Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Lincoln / Zdrženlivá poéma o demokracii

Lincoln / Zdrženlivá poéma o demokracii

kritika / Ondřej Pavlík / 4. 4. 2013

Lincolna obklopuje hned několik „mýtů“: zvěsti o nadějném oscarovém kandidátovi, lidové báchorky o jeho zdlouhavé a nudné akademičnosti, nařčení z přehnaně ikonografického zpodobení významné historické figury a nakonec chvalozpěvy vyzdvihující formální vytříbenost a nenápadnou filmařskou invenci. Poslední dva náhledy dohromady nejlépe vystihují, v čem tkví rozporuplnost snímku; současně ovšem stále představují jisté zjednodušení. Je pochopitelné, že barokně nasvícené, precizně inscenované obrazy přetvářející vzývaného státníka v mučednického světce na sebe poutají největší pozornost. Lincoln však není jen oslavným biografickým portrétem, ale stejně tak percepčně náročným filmem zamilovaným do zákonodárného procesu a parlamentního hašteření.

Od uhrančivé Lincolnovy persony je nelehké odhlédnout, zvlášť když jí Daniel Day-Lewis propůjčuje laskavou mírnost zatěžkanou odpovědností, ale také tichou, avšak silnou autoritu. Prezidenta navíc obklopuje významotvorné chiaroscuro, které jej buď halí do stínu pochybností a útrap, nebo v závěru vystavuje jeho zesnulé pokroucené tělo zářivému nebeskému jasu. Zakládat kritiku Spielbergova filmu na výtkách vůči naivní mramorizaci by ale bylo až příliš snadné a poněkud přezíravé. Skutečně určující vlastnosti Lincolna jsou sestrojené z jemnějších mechanismů, které se nejčastěji koncentrují do podoby zákulisních tahanic, strategického politického manévrování a hádankovitých anekdot.

Jako rozhodnutí v neprospěch zjednodušujících mytizačních praktik, jež by snímek degradovaly na přehledný životopis „strýčka Abea“, lze chápat už základní časové rozvržení syžetu. To sestává pouze z několika měsíců předcházejících Lincolnově smrti s důrazem na lednové týdny, které vrcholí schválením klíčového třináctého dodatku – ústavní listiny definitivně rušící otroctví v USA. Původně pětisetstránkový scénář Tonyho Kushnera, mapující podstatně delší období, byl ve finále zeštíhlen na osmdesát stran plných hutného debatování, ať už mezi (tehdy liberálnějšími) republikány a (tehdy bigotními) demokraty nebo Lincolnem a jeho poradci. Detailní rozbor postupného vyjednávání a rozvíjející se argumentace tak získává téměř procedurální parametry, kterými snímek uniká ploché obrazovosti a naopak se oddává složitým abstraktním promluvám. V té zřejmě nejkomplexnější z nich Lincoln, obklopen členy svého kabinetu, prvně shrnuje aktuální legislativní situaci, provádí její několikerý výklad, polemizuje sám se sebou a nakonec přesvědčuje své kolegy, že vkládat energii do prosazení dodatku je v danou chvíli správné. Pozvolně gradující strukturu řeči kopíruje kamera, která se nejdříve dlouhou jízdou napříč jednacím stolem přibližuje k Lincolnovi a v závěrečné fázi se ještě krátkým prostřihem dostává na větší detail prezidentovy tváře. Nejen že v této scéně film předkládá nezvykle podrobnou analýzu relevantních politických východisek, ale svým stylem ještě umocňuje rozkošnické zaujetí každým slovem, gestem a coulem prostoru.

Podobně subtilní formální prostředky, které zdůrazňují komplikované jednotlivosti a oddalují či zcela vynechávají důležité momenty, se v Lincolnovi objevují v celé jeho dvouapůlhodinové šíři. Entrée radikálního republikána Thaddeuse Stevense je chytře skryto za vzájemné pošťuchování jeho blízkých spolustraníků, při úspěšném hlasování o dodatku snímek místo katartického výbuchu nadšení uhýbá ke strnulé siluetě vyčkávajícího prezidenta, a tragédii atentátu na Lincolna je nám dovoleno vyčíst pouze z tváře jeho zdrceného syna. Film navzdory, nebo možná právě díky těmto oklikám získává na působivosti, která má ale základ v inteligentním a nepodbízivém překrucování klasických konvencí.

