Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Závěrečný díl filmové tetralogie Hunger Games stvrzuje rozkolísanost celé série . Druhá část cyklu s podtitulem Vražedná pomsta pouze zlehka variovala ustavující snímek násobením již známých motivů. Od rebelie jednotlivce jsme se dostali ke vzpouře celých skupin, namísto standardních hladových her se pořádalo jubilejní klání a slavnostní šaty hlavní hrdinky s sebou nenesly jen popelkovský motiv, ale dorostly do mocného transformačního symbolu. Loni uvedená první polovina finální epizody Síla vzdoru dosavadní tón radikálně změnila a spíš než chytře nakombinovanou akční směs různorodých vlivů a aluzí nabízela poněkud trpkou poému o revolučním boji jako účelu světícím všechny prostředky. Závěr série pak ústí do tradicionalistického vyznění, když v několika záběrech odkrývá také cíl revoluce, o němž se v průběhu strategických porad a deklamování bojových hesel příliš nemluví. Esenciální výjevy, ukazující Katniss v souladu s tradičními a až naivně prezentovanými představami o ženském poslání totiž sráží její auru amazonky a tomboy dívky na rovinu pouhého převleku.

Popelkovský motiv, slibující proměnu nepřikrášlené dívky v oslnivou mladou ženu pomocí šatů a stylingu, tak v sérii nakonec vyznívá spíš jako další falešná PR strategie než coby prostředek zobrazení výrazného kvalitativního předělu v životě hrdinky. Vnější proměna nestvrdí mužův zájem ani nezaručí štěstí navěky. Femininitu tato série prezentuje jako sérii masek anebo fází, jimiž by si každá mladá žena měla v cestě za dospělostí projít. Hunger Games tedy někteří mohou brát jako akční film, jiní jako blockbuster koketující s motivem společenské vzpoury, avšak poslední díl definitivně stvrzuje linii vyprávění o dívčím dospívání. Film se tak, podobně jako kniha, navrací k leitmotivu první epizody, totiž že privilegium soukromé existence v ústraní je zapotřebí tvrdě vybojovat.

Přestože řadu motivů , například ideologii vládnoucího Kapitolu nebo cíle povstalců mimo svržení vládnoucího režimu, filmová série pouze naznačuje dají se některé významy dešifrovat na rovině výpravy a kostýmových strategií. Jak již bylo řečeno, Hunger Games přitakávají symbolickému přesahu šatů, avšak s přímým vlivem na život jejich nositelky je to diskutabilní. Katniss totiž transformační potenciál oděvů nikdy plně nedocení a nedokáže s ním sama pracovat. Naopak, do připravených svršků ji vždy někdo obleče a pečlivě zvolené ustrojení naaranžuje; kostým tak v důsledku slouží jako další důkaz podporující latentní pasivitu hrdinky. Šaty rovněž avizují varovné sbližování stávajícího režimu a rebelů pod vedením prezidentky Coinové. Vládu prezidenta Snowa charakterizuje obrat do minulosti, neboť elity Kapitolu se nestylizují do futuristicky čistých linií a střihů, ale provází je spíš fascinace dandysmem a přebujelou linií a 30. a 40. let 20. století, to vše v křiklavých acidových barvách. Vizuální dekadenci Kapitolu pak vyvažuje militaristický režim 13. okrsku, který své příslušníky šatí jako pouhé jednotky sloužící vyššímu celku, tedy uniformně, šedivě a funkčně. Utopické rovnostářské režimy často své obyvatele halí do nepříliš nápaditých, asketických oděvů, neboť takto unifikovaný vzhled alespoň navenek setře nechtěné a umělé bariéry jako třídu nebo gender. Pro Hunger Games však šedý minimalismus představuje jinou verzi alarmujícího extrému. Oba systémy, vojensky disciplinovaný i požitkářsky zhýralý, nepřipouštějí individuální vyjádření, protože vše musí sloužit potřebám nebo potěše mas. Vzhledem k tomu, že rétorika série nevolá ani tak po pluralitě a/nebo rovnosti, ale spíš ve finále ustavuje klid na práci a rodinu, připomíná Katniss v těchto záběrech new age verzi bohyně úrody a plodnosti.

Hunger Games nikdy neskrývaly svou romantickou linku, ale pojednávaly o ní velmi subtilně a v kontextu dalších podstatných motivů. Je pochopitelné, že v záplavě aktuálních young adult fikcí, nabízejících bezútěšný svět dystopických vizí a rozostřené hranice mezi dobrem a zlem, představuje nekomplikovaný happy end nutnost. Nicméně rozpor mezi Katniss v průběhu série a v jejím závěru je natolik markantní, že celou tetralogii redukuje na jedno z promo videí, tentokrát na téma silné a sofistikované ženské hrdinky.