Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Dva dny, jedna noc / Triumfální prohra

Dva dny, jedna noc / Triumfální prohra

kritika / Vít Schmarc / 26. 2. 2015

Nikdy dřív nebyla sociální determinace hrdinů Jean-Pierra a Luca Dardennových tak jasně zakotvená – časově i situačně. Dělnice Sandra, která se právě vzpamatovala z depresí a chce se vrátit do práce v továrně na solární panely, sice jasně připomíná pohyblivé postavy vzdorující / podléhající situaci, kterými belgičtí klasici sociálního dramatu prosluli, ale na rozdíl od zoufale kličkující teenagerky Rosetty či nedobrovolného otce Bruna je její existenční krize vystavěná jako (osudová) hra. Bez nadsázky můžeme o Dvou dnech, jedné noci hovořit jako o sociálním thrilleru, v němž bratři Dardennovi společenské i psychologické limity postav mění v jasně definovanou hybnou sílu vyprávění.

Klíčová otázka, která se nad jejich posledním snímkem vznáší, je míra manipulativnosti. Nesouvisí jen s žánrovým strukturováním vyprávění (v Cannes se hovořilo o „belgickém westernu“), ale i s faktem, že poprvé ve své kariéře staví Dardennovi do popředí hereckou hvězdu, čímž jako by nabourávali svá striktní veristická východiska a zjednodušovali si cestu k diváckým sympatiím.

Marion Cotillard však není zneužita jako magnet na dojetí. V roli Sandry ze sebe důsledně setřásla veškerý hvězdný „glamour“. Fyzické vyčerpání a rezignaci má od počátku vepsané ve tváři stejně autentickým způsobem jako hrdinové nejslavnějších dardennovských snímků.

Na jednu stranu není těžké film sledovat s povrchním zaujetím jako zápolení protagonistky s překážkami, v němž má hrdinka „osud ve svých rukou“, může bojovat, manipulovat, taktizovat. Dardennové konstruují vyprávění jako záměrně mechanický řetěz repetic, v nichž se střídá hluboké ponížení a beznaděj s euforií a odhodláním. Při aranžování jednotlivých „střetů“ s kolegy se Dva dny, jedna noc nevyhýbá šokujícím erupcím emocí (fyzické násilí ve scéně s otcem a synem, kteří myjí auta, zhroucení Timura na fotbalovém hřišti), které ale vždy vyplývají z logiky situace a těží ze schopnosti tvůrců uvěřitelně charakterizovat postavy jednáním na minimální ploše. Sandra však nevystupuje jako aktivní postava, nýbrž jako konstantně se hroutící a lítostivá bytost, kterou dopředu žene především vůle druhých (obětavý, až nemilosrdně cílevědomý manžel Manu, srdnatá kolegyně Catherine). Primitivní „thrillerové potěšení“, jež obvykle skýtá figura bojovníka / bojovnice, je tu tak nahrazeno frustrací.

Film neoslavuje schopnost jedince čelit překážkám, ale demaskuje falešnou a zničující povahu překážek samotných. Kdyby podstatou katarze bylo, že nadiktovanou hru je třeba dohrát a vyhrát, jednalo by se skutečně o snímek zaměňující sympatie s dělnickou třídou za levnou žánrovou manipulativnost. Závěrečný zvrat ale elegantně staví koloběh přemlouvání do zcela jiného světla. Hra, do níž Sandru slabošsky uvrhne šéf továrny, je totiž nastavená tak, že v ní sice lze vyhrát hlavní cenu (pracovní místo), ale nelze si zároveň uchovat důstojnost. Už samotná volba člověk versus prémie odsuzuje Sandru do pozice pouhého předmětu, který musí ostatním pragmaticky zdůvodnit, proč má větší hodnotu než 1000 eur. Komplexnost bytí je tak neustále redukována na schopnost udržet si práci (splácet hypotéku). Podobná úzkost ale pochopitelně provází i ty, kteří nedobrovolně drží hrdinčin osud v rukou. Refrén „my jsme to nevymysleli“ je zoufalou směsicí alibismu a rezignace lidí, kteří žijí v neustálém napětí.