Na umném ohýbání pravidel ostatně stojí i zrušení otroctví, které by nevešlo v platnost bez přesvědčování a uplácení nevyhraněných nebo jakkoli labilních demokratů. Lincoln se protizákonné strategie nepokouší zatajovat: přeběhlíci zde mají jasně rozpoznatelné tváře, nadměrná péče je věnována také jejich vlastním motivacím a sám Stevens v závěru nahlas potvrzuje, že „nejzásadnější opatření devatenáctého století bylo schváleno díky korupci a za pomoci nejčistšího Američana“ (čímž nemá na mysli sebe). Problematické však je, jak odlehčeným tónem film podplácení líčí a že aktu přeběhlictví dává opakovaně formu komediálního skeče s prvky grotesky. Takto otevřeně hřejivé zahlazování korupce by v soudobém politickém dramatu patrně vzbudilo nemalé kritické pozdvižení, ale v lincolnovském historickém narativu o ušlechtilém účelu, který světí nevyhnutelné prostředky, jde zjevně o samozřejmost. Více než stvrzováním mýtu o světci Abrahamu Lincolnovi se proto Spielbergův snímek prohřešuje upevňováním „nezbytných“ principů aplikované demokracie, již si nelze představit bez úplatků a opatrného pokroku vpřed založeného na kompromisu.

Lincoln (USA, 2012, IMDb)
Režie: Steven Spielberg, scénář: Tony Kushner podle knihy Doris Keans Goodwin Team of Rivals: The Political Genius of Abraham Lincoln, kamera: Janusz Kaminski, střih: Michael Kahn, hudba: John Williams, hrají: Daniel Day-Lewis, Sally Field, David Strahairn, Joseph Gordon-Lewitt, James Spader ad., 150 min., distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 24. 1. 2013).

Lincoln (USA, 2012, IMDb)
Režie: Steven Spielberg, scénář: Tony Kushner podle knihy Doris Keans Goodwin Team of Rivals: The Political Genius of Abraham Lincoln, kamera: Janusz Kaminski, střih: Michael Kahn, hudba: John Williams, hrají: Daniel Day-Lewis, Sally Field, David Strahairn, Joseph Gordon-Lewitt, James Spader ad., 150 min., distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 24. 1. 2013).

Přečteno 2801x

Článek vyšel v časopise Cinepur #86, březen 2013.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Lincoln

****  CINEPUR (2)

****  ČTENÁŘI (3.4)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #120

#120

prosinec 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Příliš sladká země / Sweet Country

Selhání systému / Střídavá péče

Dokonale vyměřený seskok / Mission: Impossible - Fallout

Pokecali ještě parádněji / Chata na prodej

Umírání lidové písně / Studená válka

Filozofie prázdnoty / Climax

Dvojí vědomí černošského policajta / BlacKkKlansman

Zápas s řečí dějin / Jan Palach


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Rédl / Rédl nesmí z kola ven

Umírání lidové písně / Studená válka

Ostré předměty / Jehly v sametu

Třetí rozměr dálnovýchodního leporela / Psí ostrov

Nadechnout se k dospělosti / Nic jako dřív


RUBRIKY

anketa (23) / český film (78) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (94) / fenomén (70) / festival (74) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (114) / komiks (10) / kritika (767) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (695) / objev (3) / pojem (36) / portrét (9) / profil (102) / reflexe (24) / report (105) / rozhovor (157) / scénář (4) / soundtrack (41) / téma (873) / televize (96) / tisková zpráva (1) / událost týdne (225) / video (2) / videoart (16) / videohra (58) / web (42) / zoom (153)

Cinepur #86 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #86, březen 2013

Z obsahu tištěného čísla:

Olmo Omerzu / Filmy o ztrátě nevinnosti (Kamila Boháčková, český talent)

30 minut po půlnoci / Nečekaně úspěšné pátrání (Juraj Antol, kritika)

Editorial (Antonín Tesař, editorial)

Rok 2012 v české filmové distribuci / Spolčení hlupců? (Přemysl Martinek, kauza)

Mistr / Kdo je tady kazatel? (Tomáš Stejskal, kritika)

63. Berlinale / Rozepjaté do ztracena (Ondřej Pavlík, report)

+ více...