Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

První česká „art“ VoD platforma je na síti. Projekt distributorů Aerofilms se snaží přilákat své diváky poprvé alternativní cestou, bez níž se však možná zanedlouho náročnější divák v českém prostředí (především však mimopražském) neobejde. Vítaný je totiž podobný krok právě dnes, kdy se v posledním roce – po projevení negativní stránky digitalizace kin – výrazně zhoršily podmínky uvádění daného typu filmů v ekonomicky ne zcela zajištěných jednosálových kinech (takových je logicky většina v republice). Ve chvíli, kdy i kina s nálepkou „art“ přímo ve svém názvu uvedou souběžně (tedy konkurenčně) s multiplexy v premiérovou půlnoční hodinu Hobita (a na takového Fausta v programu vybude jediný promítací čas za dlouhé měsíce), je to do jisté míry barometrem toho, jak situace vypadá – a o kolik drastičtější ještě může být v příštích letech. Kam jinam se uchýlit s festivalovými/dokumentárními/nezávislými či kontroverzními filmy zakoupenými do české distribuce, než do archivu virtuální videopůjčovny, kde si je i mimopražský divák (byť třeba z Brna, Olomouce, Zlína či jiného „filmového“ města) může za cenu nižší lístku přehrát, zrazen „svým“ kinem, kdykoli – byť specifikum kinozážitku je v takovém případě pohřbeno v prachu historie, stejně jako krabice s celuloidem. Již nějaký čas samozřejmě nabízí jiný distributor – Artcam – své filmy online skrze web Voyo.cz – tam však každý „cinefil“ s jen trochu vyvinutým estétským citem, kvůli provoznímu svázání s TV Nova, jen tak nezabrousí a krom toho jsou zde veškeré filmy shrnuty k sobě jen skrze relativistické žánrové kategorie a v chaosu opatřeny zavádějícími popisky založenými na exkluzivitě (viz snímek Claire Denis Sama v Africe přiblížený uživateli jako „napínavý thriller“). Ale možná že i to bude nutná (neboť alespoň legální) cesta. Individualizovaný Aerovod má tedy prozatím pouze jedinou chybu – a to, že obsahuje pouze filmy Aerofilms. Ne vždy se totiž jedná o podobně odvážný či vyhraněný výběr jako u jiných tuzemských firem sebevražedně se soustřeďujících na umělecký film (byť některé letošní trumfy této sféry do Čech přivezl právě vlastník dvou pražských artkin). Zajímavý na distributorských nesnázích je také příklad Aerofilms uvedeného Hřebejkova filmu Odpad město smrt (jenž svou sílu ovšem čerpá z inscenace zaniklého Pražského komorního divadla, a ta zase z Fassbinderova scénáře ze 70. let), který nebyl přijat do programu multiplexových řetězců a možnosti uvádění letos nejangažovanějšího českého pokusu (vyjma dokumentů) se tak výrazně omezily, ne-li (vinou programátorů malých kin) zcela zanikly: stream skrze Aerovod, kde byl proto uveden hned v datu kinopremiéry, tak mohl být pro mnohé dosud jedinou cestou.