Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Star Wars: Síla se probouzí / Nejlepší z možných předalekých galaxií

Star Wars: Síla se probouzí / Nejlepší z možných předalekých galaxií

kritika / Daniel Řehák / 17. 2. 2016

Když uváděl na jaře roku 1977 režisér a scenárista George Lucas poprvé Star Wars, tehdy ještě bez podtitulu Epizoda IV: Nová naděje, vstupoval do společenské atmosféry unavené válečnými dramaty jak na plátnech kin, tak v realitě. Jeho vesmírná fantasy nejen proměnila způsob, jakým začal Hollywood točit a prodávat blockbustery, ale také celospolečenskou náladu. Byla únikem do snění, do jiného světa, stejnou měrou přesvědčivého, robustního a realistického, jako zároveň pohádkového a magického. Lucas stvořil epický příběh postavený na základech mýtu a pohádky, kde nechybí moudrý stařec a vyvolený „plaváček“, kde vedle sebe mohou koexistovat zemité a humorné figury i princezny a jejich panošové ve zlatém brnění, kde existuje chudoba a otroctví i mezihvězdné lety a rytířské řády vyznávající všeobjímající Sílu.

Jelikož se Lucasovi povedlo tento pevný scenáristický základ obdařit na svou dobu nevídanými vizuály, dotaženou výtvarnou stránkou, zvukovými efekty a hudbou, na níž se posléze začalo chodit do koncertních síní, málokdo odolal davové hysterii a nechal si Star Wars ujít. Ačkoli nemohl vizionářský tvůrce s touhou po nezávislosti tušit, jaký se stane z jeho díla fenomén, a až do data premiéry to nikdo nepředpokládal, natáčení, při němž dokonce zkolaboval, přineslo své ovoce.

Po třech letech natočil Lucas ve spolupráci s režisérem Irvinem Kershnerem a scenáristou Lawrencem Kasdanem další pokračování a Star Wars se proměnily v seriál, který pro zástupy diváků znamenal intimní zjevení spirituálních rozměrů.

Prequely z přelomu tisíciletí byly plné strnulých politických rozhovorů v dlouhých počítačem generovaných chodbách „umělohmotných“ měst, scén, které sotva někam posouvaly hlavní dějovou linii a vachrlatých hereckých výkonů. Přesto k sobě přitáhly další skupinu diváků. Zatímco předchozí generace vyrostla v jiném, mnohem životnějším a emotivnějším vesmíru a nenacházela v prequelech kouzlo starých Star Wars, dětští diváci se opět nechali osudy galaxie kdesi daleko zcela unést. Příběh byl propojen se starým známým univerzem, a tím pádem hotov. Mýtus o rovnováze Síly měl svůj počátek i konec.

Když došlo před nedávnem k odprodeji Lucasfilmu zábavnímu koncernu Disney, bylo jasné, že za utracené čtyři miliardy dolarů hodlá zábavní gigant oživit vesmír rytířů Jedi mnohem výrazněji než jen prodejem hraček, knih, komiksů a počítačových her. Během necelých tří let vznikl snímek Star Wars: Síla se probouzí, o němž lze hovořit jako o epizodě VII. Pokud byl šestým dílem osud rodiny Skywalkerů uzavřen, o čem mohou být Star Wars pro další generaci diváků? Slovo divák navíc nedokáže zcela přesně pojmenovat davy velmi angažovaných fanoušků, jimž série změnila život. Z filmů se už dávno stal základ jakési lehčí verze náboženství, které má své kanonické knihy, i zlomky, jež nevyslovil sám „prorok“, ale uctívači k nim za léta strávená ve vesmírném eskapismu přilnuli. Tahle oddaná síla, která vyznává film starý bezmála čtyřicet let a předává jej potomkům, je sice nesmírně solventním odběratelem čehokoli s logem Star Wars, ale také náročným strážcem pokladu, který si každý z nich nosí v srdci. Po odchodu George Lucase z tvůrčího týmu to mají noví „proroci“ skutečně těžké, neboť naplnit očekávání živočišného druhu jménem „fanoušek“ prostě nelze.

