Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Tintinova dobrodružství / Organizovaná odpoutanost

Tintinova dobrodružství / Organizovaná odpoutanost

kritika / Radomír D. Kokeš / 24. 11. 2011

Od premiéry posledního filmu Stevena Spielberga uplynuly tři roky a už tento fakt představoval pro řadu skeptiků signál tvůrcova uměleckého vyčerpání. V tom je podporovaly i skutečnosti, že nejnovější Tintinova dobrodružství jsou natočena motion capture animací, bez „společenského přesahu“ a otevřeně navazující na kriticky méně oceňovanou indiana-jurskou linii Spielbergovy tvorby. Aby nedošlo k nedorozumění: moje hodnotící hledisko je formalistické, tedy soustředěné na strategie výstavby stylu a vyprávění. A z tohoto pohledu jsou Tintinova dobrodružství dalším z těch Spielbergových děl, která na poli žánrové kinematografie nepřehlédnutelně ozvláštňují (hollywoodský) film jako uměleckou formu.

„Steven Spielberg“ je vlastně nálepka pro pět entit: režiséra Spielberga, střihače Kahna, skladatele Williamse, kameramana Kaminského a scenáristy… Scénář psali tentokrát tři autoři včetně Stevena Moffata, mj. scenáristy jedněch z nejlepších epizod Doctora Who z let 2005–2009 a spolutvůrce televizního Sherlocka. Tintinova dobrodružství vznikla na základě tří Hergého belgických komiksů o neohroženém reportéru Tintinovi, jeho věrném psu Filutovi a kapitánu Haddockovi se sklony k alkoholismu. Podobně jako v případě Sherlocka se přitom povedlo v rovině syntézy různých příběhů dosáhnout vnitřní soudržnosti a překvapivě novátorského, a zároveň velmi věrného zpracování klasické látky.

Moffat je mistrem v Tintinových dobrodružstvích tak důležitého přeskupování motivů do nových souvislostí a jejich postupného zapojování do několika souběžných kauzálních řad; nenechává se omezovat jednotou času, místa a děje, ale naopak odvážně svazuje motivy napříč časem a prostorem. Spielberg, Kaminski a Kahn pak stáli před uměleckou výzvou, kterou vyřešili způsobem, jež činí pomýlenými hlasy o tom, že Tintin mohl být hraný film. Jistě, mohl – podobně jako se Jurský park mohl obejít bez CGI nebo mohli Dobyvatelé ztracené archy vzniknout s Tomem Selleckem v hlavní roli. Byla by to ale úplně jiná díla, protože stejně jako mezi nejimpozantnější scény Jurského parku patří ty s digitálními dinosaury a charisma Harrisona Forda propojuje záměrně rozkouskovaný syžet Dobyvatelů, stylisticky nejvýraznější okamžiky Tintinových dobrodružství by nikdy nevznikly bez technologie motion capture.

Spielberg tu poprvé pracoval s 3D, což se do kompozice obrazů zásadně promítlo, nicméně zavedený princip „objekty útočí z prostoru ven na diváka“ se zde mění na „divák fyzicky proniká do fikčního světa“. Virtuální povaha dlouhých záběrů umožnila dosáhnout v postupu odpoutané kamery dech beroucích výsledků, jež svou komplexností a kompoziční vypiplaností v dějinách narativního filmu dost možná nemají precedens. Nejpříkladnější je boj o tři pergameny v ulicích Bagharu. V každý okamžik obdivuhodně přehledná honička po zemi, po vodě i ve vzduchu se odehrává v několika různých prostorových plánech současně, které se navíc protínají v kauzálně složitých propojeních – a je celá tvořena jedním neuvěřitelně komplikovaným záběrem odpoutanou virtuální kamerou. Estetická i senzuální opojnost záběru nicméně spočívá i v propojení virtuální filmařiny a velmi „realisticky“ působícího prostředí, které umožnilo právě motion capture.

Tintinovi jsou navíc digitální prostředky využívány k ještě většímu zesílení kontinuity – k návaznosti tvarů v po sobě jdoucích záběrech, nehledě na hravé morfingové prolínačky. Co však považuji za důležité, průměrná délka záběru Tintinových dobrodružstvích je podle mého měření asi pět vteřin, což je sice o něco delší než v případě posledního Indiana Jonese, ale stále kratší než Spielbergova norma – a vzhledem k oněm dlouhým záběrům je střih ve zbytku filmu logicky ještě mnohem rychlejší. Píši to především proto, že se tak vzhledem ke konstantní prostorové přehlednosti vyvrací jeden z mýtů o 3D filmech – mnohé prostě nebyly přehledné ne kvůli rychlému střihu, ale kvůli kompozičním a skladebným nedostatkům.

