Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Muži, kteří nenávidí ženy / Dívka s notebookem a tetováním

Muži, kteří nenávidí ženy / Dívka s notebookem a tetováním

kritika / Antonín Tesař / 15. 1. 2012 / komentáře (20)

Filmy Davida Finchera se vždy nesly na módních vlnách omývajících dobovou hollywoodskou produkci. Snímek Sedm završil vlnu filmů z devadesátých let o posledních spravedlivých ve světě zaplaveném zlem, Klub rváčů předvedl nekompromisní variaci na apokalyptickou paranoiu přelomu tisíciletí. Jeho díla zároveň zvládala měnit styl od manýristických kamerových jízd v Úkrytu po strohé sedmdesátkové retro snímku Zodiac. Za jakousi vágní konstantu jeho nejvýznamnějších filmů pak můžeme brát fascinaci outsidery, kteří si vytvářejí vlastní osobitý domov ve stokách produkovaných většinovou společností. Proto je také nejpevnějším poutem jeho nového snímku Muži, kteří nenávidí ženy s režisérovou předchozí tvorbou postava počítačové hackerky Lisbeth Salander.

Fincherova adaptace Larssonovy knihy převypravuje původní děj v precizním řemeslném provedení. Řada diváků nedotčených románem si může film užít jako perfektně vygradovanou detektivku. Stejně jako v případě starší švédské adaptace Larssonovy knihy od Nielse Ardena Opleva i pro Fincherovu verzi platí, že jde víceméně o pohyblivou ilustraci ke knize, lépe řečeno o co nejhladší převedení jejího děje do filmového formátu. Coby zkomprimované převyprávění románu totiž působí Fincherův snímek mnohem přesvědčivěji než švédská verze, která selhává prakticky ve všem vyjma obsazení Noomi Rapace do role Lisbeth Salander. Zejména nejobtížněji zfilmovatelná linie postupného rekonstruování tajemných událostí z šedesátých let tu má podobu racionálního a komplikovaného detektivního pátrání, a ne nemotivovaných záchvěvů náhlé inspirace, jimiž se řídili hrdinové švédské filmové verze. Fincherův snímek ke všemu zvládá osvěžovat lakonický jazyk Larssonovy knihy novými ironickými dialogy a jednu z nejvypjatějších scén dokonce inscenovat jako morbidní komedii (kultivovaný vrah poslouchá k sadistickému mučení zpěvačku Enyu). Daří se mu také ve zhuštěné podobě pokrývat řadu motivů rozehraných v původní knize – ať už je to image Švédů jakožto společnosti, která svou nacistickou minulost sklidila (v tomto případě doslova) do sklepení svých pečlivě udržovaných domácností, nebo nenápadná oslava promiskuity vinoucí se napříč celou románovou trilogií.

V jednom ohledu ale Fincherova novinka navazuje na režisérův předchozí film The Social Network, který opět skrze sociální outsidery novátorsky tematizoval a problematizoval ducha doby. Muži, kteří nenávidí ženy však sledují stopu současného zájmu o figuru „informačního génia“ po mnohem žánrovější linii nežli předcházející soudní přezkoumání osobnosti zakladatele Facebooku. Larssonova hrdinka Lisbeth totiž zjevně následuje starou detektivkářskou tradici asociálních géniů, kterým jejich zvláštně uzpůsobená psýché umožňuje vypořádávat se s komplexnějšími kriminálními případy, než je tomu u obyčejných lidí. Je to samozřejmě indicie vedoucí k Doylovu Sherlocku Holmesovi, který v současné popkultuře ožívá nejen coby cirkusový klaun a kouzelník v jedné osobě ve filmech Guye Ritchieho či narcistní obsesivní solitér v britském seriálu Sherlock. Můžeme jej odhalit i jako inspirační zdroj dalších význačných podivínů: detektiva L z komiksu Death Note, seriálového Dextera nebo právě hackerky Lisbeth Salander.

