Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Země zítřka / Tahle země není pro škarohlídy

Země zítřka / Tahle země není pro škarohlídy

kritika / Ondřej Pavlík / 3. 8. 2015

„Cyničtí fanboyové nebudou ochotni přiznat, že si Zemi zítřka užili,“ věštil pár dní před premiérou scénárista Damon Lindelof. Narážel tak zjevně na to, že z jeho čerstvé spolupráce s režisérem Bradem Birdem vzešlo nezvykle optimistické dílo, jaká se dnes v Hollywoodu příliš nenosí. Do současné produkce však Země zítřka dokonale zapadá svojí nutkavou potřebou vztahovat se k dějinám kinematografie. Lindelofova a Birdova idealistická vize budoucnosti vyrůstá z poetiky sci-fi filmů z 60. let a pozdějších spielbergovských dobrodružství. Snímek ale zachází dál než jen k prostým imitacím či odkazům a svému naléhavému poselství vcelku odvážně podřizuje výstavbu vyprávění a fikčního světa.

Nostalgickou žánrovou pastiš Birdův film rámuje do vzpomínek dvojice hrdinů, kteří zpočátku zastávají protikladné názory. Mladá Casey Newton zapáleně bojuje za udržení vědeckého výzkumu a neváhá při tom riskovat krk, kdežto postarší geniální vynálezce Frank Walker místo naplňování svých dětských snů tráví dny u obrazovek s apokalyptickými výjevy. Země zítřka se tak pouští do polemiky s módními katastrofickými blockbustery, které paroduje billboardem ke smyšlenému filmu ToxiCosmos a označuje je za zpátečnickou zábavu pro škarohlídy. Jestliže jsou popkulturní reference obvykle bezpříznakové a mají za cíl spiklenecky potěšit publikum neškodnou prověrkou jeho znalostí, tady najednou získávají zřetelný hodnotící rozměr.

Podobně se Země zítřka staví k dalšímu z oblíbených hollywoodských postupů, sebeuvědomělému zpřítomňování narace. Hned v úvodní scéně Frank zírá přímo do kamery a chystá se přednést svůj životní příběh. Jakmile mrzutým tónem zahájí svůj proslov a v záběru se objeví jeho odpočítávající hodiny, hlas Casey tok vyprávění rázně zastaví a vrátí na začátek. Zcizující efekt, který oznamuje, že „je nám vyprávěno“, přitom klasicky slouží hlavně k dávkování nových informací. V Zemi zítřka jde ale mnohem víc o jejich povahu – Frank zní zkrátka příliš pesimisticky. Hned na začátku tedy snímek vytrhává diváka ze sledování ne proto, že by jej chtěl pobavit či informovat, ale spíše myšlenkově nasměrovat. Obnošená konvence tak v těchto souvislostech nabývá téměř brechtovských parametrů.

Agitační záměry Birdova snímku bychom měli mít na paměti také při čtení frustrovaných komentářů, poukazujících na to, že film tráví v Tomorrowlandu – utopické zemi vizionářů – málo času. Nejdelší pobyt v titulní Zemi zítřka se skutečně odehraje už v prvním aktu během Frankova vypravování a poté se až do konce její návštěvy omezují na krátké přerušované scény. Ale stejně jako Casey dostane díky zázračnému odznáčku jen časově omezenou ochutnávku, která ji pak motivuje v dalším pátrání, chce se i po (dětském) divákovi, aby po kouzelném místě toužil ještě po skončení závěrečných titulků. Humorné momenty, v nichž Casey naráží do neviditelných překážek, navíc znázorňují, že se v tu chvíli pohybuje v dostupné paralelní dimenzi, která s „reálným“ světem sdílí týž prostor a liší se především ideově.

Lehce pejorativní přezdívka „Interstellar pro děcka“, kterou si Země zítřka vysloužila, se vzhledem k výše řečenému jeví jako nepřesná. Ano, v obou případech jde o sci-fi, v nichž postavy různým tempem stárnou (nebo nestárnou vůbec) a jejichž dialogy plné vzletných myšlenek mohou nejednomu otrlcovi zkřivit pusu posměšným úšklebkem. Jenže zatímco velkofilm Christophera Nolana využíval univerzální vesmírné zákony k tomu, aby jimi ospravedlnil své ohromující vypravěčské kejkle, v Zemi zítřka naopak formální či stylistické hrátky podléhají potřebám tématu.