Režisér J. J. Abrams, který coby protégé Stevena Spielberga dostal tohle téměř absurdní divadlo na povel, zvolil se spoluscenáristou původní trilogie Lawrencem Kasdanem nejjistější střední cestu – návrat ke známému okořeněnému o nové. Generace tvůrců, jež byla svědkem původní exploze hvězdného fenoménu, byla rozhodnutá napravit „zlo“ spáchané prequely, ale zároveň nezapomněla, že vztah lidí k sérii se vyvinul. Vznikl tak snímek životný, svěží, velmi současný, ale ukotvený možná až příliš v důvěrně známém a ozkoušeném. Řada fanoušků toužících po návratu si náhle uvědomila, že svůj vysněný film už dávno viděla a že není kam se vracet, že je třeba jít dál.

Abramsův a Kasdanův snímek tak hovoří k současné době skrze současné hrdiny a hrdinky. Uvědomuje si, že společnost potřebuje věřit v jinou pohádku a jinak pojaté figury, než ji oslovovaly v sedmdesátých letech. Přesto nenašel způsob, jak vystavět úplně novou epickou linii. Pořád musí jít o boj dobra se zlem prostřednictvím světelných mečů a čisté, zvídavé nevinnosti bojující proti homogennímu řádu v upjaté nacistické uniformě. Ovšem jako většina témat v dnešní společnosti, obzvlášť evropské a ještě konkrétněji české, i Star Wars tentokrát místo sjednocení publikum rozdělují. Nejde o konkrétní poznatky a interpretace Abramsova a Kasdanova příběhu o chudobné a nadané Rey, prchajícím vojákovi Finnovi, hrdinném pilotovi Poe Dameronovi a jeho kulatém droidovi BB-8. Jde o pocit, že se vše jen opakuje, a přesto, že je to hezké, už to není takové jako tehdy.

Abrams natočil velmi dobrý, soudobý a konzistentní snímek na motivy původních Star Wars – adaptaci pro 21. století, která se zdá na první pohled nadbytečná a plagiátorská, ale není. Nejde o film v pravém slova smyslu, ale o pilotní díl nového seriálu z oblíbeného prostředí. Abrams a Kasdan mohli vyprávět příběh, který by navazoval přímo na epizodu šest, kde bychom mohli vidět spousty věcí – budování nové republiky, výchovu rytířů Jedi, spoustu planet, mimozemských ras a mikropříběhů. Jenže ty by postrádaly konflikt a epický rozměr. Abrams tedy inscenuje film odehrávající se v době, kdy už je zase všechno špatně, kdy je potřeba zas a znovu bojovat boj zdánlivě už dávno vyhraný. Abrams navíc přidává důraz na souboj s vnitřním zlem, který původně pomohl svému otci vyhrát Luke Skywalker a zničil tak pány zla. Postava antagonisty Kylo Rena, velmi připomínající svého předka Dartha Vadera, však bojuje tento boj sama a to velmi emotivně, lidsky a nejednoznačně. Přesto řada zarytých fanoušků nesleduje film čerstvýma očima jako dosud nepřečtenou „knihu“, ale porovnává, určuje a srovnává s „knihou“, kterou už má v sobě napsanou. Když se ty dvě neprolnou, dostaví se zklamaná očekávání.

J. J. Abrams určil tón a styl filmů ze světa Star Wars, které od teď poběží v kinech rok co rok. Vyšel vstříc fanouškům a zúročil jak své zkušenosti s obrozováním starých filmových značek (Star Trek, Mission Impossible), ale také se poučil od kolegů ze studia Marvel – též pod hlavičkou Disney – o tom, jak v současném prostředí budovat nekonečný cinematický seriál.

Abrams se znovu projevil jako obratný režisér schopný inscenovat detailně propracovaný mnohamilionový spektákl. Kasovní úspěch je toho důkazem. Do dvou hodin vtěsnal rozloučení se starým ansámblem i představení nového, bravurně vybraného obsazení, a při tom ještě stihl rozehrát, ale nedokončit velký pohádkový příběh s prvky komedie a akčního filmu.

Posledních pár let nebyl v kinech vizuálně prokomponovanější popcornový snímek, který toho obsahuje tolik, že to nelze napoprvé pobrat. Svět Star Wars je znovu cítit pískem, potem a palivem intergalaktických korábů, je hmotný a reálný, přesto na své znovuobjevení teprve čeká. Záleží totiž na tom, co bude dál, a v co nového nebo důvěrně známého se postavy vyvinou. Jsme neuspokojeni a napjati, a přesně tak to má po prvním díle seriálu být.

