Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

O patro níž / Manžel, otec, pejskař a vrah

O patro níž / Manžel, otec, pejskař a vrah

kritika / Kamila Dolotina / 19. 5. 2016

„Je to svinstvo,“ komentuje Sandu vraždu sousedky, „ale jak se říká, patří to k životu“ dodává vyšetřovatel. Stejný bonmot charakterizuje i morální poklesek hlavního hrdiny, který v Munteanově antithrilleru O patro níž snad ze strachu z oplétaček, snad z lenosti, zamlčí důležité svědectví.

Milující otec, dobrý manžel a náruživý pejskař Sandu Pătraşcu působí navýsost dobromyslným dojmem. Svým ordinérním zjevem, shrbeným postojem a neforemným bříškem, které shazuje ranním během a dopuje žloutkovými řezy, je prototypem středostavovského padesátníka euroatlantického prostoru. Auru spořádaného sympaťáka nediskredituje ani jeho vykutálená rodinná živnost spočívající v registraci automobilů, a předpokládající protřelost i absenci některých morálních imperativů. Sandu – v lakonicky civilním podání Teodora Corbana – nicméně postrádá jakoukoli úlisnost, a nějaké to nevyhnutelné předbíhání a uplácení mu vlastně není těžké odpustit.

Když jednoho dne zaslechne hádku smilnících sousedů Laury a Valiho, která o něco později vyvrcholí vraždou, jeho bezproblémová a rutinní existence vezme za své. Rozzuřený Vali, který narychlo opouští byt milenky, se dovtípí, že jejich spor neušel zvídavému sousedovi. Poté, co je Laura nalezena mrtvá a Sandu s udáním otálí, rozhodne se ho pravděpodobný vrah vynalézavě trýznit svou neodbytnou přítomností. Pronikne do rodiny, syna si obmotá kolem prstu, zalíbí se matce a poškodí pověst firmy. S výjimkou psa tedy ohrožuje vše, co je Sanduovi drahé. Ten nicméně až do chvíle, než je vyprovokován k odvetě, sice nerad, ale poslušně přistupuje na nekalé hrátky, jejichž předmětem se stal.

Morální pasivita stran odpovědnosti za to, co se děje o patro či dvě níž, je vlastní jak ústřední postavě, tak i jejím tvůrcům. Trojice scenáristů, kterou kromě režiséra doplňuje, stejně jako v jeho předchozích titulech Papír bude modrý (2006) a Úterý po Vánocích (2010), tým Razvan Radulescu a Alexandru Baciu, záměrně nerozkrývá Sanduovy duševní pochody. Kamera hrdinu sice téměř neopouští, ale snímá jej skoro výhradně v odtažitých celcích a polocelcích. Pocit rostoucího ohrožení a přiznané averze vůči Valimu se tak cele odehrává v rovině gest a důmyslně odstíněných detailů.

Moment zlomu, kdy se Sandu z hybatele děje stává loutkou v rukách předpokládaného vraha, je příznačně situován do auta – domény Sanduovy živnosti. V den, kdy jede vyřídit registraci Valiho vozu, ho poprvé vidíme v roli spolujezdce. Smýkán nárazovou jízdou taxíku na nepohodlném zadním sedadle začíná ztrácet půdu pod nohama. Tentokrát Sandu hravě nepoletuje mezi jednotlivými přepážkami, ale škobrtá na každém postu. Nezaplacené pokuty, hodinové zpoždění, prošlá technická – nic nejde podle obvyklého scénáře. Rvačka, kterou situace vygraduje, sice Sanduovi navrátí pocit vlastní důstojnosti, snad mu pomůže i ochránit rodinu, ale nijak neřeší vlastní morální problém.

Koncentrovaný scénář umocňuje tento závěr paralelním příběhem. Osud otce totiž prožívá i jeho syn Matei, ovšem ve virtuálním světě, kde tráví většinu času. Náměsíčný puberťák, kterého ve snu děsí ztráta hesla, dochází klidu až v rodičovském objetí s vítězným zvoláním „Já se jmenuji Pătraşcu“. Nabytím identity celé rodiny snímek vrcholí, otázka proč Sandu neohlásil policii důležité svědectví, zůstává ale nezodpovězena. Takový je autorský koncept i hlavní problém filmu.