Trojrozměrnost jako by se však odrazila i v samotném vyprávění: strategie rozmísťování vodítek není vedena jen horizontálně (od informace A k informaci B… přes města, moře a pouště), ale značnou část filmu žene kupředu snaha rozluštit tajemství zakotvené v úzkém vztahu mezi současným a dávným děním. Prvky se tak k sobě vztahují i vertikálně: motivy a vodítka v současnosti nacházejí přímé paralely v motivech a vodítkách v minulosti. Tintinova dobrodružství ve své „vertikálnosti“ posouvají hru s dobrodružnými žánrovými vzorci na novou úroveň: pirátský boj zhruba ve dvou třetinách snímku – vrcholící šermířským soubojem mezi zlým Rackhamem a Haddockovým předkem – nachází nečekanou paralelu ve finále, kde spolu padouch Sacharin s Haddockem (vypadající stejně jako jejich předkové) vedou „šermířský“ souboj rameny jeřábů.

Tato hra s motivy šlape zejména díky důmyslnému soustředění většiny z nich do vztahu k proradnému Sacharinovi, s nímž se výrazně pojí spouštění, komplikace i rozvíjení vývojových vzorců honby za pokladem a krevní msty. Zatímco v komiksu jde o brzy upozaděnou vedlejší figuru, ve filmu je klíčovým formálním prostředkem k tomu, aby Spielbergův organizovaně odpoutaný snímek dokázal (zdánlivě paradoxně) provázat precizně promyšlenou a ukázněnou filmařinu se stylistickou rozjíveností a narativní nevázaností.

Tintinova dobrodružství (The Adventures of Tintin, USA, 2011, IMDb)
Režie: Steven Spielberg, scénář: Steven Moffat, Edgar Wright, Joe Carnish, kamera: Janusz Kaminski, hudba: John Williams. 107 minut, distribuce: Falcon. (premiéra v ČR 27. 10. 2011).

Tintinova dobrodružství (The Adventures of Tintin, USA, 2011, IMDb)
Režie: Steven Spielberg, scénář: Steven Moffat, Edgar Wright, Joe Carnish, kamera: Janusz Kaminski, hudba: John Williams. 107 minut, distribuce: Falcon. (premiéra v ČR 27. 10. 2011).

Přečteno 4855x

Článek vyšel v časopise Cinepur #78, prosinec 2011.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.7 /24

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Tintinova dobrodružství

****  CINEPUR (3.3)

****  ČTENÁŘI (3.4)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #119

#119

říjen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Příběhy, které si vyprávíme / Lekce

Pod povrchem Teheránu / Teheránská tabu

Malý krok pro superhrdiny / Ant-Man a Wasp

Na pytlácké stezce za originalitou / Manifesto

Génius průměru / Deadpool 2

Hledisko oběti / Utøya, 22. července

Třetí rozměr dálnovýchodního leporela / Psí ostrov

Hvězdné války bez síly / Solo: Star Wars Story


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Mission: Impossible – Ghost Protocol / Ohniska zájmu

Laický čitatěl' / Kladivo na Mišíkovú

Avatar / Stejný, a přece jiný

Mysl a příběh ve filmové fikci / Kognitivismus, etc. (aneb pralesem terminologických pojmů)

Návod na použití Jamese Bonda / Vezměte čtyři fikční světy, protřepejte a nemíchejte


RUBRIKY

anketa (23) / český film (77) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (93) / fenomén (69) / festival (74) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (113) / komiks (10) / kritika (758) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (688) / objev (3) / pojem (36) / portrét (8) / profil (101) / reflexe (24) / report (103) / rozhovor (157) / scénář (4) / soundtrack (40) / téma (866) / televize (94) / tisková zpráva (1) / událost týdne (218) / video (2) / videoart (16) / videohra (57) / web (42) / zoom (152)

Cinepur #78 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #78, prosinec 2011

Z obsahu tištěného čísla:

Alois Nebel / Prázdnota a strnulost v bílém potoce (Daniel Řehák, kritika)

Kar-wai Wong / Šťastni spolu (Matěj Nytra, dvd)

Vizuální antropologie. Kultura žitá a viděná / Nevybíravá fascinace jiným (Marie Barešová, kniha)

Svoboda proti minulosti / Filmové setkání Východu se Západem (Michal Procházka, téma)

František Čáp / Jan Cimbura (Matěj Nytra, dvd)

Nic proti ničemu / Žít jako amatér (Jan Kolář, kritika)

+ více...