Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Bez kalhot / Striptér na přání

Bez kalhot / Striptér na přání

kritika / Ondřej Pavlík / 15. 8. 2012

Konstantou posledních filmů Stevena Soderbergha se stala jistá dávka podvratnosti, která obvykle odpírala očekávatelná divácká potěšení. Špionážní Zkrat nenabízel viscerální vzrušení z rychle sestříhané akce, ale fyzické schopnosti Giny Carano nechal vyniknout v rozvážně snímaných celcích, v katastrofické Nákaze musel hvězdný herecký ansámbl ustoupit novému smrtícímu viru, jehož vlastnosti opanovaly i formu a styl snímku, a Dívkou na přání byla pornoherečka Sasha Grey, která své svršky ve filmu odkládala jen sporadicky a účastnila se místo toho rozpravy nad všudypřítomnou odosobnělostí v ekonomicky destabilizované Americe. Soderberghův nejnovější film, který je v českých kinech uváděn pod přímočarým názvem Bez kalhot, je sondou do života striptérů a v kontextu výše uvedených snímků se lehce vymyká tím, že svému cílovému publiku alespoň z části dává to, po čem již předem touží.

Jak ostatně dokumentují některá YouTube videa zaznamenávající dění v kinosálech při promítání tohoto filmu, hlasité reakce divaček v průběhu jednotlivých striptýzových čísel silně evokují atmosféru nočních klubů pro ženy. Způsob, jakým jsou vystoupení Mika (bývalý skutečný striptér Channing Tatum) a jeho kolegů ukazována, totiž nijak zásadně nekomplikuje akt sledování – kamera většinu času zaujímá pozici publika a nechává vyniknout umění herců na pódiu. Lze namítnout, že Bez kalhot se v tomto ohledu příliš neliší od Zkratu, který také plně zaměstnává profesionála z oboru a choreografii jeho pohybů rámuje s důrazem na přehlednost. Zatímco v akčním filmu ale takový postup působí znejisťujícím dojmem vzhledem k převládajícím konvencím žánru, v případě hudebně-tanečních snímků jde spíše o potvrzení ustanovených norem.

Aspekt odhalování těla a jeho pozorování zde tedy problematizován není, alespoň ne přímo. Především v druhé půli filmu se však nachází řada drobných i výrazných motivů s temnějším podtónem, které vyzývají k přehodnocení pozitivních dojmů z úvodu. Tím zřejmě nejdůležitějším prvkem, rozvedeným na několika významových rovinách, je funkce společenských rolí: to, jak člověka definují a jaká omezení s sebou přinášejí. K demonstraci vnějškového původu těchto rolí filmu přirozeně slouží striptérské kostýmy, jejichž apel do určité míry spočívá v konotacích, které vyvolávají. Klíčová scéna, v níž Mike a jeho kolega Adam „zasahují“ coby falešní strážci pořádku na domácím večírku plném dívek, tak nepředstavuje pouze důležitý přelom ve vyprávění, ale zároveň zobrazuje opojný pocit nadvlády nezodpovědného člověka v policejní uniformě. Protože nesledujeme selhání opravdového policisty, ale obyčejného kluka v převleku, jsme tím více nuceni zvažovat vliv kostýmu na celou situaci.

Neschopnost vystoupit z vlastní role a přizpůsobit se odlišnému prostředí pak nejlépe vystihuje scéna, ve které Mike přichází do banky jednat o půjčce na svůj plánovaný byznys s originálním nábytkem. Poté, co jej vidíme vystrojeného v obleku s dioptrickými brýlemi na nose (které jinak zjevně nepotřebuje) a lehce roztřesenou bankovní poradkyni slyšíme zakoktávat se špatně potlačovaným vzrušením, začíná být jasné, že tohle není klasické úřední jednání, ale další variace na vystoupení z nightclubu. Pečlivě budovaná fasáda Mikova převleku se začíná definitivně rozpadat, když od ženy za přepážkou slyší zamítavý verdikt a v rozčilení ji osloví „kotě“, zatímco své poctivě vydělané štosy bankovek vrací zpět do tašky. Do hry se v tuto chvíli naplno dostává i socioekonomický kontext filmu, který striptéry líčí jako zvláštní druh „modrých límečků“, stojících ovšem mimo systém. Mikovo selhání při žádosti o úvěr nemá základ jen v jeho vnímání světa jako kostýmní show, ale minimálně stejnou měrou v nepřizpůsobivosti banky, která neví, jak si poradit s někým, kdo nevlastní běžný účet.

