Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Zvuk hluku / Svazující pravidla sonické revolty

Zvuk hluku / Svazující pravidla sonické revolty

kritika / Vít Schmarc / 1. 7. 2011

Krátký film dlouholetých přátel Johannese Stjärne Nilssona a Oly Simonssona Music For One Apartment and Six Drummers (2001) byl vystavěn kolem geniálně jednoduchého nápadu. Šestičlenná parta sonických buřičů se vloupe do městského bytu a namísto toho, aby tam cokoli zcizila, použije jednotlivé části jeho zařízení jako hudební nástroje. Podivuhodná performance na pomezí zločinu a bizarního žertu byla elektrizující právě pro svou nemotivovanost: divák netušil, odkud se postavy bubeníků vzaly, o co přesně jim jde, kde se bere jejich manická přesnost a posedlost všedními zvuky, které běžné lidské ucho vytěsňuje. Onen báječný náboj anarchie, iracionalita průniku nečekané harmonie do kakofonické všednosti, bohužel v celovečerním rozvedení prvotního nápadu schází.

Dvojice tvůrců doplnila pro účely celovečerního formátu motivace postav a historku žánrově ještě konkrétněji umístila do žánru krimi – jde tu vlastně o typický „heist“, v němž si skupina „zločinců“ hodlá přivlastnit veřejný prostor (město) a využít jeho součásti coby struny monstrózní harfy. Místo zbraní mají své hudební nástroje, místo nábojů hluk, místo plánu rytmus. V cestě jim stojí policista Amadeus Warnebring, kterého s hudbou pojí celoživotní nevraživost. Jako černá ovce slavné rodiny dirigentů a skladatelů se potýká s alergií na zvuk a palčivě touží po tichu. Paradoxně je to právě řádící banda sonických vandalů, která mu ho může přinést. Cokoli totiž použijí její členové jako hudební nástroj, přestává detektiv z neznámého důvodu slyšet.

Film Zvuk hluku je uspořádán jako playlist o čtyřech kompozicích, z nichž se sestává symfonie pro šest bubeníků a jedno město. Nilsson a Simonsson v zásadě vzali původní hříčku a znásobili ji velikostí prostoru a nebezpečím, které hudebníci podstupují. První skladba rozehrává operační sál, druhá banku, třetí se přesouvá do otevřeného prostranství před operu, čtvrtá pak rozduní celé město. Paradoxně ale platí: čím více se snímek vzdaluje komornosti, čím okatěji je excentrický, tím méně jsou jednotlivá hudební zastavení vzrušující. Nemocniční a bankovní zastávka mají ještě raubířský náboj původního kraťasu a nápaditě pracují s žánrovými prvky heistu (zejména zvuková loupež v bance skvěle využívá divácká očekávání), druhé dvě skladby jsou však o poznání křečovitější a dokazují, že zvětšení perspektivy zde pracuje proti hravosti a akcentu na detail. Invenci pak vracejí do hry spíše okrajové vsuvky v podobě animovaných partitur, které stylově naznačují a předkreslují další děj.

Skutečnost, že Zvuk hluku využívá svůj potenciál velmi polovičatě, potvrzuje i neuspokojivé nakládání se základním stavebním prvkem každé „lupičské krimi“ – prokreslením vedlejších postav. Na to, kolik energie tvůrci vyplýtvají k vtipnému expozé jednotlivých bubeníků, se jim v pozdějším průběhu filmu dostává žalostně málo prostoru; všichni jsou de facto pouze aktivními producenty jednotlivých zvuků. Do děje se více zapojuje jen jediná žena ve skupině – Sanna – a to ještě skrze milostné vzplanutí k detektivu Warnebringovi. Tato peripetie víceméně souzní s upadající úrovní jednotlivých performancí a odhaluje, nakolik imaginaci původního kraťasu škodí nutnost motivovat a umisťovat výjevy do jednotící narativní šablony.

Problém pohybu filmu od jedné skladby ke druhé řeší (vedle nepříliš zajímavého vztahu uzavřeného detektiva a dravé muzikantky) i osobní rovina, v níž se Warnebring jako vypravěč vrací ke svému mládí – k utrpení, jež mu působí rodinné vazby na vážnou hudbu a především jeho marná snaha vypořádat se s bratrem dirigentem i neustálou averzí vůči nesmyslně hlučnému prostoru města. Celkem upozaděný motiv hlukového smogu a zahlcení ohlušujícím městem vytváří vážnou linii, která se vine pod žánrovou parodií a anarchistickým koncertováním. Warnebringovo krvácení z uší i odkazy na to, že šestice hudebníků revoltuje proti kolonizaci veřejného prostoru hudebním konformismem, jsou zajímavým pokusem o zpestření komediální partitury, ale stejně jako všechny ostatní snahy o sofistikovanější přesah nepůsobí zdaleka tak smysluplně, jak by celek filmu vyžadoval.