Dardennovi tak nenásilně odkazují k likvidaci soukromí, proměně individua v komoditu a pochopitelně i k praktickým implikacím takového procesu – ztrátě sebedůvěry, naděje a chuti k životu. Lidská důstojnost tkví v možnosti odmítnout pravidla, která pro nás nastavují jiní, vystoupit z mechanického koloběhu událostí, v němž je všechno až příliš přehledně definované a vymezené pragmatismem druhého (systému). Není pak nijak složité spojit si Dva dny, jednu noc s nedávnou vlnou sebevražd spojených s úzkostí ze ztráty práce, která otřásla v nedávné době Francií.

Nakonec se ukazuje, že nejzásadnější boj nesvádí Sandra dva dny a jednu noc s časem, s kolegy, ani s předákem, ale se strachem, který je jí vštěpován. Dva dny, jedna noc vrcholí upřednostněním morálního principu před pochybným pudem sociální sebezáchovy. Prohra ještě nikdy neměla tak triumfální nádech.

Dva dny, jedna noc (Deux jours, une nuit, Belgie, Francie, Itálie, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne, kamera: Alain Marcoen, střih: Marie-Hélène Dozo, hrají Marion Cotillard, Fabrizio Rongione, Catherine Salée, Olivier Gourmet ad., 95 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 4. 12. 2014).

Dva dny, jedna noc (Deux jours, une nuit, Belgie, Francie, Itálie, 2014, IMDb)
Režie a scénář: Jean-Pierre Dardenne, Luc Dardenne, kamera: Alain Marcoen, střih: Marie-Hélène Dozo, hrají Marion Cotillard, Fabrizio Rongione, Catherine Salée, Olivier Gourmet ad., 95 min., distribuce: Film Europe (premiéra v ČR 4. 12. 2014).

Přečteno 2696x

Článek vyšel v časopise Cinepur #97, únor 2015.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.4 /5

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Dva dny, jedna noc

****  CINEPUR (4)

****  ČTENÁŘI (3.8)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #116

#116

duben 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný

Být dobrovolným OUTsiderem / OUT

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena

Bludný kruh tužeb a opojení / Nemilovaní

Žena v ohni / Odnikud

Každý za sebe a AIDS proti všem / 120 BPM

Pozor, vyletí ptáček / Thelma

Lamač Lucasových kódů / Star Wars: Poslední z Jediů


DALŠÍ Z RUBRIKY

Todd Haynes pracuje na minisérii o Sigmundu Freudovi

Trier opět pohoršil Cannes. Z jeho filmu odešla stovka diváků

Wakanda je to místo / Black Panther

Angela Schanelec dotáčí nový film Ich war zuhause, aber

Skica kmitavých pohybů / Nit z přízraků

John Woo chystá hollywoodský remake své akční klasiky Killer

Rozhovor s ředitelem La Quinzaine Edouardem Waintropem

Blok 99 / Za zvuků krve


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Andreas Dresen / V kině není místo pro autenticitu

Vyšší moc / V lavině

Cesta ven / Cesta ven i dovnitř

Noe / Organizace spojených náboženství

Dědictví aneb Kurva se neříká / Trýznivý přelud Bohouše Stejskala


RUBRIKY

anketa (23) / český film (72) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (90) / fenomén (68) / festival (62) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (731) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (654) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (98) / reflexe (24) / report (98) / rozhovor (154) / scénář (4) / soundtrack (37) / téma (848) / televize (89) / tisková zpráva (1) / událost týdne (205) / video (2) / videoart (16) / videohra (54) / web (41) / zoom (150)

Cinepur #97 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #97, únor 2015

Z obsahu tištěného čísla:

Leviatan / Pod nebem satanovým (Kamila Dolotina, kritika)

Interstellar / Neúprosné mizení světů (Tomáš Stejskal, kritika)

Nejlepší filmy roku 2014 (Redakce, anketa)

K oblakům vzhlížíme / Tvořivé chcípáctví po (severo)česku (Vladimír Tupáček, kritika)

Třináctý ročník festivalu filmové animace PAF Olomouc / Co je to animace? (Eliška Děcká, report)

O instituci s ideou (Vít Janeček, glosa)

+ více...