Lisbeth v sobě spojuje mýtus o moci jedinců schopných dávat do souvislostí velká kvanta informací a na odiv stavěnou agresivitu sociálně vyloučených. Společností opovrhovaná a ponižovaná punkerka, která s pomocí kyberpunkové magie počítačového pirátství zatápí mocným tohoto světa, je tou pravou „fincherovskou“ hrdinkou pro počátek jednadvacátého století. A její hvězda má šanci stoupat, jelikož v pokračováních Larssonovy knihy už nefiguruje jako rovnocenná partnerka druhého hrdiny, novináře Mikaela Blomkvista, ale stává se ústřední postavou, která svého kolegu degraduje do pozice intelektuálně zpozdilého doktora Watsona. Dominanci Salander ostatně stvrzuje i titulková sekvence filmu evokující kolážovité titulky bondovské série. Nejde přitom ani tak o odkaz k současnému angažmá Daniela Craiga (představitel Blomkvista) coby tajného agenta Jejího veličenstva, jako spíš o ukázku toho, jak moc cool má rebelská image všemocné hackerky působit. Ve scénách se Salander, ať už jde o milostnou epizodu s Blomkvistem nebo o naprosto klíčové pasáže jejího znásilnění a odplaty, se navíc ozývá záliba v neučesané fyzické poetice sexu a smrti typické pro Fincherovy filmy z devadesátých let. Lisbeth Salander si přesto nekrade celé dílo sama pro sebe – jen si připravuje půdu pro triumfální návrat ve druhém a třetím díle, jejichž literární předlohy už šily své zápletky této postavě na míru.

Muži, kteří nenávidí ženy (2011) (The Girl with the Dragon Tattoo, USA, 2011, IMDb)
Režie: David Fincher, scénář: Steve Zaillian podle stejnojmenného románu Stiega Larssona, kamera: Jeff Cronenweth, střih: Kirk Baxter a Argus Wall, hudba: Trent Reznor a Atticus Ross, hrají: Daniel Craig, Rooney Mara, Christopher Plummer, Robin Wright ad., 158 minut, distribuce: Falcon (premiéra v ČR 12. 1. 2012).

Muži, kteří nenávidí ženy (2011) (The Girl with the Dragon Tattoo, USA, 2011, IMDb)
Režie: David Fincher, scénář: Steve Zaillian podle stejnojmenného románu Stiega Larssona, kamera: Jeff Cronenweth, střih: Kirk Baxter a Argus Wall, hudba: Trent Reznor a Atticus Ross, hrají: Daniel Craig, Rooney Mara, Christopher Plummer, Robin Wright ad., 158 minut, distribuce: Falcon (premiéra v ČR 12. 1. 2012).

Přečteno 5547x

Článek vyšel v časopise Cinepur #79, leden 2012.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
2.9 /14

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Muži, kteří nenávidí ženy (2011)

****  CINEPUR (2.9)

****  ČTENÁŘI (2.8)


komentáře

    přepište kód:

dan  (23.2.2012 10:14)

V tom případě je každý severský film televizně natočený. To co tvrdíte prostě není pravda, je to samozřejmě natočeno jinak než Fincher, který an to měl asi o 100 mio. více. Nicméně seveřani takové částky nepotřebují. Že je to zdlouhavé je pouze Váš osobní názor, krom závěru to šlapalo výborně. V ostaních věcech v podstě tvrdíte, že kniha nedává smysl. Původní film má prostě temněmelancholickou atmosféru, téměř žádnou akci, která tam nepatří a Drive romanci, která je podstatnou součástí filmu. Ne však jedinou. Ale je to jen můj názor.

Antonín Tesař  (12.2.2012 13:16)

Zvlášť ve srovnání s Fincherovým filmem mi to tak určitě přijde. Švédská verze je v podstatě televizně natočená, zdlouhavá, otrocká vůči předloze a tam, kde chce zjednodušit děj oproti knize, dělá fatální přehmaty - Blomkvist nachází stopy tak, že se zahledí na fotku a najednou ho osvítí náhlá myšlenka, okolnosti zapojení Salanderové do případu nedávají moc smysl. Fincherova verze naproti tomu má v detailech rozhodně co nabídnout i těm, kteří četli knihu.

dan  (11.2.2012 17:30)

To že původní adaptace ve všem selhává krom obsazení Lisbeth. To nemyslíte vážně, že pane Tesař.

Středočeský kulturní barbar   (26.1.2012 06:07)

Vážení, Dle mého názoru (který sedm miliard lidí včetně přilehlé fauny jistě neshledá interesantním) je nový film Davida F. převážně nudný. Recenzent byl ve svém posudku velmi ohleduplný, noblesní a až příliš jemný. Tvůrci této redundantní adaptace by napříště měli vzít v úvahu rozrůstající se cílovou diváckou skupinu seniorů a natočit "Vnoučky, kteří nenávidí své bábrlinky".

