Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Walesa: člověk naděje / Biografie milovaného a nenáviděného

Walesa: člověk naděje / Biografie milovaného a nenáviděného

kritika / Petr Svárovský / 17. 6. 2014

Se snímky zachycujícími předrevoluční události v sovětizovaném východním bloku poválečné Evropy se můžeme zejména díky domácí produkci setkávat v tuzemských kinech poměrně pravidelně. Podobné filmy obvykle spadají do žánru trpké komedie (Pupendo, Občanský průkaz…) a zpravidla je pro ně typická i nostalgická sklíčenost ze života v tehdejších podmínkách socialistického režimu. Legendární režisér Andrzej Wajda se však ke zmíněné době ohlíží ve svém nejnovějším snímku Walesa: člověk naděje rozdílnou optikou. Mnohými oceněními vyznamenaný polský tvůrce skepsi odmítá a po Muži z mramoru a Muži ze železa se na přelom sedmdesátých a osmdesátých let nevrací proto, aby znovu kriticky upozornil na poměry socialistického Polska. Spíše na sklonku svojí kariéry prezentuje svůj názor na dodnes velmi kontroverzní postavu polských i evropských dějin, disidenta a jednoho ze zakladatelů odborového hnutí Solidarita Lecha Walesu.

Wajda se svými sympatiemi k prvnímu prezidentovi svobodného Polska nikterak netají a odvozuje od nich i výstavbu děje. Vyprávění je rozděleno do dvou časových linií. Walesovo interview s italskou novinářkou Orianou Fallaci se střídá s retrospektivní cestou po stopách elektrikáře gdaňských loděnic, který v sobě objevuje moc burcovat davy a postupně získává ocenění Nobelovou cenou za mír a vítězství jeho Solidarity ve volbách roku 1989. Tento způsob narace dělá z Walesy po většinu děje vypravěče, díky čemuž může Wajda zdůvodnit zaujaté vyznění celého filmu. Walesa svoje činy značně heroizuje a polský vládní aparát naopak líčí jako téměř bezmocný útvar. Polská vláda totiž nemá prostředky, kterými by zlomila jeho odhodlání pro odborářskou angažovanost. Z jeho jednání jsou navíc patrné obavy jak ze Sovětského svazu, např. v narážce na „české řešení“ ze srpna roku 1968, tak hrozby vlastních občanů hojně se sdružujících v odborovém hnutí při solidárních stávkách. Nátlak na Walesovu osobu prostřednictvím výhrůžek ze strany tajné policie sice film svým způsobem interpretuje, staví se k němu však poněkud zdrženlivě a ponechává stranou i spekulace nad Walesovou údajnou spoluprací s polskou Bezpečnostní službou. Wajda se nevyhýbá dobové reflexi, ale jelikož není hlavním hybatelem děje, je poněkud upozaděna. Daleko se táhnoucí fronty na ubývající zboží a neustálý nedostatek snášejí Lech i jeho žena Danuta poměrně smířeně a podobně se stavějí i ke svým pravidelným ztrátám zaměstnání. Praktiky policie, která Walesu za jeho protiústavní činnost často zadržovala, navíc hrdina dokonce dokáže obrátit ve svůj prospěch; při každém pobytu ve vězení o svém zadržení informuje své okolí a získává tím pro odbory stále větší podporu veřejnosti. A bojovou, přesto pozitivně vyznívající, atmosféru podporuje i Wajdovo stylistické provedení.

Navzdory svému věku vytvořil bezmála devadesátiletý režisér až nečekaně dynamický snímek. Scény prezentující eskalaci sporů, demonstrace a jejich násilné potlačování policií působí zejména díky velmi svižnému střihu převážně akčním dojmem. Primární zájem tak není věnován svištícím obuškům, vymláceným zubům nebo odděleným končetinám; na konflikty je pohlíženo s nadhledem jako na logické vyústění vyhrocené situace a především historický fakt ovlivňující nebo ovlivněný Walesovou Solidaritou. Tomu účelu poměrně dobře slouží i manipulace s historickými záběry, do nichž Wajda nepokrytě vkládá záběry fikční, což mu umožňuje plynulý přechod od četných dokumentárních vstupů zpět do příběhu, ale zároveň i ohýbat realitu ve prospěch svého politicky nevyhraněného příběhu.

