Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Leviatan / Pod nebem satanovým

Leviatan / Pod nebem satanovým

kritika / Kamila Dolotina / 27. 2. 2015

Prolog Leviatana je neomylnou předzvěstí budoucího děje – statické záběry rozbouřeného moře ohlodávajícího nehostinnou severskou krajinu pod nízkým horizontem výhružně ztěžklých nebes, podbarvené zneklidňujícími tóny Glassovy minimalistické hudby, hnětou tíživou atmosféru nevyhnutelné katastrofy. Příběh člověka, který se pokusí vzepřít zvůli mocipánů, a v důsledku přijde o dům, práci, přátele i rodinu, předestírá víc než nerovný boj jedince se zkorumpovanou státní mašinérií. Režisérův čtvrtý portrét fatálního rozhodnutí představuje vzácné skloubení aktuálního sociálního dramatu, výrazného politického gesta i univerzálně platné alegorie, o níž jde Zvjagincevovi především.

Neodbytná touha po všeobjímajícím příběhu režiséra nicméně dosud zrazovala. Nezbytný biblický background, jenž rozvíjí ne zcela soudržný, zato asociačně bohatý paralelní příběh zrcadlící lopoty hlavních postav, se ustavil už v debutovém Návratu (2003). Samotné postavy zároveň Zvjagincev umisťoval do podivně mytologického bezčasí a ony samy budily spíš dojem abstrahovaných „podstat“ než realistických hrdinů nebo sociálních typů. Právě o to ostatně sám režisér vědomě usiloval – v rozhovoru ze Cinepuru 81 konkrétně říká, že postava je pro něj „funkce vtělená do hercova těla“. O to překvapivěji působí živelná nátura hrdinů Leviatana, kde kýženě univerzální a zároveň mrazivě plnokrevný příběh rozehrává naopak drobnokresba povah, věrohodné motivace, konzistentní psychologie a konkrétní prostředí. Potvrzuje to i canneská cena za scénář, přičemž v Cannes se také právem polemizovalo o tom, že v případě Leviatana soutěži chybí ocenění za vedlejší roli pro geniálního Romana Maďanova už posté ztělesňujícího nemorálního úředníka. Jeho autentický výkon je o to pozoruhodnější, že právě on byl jediným hercem, který v hojných hodovacích scénách nepil skutečný alkohol.

Původní inspirace tragickým osudem Američana Marvina Heemeyera, který v roce 2004 zdemoloval cementárnu a radnici zodpovědné za odnětí jeho majetku, obrostla současnými ruskými reáliemi. Ty příznačně způsobily, že se motiv zoufalé vzpoury do konečné verze filmu nedostal, i když byl natočen. Automechanik Kolja se oproti americkému mstiteli uchýlí k nesmělému pokusu o vydírání, čímž nechtěně roztočí smršť osudových ran, které se mu sesypou na hlavu. Nikolaje ale na rozdíl od jeho starozákonního prototypu vykoupení nečeká. V současném Rusku totiž postavy boha a ďábla splývají a společenská smlouva, k níž název také odkazuje, je jednostranná. Případnému zpytavému pohledu do nebes brání neproniknutelná tma, v níž sálá oheň z rozbořeného kostela, či sterilně bílý strop nového chrámu.

Jemně despotický muž a záhadná žena-trpitelka, jejíž neblahá volba – uskutečněná obvykle před zrcadlem – spustí lavinu neodvratných běd, je už tradičním rámcem Zvjagincevových filmů. Důmyslné zrcadlení a zdvojování ̶ stěžejní prvky pečlivě strukturované výstavby ̶ propojuje nejen protikladné postavy racionálního Dmitrije a bouřliváka Kolji, prostinké Anžely a zmučené Lilji, ale vztahuje se i na prostředí, typy a úhly záběrů. Důsledné zdvojování všech ústředních scén navíc přináší významový posun prohlubující se katastrofy. Úvodní i tak zlověstnou scenérii pokrývá v epilogu sníh a led deklarující bezvýchodnou zatuhlost stávajících pořádků; hotelová postel, na níž Kolja vyčkává konce ranní toalety svého přítele a advokáta, bude zanedlouho místem zrady jeho ženy; ruiny starého kostela, které vyhledává bezprizorní mládež, se stanou útočištěm Nikolaje utápějícího smutek z ovdovění; nový chrám je naproti tomu navštěvován výhradně „ctihodným“ (jak napovídá kavalerie velkých černých vozů) zástupem občanů. Dvakrát se objeví i pro režiséra nezvykle angažovaná upomínka kauzy Pussy Riot, která tu zajistila pravoslavné církvi místo úhlavního zlořádu a přivedla Zvjaginceva k bezprecedentně odvážné kritice. Dvojitá drtivá pointa totiž ukazuje, že stát, který Koljovi slibuje „postarat“ se o syna, je jen ve služebném postavení vůči ještě radikálnějšímu a svrchovanějšímu zlu.

