Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Přívětivá beznaděj existence / Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě

Přívětivá beznaděj existence / Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě

kritika / Matěj Nytra / 8. 11. 2015

Melancholická trilogie Roye Anderssona představuje v posledních patnácti filmových letech ojedinělý, autorsky „upracovaný“ výkon – čisté gesto mistra, jež svou ambicí navazuje na tradici švédského existencialistického tázání, ale formálně zlehka uniká z pout psychologizace za ironií a vtipem. Písně z druhého patra i Ty, který žiješ jsou dnes již uznávanými klasikami, avšak Anderssonova poetika absurdity a stylizovaného banálna, stejně jako vyprávěcí princip sítě navzájem (ne)svá- zaných epizod, se plně rozvine teprve ve finálním díle Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě (držiteli Zlatého lva z Benátek), ve kterém už satirik-rutinér vrší své rozmanité vize jako u vytržení ze snu a stmeluje album výjevů dialogickými refrény ve smířlivém tónu.

Andersson dovede klamat: tematicky vyprahlé, soucitně skleslé a ztlumené pásmo v sobě ukrývá dosud nejradost- nější hybnou sílu. Tytam jsou provokativně mnohoznačné výjevy pošlapávající náboženské i jiné tradice a kritizující okolní realitu. Rafinovaný apel směrem k západní moderní společnosti a jejímu vnitřnímu odcizení nahrazuje síla ima- ginace a prostá radost z modelování paradoxních, leč spíše surreálných epizod. Holub, který již trůní za sklem a zvnějšku na něj sedá prach muzeálních vitrín klasiky, se nemusí bát o své bezpečí. Výstižný, satirický osten – snad záměrně – ztupilo pohodlí podřimujícího autora, který již nemá potřebu kálet nemístně na ledasco. Andersson jako by (se) chtěl především bavit.

Osa Holuba, jíž tvoří neúspěšné variace setkání prodejců zábavy („legračních“ masek a rekvizit), napovídá o povaze filmu mnohé. Chceme-li nutit ke smíchu, můžeme vystrašit, otrávit. Zpackané nabídky se propojují ve fiasko a mezi dvojicí vznikne konflikt. Poté je třeba se (u)smířit se stavem věcí, dobou, sebou navzájem. Poselství, které Andersson skrze „žertovný“ leitmotiv formuluje, zůstává ale příliš nízké, příliš bojácné, staromilské. Hlavně, že se máte dobře. A v přívětivě beznadějném, nicotně pokojném koloběhu všednosti lze navzdory útrapám přežít, až do absurdně náhlého momentu smrti. Vyberte si, jaká z variant je nejvíce paradoxní, nejvíce „na zabití“. O smrti jen v dobrém.

Repertoár zhmotněných Anderssonových vizí tentokrát odráží globální, nikoli globalizační, univerzální, nikoli podvratně angažované motivy „bytí a času“. Namísto aktuality nechává tvůrce do přirozených výchozích situací pronikat anachronismy a prostor zaplňuje průniky již uplynulých dějů. Vzpomínka pijana v nehybném bezčasí lokálu se prohlubuje do tklivého výjevu z válečné éry a fádnost odpoledne se rázem láme do takřka magicko-realistické stylizace zpívané „platby polibkem“. Funkční, uměřený temporytmus epizod zasněně střídá vzedmuté fragmenty příběhů s obrazy godotovské, rozjímavé každodennosti. Ruch periferního podniku, kam zavítá i dvojice klaunských obchodníčků, náhle vychýlí z reality žlutomodrá patrola královského vojska před porážkou. Statická scéna, během níž se mladík Karel XII. v doprovodu pouze přichází osvěžit sklenicí vody, otevírá jemným způsobem možnosti romantického, pohádkového i tragického následování. Další obraz ovšem zavádí pozornost k jiným osnovám možných příběhů.

Andersson nevypráví, stačí mu splétat k sobě expozice anekdot, naznačovat linky. V propojení se pak stupňuje nálada pustoty z jejich nevyplnění, samotářského sledování povyku zpoza výlohy z ulice. Dokonalost aranžmá skoro až popírá věrohodnost takové perspektivy. Kombinace banálního, intimního stesku a propracovaných, absurdních konstrukcí scén přesto nevychází emočně chladně.

