Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Leviatan / Pod nebem satanovým

Leviatan / Pod nebem satanovým

kritika / Kamila Dolotina / 27. 2. 2015

Prolog Leviatana je neomylnou předzvěstí budoucího děje – statické záběry rozbouřeného moře ohlodávajícího nehostinnou severskou krajinu pod nízkým horizontem výhružně ztěžklých nebes, podbarvené zneklidňujícími tóny Glassovy minimalistické hudby, hnětou tíživou atmosféru nevyhnutelné katastrofy. Příběh člověka, který se pokusí vzepřít zvůli mocipánů, a v důsledku přijde o dům, práci, přátele i rodinu, předestírá víc než nerovný boj jedince se zkorumpovanou státní mašinérií. Režisérův čtvrtý portrét fatálního rozhodnutí představuje vzácné skloubení aktuálního sociálního dramatu, výrazného politického gesta i univerzálně platné alegorie, o níž jde Zvjagincevovi především.

Neodbytná touha po všeobjímajícím příběhu režiséra nicméně dosud zrazovala. Nezbytný biblický background, jenž rozvíjí ne zcela soudržný, zato asociačně bohatý paralelní příběh zrcadlící lopoty hlavních postav, se ustavil už v debutovém Návratu (2003). Samotné postavy zároveň Zvjagincev umisťoval do podivně mytologického bezčasí a ony samy budily spíš dojem abstrahovaných „podstat“ než realistických hrdinů nebo sociálních typů. Právě o to ostatně sám režisér vědomě usiloval – v rozhovoru ze Cinepuru 81 konkrétně říká, že postava je pro něj „funkce vtělená do hercova těla“. O to překvapivěji působí živelná nátura hrdinů Leviatana, kde kýženě univerzální a zároveň mrazivě plnokrevný příběh rozehrává naopak drobnokresba povah, věrohodné motivace, konzistentní psychologie a konkrétní prostředí. Potvrzuje to i canneská cena za scénář, přičemž v Cannes se také právem polemizovalo o tom, že v případě Leviatana soutěži chybí ocenění za vedlejší roli pro geniálního Romana Maďanova už posté ztělesňujícího nemorálního úředníka. Jeho autentický výkon je o to pozoruhodnější, že právě on byl jediným hercem, který v hojných hodovacích scénách nepil skutečný alkohol.

Původní inspirace tragickým osudem Američana Marvina Heemeyera, který v roce 2004 zdemoloval cementárnu a radnici zodpovědné za odnětí jeho majetku, obrostla současnými ruskými reáliemi. Ty příznačně způsobily, že se motiv zoufalé vzpoury do konečné verze filmu nedostal, i když byl natočen. Automechanik Kolja se oproti americkému mstiteli uchýlí k nesmělému pokusu o vydírání, čímž nechtěně roztočí smršť osudových ran, které se mu sesypou na hlavu. Nikolaje ale na rozdíl od jeho starozákonního prototypu vykoupení nečeká. V současném Rusku totiž postavy boha a ďábla splývají a společenská smlouva, k níž název také odkazuje, je jednostranná. Případnému zpytavému pohledu do nebes brání neproniknutelná tma, v níž sálá oheň z rozbořeného kostela, či sterilně bílý strop nového chrámu.

Jemně despotický muž a záhadná žena-trpitelka, jejíž neblahá volba – uskutečněná obvykle před zrcadlem – spustí lavinu neodvratných běd, je už tradičním rámcem Zvjagincevových filmů. Důmyslné zrcadlení a zdvojování ̶ stěžejní prvky pečlivě strukturované výstavby ̶ propojuje nejen protikladné postavy racionálního Dmitrije a bouřliváka Kolji, prostinké Anžely a zmučené Lilji, ale vztahuje se i na prostředí, typy a úhly záběrů. Důsledné zdvojování všech ústředních scén navíc přináší významový posun prohlubující se katastrofy. Úvodní i tak zlověstnou scenérii pokrývá v epilogu sníh a led deklarující bezvýchodnou zatuhlost stávajících pořádků; hotelová postel, na níž Kolja vyčkává konce ranní toalety svého přítele a advokáta, bude zanedlouho místem zrady jeho ženy; ruiny starého kostela, které vyhledává bezprizorní mládež, se stanou útočištěm Nikolaje utápějícího smutek z ovdovění; nový chrám je naproti tomu navštěvován výhradně „ctihodným“ (jak napovídá kavalerie velkých černých vozů) zástupem občanů. Dvakrát se objeví i pro režiséra nezvykle angažovaná upomínka kauzy Pussy Riot, která tu zajistila pravoslavné církvi místo úhlavního zlořádu a přivedla Zvjaginceva k bezprecedentně odvážné kritice. Dvojitá drtivá pointa totiž ukazuje, že stát, který Koljovi slibuje „postarat“ se o syna, je jen ve služebném postavení vůči ještě radikálnějšímu a svrchovanějšímu zlu.

