Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Útěk ze Sibiře / Weirův staromilský trek

Útěk ze Sibiře / Weirův staromilský trek

kritika / Vít Schmarc / 1. 5. 2011

Nový snímek Petera Weira o cestě zpět můžeme vnímat ve dvou významových rovinách. Jednak v rovině zjevné, tematizované poněkud zjednodušujícím českým názvem Útěk ze Sibiře – sledujeme strastiplnou cestu skupiny vězňů, kteří před hrůzami gulagu dávají přednost kruté svobodě. Před mechanickým živořením v lágru, v němž se úmorná lopota v dolech či smrtící mráz na planinách prolíná s všudypřítomným organizovaným zločinem mezi vězni, upřednostňují nejistou a s největší pravděpodobností sebevražednou cestu přes sibiřské hory a hvozdy do zemí, kde nevládne ocelová disciplína srpu a kladiva.

Druhá rovina je taktéž odvozená od motivu cesty a souvisí s hlavní postavou filmu, bývalým polským důstojníkem Januszem. Pro něj nejde jen o útěk před vězením, zvůlí a nespravedlností, ale především o duchovní cestu k usmíření a odpuštění. Do gulagu ho přivádí falešné obvinění ze špionáže, které pod nátlakem dosvědčí jeho vlastní manželka. Janusz proto cítí povinnost symbolicky napravit dějinnou křivdu – vrátit se domů, odpustit své ženě a tím i zrušit trýznivý trest, který byl selháním uvalen na její hlavu. Útěk ze Sibiře je tedy také obrazem cesty vyrovnání se s traumatickou minulostí totality.

Weirovým záměrem však očividně není meditace nad stalinským bezprávím, ale jakýsi polopatický úvod do dějin komunismu, zpracovaný tak, aby byl přístupný pro západní publikum zcela neznalé reálií. S tím souvisí mnohé pozoruhodné redukce, které film přináší. Předně už doprovodná teze, že pro náš region skončila 2. světová válka až rokem 1989, možná nechtěně zavání jistým nepochopením a podceněním tématu; mimovolným snižováním fenoménu totality a post-totality na rovinu ideologického manicheismu. Kompromisy jsou ale patrné i na rovině narativní.

Komunikačním kódem převážně slovanské skupinky uprchlíků je kostrbatá angličtina. Na první pohled poměrně pochopitelný ústupek „prodejnosti“ filmu v anglicky mluvících zemích je však mnohem spíše projevem hlubších kompromisů a banalizací. Jedním z hlavních charakterů je americký vězeň Mr. Smith v podání Eda Harrise, který v příběhu působí jako mentorující zprostředkovatel mezi cizorodým materiálem a nepoučeným publikem. Dojem naučné inscenace dějinné tragiky je silný především v úvodních sekvencích z gulagu, které svou stylizací vyvolávají dojem průměrného divadla s přepjatými scénickými efekty (poněkud komicky působící vichřice, infernální stylizace dolu či umělá studiovost některých lesních scén).

Snaha uchopit „metafyzické zlo“ stalinismu patetickým a zjednodušujícím filmovým jazykem nemůže skončit jinak než jako vyprázdněná parodie sebe sama. Weirovo zhmotněné trauma gulagu je v zásadě nezáživným panoptikem, jehož sledování nepřináší nic než neumělou imitaci dojatého zděšení. Ve své symbolické rovině tak film neodvratně směřuje k falešné katarzi, která nepramení z poznání, ale jen ze snaživých scenáristických klišé. Když Weirův snímek v závěru symbolicky překročí bezmála padesát let dějin komunismu a bezproblémově usmíří Janusze a jeho ženu, je na místě jisté hořké pousmání nad naivní melodramatickou redukcí, která zavání kultovní poválečnou besídkou Igora Hnízda: Válka není, všude mír.

