Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Domácí péče / Dobře míněná křeč

Domácí péče / Dobře míněná křeč

kritika / český film / Lucie Česálková / 20. 10. 2015

V jedné ze scén Domácí péče vyzve ošetřovatelka svého zaškolovaného asistenta, aby ji pomohl otočit ležící pacientku na druhý bok, slovy „Pomozte mi ji obrátit?“ Asistent se na výzvu začne modlit, jako by ji chtěl obrátit na víru. Laciný vtip založený na dvojsmyslnosti slova „obrátit“ by jistě zapadal do lecjakého skeče či sitcomu, v Domácí péči však zarazí. A zdaleka se nejedná o případ ojedinělý. Celovečerní prvotina režiséra Slávka Horáka totiž podobně jako další české prázdninové debuty (zejména Schmitke a Cesta do Říma) selhává ve dvou svých klíčových ambicích. Předně představit společensky relativně závažné téma formou žánrového mixu a rozkrýt jeho poeticko-filozofickou dimenzi (zde i Prach). Namísto svérázného eklekticismu, z nějž se v dějinách českého filmu už nejednou zrodil osobitý celek, se setkáváme s žánrovou rozkolísaností, neujasněností nálad i poloh a topornými pokusy obohatit téma určitým, poněkud neobratně sdělovaným metafyzickým přesahem.

Domácí péče je přitom ze zmiňovaných snímků nejkonvenčnější a divácky nejvděčnější – vyprávění a zápletku nekomplikuje a pracuje s charakterově poměrně jednoznačnými postavami, které si projdou očekávatelným vývojem. Série výjevů z venkovských domácností představuje zdravotní sestru Vlastu jako pozitivně naladěnou pečovatelku oddanou své profesi. Vlastino smířlivé, neprůbojné zaujetí prací, samostatnost, sveřepost a ochota vyhovět i leckdy kuriózním potřebám pacientů následně naráží na odhalení zhoubného nádoru a vyhlídku brzké smrti. Boj o naději a smysl života se pak stává prověrkou Vlastiných rutin a tradicionalismu, stejně jako charakterů vedlejších postav. Jak Vlasta, tak její manžel Laďa i nová přítelkyně jsou postupně nuceni přehodnotit, na jak chatrných základech stojí jejich vlastní bubliny – mezní situace nemoci a blížící se smrti je vyvádějí z koloběhu sebepotvrzujících pravd a rituálů a vedou k větší smířlivosti s pravdami a rituály druhých. Zobrazení tak zásadních věcí člověka, jakými jsou pocity zoufalství či důkazy lásky nebo přátelství, přirozeně čelí hrozbě patetické trapnosti. Domácí péči se ji místy daří odvracet, nejlépe v závěrečné svatební scéně, nicméně stále se bohužel jedná o film, který se ve snaze o motivickou pestrost a provázanost brouzdá ve významových mělčinách.

Poněkud nerozhodně a váhavě se tvůrci vypořádávají s klíčovou tematickou linií, kterou je konfrontace moderní západní medicíny s alternativními léčitelskými metodami. Skrze Vlastinu profesi reflektují situaci českého zdravotního systému a naproti tomu hrdinčin příklon k sebeiracionálnějším léčitelským alternativám motivují její jistě pochopitelnou nadějí v okamžicích hledání východiska z beznaděje smrtelné nemoci. Přestože je snímek vzdálen jednostranným výkladům samospásnosti alternativní léčby, ukazuje na možnosti i limity obou přístupů k uzdravování poněkud neobratně. Prolnutí tragiky i komiky, o nějž Domácí péče zřetelně usiluje, vyznívá v mnoha případech útrpně rozpačitě. Snímek se utíká k shazování vypjatých situací komediálními prvky (telefon při seanci u léčitelky) či k rádoby metafyzickým vyústěním v symbolických obrazech (srna), jež však působí spíše jako dramaturgická bezradnost či snaha o zpestření.