Muntean funkčně rozpouští nabízející se thrillerové postupy, díky čemuž posiluje dimenzi obyčejnosti postav a poznatelnosti jejich života. Skutečné drama ale nad tématem jen těká. Plíživé ohrožení není fatální jako ve 4 měsících, 3 týdnech a 2 dnech, ani tristně humorné jako v Smrti pana Lazaresca (v obou titulech figuroval Radulescu jako scenárista či poradce), ale hlavní emocí, kterou evokuje, je roztrpčení nad přičiněným diskomfortem. I nebezpečí, které by v případě udání Pătraşcům mohlo hrozit, je spíš hypotetické. Vali totiž není zlověstným maniakem, ale spíš klasickým loserem a potížistou. Film zároveň není obžalobou měšťáctví, které touží po klidu nehledě na jeho cenu, ani diagnózou konformní degenerace lidí morálně zdecimovaných socialistickým rájem. Je čistou observací, která ovšem v kontextu novovlnných rumunských filmů působí trochu nevyhraněně.

O patro níž (Un etaj mai jos, Rumunsko, Francie, Švédsko, Německo, 2015, IMDb)
Režie: Radu Muntean, scénář: Alexandru Baciu, Radu Muntean, Razvan Radulescu, kamera: Tudor Lucaciu, střih: Andu Radu, hudba: Electric Brother, hrají: Teodor Corban, Constantin Draganescu, Ioana Flora, Alexandru Georgescu, Vlad Ivanov aj., 93 min., distribuce Artcam (premiéra v ČR 12. 11. 2015).

O patro níž (Un etaj mai jos, Rumunsko, Francie, Švédsko, Německo, 2015, IMDb)
Režie: Radu Muntean, scénář: Alexandru Baciu, Radu Muntean, Razvan Radulescu, kamera: Tudor Lucaciu, střih: Andu Radu, hudba: Electric Brother, hrají: Teodor Corban, Constantin Draganescu, Ioana Flora, Alexandru Georgescu, Vlad Ivanov aj., 93 min., distribuce Artcam (premiéra v ČR 12. 11. 2015).

Přečteno 2678x

Článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.5 /2

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #141

#141

květen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

The Tragedy of Macbeth - Král šedivý a znavený

Cannes: Západ, Východ i Asie by potřebovaly vyšetřit

Cannes: Trojúhelník ambicí bývalého vítěze

Cannes: Ženy spoutané korzety a šílenstvím

Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava

Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car

Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina

Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci


DALŠÍ Z RUBRIKY

Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit

Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022

Editorial 141

Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry

Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes

Dům je černý: Radikální poezie ošklivosti

Michaël Dudok de Wit: Možná zítra a možná nikdy

FixFox: Intergalaktický opravář v hřejivé české hře


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Existenciální pijáctví / Chlast

Ženská tvář války / Vysoká dívka

Více naděje už nemáme / Léto a subtilnost vědomého primitivismu

Bludný kruh tužeb a opojení / Nemilovaní

Polibek konvertovavšího psíka / Druhá strana naděje


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (104) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (242) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1088) / mimo kino (190) / novinka (814) / pojem (36) / portrét (49) / profil (98) / reflexe (26) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (128) / událost týdne (284) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)

Cinepur #103 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #103, únor 2016

Z obsahu tištěného čísla:

Ejzenštejn v Guanajuatu / Fucking and dying in Mexico (Martin Šrajer, kritika)

Neutečeš (Matěj Nytra, mimo kino)

Kim Čong-il uvádí / Učitelka Čchö, režisér Sin a bonviván Kim (Jaromír Blažejovský, kniha)

Filmoví a televizní upíři 21. století / Ne/mrtvým lásku neupírej (Iva Baslarová, téma)

Kašpárci, bohové a vrazi aneb Jak gore ke krvi přišel (David Čeněk, téma)

AltCine: Action! (Matěj Nytra, web)

+ více...