Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Editorial č. 93 / Nad méněcenností televizních seriálů

Editorial č. 93 / Nad méněcenností televizních seriálů

editorial / Antonín Tesař / 30. 7. 2014

Při čtení mnohých recenzí seriálu Temný případ jsem se často setkal s formulacemi, které opakují, že takováhle míra sofistikovanosti/filmařského umu/herecké bravury/umělecké hloubky se v televizi jen tak nevidí. Důvod, proč jsem na podobná vyjádření začal být alergický, není ani tak to, že „kvalitní“ TV seriály jsou fenomén starý přinejmenším patnáct let. Vadí mi spíš neustálé připomínání toho, že bychom televizi měli brát za něco apriorně méněcenného vůči kinematografii. Televizní seriál v téhle perspektivě pořád vypadá jako postižený bratříček, kterého je třeba pohladit po zdeformované hlavičce, kdykoli se mu povede něco, co snese srovnání s „velkým“ filmem. Podobně retardační mi přitom připadá i opačné tvrzení, které říká, že dnešní seriály jsou lepší než filmy – obvykle totiž neznamená ani tak vyzdvihování seriálů, jako spíš kritiku filmů, které jsou tak špatné, že i něco natolik pokleslého jako televize je dokáže převálcovat. Stejným syndromem dnes trpí i komiksy vůči literatuře a videohry vůči filmu a ve všech případech to znamená jednak přinejmenším implicitní degradaci těchto uměleckých forem a jednak chybný předpoklad, že by díla daných „podřadných“ druhů měla obstát vůči těm „hodnotnějším“ na jejich vlastním hřišti. Problém toho, když je nějaký komiks „poctěn“ tím, že dostane literární cenu (např. Dotter of Her Father’s Eyes od Mary a Bryana Talbotových, který v roce 2012 obdržel Costa Book Award), nebo když televizní seriál získá ocenění vyhrazené filmům (známý případ Českého lva pro Hořící keř), je právě v tom, že se tím stávající hierarchie spíš stvrzuje než zpochybňuje. Navíc doba, kdy výraz, že něco „vypadá televizně“ platil za urážku, už je dávno pryč. Naopak, v éře „zesílené kontinuity“ se většina hollywoodských filmařů už několik desetiletí shodne na tom, že práce pro televizi a práce pro film se z hlediska filmového stylu nijak výrazně neliší. Přitom není vlastně nijak těžké brát jako samozřejmé východisko, že konkrétní televizní seriály je možné na základě společných znaků srovnávat s filmy, ale že jako obecně vzaté formáty jsou vzájemně nesouměrné. Temný případ je toho dobrým příkladem. Např. chápat uzavřenou osmidílnou první sezónu jako osmihodinový film znamená zničit celou její strukturu, která velmi obratně zachází s vlastní epizodičností. Proto je sice možné, že Matthew McConaughey hrál detektiva Rusta přesvědčivěji než Rona Woodroofa v Klubu poslední naděje, ale bylo by krajně nefér, kdyby za tuto roli dostal Oscara.

Přečteno 2556x

Článek vyšel v časopise Cinepur #93, červen 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Zatím nikdo nehodnotil.

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #124

#124

srpen 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY editorial

Editorial 123: Současný český seriál

Editorial 122: Underground

Editorial 121: Autor ve 21. století

Editorial 120: Muž ve filmu

Editorial 119: FAMU

Editorial 118: Neonoir

Editorial č. 117 / Cine latino

Editorial 114: Visegrádská animace


DALŠÍ Z RUBRIKY

Úvod k tématu: Tarantino

Editorial 124 / Kdybych kouřila, zapálila bych si Red Apple

Přesčas v továrně na sny / Tenkrát v Hollywoodu a filmová metafikce

Nenápadný půvab brakové fikce / Politika tarantinovské intertextuality

Režisér jako žádný jiný / Fenomén Tarantinovy hvězdnosti

V přílivu nové krve / Quentin Tarantino a vývoj násilí v americkém filmu

Cinefilie pro každého / Quentin Tarantino jako autor

Výstavní „řez“ Laternou magikou / Aktualizace a dekonstrukce


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Hands Across (Black) America / My

Zloději iluzí současného Japonska / Zloději

Takaši Miike / Autor bez domova

Dvojí vědomí černošského policajta / BlacKkKlansman

Logika přestřelky / Zimní bratři


RUBRIKY

anketa (24) / český film (82) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (98) / fenomén (73) / festival (86) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (117) / komiks (10) / kritika (803) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (727) / objev (3) / pojem (36) / portrét (11) / profil (105) / reflexe (24) / report (110) / rozhovor (160) / scénář (4) / soundtrack (45) / téma (898) / televize (102) / tisková zpráva (1) / událost týdne (238) / výstava (1) / video (2) / videoart (16) / videohra (62) / web (42) / zoom (157)

Cinepur #93 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #93, červen 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Přátelé, mutanti a průšviháři / Současné jihokorejské blockbustery (Antonín Tesař, téma)

Avengers / Syntéza postav, motivů a účinků (Martin Kos, téma)

Animace nezestárne / Rozhovor s režisérem Sylvainem Chometem (Pavel Horáček, rozhovor)

Titanfall / Vyladěný nový kolos mezi starými vraky (Jiří Flígl, videohra)

Je Decasia vůbec film? Nesamozřejmost samozřejmého (Martin Kubina, videoart)

Bohdan Bláhovec / Produkty patologické doby (Sylva Poláková, český talent)

+ více...