Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Šílený Max: Zběsilá cesta / Zřete jej!

Šílený Max: Zběsilá cesta / Zřete jej!

kritika / Jiří Flígl / 27. 7. 2015

V éře post-bourneovské kinematografie chaosu se akční blockbustery proměnily v překotné mišmaše a nadužívání uměle vyznívajících CGI sekvencí navrátilo akci do pozice zcizující atrakce. Do tohoto kontextu letos vtrhl sedmdesátiletý George Miller s dílem vystavěným ve dravém tempu a přeplněným opulentními akčními sekvencemi, které ale zároveň odzbrojuje svou nevídanou koncepčností. Dokonce i většina dialogových pasáží snímku Šílený Max: Zběsilá cesta se odehrává v pohybu, za neustálého napětí a přeskakování k souběžným plánům či dílčím prvkům. Zároveň však film nikdy nepůsobí chaoticky a odtažitě vůči divákům.

Klíč k úspěchu v tomto případě spočívá v důsledném upřednostnění klasického principu, že forma nemá být sama o sobě atrakcí, nýbrž účelově podřízená akci v obraze. Zběsilá cesta neupadá do virtuální umělosti prostě proto, že základem všeho jsou záběry pořízené přímo v terénu. Akční sekvence pak skrze reálné, dechberoucí kaskadérské kousky, kolize automobilů i exploze fascinují svým fyzickým efektem a díky provázání s vyprávěním získávají dramatický rozměr a nestávají se pouhými exhibicemi.

Jednotlivé sekvence vždy uvozuje dlouhý celkový záběr, jenž předestře rozložení akce, a následná rychlá montáž krátkých záběrů si uchovává přehlednost díky stabilní kameře a centrování kompozice na střed rámu. Každá scéna je důklad- ně rozvržena co do prostoru a pohybu i návaznosti akce v něm a obvykle zahrnuje několik paralelních linií, které zpětně tím, jak přecházejí z jednoho záběru do druhého, dále pomáhají vést pozornost publika. Podobný princip hustě rozesetých střípků Miller využívá také k představování postapokalyptického světa s rozvětvenou mytologií, ale také jednotlivých postav a jejich osobních příběhů a motivací. Bez povšimnutí by neměl zůstat ani fakt, že Miller upřednostňuje emoce a náznaky před doslovností dialogů. Proto také vzájemnou dynamiku i vnitřní pochody figur vyjadřují především činy, gesta a pohledy.

Subžánr postapokalypsy Millerovi vždy sloužil k aktualizování archetypálních příběhů a oživování starých žánrů, ale i k přemýšlení nad těmi soudobými. Maxovská tetralogie nepředstavuje sérii navazujících příběhů, ale spíše různé rozvahy nad tématem hrdinství, přičemž každý díl staví ústřední figuru do jiné role i žánrového kontextu. První film tak zkoumá ikonu klasického hrdiny coby zastánce řádu, ale v polemice s dobovou módou exploatačních snímků o pomstě zkoumá, jak se Max sám stává bestií. Druhý díl s koncem civilizace zvěstuje návrat westernového étosu a třetí přidává prvky noiru i osmdesátkových akčních dobrodružství a tematizuje mesiášský aspekt hrdinů. Pro oba sequely je pak zásadní, že je uvozují či zakončují vypravěči, což příběhy filmů staví do pozice legend a Maxe ustano- vuje jako bájnou figuru postapokalyptického věku, která v různých kulturách nabývá nové konotace.

To platí i pro Zběsilou cestu, kde se sice na začátku zdá, že vypravěčem bude sám Max, ale rovinu mýtu nastoluje závěrečný titulek. Kmenem, jehož paměť, identitu a hodnoty toto vyprávění uchovává, je tentokrát ekofeministická společnost, která vzešla z rebelie vůči destruktivnímu patriarchátu, jenž na utužování postapokalyptického statu quo vystavěl fanatickou válečnickou víru a striktní hierarchii. Jak značí fiktivní citát na konci, nelze před stavem věcí utíkat či se smířit s jeho přijetím, nýbrž je třeba se aktivně zasadit o změnu a ideální cestou k tomu se ukazuje spojení sil. V souladu s tím film předkládá otevřeně feministické vyprávění, které nejen že staví mužské a ženské postavy na stejnou rovinu a vyzdvihuje jejich vzájemnou spolupráci, ale především je všechny v duchu mota rebelie „my nejsme věci“ představuje jako propracované figury.

Středobodem vyprávění přitom není Max, nýbrž Furiosa, životem těžce zkoušená, ale nezlomená žena. Tato hybatelka děje a akční hrdinka nikdy nesklouzne k jakémukoli klišé, ať už ze spektra slabosti a podřízenosti, ale ani z ranku nadlidsky silných bojovnic. Na rozdíl od některých domněle emancipovaných figur jí je dáno i privilegium likvidace hlavní záporné postavy. Představuje tak stejný typ komplexní hrdinky jako ikonická Ellen Ripley. Zběsilá cesta vypráví v prvé řadě její příběh, do něhož Max vstupuje jako katalyzátor a zásadní pomocník.

Přečteno 3732x

Článek vyšel v časopise Cinepur #100, červenec 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.1 /7

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #125

#125

říjen 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Harry Callahan antikomunismu / Staříci

Paradoxy zla / Nabarvené ptáče

Pohádka o Eltonovi / Rocketman

Ingimundur staví dům / Bílý bílý den

Almodóvarovy vycpávky / Bolest a sláva

Eastwoodovo Carpe diem! / Pašerák

Bumtarata bum bum bum / The Beach Bum

Nůž na stereotypy / Ostrým nožom


DALŠÍ Z RUBRIKY

Větší šachovnice, slabší figurky / Takové krásné šaty

Paul Schrader chystá film o moderním Vilému Tellovi z casina

Dvacátá Mezipatra proběhnou v proudu změn

V krajině půlnočního slunce / Slunovrat

Vyprávět a pak zničit / Rozhovor s Denisem Côtém

Českou radost na Ji.hlavě vyhrál dokumentární portrét Sólo

Editorial 125: Rumunská nová vlna

Born To Be Wild / Narušitel systému


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Hardcore Henry / Na YouTube do kina

Cirkus Bukowsky / This Is a Man’s World

Atrakce chaosu / O stylu amerických akčních filmů nového milénia

Titanfall / Vyladěný nový kolos mezi starými vraky

Nymfomanka: část I+II / Kdo je tady šiditel?


RUBRIKY

anketa (24) / český film (86) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (99) / fenomén (73) / festival (88) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (118) / komiks (10) / kritika (814) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (741) / objev (3) / pojem (36) / portrét (12) / profil (106) / reflexe (24) / report (111) / rozhovor (161) / scénář (4) / soundtrack (46) / téma (905) / televize (104) / tisková zpráva (1) / událost týdne (244) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (63) / web (42) / zoom (158)

Cinepur #100 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #100, červenec 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Filmové právo jako důvod k oslavám (Tereza Dvořáková, kniha)

Země zítřka / Tahle země není pro škarohlídy (Ondřej Pavlík, kritika)

Proč se nemáme rádi? / Úvaha nad aktuálními vztahy českých filmařů a kritiků (Jana Bébarová, téma)

Larisa Šepiťko / Tragika zmaru lidské duše (Kamila Dolotina, profil)

Černá listina netrvá věčně / Rozhovor s íránským režisérem Šahramem Mokrím (Martin Kudláč, rozhovor)

Jimmyho tančírna / Hudbou a tancem proti církvi a kapitalismu (Martin Šrajer, kritika)

+ více...