Co lze z jedné strany vnímat v rámci hollywoodské poetiky jako ozvláštňující, a tudíž inovativní, se odjinud může zase zdát jako nepovedené. Rozpačité reakce, jež Země zítřka vyvolala, tak patrně způsobilo nejen didaktické, v závěru explicitně podané náborové sdělení, ale také samotná skladba snímku, která si z napínavých deadlinů dělá dobrý den. I přes svoje neúspěchy si ale naivní snílci pořád zaslouží větší obdiv než zachmuření realisté sázející na jistotu.

Země zítřka (Tomorrowland, USA, Španělsko, 2015, IMDb)
Režie: Brad Bird, scénář: Brad Bird, Damon Lindelof, kamera: Claudio Miranda, střih: Walter Murch, Craig Wood, hudba: Michael Giacchino, hrají: George Clooney, Britt Robertson, Hugh Laurie, Judy Greer ad., 130 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 21. 5. 2015).

Země zítřka (Tomorrowland, USA, Španělsko, 2015, IMDb)
Režie: Brad Bird, scénář: Brad Bird, Damon Lindelof, kamera: Claudio Miranda, střih: Walter Murch, Craig Wood, hudba: Michael Giacchino, hrají: George Clooney, Britt Robertson, Hugh Laurie, Judy Greer ad., 130 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 21. 5. 2015).

Přečteno 4174x

Článek vyšel v časopise Cinepur #100, červenec 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.5 /2

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Země zítřka

****  CINEPUR (1)

****  ČTENÁŘI (2)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #137

#137

říjen 2021



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Nikdo už mě nemůže soudit / Titan

Monumentální intimita Villeneuvovy Duny / Duna

Vzpomínky na lásku / Marťanské lodě

Jak se mrtví naučili žít / Duše

Návštěva muzea lásky / Undine

Gramatika nekonečna / O nekonečnu

Stylově spíchnutá antihrdinka / Cruella

Znásilnění, pomsta a žvýkačka / Nadějná mladá žena


DALŠÍ Z RUBRIKY

Nikdo už mě nemůže soudit / Titan

Blízká setkání tří živočišných druhů / Gunda

Mezipatra oslaví život s queer filmy z šesti světadílů

Monumentální intimita Villeneuvovy Duny / Duna

3KinoFest představí vizionáře střední Evropy

Úvod k tématu: Film a ekologie

Editorial 137

Zeleně, šetrně, úsporně / O možnostech a rizicích udržitelné audiovizuální produkce


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Návštěva muzea lásky / Undine

KVIFF: Zpráva o novém filmu Václava Kadrnky

KVIFF: Láska pod kapotou tankuje super a jede na plný plyn

KVIFF: Princ je šlechtěné postkoloniální drama s rodokmenem

KVIFF: Memoria rozvibrovává ticho do hmatatelných frekvencí


RUBRIKY

anketa (28) / český film (114) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (111) / fenomén (81) / festival (104) / flashback (11) / fragment (18) / glosa (214) / kamera-pero (8) / kauza (33) / kniha (128) / kritika (1032) / mimo kino (186) / novinka (806) / pojem (36) / portrét (46) / profil (94) / reflexe (25) / report (126) / rozhovor (174) / scénář (4) / soundtrack (81) / téma (987) / televize (123) / událost týdne (279) / videohra (76) / web (43) / zoom (169)

Cinepur #100 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #100, červenec 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Úvod / Kam směřuje filmová kritika (Lukáš Skupa, téma)

Kritikové a filmaři o kritice (Redakce, téma)

Sochání (v) Cannes / Rozhovor s koordinátorem Cannes Classics Geraldem Duchaussoyem (Jakub Felcman, rozhovor)

Avengers: Age of Ultron / Šest nadpřirozených (Tomáš Stejskal, kritika)

Šílený Max: Zběsilá cesta / Zřete jej! (Jiří Flígl, kritika)

Syn Saulův / Rozostření existence (Dominika Prejdová, zoom)

+ více...