EGOD  (24.1.2012 22:31)

Zdeňku, s tím můžu jen souhlasit: jak už jsem psal, styl jako by se tu stal rovnítkem pro "profi provedení". Má to prostě celý vypadat, jako by to natočil "Fincher, tak jak ho všicni známe", tak to tak i vypadá!>)

EGOD  (24.1.2012 22:26)

Antoníne, Tvé pojmenování toho filmu je vlastně pěkné a trefné. Na mě osobně ale MKNŽ působí, jako kdyby nějaký Fincherův kopista vzal postavy ze SEDM, zvuk z KLUBU RVÁČŮ a natočili to jako ZODIAKA… Napsané to zní zajímavě (až skoro na uspořádání nějaké víkendové konference!>) a já bych to určitě ocenil, kdyby pod režií tohohle hybridu byl podepsán někdo jiný! Jinak, abychom si rozuměli, nikdy jsem neparceloval teritoria "žánrového" a "autorského" filmu. Finchera, Coeny a konečně i toho Greengrasse považuji především za "žánrové režiséry", jen prostě onoho "hitchcockovského typu" - kteří přinášejí do žánru "inovace" a "osobní pohled". To, že umí "řemeslo na určité úrovni", nepovažuji u nikoho z nich za významné a objevné zjištění.

Zdeněk H.  (24.1.2012 13:49)

Chápu, pro mě je to přece jen rozdíl k tomu, když někdo jde napříč časem, takže se se všemi míjí - Benjamin Button, když masový vrah psychicky rozloží a proto zasocializuje všechny, kteří po něm jdou, nebo když někdo zakládá sociální síť, protože je nerd a ta je odrazem jen jeho sociální nemohoucnosti. To je pro mě trochu komplikovanější a významnější než tady. Ale stejně asi půjdu po druhé, je tam spousta zajímavých věcí.

Antonín Tesař  (24.1.2012 12:39)

Zdeněk H.: Jasně, to je samozřejmě věc nároků. Mě to takhle stačilo: zdiskreditovaný novinář odjede pryč od známých na ostrov obývaný jen členy jedné rodiny, kteří spolu nemluví, a řeší případ, se kterým mu pomáhá asociální hackerka.

Zdeněk H.  (24.1.2012 11:36)

Tondo, to by bylo na detailní analýzu, ale podle mě se s ničím z toho nepracuje systematicky… O osamělosti a izolaci byli podle mě ty tři předešlé filmy, tady je to téma pro mě málo artikulované. Honzo, pokud auteura definuje hlavně styl (a nikoli) téma, tak ano, ale mě styl nestačí, pokud sám není tématem a to zde není.

Antonín Tesař  (24.1.2012 10:11)

EGOD: Připadá mi, že tahle kritika vychází z příliš ostrého dělení mezi "zakázkovým řemeslem" a "auteurským uměním", i když zrovna u Finchera, ale i u spousty jiných tvůrců, se myslím vyplatí, když si ty hranice položíme méně neprostupně, případně když se rozhodneme určité filmy (třeba tu Zelenou zónu nebo Lupiče paní domácí) hodnotit spíš z žánrových než z auteurských pozic - podle mě není nic špatného na tom, když někdo, koho máme zavedeného jako auteura, natočí něco více žánrového, naopak, to může leccos z našich představ o daném tvůrci postavit do nového inspirativního světla. Zdeněk H.: A proč ne žánru, poselství a náladě? Podle mě ten film je výborná a vlastně ironicky smutná detektivka o osamělosti a izolaci.

Antonín Tesař  (24.1.2012 09:38)

Fata Morgana: Díky za reflexi. Zamyslím se.

Fata Morgana  (24.1.2012 00:04)

Dobrá kririka je dnes vzácné zboží…. Máte problém sami se sebou? Napište kritiku čehokoliv a pěkně strhejte vše a všechno ať všichni čumí. Jen na nikom nenechat pozitivní chlup. Antoníne Antoníne ty jsi čím dál větší psychopat a pěkně nafouklej. Tvé recenze o tobě mnohé prozrazují. Dělej něco se svou agresí v duši.

EGOD  (23.1.2012 19:45)

díky přepisování jsem zprznil "poselství" - čili poslední věta má znít: Tzn. pokud chceš brát "vážně" je (coby auteury), nemůžeš brát vážně, ty filmy (v jejich standardu odvedené zakázky)!

