Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Zázrak / Generický útěk zázračné Ely z pasťáku

Zázrak / Generický útěk zázračné Ely z pasťáku

kritika / český film / Táňa Zabloudilová / 19. 12. 2013

Slovenský režisér Juraj Lehotský, který s dokumentem Slepé lásky (2008) vyhrál po světě 7 hlavních cen na festivalech včetně C.I.C.A.E. Award z Cannes, natočil hraný film, který popisuje několik měsíců v životě puberťačky z polepšovny. Fanoušci filmu přiřkli přezdívku slovenský Fish Tank (r. Andrea Arnold, VB, Nizozemsko, 2009). Hlavní postavou obou děl je sice dívka ze špatného prostředí s dobrým jádrem a buldočí silou, Zázrak je ale víc podobný jiným slovenským a českým sociálně kritickým filmům poslední doby než předposlednímu snímku Andrey Arnold.

Lehotský se projevil jako typ humanistického filmaře, když ho vyprávění vyslechnuté od dívek z polepšoven fascinovalo natolik, že jej musel umělecky ztvárnit, tentokrát – kvůli snadnější realizaci – jako hraný film. Do hlavní role si vybral dívku, která má za sebou podobné zkušenosti jako její filmová postava: momentálně je prý neherečka Michaela Bendulová zaměstnaná v Aši, tedy v prostředí popsaném jiným společensko-kritickým dramatem poslední doby Až do města Aš (r. Iveta Grófová, ČR, SR, 2012). Snímek přitom vznikl částečně v reálných kulisách polepšovny se skutečnými chovankami. Lehotský tu kombinuje scény snímané zpovzdálí s odstupem dokumentaristy zaujatého cvrkotem dívek v pasťáku s momenty, kdy je kamera s Elou v intimní blízkosti. Hrdinka, jejíž zázračnost má na filmu být tím nejdůležitějším, je však přesto příliš odtažitá na to, aby publikum mohlo prožívat spolu s ní. V tom se také Zázrak zásadně liší od Fish Tanku, který díky skvěle zahraným subtilním náznakům emocí dokázal perfektně předestřít nejednoznačné vztahy mezi postavami ze dvou rozdílných sociálních prostředí.

Topornost Bendulové sice může zesilovat dojem Eliny topornosti v životě, většinu filmu ale (ne)herečka střídá naštvaný a zarputilý výraz se spokojeným klidem v blízkosti jejího „přítele“ Robyho. Filmu neprospívá ani jeho překontné tempo. Jedna závažná událost tu střídá druhou: Elu odloží matka v polepšovně, Ela se snaží z polepšovny utéct, Ela venku dostává zabrat, Ela je zase zpátky a dostává zabrat. Jednotlivé peripetie Lehotský vypráví velmi předvídatelně, genericky, divák má téměř pocit, že některé scény jsou ve filmu jaksi z povinnosti. Děj vždy v rychlosti popíše hlavní události a pak se kamera na dlouhý moment zastaví na Ele, která v krásně orámovaném záběru (podzimní zahrady obklopující polepšovnu umístěnou ve starém zámku či nemocničního dvorku) s těžkým srdcem civí do prázdna, což navíc obvykle doprovázejí obligátní tklivé tóny na klavír.

Nejsilnější je Zázrak ve scénách, kdy Elino dětsky upřímné chování kontrastuje s chladným, oficiálním prostředím polepšovny („Je hezké, že máš někoho ráda, ale tady je to zakázané.“) nebo s primitivním a prospěchářským jednáním Robyho, který bydlí v cizí garáži, kde má spacák a model vrtulníku na dálkové ovládání. Moment, kdy Roby nechává vrtulník létat po malém prostoru garáže a Ela neohrabaně tancuje na hudbu, kterou pustila z čiré rozpustilosti, je jedna z mála chvil, kdy neutíká nebo nedělá, co se jí řekne. Je se svým klukem a udělá si „večírek,“ když už jí její situace nedovoluje ani dostat se na nápodobu párty slovenského krále rapu a bývalého chuďase Rytmuse, jehož Zlatokopky a Cikánský sen podkreslují několik scén filmu. I vrtulník na dálkové ovládání jako groteskní symbol zbohatlictví připomíná rappera, který v jednom ze svých minimalistických videí ze života podobný vrtulník se smíchem rozšlape a hodí do popelnice. Právě díky scénám s Robym má publikum šanci být Ele o trochu blíž a srovnání s Miou z Fish Tanku se tu nabízí. Oběma dívkám se ubližuje nebo jsou svému okolí lhostejné, obě jsou tvrdé natolik, že své smůle neustále utíkají, až to vypadá, že se nikdy nezastaví. Obě chtějí dávat lásku a oba filmy díky svým zázračným postavám v nepřátelském světě, kde je nic dobrého nečeká, vyznívají nadějně a optimisticky.