V roce 1977 udělal George Lucas ve svém snímku Star Wars všechno dobře. Od námětu, přes realizaci, režii dvou zapadajících sluncí nad pouštní planetou Tatooine, až po poslední notu v pípnutí robota R2-D2, prostě vše. A byl za to odměněn diváckým aplausem, jehož ozvěna je slyšet ještě dnes. J. J. Abrams toho udělal dobře hodně, ale přesto málo. Tak jako tak, nemohl udělat víc.

Star Wars: Síla se probouzí (Star Wars: Episode VII - The Force Awakens, USA, 2015, IMDb)
Režie: J. J. Abrams, scénář: J. J. Abrams, Lawrence Kasdan, Michael Arndt, kamera: Dan Mindel, střih: Mary Jo Markey, Maryann Brandon, hudba: John Williams, hrají: Daisy Ridley, Adam Driver, Harrison Ford, John Boyega, Carrie Fisher ad., 135 min., distribuce: Falcon  (premiéra v ČR 17. 12. 2015).

Star Wars: Síla se probouzí (Star Wars: Episode VII - The Force Awakens, USA, 2015, IMDb)
Režie: J. J. Abrams, scénář: J. J. Abrams, Lawrence Kasdan, Michael Arndt, kamera: Dan Mindel, střih: Mary Jo Markey, Maryann Brandon, hudba: John Williams, hrají: Daisy Ridley, Adam Driver, Harrison Ford, John Boyega, Carrie Fisher ad., 135 min., distribuce: Falcon  (premiéra v ČR 17. 12. 2015).

Přečteno 2739x

Článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.6 /10

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Star Wars: Síla se probouzí

****  CINEPUR (2.7)

****  ČTENÁŘI (2.6)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #117

#117

červen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Veselá bída svobody / The Florida Project

Soukromé masakry / Nikdys nebyl

Wakanda je to místo / Black Panther

Skica kmitavých pohybů / Nit z přízraků

Je lepší promluvit, nebo zemřít? / Dej mi své jméno

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný

Být dobrovolným OUTsiderem / OUT

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena


DALŠÍ Z RUBRIKY

V koloběhu krizí a proměn / Poznámky k vývoji argentinského filmu

The Terror / Porcování odpovědnosti a morálky

Práce světla mezi dokumentem a asociací / Experimentální tvorba Pabla Mazzola

Carlos Reygadas / Mezi západokřesťanskou zbožností a mexickou spiritualitou

Ohromné maličkosti z krajin, kde končí země / Současný chilský film

Úvod k tématu č. 117 / Cine latino

Takový normální seriál / Lajna

Indická sekta se zvukem amerického folku / Wild Wild Country


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Lamač Lucasových kódů / Star Wars: Poslední z Jediů

Rogue One / Ukradené plány na Star Wars pro dospělé

Hledá se Dory / Splněné zadání a ani o šupinu navíc

Muž z oceli / Nejhlasitější pohádka ve vesmíru

Pátrání po Sugar Manovi / Limonádová balada o neznámém vykupiteli s kytarou


RUBRIKY

anketa (23) / český film (73) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (91) / fenomén (69) / festival (62) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (740) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (660) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (99) / reflexe (24) / report (99) / rozhovor (155) / scénář (4) / soundtrack (38) / téma (854) / televize (91) / tisková zpráva (1) / událost týdne (207) / video (2) / videoart (16) / videohra (55) / web (42) / zoom (151)

Cinepur #103 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Láska z Khon Kaen / Pod přívětivým úsměvem (Sylva Poláková, kritika)

LEFFEST 2015 / O hostiteli a hostech (Matěj Nytra, report)

Neutečeš (Matěj Nytra, dvd)

What the Björk! (Jiří Špičák, soundtrack)

Kim Čong-il uvádí / Učitelka Čchö, režisér Sin a bonviván Kim (Jaromír Blažejovský, kniha)

Úvod k hororu (Lukáš Skupa, téma)

+ více...