Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Editorial č. 98 / Má stát dotovat kinematografii nebo ne?
editorial / český film / Jindřiška Bláhová / 16. 4. 2015
Takové drama česká kinematografie už dlouho nezažila. Drama, které jako špatně napsaný thriller s nádechem nechtěné formanovské poetiky obsahovalo denunciační email, zmatení v poslaneckých lavicích, lobbisty rozpálené doběla, konspirační grafy... Seběhlo se kolem volby členů Rady Fondu kinematografie, které měli v uplynulých měsících podle nových pravidel zvolit poslanci ze jmen vzešlých z nominací filmových organizací. Volba, jež by normálně nejspíš ušla pozornosti médií i veřejnosti a prošuměla tiše parlamentem, se stala jakýmsi druhým dějstvím ke kauze „Lída Baarová“ z loňského podzimu, kdy se část Rady bývalé distancovala od údajně zmanipulovaného a politicky motivovaného rozhodnutí udělit nejvyšší podporu snímku Filipa Renče a opominout projekty podpořené už v minulosti ve fázi vývoje (viz glosa Víta Janečka v Cinepuru 97).
Drama kolem volby mělo řadu zákrut a rovin a vyneslo do popředí témata, o kterých by se ve vztahu ke kinematografii mluvit mělo. Jednak, periodicky se vracející, zda by stát měl vůbec kinematografii podporovat a pokud ano, jakou? Autor emailu denuncující některé kandidáty vzkřísil oblíbenou demagogickou opozici mezi elitářstvím a lidovostí, mezi filmy tzv. normálními, určenými pro „normální“ publikum, a těmi uměleckými, na něž nikdo nechodí, jsou nepotřebné a jež v obecné představě Fond podporuje hlavně. Fond přitom podporuje celé spektrum snímků – komerční/žánrové i „artovější“ a ambicióznější, jako Kobry a užovky.
Parlamentní listy se pod alarmujícím titulkem „děsivé pozadí a známá jména“ pustily do rozkrývaní konspirativních, klientelistických spojnic ve filmařských kruzích a vykreslily filmaře jako vyžírky, kteří se v systému naučili chodit a pakují si kapsy z veřejných peněz. Takové texty podkresluje představa, že by kinematografie podporována neměla být vůbec a měla by o ní rozhodovat ruka trhu. Shoda na tom, že podpora kinematografie má smysl a je součástí moderní společnosti, tak není, jak se znovu ukázalo, ani zdaleka automatická. I na jejím dosažení by nová Rada měla zapracovat a srozumitelně vysvětlovat, proč má Fond a jeho práce smysl. Nejde jen o rozdělování peněz, ale o důvěru v celý systém. Což je důležitější, než jestli jeden dostal víc a jeden míň (což bude platit vždy). Kinematografie přitom není jen produkce celovečerních filmů, na něž se debata scvrkává nejčastěji, ale filmová kultura jako celek, tedy i festivaly či periodika (včetně toho, které držíte v rukou). Stejně tak mohou na reputaci svého oboru zapracovat i samotní filmaři.
Povyk kolem volby Rady tak možná inicioval něco podstatného – seriózní debatu o smyslu a fungování Fondu a o směřování a stavu tuzemské filmové kultury. Logika „když nás venku nechtějí, ať nechají být, protože u nás doma se na naše filmy chodí“ a rétorika, že česká kinematografie má ve světě stále dobrý zvuk díky nové vlně, už totiž dávno nestačí a neplatí. Audiovizuální prostředí se rychle mění. Jak, to si můžete přečíst například v textu o tuzemské distribuci od Přemysla Martinka i v samotném tématu Mimo kino.
Přečteno 4278x
Článek vyšel v časopise Cinepur #98, duben 2015.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
5 /1
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY editorial
Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla
Film jako písek na pláži / Editorial 139
DALŠÍ Z RUBRIKY český film
Ladislav Rychman: Tvůrce Starci prokletý
Michaela Pavlátová: K čemu to všechno?
Mezi meditativním filmem a gangsterkou / Terézia Halamová
Kylo Ren filmové kritiky? / Síla
Umění skrytého před-pohybu / Terezie Unzeitigová
Komická společnost bez strojvedoucího / Mimořádná událost
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla
RUBRIKY
anketa (31) / český film (116) / český talent (36) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (109) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1092) / mimo kino (190) / novinka (814) / pojem (36) / portrét (49) / profil (98) / reflexe (26) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (128) / událost týdne (284) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #98, duben 2015
Z obsahu tištěného čísla:
Jupiter vychází / Planeta braku (Tomáš Stejskal, kritika)
Animace ve veřejném prostoru / Všudypřítomná, využívaná i zneužívaná (Eliška Děcká, téma)
Český animovaný film 1925-1945 (Matěj Nytra, mimo kino)
Rozhovor s Myroslavem Slabošpyckým / „Bůh filmu (Martin Kudláč, rozhovor)
Distributor nazbyt? / Půvab zvláštních událostí, přímá distribuce a film na věčné cestě z kina (Lucie Česálková, téma)
Brněnský Devětsil: multimediální přesahy umělecké avantgardy / Výstava něčeho, co až dosud neexistovalo (Marika Kupková, téma)