Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Pestrobarvec petrklíčový / Padesát odstínů motýlích křídel

Pestrobarvec petrklíčový / Padesát odstínů motýlích křídel

kritika / Jiří Blažek / 28. 4. 2015

Peter Strickland patří s Benem Wheatleyem (Pole v Anglii), Joem Cornishem (Útok na věžák), Jamesem Watkinsem (Žena v černém) či Ciaranem Foyem (Citadel) do nové generace britských filmařů, kteří se uvědomělým nadhledem a precizním stylem vztahují k historii populární kultury i pokleslé žánrové kinematografie. Po oceňovaných snímcích, rape-revenge thrilleru Katalin Varga a psychologickém hororu Berberian Sound Studio, přichází s napjatě očekávaným Pestrobarvcem petrklíčovým, kterým posiluje svou pozici nonkonformního filmaře.

I s novým snímkem Strickland prozkoumává účinky nerozlučného páru senzační kinematografie: Thanata a Libida. Ačkoli jeho poetika vyrůstá z brakové půdy, tvůrce zároveň odmítá servírovat prvoplánový pohled na fyzické projevy násilí a touhy. Zatímco Berberian Sound Studio zřetelně vycházelo z italských krvavých detektivek označovaných žánrovou nálepkou giallo, Pestrobarvec petrklíčový je přiznanou poctou sexploatačnímu filmu 60. a 70. let. Sexploatace se odlišovala od předešlých forem exploatace tím, že nebyla falešnou dokumentací o nudismu či nespoutané exotice, ani subžánrem tzv. burlesque films, ale erotiku ospravedlňovala fikčními příběhy – jakkoli (s)prostými a kuriózními. Pestrobarvec začíná zdánlivě v tomto duchu. Přes starobyle stylizované titulky vnikáme do hříšných tenat a skrze špehýrku voyeuristicky přihlížíme lesbickému sadomasochismu. Vedlejší roli tu dokonce hraje Monica Swinn, jedna z můz klasika tohoto typu filmu Jesúse Franca. Klasická sexploatace v podobě rychlokvašených produkcí, které zištně poskytovaly soft-erotickou obrazivost, je však důsledně dekonstruována ve prospěch jemného melodramatu surrealistického koloritu, na hony vzdálenému tomu, co kdysi tvořil Russ Meyer, Herschell G. Lewis anebo David F. Friedman. Pestrobarvce petrklíčového lze svým způsobem vidět jako alternativu vůči mainstreamovým Padesáti odstínům šedi, když vypráví o femininním vztahu k BDSM a zároveň neprovokuje explicitními sexuálními scénami příkladu Francovy sexploatace. Stricklandův film ale nespadá do mainstreamu. Připomíná vrstevnatý palimpsest nerozlišitelně prolínající tradici trash kultury a uměleckého, až experimentálního kina. Strickland se vydal stejnou cestou jako Trier v Nymfomance, když stylizoval svůj film jako bytostně osobitou výpověď využívající zcizující způsob vyprávění o temných stránkách sexuality, omezeného pouze na ženskou perspektivu (v Pestrobarvci petrklíčovém se neobjevuje ani jedna mužská postava). Na rozdíl od Triera se Strickland naštěstí zdržel pedagogické deskripce a otevírá pole pro mnohoznačné tlumočení. To však současně představuje i trhlinu na jinak hypnotické fresce o mezním stavu lásky jako bytím-pro-druhého.

