Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Křídla Vánoc / Zlevněná láska z obchoďáku

Křídla Vánoc / Zlevněná láska z obchoďáku

kritika / český film / Ondřej Pavlík / 28. 2. 2014

Pusinky (2007) Karin Babinské si určitě zaslouží pověst silného režijního debutu. Silného sice ne komerčně, ale rozhodně podmanivostí své tvůrčí vize, patrné jak v autenticky znějících dialozích pronášených převážně neznámými herečkami, tak v nápadité práci kamery sugestivně vykreslující prostředí českého zapadákova. Jenže pro mnohé diváky byly Pusinky prý moc depresivní (potažmo uječené, chaotické…), což přeloženo může znamenat, že se jen nebály tnout do živého. Babinská proto už v rozhovorech před uvedením Křídel Vánoc raději anoncovala, že její druhý film bude přeci jen o něco hřejivější. A přestože výrazně neslevila ze své řemeslné zdatnosti, jeví se tento krok jako politováníhodný kompromis.

Snaha vyjít širšímu publiku vstříc a zároveň si ponechat určitou autorskou integritu je v Křídlech Vánoc patrná na mnoha místech. Rozpačitě působí už prostředí nákupního centra, kam Babinská situovala podstatnou část dění, byť product placement tu nenabývá tak monstrózních rozměrů jako třeba v nedávných Babovřeskách. Povinné reklamní záběry si film tiše odbyde během prvního aktu a hypermarket je navíc ve scénáři těsně provázán s pracovním i osobním životem protagonistů. Tomáš přeměřuje zrak v optice, a když odmítá jít do konfrontace s nepříjemnostmi, nasadí si růžové brýle. Nina balí zákazníkům dárky, ale sama těch životních moc nedostává a hlavně se je bojí přijímat. Radek velí prodavačkám v samoobsluze, jenže doma ho utiskují manželčiny rodiče, děti a zvířata. A v kostýmu zajíce nechtěně straší děti kluk, co by rád hrál a byl slavný. Také rekvizity, jako například košili s firemním logem, snímek kompozičně zužitkovává v příběhu, a dává jim tak jinou než jen povrchní funkci.

Jinak se ovšem Křídla Vánoc tváří, že zobrazují věci a okamžiky bezpříznakové, zbavené kontextu. Pouze výjimečně film odhalí svatostánek konzumu jako cosi malomyslného nebo nepříjemného. Nepříliš bystrá kolegyně Niny typově odpovídá vysolárkované barbíně ze shopping mallu a ve scénáři také zastává roli naivní husičky. Atributy nákupního střediska – vyleštěné výlohy, nablýskané zboží, agresivní reklamy – se v jedné expresivní scéně dokonce proměňují v zahlcující příval stimulů. Jde ale primárně o vyjádření vnitřních stavů Tomáše, kterého po záhadném setkání s andělskou bytostí nesnesitelně bolí hlava. Jaký rozdíl oproti Pusinkám, které v blízkém rámování odvážně zachycovaly nevábné výjevy tuzemského maloměsta, ať už připálené plotýnky nebo umolousané hospodské štamgasty. V Křídlech Vánoc sice Babinská stejně zručně využívá sérií detailů drobných předmětů a dekorací k vykreslení atmosféry snímané lokace, jenže chybí tu provokativní prvek, který by diváka vytrhával z pohodlného sledování.

Zamrzí také to, že film téměř ignoruje jakékoli sociální konotace, přestože se jich občas letmo dotýká. Tomáš například bydlí v karavanu, navíc hned za marketem na poli, avšak jak se později dozvídáme, za jeho vyhoštěním nestojí ani tak ekonomická nesnáz, jako spíš rozhárané rodinné vztahy. Přebývání na okraji společnosti pak ještě ilustruje Tomášovu pozici svobodomyslného sukničkáře, za kterým do přívěsu běhají vdané paničky. Radkova stísněná domácnost vybízí ke komentáři nouzového vícegeneračního soužití, ale potenciálně výbušné napětí se nakonec soustředí do nevinných vtípků se zašantročenou zubní protézou nebo hlodavcem v umyvadle.

