Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Muž na laně / Nostalgie po ztracené dominantě

Muž na laně / Nostalgie po ztracené dominantě

kritika / Šárka Gmiterková / 21. 1. 2016

Existuje řada filmů, které se přímo vyrovnávají s teroristickými útoky na dvě věže Světového obchodního centra (WTC). Daleko podnětnější reflexi této události ale můžeme najít ve snímcích, které ji a priori netematizují. V roce 2007 natočil britský režisér James Marsh pozoruhodný příspěvek k danému tématu, dokument Muž na laně. Příběh provazochodce Philippa Petita, který se v létě 1974 několikrát prošel po laně nataženém mezi dvěma věžemi ve výšce 417m bez jakéhokoliv bezpečnostního jištění je jistě fascinující, ale bez zářijových událostí roku 2001 by pravděpodobně stále čekal na zpracování. A pokud by přece jen spatřil světlo světa, jistě by se tak stalo v dosti odlišném stylu, než nabízí Marshovo pojetí i aktuální verze režiséra Roberta Zemeckise.

Hlavní rozdíl mezi britským dokumentem a Zemeckisovým snímkem avizuje už samotný název. Zatímco osm let starý film se jmenuje Muž na laně (Man on Wire), původní distribuční titul amerického díla zní The Walk – chůze. V tomto gestu se odráží odlišný naturel obou filmů a zdaleka nejde o předvídatelné kontrasty. Ačkoliv dřívější Muž na laně spadá pod označení dokument, jde ve finále o mnohem performativnější dílo než Zemeckisova podívaná ve 3D. Tuto hravou lehkonohost Marshovu filmu propůjčuje samotný Philippe Petit, jemuž se coby zářícímu epicentru podřizují životy ostatních, režisérovy záměry i výsledný filmový tvar. Jeho expresivní, skoro až histrionské podání událostí podporují stylizované záběry (stínohra, kukátko); kombinace obojího upomíná spíš na žánrové konvence heist filmů než na věrné zpodobení reality. Muž na laně roku 2008 tak zůstává rozkročený mezi precizní rekonstrukcí historicky jedinečného okamžiku a neustále těkající one-man show.

Naopak The Walk napíná veškerou energii ke zprostředkování přímého fyzického prožitku nahoře na laně. K tomu tvůrcům slouží 3D technologie spolu se záběry, které ustavují těsný vztah provazochodce a jeho newyorského jeviště. Přestože dřívější dokument slouží současnému Muži na laně jako výrazný inspirační zdroj – co do přiznané hravosti stylu, pojetí vzpomínkových sekvencí i centralizace hlavního protagonisty – přece jen nový snímek využívá každé příležitosti, aby ustanovil hmatatelný, skoro až pulzující vztah mezi Petitem a věžemi WTC. Možnost ukázat hrdinu na laně tady a teď, nejen jako zprostředkovanou vzpomínku prostřednictvím fotografií a emotivních promluv, Zemeckisův film notně využívá. Skoro se zdá, jakoby příležitost k plastickému vykreslení chvilkového bytí v prostoru mezi věžemi představovala hlavní impuls pro vznik celého díla; tak centrální, propracovaná a opojně působivá je centrální provazochodecká scéna. Série záběrů, v nichž se střídají fluidní pohledy dolů i vzhůru do oblak, panoramické jízdy a detaily mapující hrdinův soustředěný i extatický výraz nabízí totální prožitek, který Marshův dokument nemohl a ani nechtěl zprostředkovat.

Druhý příběh, strukturující oba filmy stejnou měrou, pak nostalgicky vypráví o WTC, aniž by bral v potaz jejich drastický zánik. Zemeckisovo pojetí nabízí v tomto ohledu přímočařejší oslavu zmizelého panorama NYC. Aktuální Muž na laně sice rovněž centralizuje postavu Philippa Petita v podání Josepha Gordona-Levitta, avšak ten sděluje příběh publiku, stojíc nahoře na pochodni sochy Svobody s výhledem na dvojčata v záběru. Dvě narativní linie tak dostávají v The Walk konkrétní viditelnou podobu (pohled na WTC v západu slunce také celý film příznačně uzavírá), zatímco v dřívější verzi nostalgie ztracené dominanty pouze tušeně tepala v pozadí. Existují ale i skrytější paralely mezi Petitovou odvážnou akcí a osudným zářijovým dnem. Přípravy na přechod mezi věžemi někteří recenzenti vidí jako tajnou, skoro teroristickou operaci; v důsledku však oba WTC definující momenty spojuje fakt zpětného úderu reality. V obou případech máme co do činění s okamžiky, kdy skutečnost překonává sebeodvážnější fikci. Autentické výjevy sesouvajících se věží smutně připomněly křehkost a zranitelnost monstrózní ocelové kartotéky, jak se WTC nelichotivě přezdívalo. Stejný rys budovy a rovněž činem daleko za hranicí představitelného odhalil před léty také Petit, vlastními slovy „básník dobývající nádherná jeviště“.

Muž na laně (The Walk, USA, 2015, IMDb)
Režie: Robert Zemeckis, scénář: Robert Zemeckis, Christopher Browne podle knihy Philippe Petita To Reach the Clouds, kamera: Dariusz Wolski, střih: Jeremiah ODriscoll, hudba: Alan Silvestri, hrají: Joseph Gordon-Levitt, Charlotte Le Bon, James Badge Dale, Ben Kingsley, Benedict Samuel ad., 123 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 8. 10. 2015).

Muž na laně (The Walk, USA, 2015, IMDb)
Režie: Robert Zemeckis, scénář: Robert Zemeckis, Christopher Browne podle knihy Philippe Petita To Reach the Clouds, kamera: Dariusz Wolski, střih: Jeremiah ODriscoll, hudba: Alan Silvestri, hrají: Joseph Gordon-Levitt, Charlotte Le Bon, James Badge Dale, Ben Kingsley, Benedict Samuel ad., 123 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 8. 10. 2015).

Přečteno 4729x

Článek vyšel v časopise Cinepur #102, listopad 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #141

#141

květen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

V dark roomu s Jane Austen / Fire Island

Sex, celebrity a video / Pam & Tommy

KVIFF: Hádej, kdo zas přijde na večeři

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Dějiny za dveřmi

KVIFF: Objímání stromů pro začátečníky

KVIFF: A co dále, Íáčku

The Tragedy of Macbeth - Král šedivý a znavený


DALŠÍ Z RUBRIKY

Španělský noir i Finchera nabídne Noir Film Festival

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Co letos vidět ve Varech? 5 tipů Cinepuru

Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit

Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022

Editorial 141

Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry

Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

West Side Story v troskách / West Side Story

Stylově spíchnutá antihrdinka / Cruella

Nevidět, neslyšet a nemluvit / Asistentka

Malé ženy v kalhotách / Malé ženy

Milostný dopis svobodě / Portrét dívky v plamenech


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (37) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (113) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1095) / mimo kino (190) / novinka (817) / pojem (36) / portrét (49) / profil (99) / reflexe (27) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (130) / událost týdne (285) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)

Cinepur #102 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #102, listopad 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Narcos / Druhou sezónu, nebo kulku! (Ondřej Pavlík, televize)

Film jako systém / Rozbor filmu (Antonín Tesař, kniha)

Dheepan / Obrazy k neuvěření (Jan Kolář, kritika)

Marťan / Průtokový ohřívač cizích nápadů (Ondřej Pavlík, kritika)

Nonfikční film nejen pro zasvěcené (Lucie Česálková, téma)

Nástrahy filmových kánonů / Případ Maďarského národního filmového archivu (Eszter Fazekas, téma)

+ více...