Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Správci osudu / Romantická paranoia

Správci osudu / Romantická paranoia

kritika / Tomáš Stejskal / 1. 5. 2011

Prózy Philipa K. Dicka si o zfilmování přímo říkají: jsou plné nápadů a vizí, přitom však z hlediska stylu či autorského rukopisu nikterak nevynikají. Dick byl psaním posedlý, nemazlil se se slovy, chrlil šedesát stránek denně. Psaní pro něj bylo určitou formou terapie, ovšem na rozdíl od mnohých jiných spisovatelů tohoto typu nejde v jeho knihách o subjektivní, unikavé polohy, ale o otázky moci, kontroly, hranic poznání či reality. Tématem tu nejsou přímo vnitřní stavy ve smyslu nějaké introspekce, ale spíš otázky týkající se chodu světa, otázky na pomezí filosofie a patologie. Zkrátka a dobře, Dickovy povídky a romány představují ideální materiál k volnému přetváření pomocí kinematografických nástrojů.

Výchozí idea snímku Správci osudu – převzatá z Dickovy rané povídky Úpraváři (The Adjustment Team) – by byla výtečným materiálem pro paranoidní thriller. Téma kontrolorů a upravovatelů lidských osudů, kteří s ohledem na (běžným smrtelníkem nezahlédnutelné) „vyšší dobro“ plánují a přetvářejí skutečnost, skýtá potenciál pro zkoumání otázek týkajících se problematiky svobodné vůle či svéprávnosti lidských jedinců.

Scenárista a debutující režisér George Nolfi se však rozhodl prozkoumat, jak se daná východiska dají naroubovat na romanci, tedy žánr, pro nějž je téma osudového milostného citu naprosto klíčové. Přesto jde vlastně o žánr antagonistický, neboť zásah osudu v podobě lásky na první pohled tu hraje na rozdíl od dickovských paranoidních univerz kladnou roli. Jediný společný bod původní povídky a hollywoodského snímku – motiv nahlédnutí ústředního hrdiny za závoj reality a setkání s jejími správci – není ve filmovém zpracování závěrečným zvratem, k němuž směřuje předchozí narůstající napětí, nýbrž spíš východiskem, které protagonistu staví před ústřední dilema díla.

David Norris, mladý progresivní kandidát na senátora, potká svůj osud dosti nečekaně – na pánských záchodcích, když si připravuje proslov. Jiskra přeskočí a v běžném případě by vedla především k lásce jako trám. Jenže setkání s mladou baletkou Elisou, která se do prostor vetřela na cizí svatbu, má mít jediný efekt: inspirovat Davida k spontánní, působivé řeči, která ho i přes neúspěch v aktuálních volbách nevymaže z myslí voličů. Láska je však slepá a nevzdá se snadno. Úřad na vylepšování reality bude brzy muset zasáhnout. Pro záchranu kariér obou dvou a hlavně pro dobro světa.

Ve chvíli, kdy David zjistí, že skutečnost je spravována vyšší mocí a že jeho city musí jít stranou, dostává se do trochu podobné situace jako filmový divák. Možnost romantického splynutí s milovanou (respektive se snímkem) se oddaluje, naivní pozice ideálního diváka ustupuje do pozadí, kritická distance od díla narůstá. Vpád citů v této konstelaci přetváří paranoidní thriller v thriller akční. Hrdina ví, jak věci fungují, a navzdory tomuto vědomí se snaží dosíci romance, která se jeví být nejen destruktivní, ale též nedosažitelnou. Vševědoucí oko tajemného Předsedy úřadu pro zlepšení reality jen tak neošálíte. Jenže David se rozhodne dostat k milované Elise za každou cenu. Z pasivní oběti osudu a hormonálních pohnutek se stává aktivní hrdina, který musí nejprve zápasit s volbou, zda obětovat životní lásku, či „dobro světa“ (jež se navíc jeví být nevyhnutelným), a později svádí ještě urputnější boj s úředníky onoho všemocného úřadu, jakési kapitalistické verze leibnizovského boha-architekta.