Zvjagincevova nekompromisní diagnóza se jistě málo zavděčí státnímu establishmentu, který ji prozatím přikázal v souladu s novým zákonem zbavit verbálních sprosťačin. Rusko je tak zcela v duchu filmu jedinou zemí, kde bude film uveden v cenzurované verzi.

Leviatan (Leviafan, Rusko, 2014, IMDb)
Režie: Andrej Zvjagincev, scénář: Oleg Něgin, Andrej Zvjagincev, kamera: Michail Kričman, hrají: Andrej Serebrjakov, Jelena Ljadova, Roman Maďanov, Vladimir Vdovičenkov, Anna Ukolova, Alexej Rozin aj., 140 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 13. 11. 2014).

Leviatan (Leviafan, Rusko, 2014, IMDb)
Režie: Andrej Zvjagincev, scénář: Oleg Něgin, Andrej Zvjagincev, kamera: Michail Kričman, hrají: Andrej Serebrjakov, Jelena Ljadova, Roman Maďanov, Vladimir Vdovičenkov, Anna Ukolova, Alexej Rozin aj., 140 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 13. 11. 2014).

Přečteno 2989x

Článek vyšel v časopise Cinepur #97, únor 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.7 /7

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Leviatan

****  CINEPUR (4)

****  ČTENÁŘI (3.8)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #119

#119

říjen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Příběhy, které si vyprávíme / Lekce

Pod povrchem Teheránu / Teheránská tabu

Malý krok pro superhrdiny / Ant-Man a Wasp

Na pytlácké stezce za originalitou / Manifesto

Génius průměru / Deadpool 2

Hledisko oběti / Utøya, 22. července

Třetí rozměr dálnovýchodního leporela / Psí ostrov

Hvězdné války bez síly / Solo: Star Wars Story


DALŠÍ Z RUBRIKY

Dvojí vědomí černošského policajta / BlacKkKlansman

Televize HBO dala zelenou minisérii s Markem Ruffalem

Zápas s řečí dějin / Jan Palach

David Lynch překlopil Twin Peaks do virtuální reality

Úvod k tématu 119: FAMU

Editorial 119: FAMU

My z Prahy / Jugoslávští filmaři z FAMU

Těch dlouhých dvacet let… / FAMU v období normalizace


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Bludný kruh tužeb a opojení / Nemilovaní

Polibek konvertovavšího psíka / Druhá strana naděje

Z(a)tracená sláva / Glory

Ženy bez vlastností / Bába z ledu

Julieta / Dotek smrti a vášně


RUBRIKY

anketa (23) / český film (77) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (93) / fenomén (69) / festival (74) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (113) / komiks (10) / kritika (758) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (688) / objev (3) / pojem (36) / portrét (8) / profil (101) / reflexe (24) / report (103) / rozhovor (157) / scénář (4) / soundtrack (40) / téma (866) / televize (94) / tisková zpráva (1) / událost týdne (218) / video (2) / videoart (16) / videohra (57) / web (42) / zoom (152)

Cinepur #97 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #97, únor 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Nejlepší filmy roku 2014 (Redakce, anketa)

Dva dny, jedna noc / Triumfální prohra (Vít Schmarc, kritika)

Indové střílí obouruč /Akční scény v současném Bollywoodu (Miroslav Libicher, téma)

Frank / Kdo nemá masku, není normální (Jaromír Franta, kritika)

Rozhovor s Jaime Rosalesem / Film nesmí být snížen na myšlenku (Michal Hogenauer, rozhovor)

Malej Quinquin / Dysfunkční detektivka (Antonín Tesař, televize)

+ více...