Scénograficky do detailu rozvržené kompozice, sivé kostýmy a nabílené mrtvolné tváře figur společně ladí ve vizuální souhře a přimykají filmový svět k povědomé divadelní stylizaci, poetice Christopha Marthalera (či u nás Jana Mikuláška). Dílo, vznikající půltucet let, pečlivě, přes krize i produkční zdržování, v ateliérech na zeleném pozadí, svou umělost přiznává a nesnaží se budovat zdání realistického světa. Ten není perfektní a šeď podzimu života v něm nemá mámivě estetizovanou podobu. Ve vizích rozjímajícího holuba, velikána sledujícího rej z nadhledu, se však snadno může změnit v nesnesitelně lehké, (ne)pomíjivé krasosmutnění.

Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě (En duva satt på en gren och funderade på tillvaron, Švédsko, Norsko, Francie, Německo, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Roy Andersson, kamera: István Borbás, Gergely Pálos, hudba: Hani Jazzar, Gorm Sundberg, hrají: Nils Westblom, Holger Andersson, Ola Stensson, Lotti Törnros, Oscar Salomonsson, Jonas Gerholm, Viktor Gyllenberg ad., 100 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 16. 4. 2015).

Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě (En duva satt på en gren och funderade på tillvaron, Švédsko, Norsko, Francie, Německo, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Roy Andersson, kamera: István Borbás, Gergely Pálos, hudba: Hani Jazzar, Gorm Sundberg, hrají: Nils Westblom, Holger Andersson, Ola Stensson, Lotti Törnros, Oscar Salomonsson, Jonas Gerholm, Viktor Gyllenberg ad., 100 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 16. 4. 2015).

Přečteno 2729x

Článek vyšel v časopise Cinepur #99, červen 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě

****  CINEPUR (3)

****  ČTENÁŘI (3.5)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #118

#118

srpen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Nadechnout se k dospělosti / Nic jako dřív

Opékání špekáčků s Vladem / Mečiar

Východ-Západ / Švéd v žigulíku

Veselá bída svobody / The Florida Project

Soukromé masakry / Nikdys nebyl

Wakanda je to místo / Black Panther

Skica kmitavých pohybů / Nit z přízraků

Je lepší promluvit, nebo zemřít? / Dej mi své jméno


DALŠÍ Z RUBRIKY

Z amerického remaku Toniho Erdmanna odstoupil Jack Nicholson

Gangy Berlína / Noirové vlivy v seriálu Babylon Berlín

Sladké ptáče nevinnosti / Revidovaný obraz femme fatale ve filmech Stevena Soderbergha

Hranice postmoderního neonoiru ve filmech Hra, Smrtihlav a Memento

Bar jménem TechNoir / Virtuální realita noirového subžánru

Úvod k tématu 118: Neonoir

Film noir znovuzrozený / Počátky neonoiru v Americe

Šťavnatý realismus Piera Paola Pasoliniho


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

The Sociological Cinema

MUBI: Now Showing

Short of the Week

Ještě větší marketér, než jsme před rokem doufali?

Movieurope.com


RUBRIKY

anketa (23) / český film (77) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (92) / fenomén (69) / festival (69) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (112) / komiks (10) / kritika (749) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (676) / objev (3) / pojem (36) / portrét (7) / profil (100) / reflexe (24) / report (101) / rozhovor (156) / scénář (4) / soundtrack (39) / téma (860) / televize (92) / tisková zpráva (1) / událost týdne (212) / video (2) / videoart (16) / videohra (56) / web (42) / zoom (152)

Cinepur #99 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #99, červen 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Zrání pod dohledem úspěchu / Fenomén strmé kariéry Xaviera Dolana (Matěj Nytra, téma)

Přívětivá beznaděj existence / Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě (Matěj Nytra, kritika)

Oživování kinematografie / Druhý valčík (Dinamo : Steaua 1988) (Jakub Felcman, zoom)

Americký sniper / Otiskněte legendu (Martin Šrajer, kritika)

1001 gramů / Nečekaně průměrná gramáž (Ivo Michalík, kritika)

Viktor Kosakovskij / Hodní lidé by neměli dělat dokumenty (Martin Horyna, profil)

+ více...