Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Láska z Khon Kaen / Pod přívětivým úsměvem

Láska z Khon Kaen / Pod přívětivým úsměvem

kritika / Sylva Poláková / 27. 4. 2016

Pro přívětivost a uvolněnost, které jsou charakteristické pro thajskou kulturu, mají samotní Thajci speciální výraz kwan sabai. Filmy Apichatponga Weerasethakula ale ukazují, že tato uvolněná přívětivosti nemůže být lékem na všechny společenské neduhy. Je třeba vidět za mírné tempo vyprávění, melodické dialogy a dlouhé záběry jeho filmů a spatřit tam dávky melancholie, podrývačného humoru, erotický podtext i tlumené projevy agrese. Ve snímku Láska z Khon Kaen se Weerasethakul vrací do svého rodného města, kde žil se svými rodiči, kteří se živili jako lékaři, poblíž zdejší nemocnice. Snímek je proto naplněn obrazy nemocničních lůžek, ale také filmovými scénami z hollywoodských trháků, na které se režisér chodíval dívat na americkou vojenskou základnu, jež v sedmdesátých letech sloužila k boji s komunistickými guerillami.

Základní dějová linie filmu má předobraz v pouhých několik let staré novinové zprávě o nemocnici na severu Thajska, která musela dát čtyřicet vojáků do karantény kvůli záhadné nákaze. Weerasethakulovi tato zpráva posloužila k dílem smyšlenému a dílem reálně ukotvenému příběhu o dobrovolné ošetřovatelce Jenjiře, která dochází k jednomu vojákovi do provizorní nemocnice zbudované v bývalé škole, kde leží muži trpící zvláštní spavou nemocí. Vojáky chodí navštěvovat rodiny, kterým kontakt se spícími zprostředkovává mladá žena Keng obdarovaná schopností telepatie. Jenjira, která jako dívka klimbala ve školní lavici přímo na místě, kde teď tvrdě spí jeden z vojáků jménem Itta, začíná nejen díky Keng rozumět zdejší záhadě, která má co do činění s neklidnými duchy místa. Jenjira zjišťuje, že navenek dřímající pacienti jsou kýmsi během svého nedobrovolného snění „vysáváni“. Paralelně s odkrýváním záhady se rozvíjejí vztahy mezi jednotlivými postavami, přičemž není do posledního momentu jisté, který směr, respektive, která dvojice postav určí podobu latentně milostné roviny snímku. Zdá se, že nebude jednoznačně naplněno žádné milostné klišé.

Příběh, jenž se blíží pohádkovému vyprávění, má však zřetelné vazby k realitě současného Thajska, které se zmítá mezi politickými převraty a panuje v něm cenzura. Pohádková až hororová metafora je Weerasethakulovým způsobem, jak cenzuru obejít, i tvůrčím rozhodnutím, v němž prozrazuje svoji zálibu v žánrové kinematografii i televizní produkci, která také formovala jeho estetickou zkušenost. Ačkoli jde o jeden z nejlineárněji vyprávěných Weerasethakulových filmů, důležitou se tu jeví víra v paralelní světy, které se mohou vzájemně ovlivňovat. Zvláštní význam mají také na první pohled nesouvisející záběry nebo zdánlivě neopodstatněné scény, které dělí jinak kontinuálně odvíjený děj a fungují jako mementa i groteskní uvolnění.

Weerasethakulovi se jako jednomu z mála tamních režisérů podařilo natáčet mimo sešněrovaný thajský filmový průmysl. V roce 1999 založil vlastní produkční filmovou společnost Kick the Machine Films a své snímky realizuje za přispění zahraničních koprodukcí, které se mu daří navazovat na základě řady ocenění z mezinárodních filmových festivalů a uměleckých přehlídek. V Lásce z Khon Kaen si dovolil narážku na thajský kinematografický průmysl – jedná se o scénu z kina, kde jsou lidé hypnotizovaní jakýmsi filmovým sestřihem, z něhož je poznat žánrová převaha hororů a milostných romancí, které jsou vzdálené aktuálním tématům thajské společnosti. Scéna funguje jako předěl mezi tápáním a prozřením, kdo a kým je v tomto domněle nekonfliktním provinčním městě využíván, přičemž je zřejmé, že režisér má na mysli nejen oněch pár somnambulních vojáků.

