Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Oliver Stone nemůže vynechat Putina

Oliver Stone nemůže vynechat Putina

glosa / novinka / Oto Horák / 8. 11. 2014

Americký režisér Oliver Stone chce prý natočit dokument o ruském prezidentovi Vladimiru Putinovi. Oznámil to ve čtvrtek 6. 11. 2014 během návštěvy Moskvy, kde pracuje na filmu o bývalém spolupracovníkovi amerických tajných služeb Edwardu Snowdenovi.

Oliver Stone je většinou považován za významného představitele angažovaného, politického filmu.

Bývá označován za levičáka, což mu v očích některých českých intelektuálů – považujících se za pravicové – po umělecké stránce škodí. A možná u jiných – hlásících se k levici – naopak prospívá. Jde však o nedorozumění, zásadní omyl v pojmech. Přečetl jsem asi pět nebo šest interview s Oliverem Stonem a žádné levicové názory jsem v nich neobjevil. Těžko lze za něco takového považovat vyznání víry ve svobodný trh a podnikání či přesvědčení, že socialismus nefunguje, které režisér vyjádřil v rozhovoru s Jindřiškou Bláhovou v loňských Karlových Varech (a méně přímočaře i jindy).

Prošel jsem si pět nebo šest nejpolitičtějších Stoneových filmů, ale i v nich jsem levicových témat a názorů našel pramálo. Jistě, pokud bychom chtěli režisérovi nadržovat, můžeme připomenout alespoň jeho filmy Wall Street (1987) a Wall Street: Peníze nikdy nespí (2010). Jenže portréty finančních dravců a rozhazovačných milionářů se staly určitou hollywoodskou módou a nejsou ani tak projevem podvratného ducha, jako spíše konformismu. Ostatně autor posledního díla na toto téma Vlka z Wall Streetu (2013) Martin Scorsese je přesvědčivější než Stone nejen filmařsky, ale i ve svém – okázale nemanifestovaném a nefrázovitém – levicovém postoji...

Problém je v tom, že si mnozí z nás pletou levicovost s antiamerikanismem. I v dnešním českém parlamentu připadá jeden autenticky levicový politik na deset hlučných antiamerikanistů. Tito lidé při každé příležitosti vyjadřují odpor k „imperialistické“ politice USA (ve skutečnosti za Obamy spíše izolacionistické), k NATO (ve skutečnosti organizaci v posledních dvou desetiletích dosti formální a vojensky krotké, nepříliš akceschopné) a naopak sympatie k současné ruské politice (vyznačující se stále agresivnějším nacionalismem a expanzionismem, jakož i ústupem od demokratických pravidel hry). Takový „levicový“ antiamerikanista se pozná na první pohled tím, že při každé vhodné i nevhodné příležitosti předhazuje už mrtvému Václavu Havlovi jeho obhajobu „humanitárního bombardování“. Překrucuje přitom jak samotný výrok (Havel mluvil o humanitárních důvodech bombardování, což je rozdíl), tak i dobový dějinný kontext, období po Srebrenici a selhání západních politiků, kteří – navzdory závazku bezpečných zón – nezabránili strašlivému masakru. (Připomeňme, že pokud by tehdy Američané bombardovali pozice vojska generála Ratka Mladiče, určitě by obětí v řadách těchto hrdlořezů bylo nesrovnatelně méně než osm tisíc jimi povražděných bezbranných bosenských civilistů, což je přesně to, co měl na mysli svými – možná ne šťastně volenými – slovy Havel...)

Oliver Stone je americkou variantou českých antiamerikanistů. Je tematicky a názorově ve vleku za americkou zahraniční politikou. Jestliže Bílý dům řekne, že je něco černé, u režiséra to vyjde zářivě bílé – a opačně. Ne že by se americká zahraniční politika nedala kritizovat, důvodů a příležitostí by se jistě našla řada. Stoneovy historické exkursy do minulosti jsou však svou černobílou, manicheistickou optikou i diletantskou ahistoričností dosti unikátní. Režisér rozumuje o zbytečnosti použití atomových bomb proti Japonsku, v idealizovaném Alexandru Velikém (ve filmu z roku 2004) se snaží najít jakýsi protiklad k „bushismu“, přitakává konspirační verzi dějin a dávno vyvráceným spekulacím ve filmu JFK (1991) apod.

