Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Bílý bůh / Zvíře v člověku

Bílý bůh / Zvíře v člověku

kritika / Janis Prášil / 6. 5. 2015

Přednosti snímku Bílý bůh, vítěze sekce Un Certain regard letošního festivalu v Cannes, není potřeba nijak složitě objevovat. Vizuálně přitažlivý žánrový experiment režiséra Kornéla Mundruczóa nabízí diváckou atraktivitu i myšlenkový přesah. Příběh o dívce a psu lze vnímat jako novodobou variantu Bílého tesáku, Lassie či televizního seriálu Goro, bílý pes. Pomineme-li však tento triviální přístup, za dobrodružnou rovinou vyprávění se skrývá výstižná metafora, nabízející sofistikovanou kritiku elitářství a nadřazenosti bílé rasy a západní civilizace.

V jedné z úvodních scén bývalý profesor přihlíží v masokombinátu porcování těla krávy. Aby potvrdil, zda je maso vhodné ke konzumaci, vyjme z mrtvého těla srdce, rozřízne ho a podívá se dovnitř. Orgán pro něj nepředstavuje nic víc než pouhé maso. Už tento výjev poukazuje na kritický stav společnosti, v níž se vše stalo komoditou a racionalita zvítězila nad citem a duchovními hodnotami. Scéna zároveň předjímá příchod čehosi děsivého, co se chladně vypočítavému rozumu vymyká. Právě tímto iracionálním elementem se stává psí kříženec Hagen, který stane v čele organizované psí armády, jež se se vzepře autoritářským zákonům lidské společnosti. Hagen tak představuje absurdní nebo mysteriózní motiv na způsob velryby na náměstí ve Werckmeisterových harmoniích Bélly Tarra nebo dívky s telekinetickými schopnostmi ve Stalkerovi Andreje Tarkovského. Mundruczó tento univerzální přesah doplňuje zcela konkrétními historickými a kulturními odkazy. Hudební motiv z Uherské rapsodie Ference Liszta, který plní v katarzním závěru magickou funkci, lze chápat jako narážku na maďarský nacionalismus, odkaz na Wagnerovu operu Tannhäuser zase nepřímo asociuje antisemitismus.

Jediná naděje v apokalypticky pojatém světě filmu na sebe bere podobu moci, která představuje morální autoritu. V Bílém bohu tato síla nabývá konkrétní fyzické formy v podobě zvířete. Pes jako symbol nevinnosti a čistoty je zároveň nelidskou bytostí. Právě tím, že utlačovanou společenskou skupinu zosobňuje odlišný živočišný druh, je zaručen nezaujatý pohled. Pro minority, které jsou vystaveny společenskému tlaku, je zde tak zajištěna presumpce neviny, zbavená kulturních stereotypů. Mundruczó dává tématu spravedlivé vzpoury navíc ještě náboženský rozměr, když z nevinné a čisté zvířecí bytosti udělá krutého pohanského spasitele, který zmobilizuje psí armádu. Záběry na stovky kříženců, proudící ulicemi města a zabíjející hříšníky, vyjadřují sílu kolektivní vzpoury, kterou lze zažehnat pouze prostřednictvím zázraku.

V Bílém bohu se Mundruczó výrazně odchyluje od svého dosavadního rukopisu, aniž by opustil dvojí čtení svých příběhů. Počínaje svým celovečerním debutem Šťastné dny dosud uplatňoval zdánlivě emočně vypreparované modelové příběhy. Jeho postavy jako by nejednaly z vlastního rozumu, ale na základě vnějších impulzů, nebo slepě následovaly řízení osudu. Pomalé tempo vyprávění, dlouhé záběry, minimum dialogů a rozvolněná dějová linka upozorňují na to, že v jeho filmech máme co do činění s duchovní symbolikou tematizující hřích, vinu, trest a vykoupení. V Deltě bratr a sestra naváží milenecký vztah a jsou za to zabiti vesnickou komunitou, která tak spáchá ještě horší čin, než byl prohřešek sourozenců. V Projektu Frankenstein je síla rodičovského pouta zkoušena na vztahu otce k synovi, který je vrah. Jedinou cestou vykoupení je přitom synova smrt.