Weerasethakul jemně a s vtipem rozpouští okouzlující úsměv zvaný kwan sabai, ale nenahrazuje jej trpkým úšklebkem. V Lásce z Khon Kaen ukazuje upřímnější podobu uvolněné přívětivosti. Nalézá ji v pojetí lásky, která nezná věkových, genderových, kulturních a dokonce ani časoprostorových omezení. Neodděluje od sebe žádné projevy lásky, jako jsou erotika, přátelství, respekt, vděk, soucit, zaujetí. Všichni jsou jí schopni a všichni jsou její součástí navzdory aktuálnímu společensko-politickému nastavení.

Láska z Khon Kaen (Rak Ti Khon Kaen, Thajsko, Velká Británie, Francie, Německo, Malajsie, 2015, IMDb)
Scénář a režie: Apichatpong Weerasethakul, kamera: Diego Garcia, střih: Lee Chatametikool, hrají: Pongpas Widner, Banlop Lomnoi, Jarinpattra Rueangram, Petcharat Chaiburi ad., 122 min., distribuce: Artcam (premiéra v ČR 17. 12. 2015).

Láska z Khon Kaen (Rak Ti Khon Kaen, Thajsko, Velká Británie, Francie, Německo, Malajsie, 2015, IMDb)
Scénář a režie: Apichatpong Weerasethakul, kamera: Diego Garcia, střih: Lee Chatametikool, hrají: Pongpas Widner, Banlop Lomnoi, Jarinpattra Rueangram, Petcharat Chaiburi ad., 122 min., distribuce: Artcam (premiéra v ČR 17. 12. 2015).

Přečteno 1626x

Článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2 /2

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Láska z Khon Kaen

****  CINEPUR (3.6)

****  ČTENÁŘI (4)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #120

#120

prosinec 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Příliš sladká země / Sweet Country

Selhání systému / Střídavá péče

Dokonale vyměřený seskok / Mission: Impossible - Fallout

Pokecali ještě parádněji / Chata na prodej

Umírání lidové písně / Studená válka

Filozofie prázdnoty / Climax

Dvojí vědomí černošského policajta / BlacKkKlansman

Zápas s řečí dějin / Jan Palach


DALŠÍ Z RUBRIKY

Úvod k tématu 120: Muž ve filmu

Editorial 120: Muž ve filmu

Žít, pracovat, pózovat / Televizní světy Ryana Murphyho

Zběsilost v srdci i v obličeji / Nicolas Cage jako mem

Fascinující Fassbender / Filmové performance maskulinit

Rabijáti, svalovci i šprti / Reprezentace maskulinit v americkém filmu a televizi od 40. let do...

Jak definovat mužnost na plátně

Lidovost, masovost, oblíbenost… / Jak rozumět populární kultuře po třiceti letech


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Tomáš Svoboda / Jako film

Vladimír Turner / Vagantem v telekomunikačním věku

Film o životě / Jako z filmu

Macula / Prchavá monumentalita

Markéta Lisá / Omylné a proto uhrančivé


RUBRIKY

anketa (23) / český film (78) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (94) / fenomén (70) / festival (74) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (114) / komiks (10) / kritika (767) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (692) / objev (3) / pojem (36) / portrét (9) / profil (102) / reflexe (24) / report (105) / rozhovor (157) / scénář (4) / soundtrack (41) / téma (873) / televize (95) / tisková zpráva (1) / událost týdne (223) / video (2) / videoart (16) / videohra (58) / web (42) / zoom (153)

Cinepur #103 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016

Z obsahu tištěného čísla:

What the Björk! (Jiří Špičák, soundtrack)

Nejlepší filmy roku 2015 (Redakce, anketa)

Úvod k hororu (Lukáš Skupa, téma)

LEFFEST 2015 / O hostiteli a hostech (Matěj Nytra, report)

Most špionů / Právník, který přišel do chladu (Antonín Tesař, kritika)

Hororové principy filmů Guillerma del Tora / Monstrozita řádu (Anna Krejčířová, téma)

+ více...