází, jimiž by si každá mladá žena měla v cestě za dospělostí projít. Hunger Games tedy někteří mohou brát jako akční film, jiní jako blockbuster koketující s motivem společenské vzpoury, avšak poslední díl definitivně stvrzuje linii vyprávění o dívčím dospívání. Film se tak, podobně jako kniha, navrací k leitmotivu první epizody, totiž že privilegium soukromé existence v ústraní je zapotřebí tvrdě vybojovat.

Přestože řadu motivů , například ideologii vládnoucího Kapitolu nebo cíle povstalců mimo svržení vládnoucího režimu, filmová série pouze naznačuje dají se některé významy dešifrovat na rovině výpravy a kostýmových strategií. Jak již bylo řečeno, Hunger Games přitakávají symbolickému přesahu šatů, avšak s přímým vlivem na život jejich nositelky je to diskutabilní. Katniss totiž transformační potenciál oděvů nikdy plně nedocení a nedokáže s ním sama pracovat. Naopak, do připravených svršků ji vždy někdo obleče a pečlivě zvolené ustrojení naaranžuje; kostým tak v důsledku slouží jako další důkaz podporující latentní pasivitu hrdinky. Šaty rovněž avizují varovné sbližování stávajícího režimu a rebelů pod vedením prezidentky Coinové. Vládu prezidenta Snowa charakterizuje obrat do minulosti, neboť elity Kapitolu se nestylizují do futuristicky čistých linií a střihů, ale provází je spíš fascinace dandysmem a přebujelou linií a 30. a 40. let 20. století, to vše v křiklavých acidových barvách. Vizuální dekadenci Kapitolu pak vyvažuje militaristický režim 13. okrsku, který své příslušníky šatí jako pouhé jednotky sloužící vyššímu celku, tedy uniformně, šedivě a funkčně. Utopické rovnostářské režimy často své obyvatele halí do nepříliš nápaditých, asketických oděvů, neboť takto unifikovaný vzhled alespoň navenek setře nechtěné a umělé bariéry jako třídu nebo gender. Pro Hunger Games však šedý minimalismus představuje jinou verzi alarmujícího extrému. Oba systémy, vojensky disciplinovaný i požitkářsky zhýralý, nepřipouštějí individuální vyjádření, protože vše musí sloužit potřebám nebo potěše mas. Vzhledem k tomu, že rétorika série nevolá ani tak po pluralitě a/nebo rovnosti, ale spíš ve finále ustavuje klid na práci a rodinu, připomíná Katniss v těchto záběrech new age verzi bohyně úrody a plodnosti.

Hunger Games nikdy neskrývaly svou romantickou linku, ale pojednávaly o ní velmi subtilně a v kontextu dalších podstatných motivů. Je pochopitelné, že v záplavě aktuálních young adult fikcí, nabízejících bezútěšný svět dystopických vizí a rozostřené hranice mezi dobrem a zlem, představuje nekomplikovaný happy end nutnost. Nicméně rozpor mezi Katniss v průběhu série a v jejím závěru je natolik markantní, že celou tetralogii redukuje na jedno z promo videí, tentokrát na téma silné a sofistikované ženské hrdinky.

Hunger Games: Síla vzdoru 2. část (The Hunger Games: Mockingjay - Part 2, USA, Německo, 2015, IMDb)
Režie: Francis Lawrence, scénář: Peter Craig, Danny Strong podle románu Suzanne Collins, kamera: Jo Willems, střih: Alan Edward Bell, Mark Yoshikawa, hudba: James Newton Howard, hrají: Jennifer Lawrence, Josh Hutcherson, Liam Hemsworth, Woody Harrelson ad., 137 min., distribuce: Forum Film CZ (premiéra v ČR 19. 11. 2015).

Hunger Games: Síla vzdoru 2. část (The Hunger Games: Mockingjay - Part 2, USA, Německo, 2015, IMDb)
Režie: Francis Lawrence, scénář: Peter Craig, Danny Strong podle románu Suzanne Collins, kamera: Jo Willems, střih: Alan Edward Bell, Mark Yoshikawa, hudba: James Newton Howard, hrají: Jennifer Lawrence, Josh Hutcherson, Liam Hemsworth, Woody Harrelson ad., 137 min., distribuce: Forum Film CZ (premiéra v ČR 19. 11. 2015).

Přečteno 4159x

Článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #141

#141

květen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

V dark roomu s Jane Austen / Fire Island

Sex, celebrity a video / Pam & Tommy

KVIFF: Hádej, kdo zas přijde na večeři

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Dějiny za dveřmi

KVIFF: Objímání stromů pro začátečníky

KVIFF: A co dále, Íáčku

The Tragedy of Macbeth - Král šedivý a znavený


DALŠÍ Z RUBRIKY

Španělský noir i Finchera nabídne Noir Film Festival

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Co letos vidět ve Varech? 5 tipů Cinepuru

Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit

Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022

Editorial 141

Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry

Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

West Side Story v troskách / West Side Story

Stylově spíchnutá antihrdinka / Cruella

Nevidět, neslyšet a nemluvit / Asistentka

Malé ženy v kalhotách / Malé ženy

Milostný dopis svobodě / Portrét dívky v plamenech


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (37) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (113) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1095) / mimo kino (190) / novinka (817) / pojem (36) / portrét (49) / profil (99) / reflexe (27) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (130) / událost týdne (285) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)

Cinepur #103 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Kim Čong-il uvádí / Učitelka Čchö, režisér Sin a bonviván Kim (Jaromír Blažejovský, kniha)

Úvod k hororu (Lukáš Skupa, téma)

Steve Jobs / (Sebe)prezentace ve třech jednáních (Jan Kolář, kritika)

Tělesné horory Hélène Cattet a Bruna Forzaniho / Dualita slasti a utrpení (Michal Böhm, téma)

LEFFEST 2015 / O hostiteli a hostech (Matěj Nytra, report)

Neutečeš (Matěj Nytra, mimo kino)

+ více...