Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Ejzenštejn v Guanajuatu / Fucking and dying in Mexico

Ejzenštejn v Guanajuatu / Fucking and dying in Mexico

kritika / Martin Šrajer / 18. 5. 2016

„A large amount of cinema is about fucking and dying.“ Těmito lakonickými slovy vyjádřil Peter Greenaway své přesvědčení, že dvěma hybnými silami kinematografie jsou sex a smrt. A kolem těchto dvou krajních pólů lidské existence se také rozhodl vystavět příběh o pozdním procitnutí legendárního sovětského montážníka Sergeje Ejzenštejna. Pozornost zaměřil na období, kdy měl Ejzenštejn natočit dokumentární film o Mexiku. Avšak namísto toho aby režíroval, vychutnává si Ejzenštejn v Mexiku horkou tekoucí vodu, doceňuje projímavé účinky tamější kuchyně a zejména objevuje svou (homo)sexualitu. Po celou dobu tělesná slast zároveň v souladu s úvodním Greenawayovým citátem slouží jako připomínka rozkladu a zániku všeho živého. Svého mexického milence Palomina Ejzenštejn označuje za průvodce podsvětím, během pohlavního styku spolu vedou dialog o syfilidě a postelovým hrátkám se v jedné scéně oddávají převlečeni za kostlivce.

Iniciační sexuální scéna umístěná přesně doprostřed stominutového snímku je zjevně obrazem zlomu, jaký pobyt v Guanajuatu zřejmě představoval pro Ejzenštejnův soukromý život i filmovou kariéru. Její umístění stvrzuje Greenawayovu slabost pro symetrické kompozice, odůvodněnou zde také Ejzenštejnovým dialektickým přístupem k filmové formě. Sexuální touha je katalyzátorem dění v první polovině filmu, samotný sex pak v té druhé. Druhá polovina je temnější variací vizuálních motivů, stylistických postupů a situací z poloviny první. V ní životem překypující filmař připomíná produkt slavné futuristické Továrny excentrického herce. Zvučný projev, energický pohyb a divadelní gesta z něj dělají entitu vyplňující veškerý prostor, současně režiséra i hlavního představitele okázalého divadelního představení pro mexické publikum. Jeho elánu odpovídají frenetické skoky v čase a prostoru, doprovázené nepřeberným množstvím ilustrativních nediegetických vsuvek. Od druhé poloviny, kdy kontrolu nad Ejzenštejnovým životem přebírá pud smrti, je film vyprávěn soustředněji v několika dlouhých blocích, respektujících jednotu času a místa. Kromě toho, že nápadná změna rytmu a tonality odráží rozjímavější rozpoložení protagonisty, zároveň vede naši pozornost k paralelismu coby základnímu principu výstavby zdejšího filmového světa.

Vnitřní drama a intelektuální náboj dodává filmu zejména konfrontace dvou rozdílných přístupů k organizaci natočeného materiálu. Kauzální spojování událostí za účelem sestavení koherentní fabule nenabízí takovou diváckou satisfakci jako hledání paralel a sledování toho, jak ústřední motivy filmu mění svou funkci. Téměř každý prvek vyprávění, pornografické kresby, velký detail mouchy nebo zdánlivě bezvýznamný záběr zavazovaných tkaniček, se nám později připomene v odlišném kontextu a díky syntéze s dříve viděným či slyšeným zpětně získává hlubší opodstatnění. K docenění rafinované struktury snímku je přitom potřeba vidět Greenawayovo dílo minimálně dvakrát.

