Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Lukáš Kokeš / S realitou je to velmi nejisté

Lukáš Kokeš / S realitou je to velmi nejisté

český talent / český film / Kamila Boháčková / 29. 6. 2017

Filmy Lukáše Kokeše působí tak trochu provokativně – divák je v neustálé nejistotě, co je v jeho dokumentárních portrétech autentické a co filmař zkonstruoval. Přesněji, do jakých scén a situací svoje protagonisty stylizoval. Kokeše prý tahle neustálá divácká nejistota baví. Patří k čím dál početnější skupině tvůrců, kteří nechápou takzvaný dokument jako něco a priori přirozeného, autentického, a tedy méně manipulovatelného než to, co označujeme jako film hraný. Naopak ve svých filmech manipulaci přiznává a tematizuje. Podobně jako jeho spolužáci z pražské FAMU Viera Čakányová či Petr Hátle se chce k dokumentu chovat jako k hranému filmu a zkouší rozrušovat hranice mezi těmito přežitými kategoriemi.

„Dokumentární film je pro mě určitá forma nebo metoda, kterou volím, protože je v danou chvíli nejvhodnější k artikulaci tématu, které chci ve filmu rozvíjet. Tak, aby si divák prostě musel všimnout, že v základu každého, tedy i dokumentárního záběru, stojí autorská manipulace. Ve věku YouTube už bychom měli být dávno zvyklí na to, že s pravdivostí, skutečností či realitou jakéhokoliv audiovizuálního obrazu je to celé velmi nejisté,“ shrnuje svůj přístup tvůrce.

Opraváře televizí Josefa Lávičku potkal Kokeš v hospodě ve vesnici, odkud pochází. „Jednou na místní oslavě se smíchem a ironií vyprávěl, jak si musí přelévat pivo do PET lahví, aby na stavbě nepoznali, že pije. Vzpomněl jsem si na tuto scénu v době, kdy jsem na FAMU hledal film, který jsem si pro sebe trochu ironicky definoval jako film o marnosti a naději zároveň. Tehdy jsem se vrátil k panu Lávičkovi.“ Vznikl z toho krátký portrét Pokus o duchovní nápravu opraváře televizí Josefa Lávičky v devíti obrazech, za který získal Kokeš Zvláštní uznání poroty MFDF Jihlava 2008. Ukazuje vesnického alkoholika v jeho bezprizorní radosti z pití a doslova ho svléká donaha, když se Lávička koupe v rybníku. Kokeš prý tuto scénu zvolil, aby byl proces obnažování před kamerou úplný. Pana Lávičku do scény vmanipuloval, respektive navrhl mu, aby zopakoval před kamerou, co se mu už jednou v rybníku stalo. „Kdybych v panu Lávičkovi necítil určitý exhibiční potenciál, asi by mne ani nenapadlo vytvářet pro něj podobné scény. Takže to jde ruku v ruce s tím, jaké charaktery do svých filmů hledám a vybírám. Nenazval bych to ochotou nechat sebou manipulovat, ale spíš jejich ochotou předvést i to, co si jiní chrání jako bytostně intimní prostor,“ objasňuje Kokeš a nemá přitom na mysli jen místního alkoholika, ale i další ze svých „postav“, Jiřího Neumanna, protagonistu filmu 59/184/84.

Neumann si přál, aby o něm vznikl film. Představuje v něm sám sebe a svůj příběh o marném životě, v němž se mu nepodařilo najít ženu ani zplodit děti, a tak dál zoufale hledá na seznamce. Stylizuje se do role sebeironického baviče nad vlastním zpackaným životem. „Všechny natočené scény vychází ze života mých aktérů, ale zároveň by se před čistě dokumentární kamerou ty situace odehrály pravděpodobně dost jinak. Proto jsem se svými protagonisty předem domluvený na určité míře interpretace jejich role. Vždy je to ale skutečně jejich vlastní, dá se říct životní role.“