Oliver Stone během let podobným způsobem portrétuje jednu osobnost za druhou. Nixon ve stejnojmenném hraném snímku (1995) je samozřejmě padouch, v dokumentech o Fidelu Castrovi (z nichž nejznámější je Comandante z roku 2003) vidíme vlastně milého chlapíka, jenž to jako vůdce národa nemá lehké. Stejná klišé – jakkoli jde o nejvýznamnější režisérův dokumentární počin – najdeme v cyklu Neznámé dějiny Spojených států (2012), ilustrující Stoneův výrok: „Rozhodl jsem se točit kritické filmy k americké vládě“. Naopak latinskoameričtí politici (v čele s Hugo Chávezem) – ve snímku South of the Border (2009) – si zaslouží jednoznačné uznání za svůj protiamerický postoj...

Sklon k černobílým charakterům a ideologickému vidění světa ovšem Oliver Stone nezapře ani ve svých hraných filmech, včetně slavné Čety (1986) a patetického kýče World Trade Center (2006). V něm si režisér nedovolil „znesvětit“ americké 11. září, odpustil si i své jinak oblíbené konspirační schéma a natočil vlasteneckou podívanou ve stylu Waynových Zelených baretů (1968), kterými jinak hlasitě pohrdá.

Nyní nás tedy čeká Edward Snowden, Martin Luther King a Vladimir Putin. První dva budou nepochybně vylíčení jako správní a odvážní chlapíci, bojující proti zlé americké administrativě. A ten třetí? Tomu – podobně jako Castrovi – se alespoň nebudou klást nepříjemné otázky.

Jestli lze v současné světové kinematografii některé dílo označit jako zfilmovanou ideologii a la these, pak v prvé řadě právě Stoneovo. Pokud by šlo o jeden, dva či tři snímky, mohli bychom zamhouřit oči, označit je za slabší chvilky, na které má občas každý tvůrce nárok, či paralipomena, jež se v malém množství snesou. V množství a systematičnosti, produkovaných Oliverem Stonem, však svědčí o jediném: režisérově – pravděpodobně definitivní – ztrátě tvůrčí i myšlenkové soudnosti.

Přečteno 2011x

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #115

#115

únor 2018



DALŠÍ Z RUBRIKY glosa

FAMU jako zážitková agentura. A co dál? I. část

FAMU jako zážitková agentura. A co dál? II. část

Zamést si před vlastním prahem

Spánek rozumu plodí příšery / Reakce na text děkana FAMU

Jsou hollywoodské hvězdy doopravdy na vymření?

Ceny české filmové kritiky 2015 / Ocenění bez příběhu

Distribuce 2014: Konec starých časů

Solidarita s Olegem Sencovem


DALŠÍ Z RUBRIKY novinka

Berlinale: Politika zatím ustupuje hvězdám z červeného koberce

Na festival do Karlových Varů zavítá jako host Richard Linklater

První seriál HBO ze zemí bývalé Jugoslávie natočí Danis Tanović

Charlie Kaufman natočí pro Netflix mrazivý psychologický thriller

Švankmajerův Hmyz je zklamání, píší zahraniční kritici

Osmým filmem Xaviera Dolana bude komorní drama Matt & Max

Podle českých kritiků je nejlepším filmem roku snímek Špína

V Berlíně bude mít premiéru i český dokument Až přijde válka


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Solidarita s Olegem Sencovem

Inženýři lidských duší se opět činí

Fénix / Thriller o lidské slabosti a vypočítavosti

Leviatan vítězí aneb Jak dál s Ruskem a jeho umělci

Glosa: České století historickou pravdu nezkresluje


RUBRIKY

anketa (23) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (89) / fenomén (67) / festival (58) / fragment (18) / glosa (210) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (723) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (633) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (97) / reflexe (24) / report (97) / rozhovor (152) / scénář (4) / soundtrack (36) / téma (841) / televize (86) / tisková zpráva (1) / událost týdne (197) / video (2) / videoart (16) / videohra (53) / web (40) / zoom (150)