Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Dán Jørgen Leth je natolik univerzální osobností, že jistě stojí za to se jeho pestrou filmovou tvorbou zabývat do detailů. Třeba jen proto, že jeho mnohotematické snímky musí působit inspirativně i dnes, kdy podobně svěží a neustále novátorsky pojímaný princip „hledání“ ukrytý v každém z nich současné české dokumentaristice téměř chybí. Do archivu Doc Alliance Films přibyla nyní reprezentativní řada 13 filmů z různých Lethových tvůrčích etap – svým způsobem vymezených Dánským filmovým institutem, jenž v posledních několika letech filmy vydal v plných šesti kolekcích na DVD (neopomenul ani fikční snímky nebo ranou experimentální tvorbu). U nás je Jørgen Leth (mj. také básník, muzikant nebo bývalý sportovní komentátor a cyklista) znám především svým průlomovým Dokonalým člověkem (Det perfekte menneske, 1967) – na obdobném principu „instruktážního zkoumání“ (člověka jako bytosti či celé společnosti) však vyrostla celá jeho tvůrčí linie, chápaná jako antropologická a reprezentovaná třeba filmy Život v Dánsku (Livet i Danmark, 1971) a Good and Evil (Det gode og det onde, 1975). Na konci 80. let, ve snímku Notes on Love (Notater om kærligheden, 1989), se pak tato Lethova doku-esejistická metoda vyvinula až k formě, jež se zcela vzpouzí a vymyká. Poznámky o lásce totiž nejsou dokumentárním ani „fikčním“ filmem, i když zde vystupují v podstatě jen herci a hrají podle připraveného scénáře. Není tu ale jasný příběh, nejde o narativ, ale spíše o album výjevů. Na film se tudíž nejlépe hodí kategorie báseň (tak ostatně Leth sám své filmy vnímá). Jde přitom o určité téma, o němž se hraje (aktéři přednášejí repliky do kamery ve frontálních záběrech, či jde o němou scénu mezi partnery, kteří spolu leží, hladí se, mačkají si tváře, nebo třeba tancují) a jež je v klidném tempu filmu unášeno dál, do rytmického rozpuštění v tichu. „Dánský Špáta“ – jak bychom možná zjednodušeně mohli říct – však v jiných snímcích neodmítá tradičnější přístupy a především ve svých cestovních filmech využívá třeba princip koláže či kontrastu. Například snímek Notebook From China (Notater fra Kina, 1986) je sevřený linií jízdy vlakem (po dobu dvou měsíců, do dálek tisíců kilometrů), v němž Leth s kamerou nahlíží do kupé, jídelního vozu i kabiny strojvedoucího a film odtud podniká podobné výpravy do fascinujících komnat života obyčejných i neobyčejných čínských lidí. Malíř bez zaváhání kreslí složité znaky na okraj abstraktního obrazu, mistrný akrobat provádí nepochopitelná balanční čísla s těžkou nádobou, naproti tomu matka od rodiny předvádí, jak snadno vytvořit dlouhé čínské nudle. Jestli dnes už dokumentaristika nedovede být takto dobrodružná a hravá, nelze se než vracet k dílům, jež prověřil čas.