Zcela jinak tomu bylo u dokumentární eseje Pevnost, kterou natočil Kokeš spolu s dokumentaristkou Klárou Tasovskou a za níž dostali loni na jihlavském festivalu hlavní cenu pro nejlepší český dokument. Pevnost přibližuje nevšední atmosféru Podněstří, země, která oficiálně neexistuje a mluví se o ní jako o „pevnosti Ruska“ a bezcelní zóně pro černý obchod, pravděpodobně se zbraněmi. Cesta obou filmařů do této země-nezemě působí, jako by se vrátili v čase zpět do 80. let v bývalém Československu. V zemi už dvacet let vládne jeden prezident a mezi lidmi panuje strach. Natáčet se v Podněstří smí jen s povolením ministerstva informací, které však autoři nezískali. Výsledkem byly fragmenty, jejichž ideální propojení hledali až ve střižně. Během svých třech návštěv země se jim přesto podařilo vizuálně působivě zachytit podivnou atmosféru místa.

V současné době Lukáš Kokeš připravuje absolventský film, který by si ideálně představoval jako celovečerní hraný, v němž však nechce rezignovat na práci s reálnými, autentickými postavami. Ukotvenost v realitě prostředí i postav je pro něj stále rozhodující, nehledě na možnou autorskou stylizaci. „Ti lidé musí být s místem a dějem spojeni víc než pouhou hereckou exhibicí v reálných kulisách,“ upřesňuje autor, který pečlivě sleduje, kudy se ubírá současná kinematografie, a mezi jeho oblíbené filmaře patří například Andrea Arnold, Gaspar Noé, Bence Fliegauf či Gus Van Sant.

Přečteno 2444x

Článek vyšel v časopise Cinepur #85, leden 2013.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
5 /1

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #112

#112

srpen 2017



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY český talent

Lukáš Kokeš / S realitou je to velmi nejisté

Nic si nevymezovat / Matyáš Trnka

Jan Saska / S lahváčem na Oscary

Macula / Prchavá monumentalita

Jakub Dvorský / Férový svět řízený počítačem

Olmo Omerzu / Filmy o ztrátě nevinnosti

Markéta Lisá / Omylné a proto uhrančivé

Jakub Nepraš: světelný kinetismus současnosti


DALŠÍ Z RUBRIKY český film

Čechy a Morava, krásná zem audiovize / Výtvarníci a divadelníci jako z filmu

Před hlubokým nadechnutím / Současná česká animace

Volání Divokého východu / „Nové naděje“ českého žánrového filmu

Český film na dobré cestě / Anketa o současném stavu domácí tvorby

Úvod k tématu 112: České filmové obrození?

Tak trochu roadmovie / Skokan

Tiché komety Anny Kryvenko

„Film je jako Faëthonův vůz, který je potřeba zkrotit“ / Václav Kadrnka


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Staronové i nové cesty animace / Anifilm 2017

Jan Saska / S lahváčem na Oscary

Jakub Dvorský / Férový svět řízený počítačem

Olmo Omerzu / Filmy o ztrátě nevinnosti

Alex(andra) Moralesová / Naše vidění jsou ostrovy


RUBRIKY

anketa (22) / český film (64) / český talent (32) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (118) / editorial (86) / fenomén (66) / festival (53) / fragment (18) / glosa (209) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (108) / komiks (9) / kritika (694) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (579) / objev (3) / pojem (36) / portrét (4) / profil (94) / reflexe (24) / report (92) / rozhovor (149) / scénář (4) / soundtrack (32) / téma (825) / televize (80) / tisková zpráva (1) / událost týdne (183) / video (2) / videoart (16) / videohra (50) / web (38) / zoom (147)

Cinepur #85 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #85, leden 2013

Z obsahu tištěného čísla:

Jak se to dělá v Polsku? / Státní podpora domácí filmové tvorby (Lucie Zakopalová, téma)

Hobit / Neočekávaně dlouhá cesta tam a zase zpátky (Antonín Tesař, kritika)

Editorial (Jindřiška Bláhová, editorial)

Boj o přežití / Polský animovaný film po roce 1989 (Mariusz Frukacz, téma)

Hoří, má panenko (Jana Bébarová, dvd)

Mohou Poláci milovat Rusy? / Postkoloniální zatížení polského filmu po roce 1989 (Izabela Kalinowska Blackwood, téma)

+ více...