EGOD  (23.1.2012 19:40)

Zdeňku, nepočneš si s tím nic, protože to neznamená nic víc, než "precizní provedení" od tvůrce, který nesleví ze svého standardu ani, když se věnuje čistokrevné zakázce. Nemá to jiný význam (aspoň jsem na něj nepřišel) krom toho, že Fincher nám - kteří ho máme rádi jako auteura - pro příště dává na jevo, že se od něj můžeme nadít i čehosi jednoduše "řemeslného". MKNŽ jsou pro něj jako LUPIČI PANÍ DOMÁCÍ pro Coeny nebo ZELENÁ ZÓNA pro Greengrasse. Tzn. pokud chceš brát "vážně" je, nemůžeš brát vážně, ten film!

Zdeněk H.  (20.1.2012 09:23)

Fincherovy filmy jsou velmi precizní, jen je u nich občas těžko čitelné, čemu ta preciznost slouží. Žánru? Poselství? Náladě? Těžko.U tohoto filmu jsem ani já, který Finchera obdivuji, neměl jasno, co si s těmito vycizelovanými obrázky, kompaktním sevření s hudbou, neotřelým a přitom neostentativním řešením scén počít.

Mbuna  (20.1.2012 00:35)

Ano, to je fakt, ale díky tomu vysokému tempu a jakoby se zůstávají jen holé informace, jak je tady nahoře v textu - zkomprimované vyprávění románu. Ta distanc, co třeba dle mého fungovala v Social Network tady neobnažuje vůbec nic. Ale třeba se pletu a je to pro někoho skvělé, třeba Don si určitě užil.

anonym  (18.1.2012 20:52)

Tak ona i ta Fincherova verze má některé dost žánrové momenty. Třeba celá pasáž s Lisbeth v přestrojení a převodem peněz je jak z nějakého dílu Mission Impossible.

Don Giovanni  (18.1.2012 18:53)

Mbuna: A co my s tím? Vážný pane/paní, na světě je sedm miliard lidí, tak proč by se ze všech těch lidí měl někdo zajímat o vás názor? Proberte se. Buďto nabídněte nějakou věcnou poznámku k filmu, nebo mlčte, vy… vy jeden zázraku.

Mbuna  (18.1.2012 17:54)

Tak jsem se na ten zázrak šel podívat a zdá se mi ta původní "žánrová" verze o dost lepší, alespoň v prvním dílu. Knihu jsem nečetl, z hlediska "věronosti" to nedokážu posuzovat, ale u Finchera to bylo něco mezi zmatkem a nudou.

anonym  (18.1.2012 01:13)

Termínem "počítačové pirátství" se obvykle neoznačuje hacking jako takový (nehledě na původní význam), ale jen aktivity kolem šíření nelegálního softwaru.

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #117

#117

červen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Veselá bída svobody / The Florida Project

Soukromé masakry / Nikdys nebyl

Wakanda je to místo / Black Panther

Skica kmitavých pohybů / Nit z přízraků

Je lepší promluvit, nebo zemřít? / Dej mi své jméno

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný

Být dobrovolným OUTsiderem / OUT

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Filmy Hirokazu Koreedy / Mezi Ozuem a dokumentem

Wakanda je to místo / Black Panther

Hraní, teorie, umění / Umění počítačových her

Žena v ohni / Odnikud

Ozu chudých / Po bouři


RUBRIKY

anketa (23) / český film (73) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (91) / fenomén (69) / festival (62) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (740) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (660) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (99) / reflexe (24) / report (99) / rozhovor (155) / scénář (4) / soundtrack (38) / téma (854) / televize (91) / tisková zpráva (1) / událost týdne (207) / video (2) / videoart (16) / videohra (55) / web (42) / zoom (151)

Cinepur #79 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #79, leden 2012

Z obsahu tištěného čísla:

Webový archiv NFB.ca (Matěj Nytra, web)

Filmové dětství - Úvod k tématu (Jan Kolář, téma)

Nejlepší filmy roku 2011 (Redakce, anketa)

Doctor Who / Turista v nonsensovém časoprostoru (Antonín Tesař, televize)

Archiv jako služba? (Lucie Česálková, anketa)

Alex(andra) Moralesová / Naše vidění jsou ostrovy (Kamila Boháčková, český talent)

+ více...