Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

The Program: Pád legendy / Americká tragédie

The Program: Pád legendy / Americká tragédie

kritika / Michal Baranovič / 18. 1. 2016

Na začátku The Program: Pád legendy vidíme Lance Armstronga, jak se na kole žene prázdnou horskou silnicí. Podle jeho hlasu, který scénu komentuje mimo obraz, nejde o to, že by měl víc talentu než jiní. Jde o to, že má touhu. Ačkoli touha vyhrávat a být lepší než ostatní provází jeho postavu celým filmem, jde o jednu z mála scén, ve kterých lze s Armstrongem sympatizovat. A také jednu z mála, která se pokouší nahlédnout pod jeho tvrdou krustu a zodpovědět otázku, proč podstupuje všechno, co jej ve filmu vidíme zakoušet.

Stephen Frears chytře pracuje s obrazem cyklisty, který se pod vlivem vlastní neschopnosti prohrávat dobrovolně stává výkonným strojem s jediným určením: postavit se na stupínek vítězů. Vychází přitom primárně z knihy novináře Davida Walshe s výmluvným názvem Seven Deadly Sins: My Pursuit of Lance Armstrong. Zásadním bodem obratu v příběhu se stává moment cyklistova nečekaného vítězství nad rakovinou. Člověku, který dokázal obelstít samotnou smrt, nedělají běžní smrtelníci nejmenší problém a jeho první zázračná výhra na Tour de France udivuje celý svět. Zatímco se v médiích rodí legenda, divákovi je umožněno nahlédnout za pečlivě instalované kulisy pohádkového úspěchu a postupně je zasvěcován do tajemství odvrácené strany profesionální cyklistiky. Z jednotlivých střípků dynamické mozaiky vyvstává obraz organizované struktury a sofistikovaných dopingových programů, kterým vévodí tichá dohoda o mlčenlivosti mezi závodníky v pelotonu. Portrét Armstronga, který se při strmém stoupání na vrchol systému neohlíží za ničím a nikým, takřka připomíná padouchy z hollywoodských kronik kariér slavných gangsterů.

V rozhovorech se Frears zmiňuje o tom, že aféru vnímá jakožto moderní kriminální příběh a opravdovou americkou tragédii. Mnohem podstatnější je ale jeho přísné zacílení na objektivní fakty a odmítnutí psychologizace nebo odhalování myšlenkových pochodů postav. U tvůrce, jehož tvorba bývá často oceňována za emoční tenzi, hluboký ponor do hrdinů a empatii to může být překvapivý, přesto zcela logický krok. The Program: Pád legendy se v linii režisérových snímků vycházejících ze skutečnosti nejvíce přibližuje žánru dokudramatu neboli „hranému filmu faktu“, ačkoli se jím v rovině dramatizace vyhrocených situací a nakládání s některými vedlejšími postavami (jmenovitě „muž se špatným svědomím“ Floyd Landis) přímo nestává. Na výsledné podobě se odráží pečlivé prostudování existujících dokumentů (včetně Armstrongovy lži od Alexe Gibneyho) a záznamů Armstrongových vystoupení v médiích a na veřejnosti. Důraz na fakty podporuje i prokládání hraných pasáží, důsledně inscenovaných podle výpovědí Armstrongových kolegů a známých, autentickými záběry ze skutečných závodů. Podobně jako třeba v případě Královny i zde vidět tlak na fyzickou podobnost herců jejich reálným předobrazům včetně detailního odpozorování jejich mimiky a vystupování.

Falešný obraz amerického hrdiny s charitativními aktivitami je dekonstruován množstvím motivů, ve kterých Armstrong radikálně zasáhne do profesního i osobního života jiných postav. Zatímco ze strany obětí jeho útoků (snaha o zdiskreditovaní Davida Walshe nebo zničení kariéry bývalého přítele Frankie Andrei) nabírá vzájemný vztah čím dál osobnější tón, slavný cyklista nadále zachovává profesionální odměřenost. Je to paradoxní – jedinou chybějící linií je Armstrongův osobní život. Vše, co se dozvídáme o jeho manželce je, že nějakou měl. Také období v letech 2005-2009, tedy od jeho odchodu z profesionální scény po překvapivý návrat, zůstává zahaleno tajemstvím. Vzniká tak narativ o muži, jehož svět tvoří pouze fyzická námaha, pot, sáčky s krví, nepovolené látky a pódium na konci cílové rovinky.

Stejně jako Lance Armstrong, i The Program: Pád legendy je dokonalým výkonným strojem, který díky cílevědomým zkratkám nepolevuje na dynamice. Strojem, který proti charismatickému vypravěči s pohádkovým příběhem postaveným na lži bojuje tím nejúčinnějším způsobem. Přesvědčivostí samotných strohých informací.

The Program: Pád legendy (The Program, Spojené království, Francie, 2015, IMDb)
Režie: Stephen Frears, scénář: John Hodge, kamera: Danny Cohen, střih: Valerio Bonelli, hudba: Alex Heffes, hrají: Ben Foster, Chris O’Dowd, Guillaume Canet, Jesse Plemons ad., 103 min., distribuce: Bohemia Motion Pictures (premiéra v ČR 15. 10. 2015).

The Program: Pád legendy (The Program, Spojené království, Francie, 2015, IMDb)
Režie: Stephen Frears, scénář: John Hodge, kamera: Danny Cohen, střih: Valerio Bonelli, hudba: Alex Heffes, hrají: Ben Foster, Chris O’Dowd, Guillaume Canet, Jesse Plemons ad., 103 min., distribuce: Bohemia Motion Pictures (premiéra v ČR 15. 10. 2015).

Přečteno 3830x

Článek vyšel v časopise Cinepur #102, listopad 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.5 /6

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #141

#141

květen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

The Tragedy of Macbeth - Král šedivý a znavený

Cannes: Západ, Východ i Asie by potřebovaly vyšetřit

Cannes: Trojúhelník ambicí bývalého vítěze

Cannes: Ženy spoutané korzety a šílenstvím

Lehkonohá arabeska s Gretou / Křížová výprava

Strýček Júsuke na zadním sedadle / Drive My Car

Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina

Pro a proti - Francouzská depeše / Wes Anderson a kapustňáci


DALŠÍ Z RUBRIKY

Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit

Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022

Editorial 141

Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry

Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes

Dům je černý: Radikální poezie ošklivosti

Michaël Dudok de Wit: Možná zítra a možná nikdy

FixFox: Intergalaktický opravář v hřejivé české hře


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Spotlight / Óda na dobře odvedenou práci

Osm hrozných / Lekce dějin jako krvavých žánrových obrazů

Slepá / Rozostřené vyprávění


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (104) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (242) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1088) / mimo kino (190) / novinka (814) / pojem (36) / portrét (49) / profil (98) / reflexe (26) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (128) / událost týdne (284) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)

Cinepur #102 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #102, listopad 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Film stokrát jinak / Multiverze v dějinách kinematografie a v archivní praxi (Tereza Frodlová, téma)

Cenzura jako dědictví / Archivy, demokracie a švédský filmový průmysl (Trond Lundemo, téma)

Doclisboa 2015 / Kontemplace v neklidu města / (Matěj Nytra, report)

Mládí / Krásná prázdnota (Martin Šrajer, kritika)

Úvod (Lukáš Skupa, téma)

Compton: A Soundtrack by Dr. Dre / Hra na hrdiny gangsta rapu (Jiří Špičák, soundtrack)

+ více...