Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Ejzenštejn v Guanajuatu / Fucking and dying in Mexico

Ejzenštejn v Guanajuatu / Fucking and dying in Mexico

kritika / Martin Šrajer / 18. 5. 2016

„A large amount of cinema is about fucking and dying.“ Těmito lakonickými slovy vyjádřil Peter Greenaway své přesvědčení, že dvěma hybnými silami kinematografie jsou sex a smrt. A kolem těchto dvou krajních pólů lidské existence se také rozhodl vystavět příběh o pozdním procitnutí legendárního sovětského montážníka Sergeje Ejzenštejna. Pozornost zaměřil na období, kdy měl Ejzenštejn natočit dokumentární film o Mexiku. Avšak namísto toho aby režíroval, vychutnává si Ejzenštejn v Mexiku horkou tekoucí vodu, doceňuje projímavé účinky tamější kuchyně a zejména objevuje svou (homo)sexualitu. Po celou dobu tělesná slast zároveň v souladu s úvodním Greenawayovým citátem slouží jako připomínka rozkladu a zániku všeho živého. Svého mexického milence Palomina Ejzenštejn označuje za průvodce podsvětím, během pohlavního styku spolu vedou dialog o syfilidě a postelovým hrátkám se v jedné scéně oddávají převlečeni za kostlivce.

Iniciační sexuální scéna umístěná přesně doprostřed stominutového snímku je zjevně obrazem zlomu, jaký pobyt v Guanajuatu zřejmě představoval pro Ejzenštejnův soukromý život i filmovou kariéru. Její umístění stvrzuje Greenawayovu slabost pro symetrické kompozice, odůvodněnou zde také Ejzenštejnovým dialektickým přístupem k filmové formě. Sexuální touha je katalyzátorem dění v první polovině filmu, samotný sex pak v té druhé. Druhá polovina je temnější variací vizuálních motivů, stylistických postupů a situací z poloviny první. V ní životem překypující filmař připomíná produkt slavné futuristické Továrny excentrického herce. Zvučný projev, energický pohyb a divadelní gesta z něj dělají entitu vyplňující veškerý prostor, současně režiséra i hlavního představitele okázalého divadelního představení pro mexické publikum. Jeho elánu odpovídají frenetické skoky v čase a prostoru, doprovázené nepřeberným množstvím ilustrativních nediegetických vsuvek. Od druhé poloviny, kdy kontrolu nad Ejzenštejnovým životem přebírá pud smrti, je film vyprávěn soustředněji v několika dlouhých blocích, respektujících jednotu času a místa. Kromě toho, že nápadná změna rytmu a tonality odráží rozjímavější rozpoložení protagonisty, zároveň vede naši pozornost k paralelismu coby základnímu principu výstavby zdejšího filmového světa.

Vnitřní drama a intelektuální náboj dodává filmu zejména konfrontace dvou rozdílných přístupů k organizaci natočeného materiálu. Kauzální spojování událostí za účelem sestavení koherentní fabule nenabízí takovou diváckou satisfakci jako hledání paralel a sledování toho, jak ústřední motivy filmu mění svou funkci. Téměř každý prvek vyprávění, pornografické kresby, velký detail mouchy nebo zdánlivě bezvýznamný záběr zavazovaných tkaniček, se nám později připomene v odlišném kontextu a díky syntéze s dříve viděným či slyšeným zpětně získává hlubší opodstatnění. K docenění rafinované struktury snímku je přitom potřeba vidět Greenawayovo dílo minimálně dvakrát.

Z vyprávění nás Ejzenštejn v Guanajuatu kromě neustálého upozorňování na odlišnosti a podobnosti vytrhává také záměrnou nekonzistentností ve způsobech, jimiž významy, nálady a informace předává. Množstvím uplatněných stylistických postupů tak film plný dlouhých výčtů (filmů, knih, jídel, osobností) sám připomíná encyklopedii. Karnevalová přeplněnost záběrů audiovizuálními podněty na jednu stranu nachází srovnání s výtvarným uměním, zároveň ale vychází vstříc divákovi uvyklému informační přesycenosti digitálního věku. Produktivní spojení starého (malířství) a nového (moderní technologie), odrážející ve filmu oboustranně obohacující vztah Ejzenštejna a Palomina, pro Greenawaye dlouhodobě představuje cestu za redefinicí filmové estetiky a naplněním dnešního potenciálu kinematografie. Filmovou řeč, o jejíž zrod se podle něj Deseti dny, které otřásly světem zasloužil právě Ejzenštejn, neodmítá, ani se ji nesnaží znovu vymyslet. Využíváním výrazových konvencí starých i nových médií v rozporu s normami narativní kinematografie opětovně nachází ustálený jazyk filmu pouze pro sebe i pro diváka. Společně se znovuzrozením Sergeje Ejzenštejna díky tomu zažíváme i renesanci filmového média, které po delší době působí opět neopotřebovaně a svěže.

Ejzenštejn v Guanajuatu (Eisenstein in Guanajuato, Mexiko, Nizozemsko, Finsko, Belgie, Francie, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Peter Greenaway, kamera: Reinier van Brummelen střih: Elmer Leupen, hrají: Elmer Bäck, Stelio Savante, Lisa Owen, Maya Zapata, Luis Alberti, Rasmus Slätis, Jakob Öhrman ad., 105 minut, distribuce: AČFK (premiéra v ČR 12. 11. 2015).

Ejzenštejn v Guanajuatu (Eisenstein in Guanajuato, Mexiko, Nizozemsko, Finsko, Belgie, Francie, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Peter Greenaway, kamera: Reinier van Brummelen střih: Elmer Leupen, hrají: Elmer Bäck, Stelio Savante, Lisa Owen, Maya Zapata, Luis Alberti, Rasmus Slätis, Jakob Öhrman ad., 105 minut, distribuce: AČFK (premiéra v ČR 12. 11. 2015).

Přečteno 3089x

Článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /9

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Ejzenštejn v Guanajuatu

****  ČTENÁŘI (3)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #141

#141

květen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

The Tragedy of Macbeth - Král šedivý a znavený

Cannes: Západ, Východ i Asie by potřebovaly vyšetřit

Cannes: Trojúhelník ambicí bývalého vítěze

Cannes: Ženy spoutané korzety a šílenstvím

Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava

Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car

Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina

Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci


DALŠÍ Z RUBRIKY

Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit

Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022

Editorial 141

Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry

Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes

Dům je černý: Radikální poezie ošklivosti

Michaël Dudok de Wit: Možná zítra a možná nikdy

FixFox: Intergalaktický opravář v hřejivé české hře


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Jak vycvičit své vnitřní zvíře / Muž se zaječíma ušima

Vzpomínky na lásku / Marťanské lodě

Vydolovat dobrý příběh / Nová šichta

Vidět ticho / Sound of Metal

Řez globalizující se Indií / Bílý tygr


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (104) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (242) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1088) / mimo kino (190) / novinka (814) / pojem (36) / portrét (49) / profil (98) / reflexe (26) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (128) / událost týdne (284) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)

Cinepur #103 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Úvod k hororu (Lukáš Skupa, téma)

O patro níž / Manžel, otec, pejskař a vrah (Kamila Dolotina, kritika)

AltCine: Action! (Matěj Nytra, web)

Audiovizuální média v hororech / Dimenze duchů (Antonín Tesař, téma)

Star Wars: Síla se probouzí / Nejlepší z možných předalekých galaxií (Daniel Řehák, kritika)

Kim Čong-il uvádí / Učitelka Čchö, režisér Sin a bonviván Kim (Jaromír Blažejovský, kniha)

+ více...