V Bílém bohu se Mundruczó přiklání k diváčtější variantě vyprávění, v němž více zdůrazňuje příběh, staví na jasných symbolech a poprvé umísťuje do centra děje postavy, které jsou sympatické, což usnadňuje dosud problematickou identifikaci. Mísení dobrodružného příběhu s prvky dramatu, thrilleru, hororu a mysteriózního filmu zde tak není samoúčelnou žánrovou manýrou, ozvláštňující banální příběh, ale smysluplným prostředkem. Experiment s žánry tu slouží společensko-kritické metafoře o totalitě, rasismu a svobodě, vzpouře a vykoupení.

Bílý bůh (Fehér isten, Maďarsko, Německo, Švédsko, 2014, IMDb)
Režie: Kornél Mundruczó, scénář: Kornél Mundruczó, Viktória Petrányi, Kata Wéber, kamera: Marcell Rév, střih: Dávid Jancsó, hudba: Asher Goldschmidt, hrají: Zsófia Psotta, Sándor Zsótér, Lili Horváth ad., 121 min., distribuce: Artcam (premiéra v ČR 5. 2. 2015).

Bílý bůh (Fehér isten, Maďarsko, Německo, Švédsko, 2014, IMDb)
Režie: Kornél Mundruczó, scénář: Kornél Mundruczó, Viktória Petrányi, Kata Wéber, kamera: Marcell Rév, střih: Dávid Jancsó, hudba: Asher Goldschmidt, hrají: Zsófia Psotta, Sándor Zsótér, Lili Horváth ad., 121 min., distribuce: Artcam (premiéra v ČR 5. 2. 2015).

Přečteno 4138x

Článek vyšel v časopise Cinepur #98, duben 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2 /2

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Bílý bůh

****  CINEPUR (2)

****  ČTENÁŘI (3.7)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #141

#141

květen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Dějiny za dveřmi

KVIFF: Objímání stromů pro začátečníky

KVIFF: A co dále, Íáčku

The Tragedy of Macbeth - Král šedivý a znavený

Cannes: Západ, Východ i Asie by potřebovaly vyšetřit

Cannes: Trojúhelník ambicí bývalého vítěze

Cannes: Ženy spoutané korzety a šílenstvím


DALŠÍ Z RUBRIKY

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Co letos vidět ve Varech? 5 tipů Cinepuru

Hrát si s prázdným prostorem / Rozhovor s animátorem Michaëlem Dudokem de Wit

Ostrůvek náročného dokumentárního kina / Visions du Réel 2022

Editorial 141

Trojúhelník smutku: Na rozbouřených vlnách satiry

Osamění nelze utéct? / 75. festival v Cannes

Dům je černý: Radikální poezie ošklivosti


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Pitomý porno po česku / Chyby

Gramatika nekonečna / O nekonečnu

Střípky života / Střípky ženy

Antarktický lockdown / FREM, Bílá na bílé

Bolest na hranici ráje / Lux Æterna


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (109) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1092) / mimo kino (190) / novinka (814) / pojem (36) / portrét (49) / profil (98) / reflexe (26) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (128) / událost týdne (284) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)

Cinepur #98 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #98, duben 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Hacker / Oslnivý monolit na pomezí světů (Ondřej Pavlík, kritika)

Svědectví vítězů o světě i rotterdamské soutěži (Viktor Palák, report)

Animace ve veřejném prostoru / Všudypřítomná, využívaná i zneužívaná (Eliška Děcká, téma)

Jack se chystá vyplout (Matěj Nytra, mimo kino)

Slídil / Kojot bez minulosti (Antonín Tesař, kritika)

Rozhovor s Myroslavem Slabošpyckým / „Bůh filmu (Martin Kudláč, rozhovor)

+ více...