Závěrečné ticho, které tvoří pomyslnou pátou část urbanistické symfonie, rovněž nevyznívá tak osvobodivě a subverzivně, jak tvůrci zamýšleli. Především proto, že nevyvěrá z dobře sladěné souhry jednotlivých složek, ale ze sympatické a úsměvnými momenty prostoupené změti aluzí a skečů. Johannes Stjärne Nilsson a Ola Simonsson nepochybně dokázali i v celovečerním formátu zachovat zábavnost kraťasu Music For One Apartment and Six Drummers, ale tam, kde se pokoušejí o větší sofistikovanost, vyniká to, v čem byl tento krátký film unikátní a v této formě nenapodobitelný. Nepotřeboval k životu žádná pevná pravidla hry – sám byl svobodnou hrou, jejímž jediným pravidlem byl zvuk. Zvuk hluku si jen se zvukem nevystačí a obohacuje se pravidly různých žánrů. Občas je dokáže s prostou buřičskou duší sladit, občas z něj prosvítá strojená snaha odlišit se, jít proti proudu, ohromit nikoli propracovaností nápadu, ale jeho velikostí. A tehdy se do zvuku domácích spotřebičů, defibrilátorů, razítek, sbíječek a kyslíkových lahví vkrádají zcela zbytečně harmonizující tóny, které neučesanou anarchii pasují spíše na příjemné komediální zboží než na drzou revoltu proti konformitě.

Zvuk hluku (Sound of Noise, Švédsko, Francie, 2010, IMDb)
Režie: Johannes Stjärne Nilsson, Ola Simonsson, scénář: Johannes Stjärne Nilsson, Ola Simonsson a Jim Birmant, kamera: Charlotta Tengroth, hrají: Bengt Nilsson, Sanna Persson ad. 102 minut, distribuce: HCE (premiéra v ČR 19. 6. 2011).

Zvuk hluku (Sound of Noise, Švédsko, Francie, 2010, IMDb)
Režie: Johannes Stjärne Nilsson, Ola Simonsson, scénář: Johannes Stjärne Nilsson, Ola Simonsson a Jim Birmant, kamera: Charlotta Tengroth, hrají: Bengt Nilsson, Sanna Persson ad. 102 minut, distribuce: HCE (premiéra v ČR 19. 6. 2011).

Přečteno 4688x

Článek vyšel v časopise Cinepur #76, červenec 2011.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.2 /5

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Zvuk hluku

****  ČTENÁŘI (2.6)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #123

#123

červen 2019



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Farhádí na španělské vinici / Všichni to vědí

Soumrak superhrdinů / Skleněný

Změť všudypřítomné bídy / Kafarnaum

Zaplnit prázdná místa / Chvilky

Svatá prostota / Šťastný Lazzaro

Nic jsi v Oděse neviděla / „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“

Autobus do stanice Effenberger / Vratislav Effenberger aneb Lov na černého žraloka

Šifrovačka pro mileniály / Záhada Silver Lake


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Paměť jako popraskaná zeď / Roma

Andreas Dresen / V kině není místo pro autenticitu

Vyšší moc / V lavině

Dva dny, jedna noc / Triumfální prohra

Cesta ven / Cesta ven i dovnitř


RUBRIKY

anketa (24) / český film (81) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (97) / fenomén (73) / festival (80) / fragment (18) / glosa (213) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (116) / komiks (10) / kritika (795) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (715) / objev (3) / pojem (36) / portrét (11) / profil (104) / reflexe (24) / report (108) / rozhovor (159) / scénář (4) / soundtrack (44) / téma (891) / televize (101) / tisková zpráva (1) / událost týdne (233) / video (2) / videoart (16) / videohra (61) / web (42) / zoom (156)

Cinepur #76 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #76, červenec 2011

Z obsahu tištěného čísla:

Banksy: Exit through the gift shop / A mickey mouse je doma? (Jindřiška Bláhová, kritika)

Cannes 2011 / We are doing a serious job with serious people (Jakub Felcman, kauza)

Editorial č.76 (Lucie Česálková, editorial)

Nepracujeme pro svoje ega / Rozhovor s Fabienne Hanclot, ředitelkou ACID (Jakub Felcman, rozhovor)

Autista posedlý slovy / Jazyk a čas ve filmech Cornelia Porumboia (Tomáš Stejskal, cinepur choice)

The Guild / Molekulární struktura webového seriálu (Soňa Morgenthalová, horizont)

+ více...