Domácí péče potěší civilním, neokázalým snímáním a emocionálním nábojem situací odpovídajícími hereckými projevy zejména Aleny Mihulové a Boleslava Polívky v rolích Vlasty a Ladi. Jejím nejproblematičtějším aspektem nicméně zůstávají momenty, kdy z pozorování sklouzne k moralizování (Vlastina vyhrocená opilecká etuda v nemocnici), a kdy tvůrci na poetiku venkovského civilismu roubují symboly či metafory. Snové vize, v nichž je Vlasta identifikována se srnou, ohnutá lžička či žabí podchod totiž nefungují, jak by snad jedině mohly, totiž v magicko-realistickém duchu. Namísto toho vystupují jako zcela nesourodá rádoby okrasa, esoterický prvek nepřesahující význam hříčky plně srozumitelné nejspíš jen samotným tvůrcům. Vztah těla, mysli, přírody, vnitřní energie, života a smrti jako velká témata rezonující možná kdesi na pozadí těchto obrazů Domácí péče zpracovává přes všechnu snahu prvoplánově, bez citu pro filmovou kouzlivost.

Domácí péče (Česká republika, 2015, IMDb)
Režie a scénář: Slávek Horák, kamera: Jan Šťastný, střih: Vladimír Barák, hrají: Alena Mihulová, Bolek Polívka, Tatiana Vilhelmová, Zuzana Kronerová, ad., 92 min., distribuce: A-Company CZ (premiéra v ČR 16. 7. 2015).

Domácí péče (Česká republika, 2015, IMDb)
Režie a scénář: Slávek Horák, kamera: Jan Šťastný, střih: Vladimír Barák, hrají: Alena Mihulová, Bolek Polívka, Tatiana Vilhelmová, Zuzana Kronerová, ad., 92 min., distribuce: A-Company CZ (premiéra v ČR 16. 7. 2015).

Přečteno 4376x

Článek vyšel v časopise Cinepur #101, září 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Domácí péče

****  CINEPUR (2)

****  ČTENÁŘI (2)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #138

#138

prosinec 2021



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

West Side Story v troskách / West Side Story

It’s-a Me, Paolo! / Klan Gucci

Jak vycvičit své vnitřní zvíře / Muž se zaječíma ušima

Nikdo už mě nemůže soudit / Titan

Pitomý porno po česku / Chyby

Blízká setkání tří živočišných druhů / Gunda

Záhada výchovy / Každá minuta života

Monumentální intimita Villeneuvovy Duny / Duna


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

Modernistický vztahový test / Zrcadla ve tmě

Adéla Komrzý / Odvaha odkrývat chyby v systému

Jak vycvičit své vnitřní zvíře / Muž se zaječíma ušima

Pitomý porno po česku / Chyby

Záhada výchovy / Každá minuta života

Na ptáky jsme krátký / Atlas ptáků

Vzpomínky na lásku / Marťanské lodě

Je to jenom prank, bro / Shoky & Morthy: Poslední velká akce


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Dětský film pro dospělé / Po strništi bos

Tak trochu roadmovie / Skokan

Máme tlakovú níž / Richard Müller: Nepoznaný

Paterson / Paterson z Patersonu

Lily Lane / Matní běsi


RUBRIKY

anketa (28) / český film (115) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (112) / fenomén (82) / festival (104) / flashback (11) / fragment (18) / glosa (214) / kamera-pero (9) / kauza (33) / kniha (129) / kritika (1039) / mimo kino (187) / novinka (806) / pojem (36) / portrét (46) / profil (95) / reflexe (25) / report (127) / rozhovor (175) / scénář (4) / soundtrack (82) / téma (994) / televize (124) / událost týdne (280) / videohra (77) / web (43) / zoom (170)

Cinepur #101 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #101, září 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Slow West / Jak byl počat Západ (Ondřej Pavlík, kritika)

Přízraky Bruce Leeho / Hvězdy bojových umění ve videohrách (Antonín Tesař, téma)

Nicolas Winding Refn oprašuje soundtrack z Robocopa (Jiří Špičák, soundtrack)

21. Sarajevo Film Festival / Jihovýchodní přísliby (Vítězslav Chovanec, report)

Úvod (Lukáš Skupa, téma)

Rozhovor s Georgem A. Romerem / Jedna zombie apokalypsa každých deset let (Petr Šaroch, Antonín Tesař, téma)

+ více...