Cinepur / Časopis pro moderní cinefily
The Social Network / Klub rváčů internetové generace
kritika / Jindřiška Bláhová / 11. 11. 2010 / komentáře (21)
Snímek The Social Network, zachycující vznik novodobého fenoménu jménem Facebook, budou nevyhnutelně provázet spekulace o tom, do jaké míry dokumentuje skutečné události; jak věrně zobrazuje aktéry příběhu s rysy nadčasového eposu o vzestupu ke slávě, moci a penězům. Příběhu fascinujícího o to víc, že jeho hrdinovi bylo devatenáct, když z harvardské koleje (jak praví legenda) spustil sociální síť, jež nenávratně změnila způsob mezilidské interakce a která ovlivňuje životy půl miliardy uživatelů (nebo chcete-li „přátel“). Právě na Marka Zuckerberga – možná nového Billa Gatese, možná samozvaného internetového revolucionáře, každopádně figury, která vzbuzuje silné reakce – se přitom bude upírat největší pozornost. Nicméně, scenárista Aaron Sorkin se nechal slyšet, že v případě The Social Network není zodpovědný za pravdivost, ale za atraktivní scénář. Co platí pro Sorkina, platí dvojnásob pro režiséra Davida Finchera. Otročení faktografické přesnosti pro něj není prioritou. Naštěstí.
Režisér méně talentovaný by scénář volně vycházející z knihy The Accidental Billionaires proměnil v menší či větší pomníček lehce autistickému a arogantnímu, nicméně geniálnímu programátorovi, který zběhl z Harvardu do Sillicon Valley; pomníček, jenž by byl vystavěný na klišé o počítačovém kouzelnictví, úspěchu outsidera a rebelie vůči autoritě, a opentlený sentimentem a la Dobrý Will Hunting. Fincher s dravou energií, která propojuje téměř chirurgicky precizní a chladné provedení (ne nepodobné Zuckerbergovým mentálním pochodům a reakcím v podání Jesse Eisenberga) s emotivním zápalem pro vnitřní rozporuplnost zakladatele Facebooku, proměnil fakta v pulsující thriller s metaforickým přesahem dotýkajícím se paradoxů moderní existence.
Fincher je tu v nejlepší formě od Klubu rváčů – zlomového filmu, jenž definoval celou jednu dekádu. The Social Network je v jistém ohledu Klubem rváčů internetové generace. Na konci 90. let se naštvaní a odcizení mladí muži snažili dostat blíž ke skutečnému prožitku tím, že se jeden z druhého pokoušeli vymlátit duši. Mladí a naštvaní muži nové generace stvoří klub, v němž jsou mezilidský kontakt a fyzická blízkost nahrazeny simulací žité reality. Všichni jsou si blízko v iluzorní intimitě, přestože zůstávají v bezpečí vlastní izolace. Namísto ochoty přijmout metaforickou ránu reality mechanicky klikají na ikonku refresh v naději, že ta holka odvedle si je zařadí mezi „přátele“.
Film otevírá scéna, v níž Mark, posedlý ambicí stát se členem jednoho z prestižních harvardských klubů, informuje s nulovou mírou empatie svoji dívku o výhodách členství. Poté, co ho děvče pustí k vodě, se jí pomstí sprostými poznámkami na svém blogu a v tažení proti ženskému rodu naprogramuje aplikaci Facemash umožňující porovnávat studentky podle vzhledu. Úspěch Facemash předznamená vznik Facebooku: klubu, jehož bude Mark nikoliv členem, ale prezidentem. Už s úvodní sekvencí se tak do filmu vkrádá zneklidňující leitmotiv pramenící z uvědomění si prostého faktu, že Facebook je do značné míry důsledkem Zuckerbergova sociálního handicapu. Jeho neschopnost běžné společenské interakce se stala hnacím motorem byznys plánu a nápadu, který je výjimečný i zvrácený zároveň.
Stejně ambivalentní jako Facebook je ve Fincherově vizi i jeho tvůrce. Egomaniak posedlý vizí, pro niž je ochoten obětovat cokoliv, včetně jediného přítele – bývalého spolužáka Eduarda Saverina, spoluzakladatele Facebooku, jehož Zuckerberg (možná) vyšoupl z multimilionového byznysu, a který ho za to zažaloval. Zuckerberg stvořil celosvětovou síť přátel, ale sám není schopný udržet si blízký vztah. Na druhou stranu má Fincher pro Zuckerberga pochopení, jako ostatně pro všechny outsidery, kteří zalidňují jeho filmy. Je dalek toho, aby jeho příběh prezentoval coby moralistní poučení o tom, že peníze korumpují. Zuckerberga pohání něco jiného než touha po zisku – spalující ambice a vizionářství o internetové revoluci. Symbolicky se tak v jeho postavě střetává jeden ze základních konfliktů internetového byznysu: marná snaha o smíření hackerských začátků s vrcholným kapitalismem.
