Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Píseň moře / Autorská animace pro všechny
kritika / Eliška Děcká / 2. 7. 2015
„V případě Písně moře jsem opravdu dělal všechno pro to, abych natočil film, který osloví co nejširší publikum,“ uvádí v oficiálním distribučním rozhovoru irský animátor a režisér Tomm Moore. A v tom asi ve zkratce tkví většina kladů i záporů tohoto filmu. Snahu zavděčit se všem lze jen málokdy skloubit s originálním autorským záměrem. Na druhou stranu jsou to právě animované filmy tzv. „pro celou rodinu“, které jsou s železnou pravidelností rok za rokem nominovány a později ověnčeny Oscary v příslušné kategorii. A ať už si o umělecké hodnotě tohoto ocenění myslíme cokoliv, jeho byznys potenciál je obzvláště pro nezávislé autorské animátory stále silným lákadlem a motivací k nejednomu ústupku.
Moore se mezi vybranou oscarovou společnost nečekaně dostal už v roce 2010, kdy byl nominován za svůj film Brendan a tajemství Kellsu. Neuspěl, podobně jako nakonec i letos s Písní moře. V roce 2010 totiž vyhrálo Vzhůru do oblak amerického velko-studia Pixar, letos pro změnu (ne-změnu) Správná šestka od Disneyho. Už ale jen proniknout do této ostře hlídané skupinky vyvolených vyžaduje hodně autorského a ještě o dost více distribučního a PR rozmyslu. To ostatně loni zjistily i dvě hvězdy americké autorské nezávislé animace Bill Plympton a Signe Baumane, když se oba neúspěšně snažili přesvědčit novináře a akademiky v Los Angeles, že si jejich celovečerní snímky pro dospělé publikum zaslouží oscarovou nominaci. Jenže Baumanové Šutry v kapsách vypráví o depresích a Plymptonův Cheatin' zase o hodně temných zákoutích lidské duše, což v obou případech nejsou zrovna populární témata pro americkou filmovou akademii.
V tomto ohledu měl Tomm Moore a jeho Brendan a tajemství Kellsu v roce 2010 výhodu. Zájemci o animovaný film byli tehdy uneseni Mooreovým originálním, lehce minimalisticko-geometrickým vizuálním pojetím i citem pro jedinečné barevné tóny a poetičnost animovaných pozadí. Nebyla to však jen vnější forma, která přitáhla diváckou i kritickou pozornost – také propracovaný příběh byl plný mnoha neprvoplánových poselství a nevtíravých morálních poučení. Dalším kladem Mooreových scénářů jsou komplikované a nejednoznačné postavy. Hlavní hrdina Tajemství Kellsu, malý chlapec Brendan, vyrůstá pod dohledem svého přísného, ale vlastně nakonec ne zlého strýce ve středověkém klášteře. Postupně je zasvěcován do tajemství starodávného rukopisu, za který je třeba bojovat – se strachy z vnějšího světa i těmi z nitra sebe samotného.
Podobná témata se vracejí také v Písni moře, která vyprávěcím i vizuálním stylem silně navazuje na Mooreův předchozí film. Hrdinou je opět malý chlapec, tentokrát jménem Ben. Snaží se zachránit svou sestru Saoirse, která je zároveň magickou tulení vílou, a navrátit tak klid a mír do své rozpolcené rodiny. Opět zde hraje velkou roli irská historie a mytologie a opět si zde Tomm Moore nechává hodně záležet na propracované poetické vizualizaci příběhu. Tentokrát někdy ale snad až moc.
Výtvarná stránka již ztratila oproti Brendanovi a tajemství Kellsu něco ze svého odvážného minimalismu a přiklonila se spíše k americké velko-studiové roztomilosti. A obdobně se od náznaku k polopatickému dovysvětlování občas posunul i scénář – což ale byl zřejmě nutný ústupek pro nejmladší publikum. Přesto je však v Písni moře mnoho silných momentů, které často souvisí právě se zmíněnou nejednoznačností charakterů. Výrazná je v tomto ohledu především postava „zlé“ soví čarodějnice, ve skutečnosti však jen nešťastné utrápené matky truchlící nad ztrátou svého syna. Ostatně už samotná myšlenka, že i lidé, kteří to s námi myslí dobře, to občas sami nedomyslí, a my pak pro ně musíme najít někde ve svém srdci pochopení, je dostatečně zajímavá nejen pro dětské publikum. Možná obdobně trpěliví musí být trochu i diváci s Tommem Moorem a počkat si, až se přestane honit za Oscary a popustí zas uzdu svému původnímu originálnímu stylu, v němž stačilo vše jen naznačit.
Píseň moře (Song of the Sea, Irsko, Dánsko, Belgie, Lucembursko, Francie, 2014, IMDb)
Režie: Tomm Moore, scénář: Will Collins, Tomm Moore, hudba: Bruno Coulais, 93 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 19. 3. 2015).
Píseň moře (Song of the Sea, Irsko, Dánsko, Belgie, Lucembursko, Francie, 2014, IMDb)
Režie: Tomm Moore, scénář: Will Collins, Tomm Moore, hudba: Bruno Coulais, 93 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 19. 3. 2015).
Přečteno 5417x
Článek vyšel v časopise Cinepur #99, červen 2015.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
4.3 /4
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Hranice klimatického hraní / Terra Nil
Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna
KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána
KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce
KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici
DALŠÍ Z RUBRIKY
Argentinu i Batmana nabídne letošní Noir Film Festival
Přišla v noci i do Litoměřic, festval zahájí zjevení letošní sezony
Festival v Litoměřicích bude překračovat hranice
Na LFŠ přijedou Lav Diaz i Rajko Grlić
Kvíření po česku / Queer motivy ve službách „normálnosti“
Třeseme se Standou Pekárkem / Volha jako konvenční prestižní televize
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Kvík / Až si zase příště dáte klobásku
Až na severní pól / Animovaný sníh, na kterém se netančí
Až po uši v animaci / Anifilm ocenil Kaufmana i studenta FAMU
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #99, červen 2015
Z obsahu tištěného čísla:
Greenberg (Matěj Nytra, mimo kino)
Inherent Vice / Bezstarostná jízda nadžánrovou exotikou (Jiří Špičák, soundtrack)
Teens, tweens a televize / Od vzniku televizního teenagera po jeho současné dospívání (Jana Jedličková, téma)
Ex Machina / Sní androidi o erotických ovečkách? (Tomáš Stejskal, kritika)
Přívětivá beznaděj existence / Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě (Matěj Nytra, kritika)
Newsroom / Zprávy pro pamětníky 20. století (Jan Kolář, televize)