Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Editorial č. 100 / Přežila se filmová kritika?

Editorial č. 100 / Přežila se filmová kritika?

editorial / Jindřiška Bláhová / 2. 7. 2015

Filmová kritika se přežila, ztratila význam a roli, není potřeba, je v krizi – zní z mnoha stran. Nahradily ji blogy, komentáře online, instantní lajky, palce nahoru či dolů, ironické šlehy, píárové prefabrikáty či v nejlepším případě publicistika. Kritik ztratil minimálně část své autority (jak velkou ale vůbec kdy v českých poměrech měl na rozdíl od Francie či Británie, je otázka na jinou diskusi), a často i prostor, kam by mohl psát. Tuzemská debata nad funkcí a smyslem kritiky se často zužuje na dotčené či rozzlobené poznámky filmařů, že kdo neumí točit, tak o filmu píše. Že jde o principiální nepochopení funkce kritiky podmalované chytlavým populismem, není třeba nijak zvlášť vysvětlovat. Spíš takový názor odráží dlouhodobý pohled na kritika coby „škodnou“ v kulturním prostoru a zdejší pěstovanou obecnou podezřívavost k figuře veřejného intelektuála a kritickému myšlení vůbec. Jak nicméně ukazuje anketa, kterou uveřejňujeme v rámci tématu Kam směřuje filmová kritika, řada českých filmařů vnímá kritiku pozitivněji. Ještě o něco zajímavější je číst ve stejné anketě, jak svoji vlastní profesi vnímají kritici/recenzenti.

V Cinepuru se nedomníváme, že je kritika mrtvá či ve fatální krizi, jakkoliv může mít své „zdravotní“ problémy a může se nacházet ve stavu, který není ideální. Ani si nemyslíme, že není třeba. Právě naopak. Kritika jako žánr o myšlení je vnímaná svým způsobem jako starosvětská disciplína nehodící se do neoliberálního kapitalistického světa. Na takový pohled odmítáme přistoupit. Aniž bychom nostalgicky volali po návratu unikavého a v řadě ohledů neideálního „ideálu 60. let“, kultivovat přemýšlení a psaní o filmu, včetně psaní kritického, je základním posláním Cinepuru. Dlouhodobě se snažíme poskytovat prostor autorům, kteří jsou schopní a ochotní přistupovat k filmu a psát o něm jinak, než jak vymezují publicistické mantinely mainstreamových médií. Není jich mnoho, ale jsou. I když mnozí z nich píší pohříchu málo.

100. – jubilejní číslo jsme se proto rozhodli věnovat znovu, po letech, tématu filmové kritiky, které je coby stále živé třeba otevírat. Věříme, že je nejen pro nás, kteří se psaní o filmu věnujeme profesionálně, ale i pro čtenáře podnětné. Dnes možná víc než kdy předtím.

Když studenti pražské filmové vědy v roce 1991 vydávali první číslo tehdy ještě Cinemapuru v nákladu 15 výtisků a během následujících let časopis další „moderní cinefilové“ znovuzakládali a oživovali, jen málokdo by si vsadil, že se časopis „okrajový“ dožije tolika vydání. Dovolím si při oslavě cinefilie zapytlačit v nepřátelském teritoriu filmového hodnotícího popu. Dávám Cinepuru a všem, kteří jej za uplynulé dekády tvořili, křísili, formovali a podporovali – hlavně šéfredaktorům Pavlíně Coufalové, Karlu Spěšnému, Heleně Bendové a Zdeňku Holému –, dva palce nahoru.

Přečteno 4615x

Článek vyšel v časopise Cinepur #100, červenec 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #141

#141

květen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY editorial

Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla

Film jako písek na pláži / Editorial 139

Editorial 138

Editorial 137

Editorial 136

Dobře, že o současném Česku točí alespoň Rumuni

Editorial 133: David Fincher

Editorial 132: Fantasy


DALŠÍ Z RUBRIKY

KVIFF: Co letos vidět ve Varech? 5 tipů Cinepuru

Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit

Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022

Editorial 141

Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry

Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes

Dům je černý: Radikální poezie ošklivosti

Michaël Dudok de Wit: Možná zítra a možná nikdy


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla

Film jako písek na pláži / Editorial 139

Editorial 137

Editorial 136

Dobře, že o současném Česku točí alespoň Rumuni


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (104) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (242) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1089) / mimo kino (190) / novinka (814) / pojem (36) / portrét (49) / profil (98) / reflexe (26) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (128) / událost týdne (284) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)

Cinepur #100 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #100, červenec 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Samé hvězdy aneb Existuje lék na kritiku filmové kritiky? (Roger Ebert, téma)

Černá listina netrvá věčně / Rozhovor s íránským režisérem Šahramem Mokrím (Martin Kudláč, rozhovor)

Editorial č. 100 / Přežila se filmová kritika? (Jindřiška Bláhová, editorial)

Šílený Max: Zběsilá cesta / Zřete jej! (Jiří Flígl, kritika)

V hlubinách / Žánrové přetlaky (Antonín Tesař, kritika)

Proč se nemáme rádi? / Úvaha nad aktuálními vztahy českých filmařů a kritiků (Jana Bébarová, téma)

+ více...