Nolfi, scenáristický specialista na variování zákonitostí akčního (Bourneovo ultimátum) či krimi (Dannyho parťáci 2) filmu, je režisérsky mnohem umírněnější než kolegové Greengrass či Soderbergh. Inovativnost snímku Správci osudu spočívá především ve způsobu, jímž propojil žánry thrilleru, sci-fi, akčního filmu a romance; a přinejmenším pro první polovinu snímku platí, že způsob, kterým se zvolené polohy vzájemně modifikují, nutí diváka intenzivně uvažovat, kterak lze ze zvolené konstelace se ctí vybruslit.

Úvodní detailnost politických reálií, dickovská paranoia prvních pár desítek minut i akční thriller druhé půle – všechny tyto polohy skýtají natolik silné žánrové potěchy a přitom jsou natolik promyšleně propojeny, že se zdá být zřejmé, že vše musí směřovat k neočekávanému vyústění, a nikoli ke konci, který by znamenal definitivní vítězství romance. Na to se ve svém průběhu zdá být Nolfiho snímek příliš chytrý. Bohužel, závěrečná pointa pak „překvapí“ přesně tímto způsobem. Způsobem, který by v méně rozbouřených žánrových vodách mohl být vcelku adekvátním zakončením. Finále Správců osudu však představuje jen nedostatečný únik z podivných zákonitostí světa oscilujícího mezi dickovskou úřednickou paranoiou a shovívavým, chápajícím pánem bohem.

Správci osudu (The Adjustment Bureau, USA, 2010, IMDb)
Režie: George Nolfi, scénář: George Nolfi dle povídky Philipa K. Dicka Adjustment Team, kamera: John Toll, střih: Jay Rabinowitz, hudba: Thomas Newman, hrají: Matt Damon, Emily Blunt ad. 106 minut, distribuce: Bontonfilm. (premiéra v ČR 3. 3. 2011).

Správci osudu (The Adjustment Bureau, USA, 2010, IMDb)
Režie: George Nolfi, scénář: George Nolfi dle povídky Philipa K. Dicka Adjustment Team, kamera: John Toll, střih: Jay Rabinowitz, hudba: Thomas Newman, hrají: Matt Damon, Emily Blunt ad. 106 minut, distribuce: Bontonfilm. (premiéra v ČR 3. 3. 2011).

Přečteno 4541x

Článek vyšel v časopise Cinepur #75, květen 2011.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.3 /6

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Správci osudu

****  CINEPUR (2)

****  ČTENÁŘI (2.3)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #120

#120

prosinec 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Příliš sladká země / Sweet Country

Selhání systému / Střídavá péče

Dokonale vyměřený seskok / Mission: Impossible - Fallout

Pokecali ještě parádněji / Chata na prodej

Umírání lidové písně / Studená válka

Filozofie prázdnoty / Climax

Dvojí vědomí černošského policajta / BlacKkKlansman

Zápas s řečí dějin / Jan Palach


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Nikdo není bez viny / Zkouška dospělosti

Osamělá pouť perverzním rájem / Stát pevně

Na efemérních křídlech nezávislosti / festival Sundance

Sieranevada / Pohádky, rituály a rostoucí hlad

Sní androidi o erotických ovečkách? / Ex Machina


RUBRIKY

anketa (23) / český film (78) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (94) / fenomén (70) / festival (74) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (114) / komiks (10) / kritika (767) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (692) / objev (3) / pojem (36) / portrét (9) / profil (102) / reflexe (24) / report (105) / rozhovor (157) / scénář (4) / soundtrack (41) / téma (873) / televize (95) / tisková zpráva (1) / událost týdne (223) / video (2) / videoart (16) / videohra (58) / web (42) / zoom (153)

Cinepur #75 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #75, květen 2011

Z obsahu tištěného čísla:

Otakar Vávra / Nástup (Lukáš Skupa, dvd)

Rango / Půvab a krása špinavé práce (Daniel Řehák, kritika)

Sitcom: Vývoj a realizace / Kterak připravit sitcom (Šimon Dominik, kniha)

3 / Tykwerův řez do rakoviny varlat (Michal Procházka, kritika)

Rozmarná léta a smůla na patách / Hrst poznámek k soutěžní historii karlovarského festivalu (Jaromír Blažejovský, téma)

Stal jsem se marginálií / Rozhovor s Peterem Weirem (Vít Schmarc, Aleš Stuchlý, rozhovor)

+ více...