Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Americká kabelová televize FX svou programovou skladbou opakovaně konkuruje velikánům současné quality TV tvorby – HBO a Showtime, a to zejména krimi a sitkomovou tvorbou. Originální témata a jejich odvážná a nevšední zpracování i čím dál tím více hereckých hvězd i herců a hereček, kteří se hvězdami na FX teprve stávají, jsou jen dílčí příčinou divácké náklonnosti ke stanici. Za posledních několik let je FX známá především kvalitním a neokoukaným zpracováním seriálů s tematikou zločinu (Policejní odznak, Zákon gangu, Strážce pořádku, Čmuchalové) a svou sitkomovou tvorbou (Wilfred). Propojit jedno s druhým v rámci jednoho programu ovšem není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tedy do okamžiku, kdy vaše oko poprvé spočine na úvodní sekvenci k novému seriálu Fargo.

Televizní Fargo ani nekopíruje dnes již klasický film bratří Coenů, ani nevytváří zcela nezávislé originální dílko, které by se světem originálu nemělo nic společného. Stejně jako film, i TV seriál se odehrává v absurdním univerzu náhod a ne úplně promyšlených zákulisních machinací, které se dříve či později bortí pod nárazem lidské stupidity, naivity nebo přílišné arogance. Místem série brutálních zločinů, odstartovaných ve své podstatě jednou velkou náhodou, je opět Minnesota ve své zimní kráse. Jednoduše řečeno, seriálové Fargo budí dojem povědomého světa podivných pravidel a postav, které jej zabydlují, a přesto to zároveň není svět úplně důvěrně známý. Nemáme totiž co do činění s kopií Coenů, ale spíš se seriálovou poctou filmovému Fargu. A nutno dodat, že nanejvýš zdařilou.

Televizní kritici a recenzenti považují zpravidla za hlavní postavu Farga Lestera Nygaarda, typovou obdobu filmového Jerryho Lundegaarda (William H. Macy), neúspěšného pojišťovacího agenta pod pantoflem, který jednoho dne za zvuků rozbité pračky a škodolibého smíchu své ženy ve zkratu odstartuje řetězec brutálního násilí, které městečko Bemidji už dlouho nepamatuje. Hojně zmiňovanou postavou je i tajemný nájemný vrah Lorne Malvo, ač diváci ani postavy vlastně netuší, zda je to jeho pravé jméno, či co vlastně v Bemidji dělá. „Student institucí“ Malvo v podání Billyho Boba Thorntona fascinuje nejen svou ne zrovna cool vizáží, ale především brilantním pohybem mezi nevinností, chladným intrikánstvím a prostou upřímností. S Martinem Freemanem, který hraje Nygaarda, vytváří Thornton působivý tandem nejen na úrovni herecké akce a dialogu. Přestože ve své podstatě netvoří coby postavy stálou dvojici, vzájemně se typově doplňují a vytvářejí dojem narativní sounáležitosti.

Titul hlavní postavy by si ale zasloužila především Molly Solverson ztělesněná Allison Tolman (Tolman po právu obdržela za roli Molly cenu Critics' Choice Television Awards za vedlejší roli v minisérii). Mladá policistka, ne náhodou aspirující na charakterové a profesní přednosti Marge Gunderson z původního Farga, se ocitá ve světě, který zdaleka nedosahuje jejího inteligenčního rozsahu ani potřeb. Svérázná povaha a schopnost přijít na kloub bizarnímu případu ji paradoxně diskvalifikují mezi policejními kolegy, pro něž jsou rozehrané situace natolik nepravděpodobné a bizarní, že je považují za výplod Mollyiny bujné fantazie a mladické unáhlenosti. Kromě Lorna Malva je ale Molly jedinou charakterovou stálicí v univerzu Farga a jedinou Malvovou protivnicí, ač si to on sám neuvědomuje.

Molly představuje poměrně neokoukaný element v současné quality TV. Řada teoretiků totiž trefně poukazuje na jeden z často opomíjených rysů tohoto druhu televizní tvorby, a sice výraznou inklinaci k mužským hrdinům, kteří si v rámci daného narativu pod vlivem společenských změn restrukturují a utvrzují svoje maskulinní společenské role a identity. Fargo, stejně jako několik dalších seriálů z dílny FX (American Horror Story, Zákon gangu), tento koncept lehce nebo zcela narušuje. A ačkoli Fargo ani vzdáleně nepředstavuje sociální a politické sondy do americké či jiné společnosti, Molly coby mladá policistka obklopená muži, kteří nemají nejmenší potřebu cokoli komukoli dokazovat, reprezentuje jednu ze vzácně chytře a komplexně pojatých ženských postav současné krimi televize. A to i s vědomím toho, že komplexní charaktery nebývají doménou černých komedií a ženy coby hlavní hrdinky krimi žánru se až na světlé výjimky neobjevují vůbec.

Televizní Fargo ale vyniká nejen svými neokoukanými postavami (z nichž za zmínku stojí především pan Numbers a pan Wrench, bizarní komické duo staromanželských bezskrupulózních zabijáků). Černá komedie vystavěná jako odkaz a parodie na všechny možné krimi žánry, a zároveň osobitá pocta filmovému Fargu nejen formou intertextu, ztělesňuje poměrně svěží způsob, jakým lze v současné americké fikční televizi zpracovávat témata zločinu a brutálního násilí. Závažnost Zákona gangu a lehkost a provokativnost Wilfreda jsou v rámci širšího programového kontextu FX skloubeny v jeden pořad, který láká nejen svým napojením na bratry Coenovy a známými hereckými představiteli, ale také svou narativní komplexností a tematickým zpracováním, které dalece překračuje žánr černé krimi komedie.