Zvjagincevova nekompromisní diagnóza se jistě málo zavděčí státnímu establishmentu, který ji prozatím přikázal v souladu s novým zákonem zbavit verbálních sprosťačin. Rusko je tak zcela v duchu filmu jedinou zemí, kde bude film uveden v cenzurované verzi.

Leviatan (Leviafan, Rusko, 2014, IMDb)
Režie: Andrej Zvjagincev, scénář: Oleg Něgin, Andrej Zvjagincev, kamera: Michail Kričman, hrají: Andrej Serebrjakov, Jelena Ljadova, Roman Maďanov, Vladimir Vdovičenkov, Anna Ukolova, Alexej Rozin aj., 140 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 13. 11. 2014).

Leviatan (Leviafan, Rusko, 2014, IMDb)
Režie: Andrej Zvjagincev, scénář: Oleg Něgin, Andrej Zvjagincev, kamera: Michail Kričman, hrají: Andrej Serebrjakov, Jelena Ljadova, Roman Maďanov, Vladimir Vdovičenkov, Anna Ukolova, Alexej Rozin aj., 140 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 13. 11. 2014).

Přečteno 2678x

Článek vyšel v časopise Cinepur #97, únor 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.7 /7

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Leviatan

****  CINEPUR (4)

****  ČTENÁŘI (3.8)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #115

#115

únor 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

IMAX spiritualita / Cesta času

Kůže, kterou nosil / Tom of Finland

Ztrácení zralého Pabla / Neruda

Soukromá apokalypsa / matka!

Tolstoj ve slow cinema / Ta, která odešla

Hororové placebo / To

Láska mezi kapkami zvířecí krve / O těle a duši

Melancholie mediálního artefaktu / Blade Runner 2049


DALŠÍ Z RUBRIKY

Na festival do Karlových Varů zavítá jako host Richard Linklater

Nejlepší filmy roku 2017

Každý za sebe a AIDS proti všem / 120 BPM

První seriál HBO ze zemí bývalé Jugoslávie natočí Danis Tanović

Další sezona podivností / Stranger Things 2

Skoro jako hraný film / IDFA 2017

Filmy na konci (starého) světa / K dystopii filmů českého undergroundu

Puchření západního Německa / Nekrofilní punk Jörga Buttgereita


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Polibek konvertovavšího psíka / Druhá strana naděje

Z(a)tracená sláva / Glory

Ženy bez vlastností / Bába z ledu

Julieta / Dotek smrti a vášně

Můj král / Partnerská krize pro frankofily


RUBRIKY

anketa (23) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (89) / fenomén (67) / festival (57) / fragment (18) / glosa (210) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (723) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (632) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (97) / reflexe (24) / report (97) / rozhovor (152) / scénář (4) / soundtrack (36) / téma (841) / televize (86) / tisková zpráva (1) / událost týdne (197) / video (2) / videoart (16) / videohra (53) / web (40) / zoom (150)

Cinepur #97 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #97, únor 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Indové střílí obouruč /Akční scény v současném Bollywoodu (Miroslav Libicher, téma)

Malej Quinquin / Dysfunkční detektivka (Antonín Tesař, televize)

Zmizení Eleanor Rigbyové / Rodinná tragédie, light verze (Táňa Zabloudilová, kritika)

Atrakce chaosu / O stylu amerických akčních filmů nového milénia (Jiří Flígl, téma)

Pohádkář / Bezkontaktní vztahy (Ivo Michalík, kritika)

Frank / Indie muzikál Frank paroduje něco, co už dávno neexistuje (Jiří Špičák, soundtrack)

+ více...