Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Zmizení / Hrůza nedopovězeného otčenáše

Zmizení / Hrůza nedopovězeného otčenáše

kritika / Ondřej Pavlík / 7. 1. 2014

Thriller, ve kterém vystupuje detektiv jménem Loki s vytetovaným krucifixem a zednářským prstenem na ruce, na první pohled vypadá jako samoúčelně vyumělkovaná, rádoby mytizující podívaná. Náboženské motivy, otčenášem počínaje a ďábelskými hady konče, můžou ve Zmizení vyznívat těžkopádně, ale u nich celé drama teprve začíná. Své první hollywoodské angažmá režisér Denis Villeneuve využil ke zneklidňující kontemplaci nad krizí křesťanské víry a důvěry ve společenské autority. Tím se kanadský tvůrce definitivně odpoutal od plané estetizace násilí, jež byla vlastní jeho Polytechnice, a úspěšně začal provokovat morálně složitými otázkami. Kromě významově zatíženého zacházení s žánrem, kdy téměř každá pátrací scéna nese znatelný podtext, zaujme Zmizení nápaditým, tématu odpovídajícím využitím filmového prostoru.

Příběh záhadného únosu dvou děvčátek, který jeden z otců, věřící survivalista Keller Dover, začne horlivě řešit na vlastní pěst, se k prostorové problematice váže hned několikerým způsobem. Ten první, nejobecnější, se týká velikosti rámování a zvoleného formátu. Kamera vedená zkušenou rukou Rogera Deakinse často snímá sychravé scenerie amerického předměstí v celcích, které upozaďují postavy a zdůrazňují okolní nehostinné prostředí. V mnohých dialozích jsou aktéři zabíráni v samostatných polodetailech, nikoli typicky „přes rameno“, a mohou tak v rámu volněji dýchat. Ledové napětí je proto imanentní většině kompozic, jelikož nevyvěrá jen z plíživého vyprávění, ale stejně tak z nebezpečných prostranství, akcentovaných starosvětským stylem a horizontálně bohatším akademickým formátem. Hororový děs z nevyzpytatelného okolí padá, kdykoli se Loki a poté Keller pouští do výslechu domnělého podezřelého, mentálně zaostalého Alexe Jonese. Až v těchto chvílích přímého fyzického střetu vynikne kontrast spojený s náhlým narušením osobní zóny.

Ostrůvky bezpečí, související s nutkáním chránit sebe a své blízké, jsou ve Zmizení zdůrazňované barvami a světlem. Hřejivé teplo zabydleného obýváku, dějiště úvodní rodinné idyly, se po únosu navrací už jen v mihotavých plamíncích pietně rozmístěných svíček. O poznání chladnější kuželovitá světla baterek se při pročesávání lesa jeví jen jako drobné, ihned mizející záblesky naděje. Naopak oslepující bílá zář nemocnice má v horečnatém závěru spásný, takřka nebeský charakter. Dostatečně jasno je i v Kellerově sklepě, kam si starostlivý otec ukládá zásoby pro případ apokalypsy.

Jsou to ovšem další, tentokrát temná sklepení – neprodyšně uzavřené žaláře, do nichž film soustředí nejvíc energie. Bez výjimky se jedná o prostory, kam postavy v zoufalství uvrhávají a zamykají jiné, protože ze své ubohé situace nevidí východisko. Rozběsněný Keller pro nemluvného Alexe buduje obzvlášť krutou zpovědnici s cílem získat informace o ztracené dceři. Místní kněz, v minulosti sám obviněný ze zneužívání dětí, se zase opíjí do němoty a v podzemní kobce skrývá mrtvolu zločince, který se mu přišel se svým hříchem svěřit. Zmizení tak v několika paralelách postupně rozkrývá pochmurný svět, který je řízen nezastavitelným koloběhem agrese a v němž je snaha o pokání odměněna dalším násilím. Snímek se přitom neuchyluje ke schematickým náčrtům primitivně jednajících individuí, ale jemnými detaily jim dodává hloubku. Stačí se zaposlouchat do modlitby, z níž zlomený Keller, konfrontovaný s vlastními činy, nedokáže odrecitovat verš „jako i my odpouštíme našim viníkům.“