Obecně tu platí: čím dále jsou postavy od traumatického prostoru gulagu, čím méně je tvůrci používají jako hlásné trouby šokujících historek o komunistickém zlořádu, tím lépe Útěk ze Sibiře funguje. Vytvářejí se tu jiné než politické souvislosti, hrdinové vzájemně (ne)komunikují na zcela všední bázi, sdílí sympatie i antipatie, trpí, radují se… Film pak ústrojně splývá s žánrovými očekáváními. Nabízí opulentní přírodní scenérie, pomalu plynoucí čas dlouhé cesty a peripetie, které spíše než milovníci vyhrocených dramat ocení příznivci extrémního outdooru a diváci s nostalgií po starých dobrých dobrodružných filmech. Jen málo momentů však utkví v paměti tak, jako precizně vystavěná scéna smrti mladé dívky uprostřed pouště, která vizuální stylizací variuje mariánské téma a dotýká se něčeho podstatnějšího než pasivně vylíčené přírodní krásy a kronikářských příběhů bezpráví. Právě ona je připomínkou obrazové síly, která Weirův (v nejlepším slova smyslu) staromilsky robustní přístup k filmařině provází už od 70. let.

Škoda, že takových scén není v Útěku ze Sibiře k vidění víc. Stejně tak škoda, že ploché ilustrativnosti se vymyká pouze jedna postava, která nabízí alespoň závan ambivalence a ironie – přímočarý zloděj Valko neutíká před politikou, ale před dluhy, a na generalissima nedá dopustit. Šelmí intenzitě, kterou mu vtiskl výhružně nahrbený Colin Farrell, však nedokáže nikdo další zdatně sekundovat…

I obvykle uvážlivý a charismatický velitel Peter Weir tentokrát působí jaksi unaveně a vyhasle, jako by ho na jeho cestě evropskými dějinami uvláčela chiméra záslužnosti, která film obestírá a dusí.

Útěk ze Sibiře (The Way Back, USA, 2010, IMDb)
Režie: Peter Weir, scénář: Peter Weir a Keith R. Clarke dle románu Slavomira Rawicza, hudba: Burkhard von Dallwitz, kamera: Russell Boyd, střih: Lee Smith, hrají: Colin Farrell, Mark Strong, Jim Sturgess, Ed Harris, Saoirse Ronan ad., 133 minut, distribuce: Bioscop. (premiéra v ČR 7. 4. 2011).

Útěk ze Sibiře (The Way Back, USA, 2010, IMDb)
Režie: Peter Weir, scénář: Peter Weir a Keith R. Clarke dle románu Slavomira Rawicza, hudba: Burkhard von Dallwitz, kamera: Russell Boyd, střih: Lee Smith, hrají: Colin Farrell, Mark Strong, Jim Sturgess, Ed Harris, Saoirse Ronan ad., 133 minut, distribuce: Bioscop. (premiéra v ČR 7. 4. 2011).

Přečteno 4577x

Článek vyšel v časopise Cinepur #75, květen 2011.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.5 /8

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Útěk ze Sibiře

****  CINEPUR (2.3)

****  ČTENÁŘI (1.8)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #116

#116

duben 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný

Být dobrovolným OUTsiderem / OUT

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena

Bludný kruh tužeb a opojení / Nemilovaní

Žena v ohni / Odnikud

Každý za sebe a AIDS proti všem / 120 BPM

Pozor, vyletí ptáček / Thelma

Lamač Lucasových kódů / Star Wars: Poslední z Jediů


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Andreas Dresen / V kině není místo pro autenticitu

Vyšší moc / V lavině

Dva dny, jedna noc / Triumfální prohra

Cesta ven / Cesta ven i dovnitř

Noe / Organizace spojených náboženství


RUBRIKY

anketa (23) / český film (72) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (90) / fenomén (68) / festival (62) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (731) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (649) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (98) / reflexe (24) / report (99) / rozhovor (153) / scénář (4) / soundtrack (37) / téma (848) / televize (88) / tisková zpráva (1) / událost týdne (201) / video (2) / videoart (16) / videohra (54) / web (41) / zoom (150)

Cinepur #75 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #75, květen 2011

Z obsahu tištěného čísla:

O festivalu coby církevním řádu (André Bazin, téma)

Drahomíra Vihanová / Dokumenty (Kamila Boháčková, dvd)

The Trashmaster (Jiří Flígl, web)

Ale holky říkaly, že dobrodružství je jinde / Vzestup, vzestup, pád a nesmělé návraty žánru adventure (Jaroslav Švelch, videohra)

Špunt z červeného plyše / Jak naše velké festivaly ucpaly artovou distribuci (Michal Procházka, téma)

Odnikud někam / Sdílená samota (Šárka Gmiterková, kritika)

+ více...