Wajda se striktně drží žánrových konvencí životopisného filmu a navzdory tématu, které k tomu vytrvale svádí, tak nevypráví primárně politický film. Walesa: člověk naděje proto nelká nad totalitní minulostí Polska. Jeho poselstvím se naopak zdá být naděje v existenci výjimečných jedinců s odvahou „dělat to, k čemu se nikdo jiný nemá.“

Walesa: člověk naděje (Wałęsa. Człowiek z nadziei, Polsko, 2013, IMDb)
Režie: Andrzej Wajda, scénář: Janusz Glowacki, kamera: Pawel Edelman, střih: Milenia Fiedler, Grazyna Gradon, hudba: Pawel Mykietyn, hrají: Robert Wieckiewicz, Agnieszka Grochowska, Iwona Bielska ad., 127 min., distribuce: Artcam (premiéra v ČR 3. 4. 2014).

Walesa: člověk naděje (Wałęsa. Człowiek z nadziei, Polsko, 2013, IMDb)
Režie: Andrzej Wajda, scénář: Janusz Glowacki, kamera: Pawel Edelman, střih: Milenia Fiedler, Grazyna Gradon, hudba: Pawel Mykietyn, hrají: Robert Wieckiewicz, Agnieszka Grochowska, Iwona Bielska ad., 127 min., distribuce: Artcam (premiéra v ČR 3. 4. 2014).

Přečteno 2979x

Článek vyšel v časopise Cinepur #93, červen 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Walesa: člověk naděje

****  CINEPUR (2.3)

****  ČTENÁŘI (3.5)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #131

#131

říjen 2020



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Nabouraný film / Bourák

Hororové nedochůdče / Další jehňátko

Velký povyk kolem malé lži / Malá lež

Co má tohle být za nebe? / To musí být nebe

Z dláždění na pláž / Než skončí léto

Černá klišé, bílé zkazky / Bratrstvo pěti

Králova řeč po česku / Havel

Niet tam víťazov / Meky


DALŠÍ Z RUBRIKY

Eastwood o Eastwoodovi

Chirurgický řez polskou společností / Corpus Christi

Luca Guadagnino vyhlíží seriálový Návrat na Brideshead

3Kino Fest nabídne online středoevropské filmy i workshopy

Křivdy ke kávě / Pravda

Juniorfest se přesouvá na web, nabídne filmy i živé přenosy

Burácející řeka času / Tenet

Denis Villeneuve natočí minisérii podle románu Joa Nesbøho


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Kapitán Phillips / Dramatická plavba středním proudem


RUBRIKY

anketa (25) / český film (102) / český talent (34) / cinepur choice (33) / editorial (105) / fenomén (73) / festival (95) / flashback (5) / fragment (18) / glosa (214) / horizont (29) / hudba (24) / kamera-pero (2) / kauza (33) / kniha (124) / kritika (980) / mimo kino (163) / nekrolog (1) / novinka (788) / objev (2) / pojem (36) / portrét (17) / profil (111) / reflexe (25) / report (116) / rozhovor (168) / scénář (4) / soundtrack (51) / téma (946) / televize (111) / událost týdne (265) / videohra (69) / web (42) / zoom (164)

Cinepur #93 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #93, červen 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Zack Snyder a Christopher Nolan / Komiksoví spratci nového tisíciletí (Tomáš Stejskal, téma)

Jarní festivaly animovaného filmu ve Stuttgartu a Třeboni (Eliška Děcká, report)

Blockbuster TV / O pirátech a nesmyslnosti kvality a braku (Jana Jedličková, téma)

AFO / Velký třesk televizního dokumentu (Monika Bartošová, report)

Spring Breakers (Jana Bébarová, mimo kino)

Moderní éra blockbusteru nezačala s Čelistmi / Rozhovor s filmovým historikem Richardem Nowellem (Jindřiška Bláhová, rozhovor)

+ více...