Z vyprávění nás Ejzenštejn v Guanajuatu kromě neustálého upozorňování na odlišnosti a podobnosti vytrhává také záměrnou nekonzistentností ve způsobech, jimiž významy, nálady a informace předává. Množstvím uplatněných stylistických postupů tak film plný dlouhých výčtů (filmů, knih, jídel, osobností) sám připomíná encyklopedii. Karnevalová přeplněnost záběrů audiovizuálními podněty na jednu stranu nachází srovnání s výtvarným uměním, zároveň ale vychází vstříc divákovi uvyklému informační přesycenosti digitálního věku. Produktivní spojení starého (malířství) a nového (moderní technologie), odrážející ve filmu oboustranně obohacující vztah Ejzenštejna a Palomina, pro Greenawaye dlouhodobě představuje cestu za redefinicí filmové estetiky a naplněním dnešního potenciálu kinematografie. Filmovou řeč, o jejíž zrod se podle něj Deseti dny, které otřásly světem zasloužil právě Ejzenštejn, neodmítá, ani se ji nesnaží znovu vymyslet. Využíváním výrazových konvencí starých i nových médií v rozporu s normami narativní kinematografie opětovně nachází ustálený jazyk filmu pouze pro sebe i pro diváka. Společně se znovuzrozením Sergeje Ejzenštejna díky tomu zažíváme i renesanci filmového média, které po delší době působí opět neopotřebovaně a svěže.

Ejzenštejn v Guanajuatu (Eisenstein in Guanajuato, Mexiko, Nizozemsko, Finsko, Belgie, Francie, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Peter Greenaway, kamera: Reinier van Brummelen střih: Elmer Leupen, hrají: Elmer Bäck, Stelio Savante, Lisa Owen, Maya Zapata, Luis Alberti, Rasmus Slätis, Jakob Öhrman ad., 105 minut, distribuce: AČFK (premiéra v ČR 12. 11. 2015).

Ejzenštejn v Guanajuatu (Eisenstein in Guanajuato, Mexiko, Nizozemsko, Finsko, Belgie, Francie, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Peter Greenaway, kamera: Reinier van Brummelen střih: Elmer Leupen, hrají: Elmer Bäck, Stelio Savante, Lisa Owen, Maya Zapata, Luis Alberti, Rasmus Slätis, Jakob Öhrman ad., 105 minut, distribuce: AČFK (premiéra v ČR 12. 11. 2015).

Přečteno 1940x

Článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /4

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Ejzenštejn v Guanajuatu

****  ČTENÁŘI (3)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #122

#122

duben 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Autobus do stanice Effenberger / Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka

Šifrovačka pro mileniály / Záhada Silver Lake

Řeči, řeči, řeči / Kniha obrazů

Zvířecí láska / Favoritka

Paměť jako popraskaná zeď / Roma

Detox od českého mainstreamu / Domestik

Za krempou zdobného klobouku / Soumrak

Zloději iluzí současného Japonska / Zloději


DALŠÍ Z RUBRIKY

Cannes uvede nový seriál Nicolase Windinga Refna

Nic jsi v Oděse neviděla / „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“

Locarno udělí cenu za celoživotní přínos Johnu Watersovi

Francis Ford Coppola se vrací k ambiciózní sci-fi Megalopolis

Čínské filmové podzemí / Od undergroundových devadesátých let po festivalové ceny

Tři ostrostřelci / Tváře současného španělského undergroundu

Jonas Mekas / Z undergroundu na světlo světa

…aby nikoho nenapadlo tvé filmy uvádět / Rozhovor s experimentálním autorem Martinem...


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Zvířecí láska / Favoritka

Selhání systému / Střídavá péče

Příběhy, které si vyprávíme / Lekce

Východ-Západ / Švéd v žigulíku

Pozor, vyletí ptáček / Thelma


RUBRIKY

anketa (24) / český film (80) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (96) / fenomén (72) / festival (80) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (116) / komiks (10) / kritika (785) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (708) / objev (3) / pojem (36) / portrét (10) / profil (104) / reflexe (24) / report (106) / rozhovor (158) / scénář (4) / soundtrack (43) / téma (885) / televize (99) / tisková zpráva (1) / událost týdne (231) / video (2) / videoart (16) / videohra (60) / web (42) / zoom (156)

Cinepur #103 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Most špionů / Právník, který přišel do chladu (Antonín Tesař, kritika)

Tomáš Svoboda / Jako film (Sylva Poláková, český talent)

Nejlepší filmy roku 2015 (Redakce, anketa)

Tři vzpomínky / Přibarvení ztraceného času (Matěj Nytra, kritika)

Hunger Games: Síla vzdoru 2. část / Katniss, bohyně plodnosti (Šárka Gmiterková, kritika)

Kašpárci, bohové a vrazi aneb Jak gore ke krvi přišel (David Čeněk, téma)

+ více...