Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Existují témata, kterým je vhodné se věnovat opakovaně. Patří mezi ně také filmová kritika, jejíž podrobnější reflexe se do Cinepuru vrací po letech. Nikoliv náhodou oživujeme toto téma právě v jubilejním stém čísle, které je dobrou příležitostí nejen k ohlížení se zpět do minulosti, ale i k úvahám o budoucnosti. Začteme-li se do textů z tématu z roku 2004, zjistíme, že řada problémů, na něž před lety upozorňovali naši přispěvatelé, přetrvává dodnes – stále vycházejí kvalitní a nekvalitní recenze, jejichž autoři se dopouštějí stejných omylů, stále vedle sebe existují různorodé styly kritického psaní. Co se ovšem změnilo a jakým směrem se bude kritika ubírat dál? V úvodu k tématu z roku 2004 doporučovala Helena Bendová čtenářům, aby byli ostražití a pečlivě zvažovali, jakého kritika a proč poslouchají, aby jim některý z „pseudoodborníků“ nepokazil vkus. V roce 2015 by čtenáři měli být ostražitější snad ještě více. Před jedenácti lety nebyl v rámci tématu reflektován minimálně jeden fenomén – kritika či obecněji hodnocení filmů na internetu, které zproblematizovalo práci a status filmových kritiků. Zdá se, že aktuálně působí v oboru víc „pseudoodborníků“ než kdykoliv předtím, čemuž mnohdy odpovídá charakter samotných textů i čtenářská recepce filmových recenzí. Téma stého čísla by však nemělo vyznít jako prosté lamentování nad úpadkem psaní o filmu. Jednotlivé příspěvky spíše dokládají, jak rozmanité názory na filmovou kritiku a její poslání jsou v (nejen) současném uvažování zastoupeny.

Jindřiška Bláhová si hned na úvod pokládá otázku, která je z hlediska úvah o kritice velmi tradiční a která se – jak se dozvíme z jejího článku – během historie cyklicky vrací: totiž zda se filmová kritika ocitá v krizi. Její text zároveň uvozuje následující dvojici statí, potvrzujících předpoklad onoho cyklického zdání krize. V českém překladu otiskujeme známý spor Richarda Corlisse a Rogera Eberta o pojetí filmové kritiky, který sice pochází z počátku devadesátých let, avšak jeho klíčové teze platí v zásadě dodnes a do značné míry odráží podstatu současných diskuzí o koncepcích filmové kritiky. Hlas zkušeného profesionála zastupuje v tématu také Jaromír Blažejovský, jenž ve svém textu nabízí vlastní pohled na filmovou kritiku a polemizuje s několika rozšířenými představami či omyly, které panují o její náplni a smyslu. Jana Bébarová se zamýšlí nad ne příliš harmonickými vztahy mezi českými kritiky a filmaři a pokouší se naznačit jejich příčiny a eventuální řešení. Téma by nebylo kompletní, pokud bychom neposkytli prostor těm, jichž se filmová kritika dotýká. Stejně jako před jedenácti lety proto zařazujeme do čísla anketu s kritiky, kterou tentokrát doplňují i odpovědi domácích filmařů.