Křídlům Vánoc paradoxně nejvíc škodí, že nechtějí být pouze oddechovým sezónním filmem a svoje téma splněných osobních přání se pokoušejí ztvárnit takřka výchovně, s varovným ostnem, který říká: „Dejte si pozor, po čem toužíte!“ Snímek ale nikdy nepřekročí rámec bezprostředních citových potřeb svých hrdinů, jejichž skromnou romantiku až příliš idealizuje. Jak přitom dokazují Flákači Kevina Smithe nebo Zevlovat a prudit Jodyho Hilla, filmy z obchoďáků mohou být zábavnými a společensky provokativními studiemi, které tento specifický objekt pojímají buď jako fenomén s přesahem do popkultury, nebo jako semeniště nebezpečných xenofobních asociálů. Babinská se zmohla jen na zbytečně doslovný úvod do psychosomatické medicíny, který nadto propojila s tou nejlacinější spiritualitou z příruček pro důvěřivé maminky v domácnosti.

Křídla Vánoc (Česká republika, 2013, IMDb)
Režie a scénář: Karin Babinská, kamera: Martin Douba, střih: Alois Fišárek, hudba: Richard Krajčo, hrají: Richard Krajčo, Vica Kerekes, David Novotný, Jakub Prachař, Vanda Hybnerová ad., 110 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 13. 11. 2013).

Křídla Vánoc (Česká republika, 2013, IMDb)
Režie a scénář: Karin Babinská, kamera: Martin Douba, střih: Alois Fišárek, hudba: Richard Krajčo, hrají: Richard Krajčo, Vica Kerekes, David Novotný, Jakub Prachař, Vanda Hybnerová ad., 110 min., distribuce: Falcon (premiéra v ČR 13. 11. 2013).

Přečteno 4504x

Článek vyšel v časopise Cinepur #91, leden 2014.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Křídla Vánoc

****  ČTENÁŘI (3)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #148

#148

srpen 2023



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Hranice klimatického hraní / Terra Nil

Zuřím, tedy jsem / Beef

Anatomie pádu / Spravedlnost, manželství a jeden pád z okna

KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána

KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce

KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici

KVIFF: Blažiny lekce uštědřují divákům pořádný monokl

KVIFF: Alegorická detektivka Úsvit není ani ryba, ani rak


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

Hora dokumentární / Lucie Králová

Proměnit svůj první film v první film na světě

Kentusácká vlna / Spiknutí holčičích hoven

„Všechno v mých filmech se stalo“ / Bára Anna Stejskalová

Piargy / Magický realismus ve Slovenském štátě

Něžný vypravěč dětských příběhů / Jiří Hanibal

Nevadí mi označení „ženský film“, vadí mi jeho konotace

Distribuce 2022 / Návrat k normálu?


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

KVIFF: Brutální vedro svědí a pálí jako nezhojená rána

KVIFF: Defraudanti se vtipně zpronevěřují normám žánru i práce

KVIFF: Karlovarský Toni Erdmann odbourává zábrany i bránici

KVIFF: Blažiny lekce uštědřují divákům pořádný monokl

KVIFF: Alegorická detektivka Úsvit není ani ryba, ani rak


RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)

Cinepur #91 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #91, leden 2014

Z obsahu tištěného čísla:

Festival Mar del Plata / Stříbrná plátna nad stříbrným mořem (Alexandra Moralesová, report)

Finders Keepers / Britský label si získává svět obskurními československými soundtracky (Jiří Špičák, soundtrack)

Vertigo (Jana Bébarová, mimo kino)

Úvod / Nová vlna (ne)známá (Lukáš Skupa, téma)

Markéta Lisá / Omylné a proto uhrančivé (Sylva Poláková, český talent)

Konzultant / Hříšní lidé podle McCarthyho (Antonín Tesař, kritika)

+ více...