Nejeden divák se totiž pravděpodobně nezbaví dojmu, že některé použité stylistické výsady nemají v kontextu vyprávění příliš opodstatněný význam, že jsou tu proto, aby upozornily na sebe samé, nesly funkci hádankovitého ornamentu zdobícího Stricklandův vycizelovaný audiovizuální šperk. Neuvědoměle se tím Strickland přibližuje neotesaným formám (s)exploatace postavených na poskytnutí senzace i za cenu „zviditelnění“ fikce selhávající ve vyprávějící logice. Film se kupříkladu snaží dát po vzoru Sběratele Williama Wylera do úzkého vztahu sexualitu a entomologii, aniž by danou symboliku důsledněji propracoval. Když detaily anatomicky propátrávají sady zakonzervovaných motýlů, když nás atakuje asociace na Brakhageovo Mothlight, když jsme vystaveni nepříjemným hmyzím zvukům (srov. s Katalin Varga), Stricklanda zajímá vlastně samotná textura, aniž by na rozdíl od Berberian Sound Studio vhodně odpovídala úloze jakkoli pokrouceného, ale přesto narativního, nikoli ryze experimentálního vyprávění. Můžeme se pouze domnívat, nakolik silný vliv měl na výsledek produkční tým v čele s Benem Wheatleyem, jenž stál za podobně uzpůsobeným Polem v Anglii, u něhož přesto byla manýristická estetika ospravedlněna silným exhibicionismem. V případě Pestrobarvce petrklíčového, důvěrného melodramatu, v němž ženy projevují svou intimitu močením do úst, působí poněkud rozporuplným dojmem.

Pestrobarvec petrklíčový (The Duke of Burgundy, Velká Británie, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Peter Strickland, kamera: Nicholas D. Knowland, střih: Matyas Fekete, hudba: Cats Eyes, hrají: Sidse Babett Knudsen, Chiara DAnna, Fatma Mohamed, Monica Swinn ad., 104 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 16. 4. 2015).

Pestrobarvec petrklíčový (The Duke of Burgundy, Velká Británie, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Peter Strickland, kamera: Nicholas D. Knowland, střih: Matyas Fekete, hudba: Cats Eyes, hrají: Sidse Babett Knudsen, Chiara DAnna, Fatma Mohamed, Monica Swinn ad., 104 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 16. 4. 2015).

Přečteno 3415x

Článek vyšel v časopise Cinepur #98, duben 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.5 /2

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Pestrobarvec petrklíčový

****  CINEPUR (2)

****  ČTENÁŘI (3.1)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #118

#118

srpen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Na pytlácké stezce za originalitou / Manifesto

Génius průměru / Deadpool 2

Hledisko oběti / Utøya, 22. července

Nadechnout se k dospělosti / Nic jako dřív

Opékání špekáčků s Vladem / Mečiar

Východ-Západ / Švéd v žigulíku

Veselá bída svobody / The Florida Project

Soukromé masakry / Nikdys nebyl


DALŠÍ Z RUBRIKY

K seriálovým Watchmenům natočí hudbu Trent Reznor a Atticus Ross

Ostré předměty / Jehly v sametu

Malý krok pro superhrdiny / Ant-Man a Wasp

Na pytlácké stezce za originalitou / Manifesto

Roman Polanski začne natáčet film o Dreyfusově aféře

EU do konce roku uzákoní obsahové kvóty pro Netflix a Amazon

Génius průměru / Deadpool 2

Ostrava Kamera Oko odkrývá první programové tipy


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Líná zátoka / Kdo kanibalizuje koho

Pomíjivost věčnosti / Mezinárodní workshop Filmové dědictví: současnost a budoucnost

Aferim! / Stopaři romských otroků

Americká kocovina Larryho Clarka / Od Kids po The Smell of Us

Fízlové hajzlové / Poučená stupidita


RUBRIKY

anketa (23) / český film (77) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (92) / fenomén (69) / festival (73) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (112) / komiks (10) / kritika (750) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (685) / objev (3) / pojem (36) / portrét (7) / profil (100) / reflexe (24) / report (101) / rozhovor (156) / scénář (4) / soundtrack (39) / téma (860) / televize (93) / tisková zpráva (1) / událost týdne (215) / video (2) / videoart (16) / videohra (56) / web (42) / zoom (152)

Cinepur #98 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #98, duben 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Neoprávněné nářky / Rok 2014 v české filmové distribuci (Aleš Danielis, glosa)

Lucie Sunková / Animace jako princip vzniku a zániku (Miroslava Janičatová, český talent)

Prázdné místo / Starosvětský vzdor kvalitní televizi (Ondřej Pavlík, televize)

Hacker / Oslnivý monolit na pomezí světů (Ondřej Pavlík, kritika)

Český animovaný film 1925-1945 (Matěj Nytra, dvd)

Whiplash / Bestiální tempo (Kamila Dolotina, kritika)

+ více...