V neřešitelném bludišti – prostorovém hlavolamu, vinoucím se jako stopa celým filmem – se tu metaforicky ztrácejí všichni. Také enigmatický Loki, jehož oční tik a neurotický přístup k práci naznačuje traumatickou minulost, má blíž k týrané oběti než k vyrovnanému strážci pořádku. Frustrace z neúspěšného vyšetřování ale ve Zmizení nenabývá stejných hodnot jako v Zodiacovi Davida Finchera, kde je otevřenost případu až do konce hlavní pointou. Ambivalentní závěr Villeneuvova snímku svou nedořečeností spíše dráždí k úvahám nad ústředním etickým dilematem. Osud Kellera Dovera, muže hnaného okolnostmi za kraj zákona, si totiž musí dopovědět diváci sami. Zmizení tak nepokládá jen poněkud frázovitou otázku „Kam až byste zašli?“, ale současně se ptá „Jak byste se za to potrestali?“ Na žánrovém poli věc málokdy vídaná.

Zmizení (Prisoners, USA, 2013, IMDb)
Režie: Denis Villeneuve, scénář: Aaron Guzikowski, kamera: Roger Deakins, střih: Joel Cox, Gary Roach, hudba: Jóhann Jóhannsson, hrají: Hugh Jackman, Jake Gyllenhaal, Viola Davis, Maria Bello ad., 153 min., distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 10. 10. 2013).

Zmizení (Prisoners, USA, 2013, IMDb)
Režie: Denis Villeneuve, scénář: Aaron Guzikowski, kamera: Roger Deakins, střih: Joel Cox, Gary Roach, hudba: Jóhann Jóhannsson, hrají: Hugh Jackman, Jake Gyllenhaal, Viola Davis, Maria Bello ad., 153 min., distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 10. 10. 2013).

Přečteno 3804x

Článek vyšel v časopise Cinepur #90, prosinec 2013.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.8 /6

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Zmizení

****  CINEPUR (2.7)

****  ČTENÁŘI (2.6)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #119

#119

říjen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Příběhy, které si vyprávíme / Lekce

Pod povrchem Teheránu / Teheránská tabu

Malý krok pro superhrdiny / Ant-Man a Wasp

Na pytlácké stezce za originalitou / Manifesto

Génius průměru / Deadpool 2

Hledisko oběti / Utøya, 22. července

Třetí rozměr dálnovýchodního leporela / Psí ostrov

Hvězdné války bez síly / Solo: Star Wars Story


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Ostré předměty / Jehly v sametu

Třetí rozměr dálnovýchodního leporela / Psí ostrov

Nadechnout se k dospělosti / Nic jako dřív

MFF KV: Donbas je podle Loznici krajinou chaotických nejistot

MFF KV: S Domestikem startuje z bloků nadějný soupeřivý talent


RUBRIKY

anketa (23) / český film (77) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (93) / fenomén (69) / festival (74) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (113) / komiks (10) / kritika (758) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (687) / objev (3) / pojem (36) / portrét (8) / profil (101) / reflexe (24) / report (103) / rozhovor (157) / scénář (4) / soundtrack (40) / téma (866) / televize (94) / tisková zpráva (1) / událost týdne (218) / video (2) / videoart (16) / videohra (57) / web (42) / zoom (152)

Cinepur #90 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #90, prosinec 2013

Z obsahu tištěného čísla:

Zázrak / Generický útěk zázračné Ely z pasťáku (Táňa Zabloudilová, kritika)

Umění budoucnosti dnes? / Kinetismus (Sylva Poláková, kniha)

Breaking Bad / 97 a více procent čisté seriálové sofistiky (Sandra Hezinová, televize)

Traumy z Toronta / Medzinárodný filmový festival v Toronte (Martin Kudláč, report)

Hon na čarodějnice: Amišská komunita v pojetí americké reality TV (Jana Jedličková, téma)

Zmizení / Hrůza nedopovězeného otčenáše (Ondřej Pavlík, kritika)

+ více...