Lehotskému se dokumentární odstup se snahou vyprávět intimní příběh nepodařilo skloubit. Jeho pozorovací schopnosti jsou nadprůměrné a slovenskému filmu přispěl snímkem, který festivalová publika neurazí. Schází mu ale, podobně jako několika dalším českým a slovenským sociálně kritickým filmům – například zmíněné Až do města Aš nebo Poupata (r. Zdeněk Jiráský, ČR, 2011) – schopnost vykreslovat nejednoznačnost postav a odmítnout tradiční příběhové vzorce. S ostatními sociálně uvědomělými dramaty poslední doby má společné i to, že ze špatné situace svých hrdinů nikoho neobžalovává a je tak více či méně přesně odpozorovaným popisem nebezpečné jízdy životem těch, co „to mají těžké.“

Zázrak (Slovensko, ČR, 2013, IMDb)
Režie: Juraj Lehotský, scénář: Juraj Lehotský, Marek Leščák, kamera: Noro Hudec, ASK, střih: Marek Šulík, hudba: Martin Burlas, hrají: Michaela Bendulová, Robert Roth, Venuša Kalejová, Lenka Habrunová ad., 78 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 3. 10. 2013).

Zázrak (Slovensko, ČR, 2013, IMDb)
Režie: Juraj Lehotský, scénář: Juraj Lehotský, Marek Leščák, kamera: Noro Hudec, ASK, střih: Marek Šulík, hudba: Martin Burlas, hrají: Michaela Bendulová, Robert Roth, Venuša Kalejová, Lenka Habrunová ad., 78 min., distribuce: Aerofilms (premiéra v ČR 3. 10. 2013).

Přečteno 3529x

Článek vyšel v časopise Cinepur #90, prosinec 2013.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.8 /6

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Zázrak

****  ČTENÁŘI (1)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #115

#115

únor 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

IMAX spiritualita / Cesta času

Kůže, kterou nosil / Tom of Finland

Ztrácení zralého Pabla / Neruda

Soukromá apokalypsa / matka!

Tolstoj ve slow cinema / Ta, která odešla

Hororové placebo / To

Láska mezi kapkami zvířecí krve / O těle a duši

Melancholie mediálního artefaktu / Blade Runner 2049


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

Dětský film pro dospělé / Po strništi bos

Křížová výprava za jiný (český) film / Křižáček

Paradox něžného nácka / Svět podle Daliborka

Tak trochu roadmovie / Skokan

FAMU jako zážitková agentura. A co dál? I. část

FAMU jako zážitková agentura. A co dál? II. část

Zamést si před vlastním prahem

Čechy a Morava, krásná zem audiovize / Výtvarníci a divadelníci jako z filmu


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Mallory / Feťačka, co má smůlu na chlapy

Fénix / Nemožnost vyhlásit hodinu nula

Zmizení Eleanor Rigbyové / Rodinná tragédie, light verze

Hany / Generační výpověď z kavárny, kde nikdo nemá co říct

Hunger Games: Vražedná pomsta / Revoluce pro všechny


RUBRIKY

anketa (23) / český film (71) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (89) / fenomén (67) / festival (58) / fragment (18) / glosa (210) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (723) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (633) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (97) / reflexe (24) / report (97) / rozhovor (152) / scénář (4) / soundtrack (36) / téma (841) / televize (86) / tisková zpráva (1) / událost týdne (197) / video (2) / videoart (16) / videohra (53) / web (40) / zoom (150)

Cinepur #90 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #90, prosinec 2013

Z obsahu tištěného čísla:

Velká nádhera / O intelektuálech a lidech (Tomáš Stejskal, kritika)

Peter Strickland / Zanechávat stopy (Rastislav Steranka, rozhovor)

Velký muž a jeho hřiště / Radim Labuda – Aspekty Velkého muže (Martin Blažíček, videoart)

Počátky českého animovaného filmu bez patosu a sentimentu / Dodalovi + Český animovaný film I (Eliška Děcká, kniha)

Umění budoucnosti dnes? / Kinetismus (Sylva Poláková, kniha)

Život takmer naživo / Mediálne peripetie fenoménu zvaného reality show (Juraj Rusnák, téma)

+ více...