Překonávání společenských bariér a předsudků, jež si často sami vytváříme, charakterizuje i ústřední milostnou zápletku filmu. Postupné zbližování Mika s Adamovou sestrou Brooke, která se vůči chaotickému stylu života svého bratra vymezuje důslednou zodpovědností až opatrností, se vzhledem k přirozeně znějícím, dobře odposlouchaným dialogům dlouho maskuje za další nezávislé drama, aby pak nakonec vyšlo najevo, že struktura rodícího se vztahu tu v mnohém kopíruje prověřený model romantických komedií. Podobně jako v případě Nákazy, kde docházelo k organickému prolínání principů síťového narativu (založeného spíše na náhodě) a klasického, kauzálně orientovaného vyprávění, je i film Bez kalhot takřka bezešvou kombinací protikladných přístupů: uměleckého a hollywoodského, fikčního a dokumentárního. Snímek je patrně zatím Soderberghovým vrcholem co se týče vytváření takřka dokonalé nejednoznačnosti, která ovládá formu i styl filmu a prozrazuje neochotu jasně se postavit na kteroukoli stranu z představeného ideového spektra. Bez kalhot sice z řady důvodů svádí nazývat mužskou variantou Dívky na přání, ale míry deziluzivnosti staršího filmu přece jen nedosahuje. Závěrečnou tečkou zde totiž není chápavé neerotické objetí odrážející společenský smutek čerstvě post-lehmanovské Ameriky, ale vášnivě pevné stisknutí rukou značící naději v lepší zítřek.

Bez kalhot (Magic Mike, USA, 2012, IMDb)
Režie, kamera a střih: Steven Soderbergh, scénář: Reid Carolin, hrají: Channing Tatum, Matthew McConaughey, Olivia Munn, Alex Pettyfer ad., 110 min., distribuce: H. C. E. (premiéra v ČR 12. 7. 2012).

Dívka na přání (The Girlfriend Experience, USA, 2009, IMDb)
Režie: Steven Soderbergh; Hrají: Sasha Grey, Hiro Kanagawa, George Aloi, Quarles Antoine.

Bez kalhot (Magic Mike, USA, 2012, IMDb)
Režie, kamera a střih: Steven Soderbergh, scénář: Reid Carolin, hrají: Channing Tatum, Matthew McConaughey, Olivia Munn, Alex Pettyfer ad., 110 min., distribuce: H. C. E. (premiéra v ČR 12. 7. 2012).

Dívka na přání (The Girlfriend Experience, USA, 2009, IMDb)
Režie: Steven Soderbergh; Hrají: Sasha Grey, Hiro Kanagawa, George Aloi, Quarles Antoine.

Přečteno 5451x

Článek vyšel v časopise Cinepur #83, září 2012.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
4.2 /5

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #141

#141

květen 2022



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

V dark roomu s Jane Austen / Fire Island

Sex, celebrity a video / Pam & Tommy

KVIFF: Hádej, kdo zas přijde na večeři

Top Gun: Maverick / Mentor, který nedokáže přestat být hrdinou

KVIFF: Dějiny za dveřmi

KVIFF: Objímání stromů pro začátečníky

KVIFF: A co dále, Íáčku

The Tragedy of Macbeth - Král šedivý a znavený


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Pro a proti - Francouzská depeše / Výprava na souostroví Novinařina

Modernistický vztahový test / Zrcadla ve tmě

Blízká setkání tří živočišných druhů / Gunda

Návštěva muzea lásky / Undine

KVIFF: Zpráva o novém filmu Václava Kadrnky


RUBRIKY

anketa (31) / český film (116) / český talent (37) / cinepur choice (33) / editorial (116) / fenomén (83) / festival (113) / flashback (14) / fragment (18) / glosa (243) / kamera-pero (13) / kauza (1) / kniha (131) / kritika (1095) / mimo kino (190) / novinka (817) / pojem (36) / portrét (49) / profil (99) / reflexe (27) / report (146) / rozhovor (183) / scénář (4) / soundtrack (85) / téma (1013) / televize (130) / událost týdne (285) / videohra (81) / web (44) / zoom (171)

Cinepur #83 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #83, září 2012

Z obsahu tištěného čísla:

Slaměný vdovec (Jana Bébarová, mimo kino)

Digitalizace / Úvod k tématu (Jan Kolář, téma)

Rebelka / Vzpoura odsamsaď pocamsaď (Eliška Děcká, kritika)

Pearls of the Czech New Wave (Jana Bébarová, mimo kino)

Boj o přežití ve věku digitalizace / Jednosálová kina a budoucnost kinodistribuce (Ondřej Šír, téma)

Beasts of the Southern Wild / Dobří pratuři se vracejí (Aleš Stuchlý, soundtrack)

+ více...