Soudní pře mezi Saverinem a Zuckerbergem je jedním ze dvou pilířů filmu. Tím druhým je soud mezi Zuckerbergem a bratry Winklevossovými – veslařskými šampiony, kteří obvinili Zuckerberga z toho, že jim ukradl nápad na Facebook. Fincher v rychlém tempu kombinuje oba procesy, rekonstruuje události na základě výpovědí, protíná časové roviny, skáče z přítomnosti do minulosti, z koleje na Harvardu v roce 2003 do opulentních nočních klubů Los Angeles, pohybuje se mezi univerzitním kamarádstvím a strategickým spojenectvím Zuckerberga se zakladatelem Napsteru Seanem Parkerem. Stříhá uprostřed věty, vytváří plynoucí databázi informací s intenzitou pátrání po sériovém vrahovi. Triumf střídá zrada a nenápadně gradující finále otevírá temné téma osamělosti lidské existence uvízlé ve virtuálním světě, které povyšuje The Social Network na společenskou kritiku. Nikoliv Christopher Nolan za Počátek, ale David Fincher za The Social Network si zaslouží, aby se o něm (znovu) mluvilo jako o nejlepším vypravěči současné americké kinematografie.
The Social Network (USA, 2010, IMDb)
Režie: David Fincher, scénář: Aaron Sorkin, kamera: Jeff Cronenweth, střih: Kirk Baxter a Angus Wall, hrají: Jesse Eisenberg, Rooney Mara, Andrew Garfield, Justin Timberlake a další, 121 min, distribuce: Falcon (premiéra v ČR 4. 11. 2010).
The Social Network (USA, 2010, IMDb)
Režie: David Fincher, scénář: Aaron Sorkin, kamera: Jeff Cronenweth, střih: Kirk Baxter a Angus Wall, hrají: Jesse Eisenberg, Rooney Mara, Andrew Garfield, Justin Timberlake a další, 121 min, distribuce: Falcon (premiéra v ČR 4. 11. 2010).
Přečteno 9719x
Článek vyšel v časopise Cinepur #72, listopad 2010.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
4.1 /34
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
Hodnocení filmu
The Social Network
**** CINEPUR (3.3)
**** ČTENÁŘI (3.3)
komentáře
brouk pytlík (28.1.2011 11:09)
tak SN je spíš než o "sociální síti" o "sociální struktuře" a je to hodně spjatý s americkym kontextem. společnost prosazuje dosažení konkrétních cílů, ale poskytuje jen omezenou škálu institucionalizovaných prosředků - a z toho stavu pramení různý anomie, třeba inovátorství, který může bejt nelegální (FB v počátku). klíčová je vlastně úvodní scéna rozhovoru o elitních klubech a jejich struktuře. stejně tak je ve filmu dobře reflektovná debata nad sociálním statusem (spíš životním stylem) a třídní příslušností podmíněnou ekonomicky, rozdíly mezi boháči s dlouhou rodinnou tradicí a lidmi, kteří si různě vypomohli více či méně nedovolenými prostředky atd. snaha v tom hledat nějakou výpověd o internetové generaci, internetu, nerdech nebo že je to jen pro studenty technických oborů je podle mě dost mimo.
no, pro mě to není buď a nebo, ale oboje… ten film se prezentuje jako film "o FB" a "o Zuckerbergovi", marketingově minimálně, ale vlastně tím není…. de facto se žánrově tváří jako biopic, určitě při jeho sledování hrajou motivace spojené s biopikem naprosto zásadní roli, ale biopic to není... bavil mě to, dobrý, skvěle natočený, ale zanechal ve mně pachuť otázky, o čem to vlastně bylo… a tomhle kontextu mě rozčilují výroky o modelových příbězích a obecných dramatech ve stylu "není to jen biopic, jde o něco víc…"
Zajímavé, někomu vadí, že je to ceněné kvůli FB, někomu kvůli tomu, že to není o FB, ale obecné. Co se na tom líbí mě, jsem řekl tady: http://www.lidovky.cz/je-nasi-doby-hrdina-asocialni-detina-dbz-/ln_noviny.asp?c=A101120_000085_ln_noviny_sko&klic=240011&mes=101120_0
no, mně na tom možná vadí právě to, že se ten film lehce nabubřele a sebedůležitě prezentuje jako velké, obecné a bezmála shakespearovské drama, a přitom vlastně moc nevypovídá ani o současné facebookové generaci, ani o samotném tvůrci facebooku. neupírám tomu filmu formální brilanci, jen pro mě v něčem zůstává přeceněný a kulhá. a nějak mi připadá, že se sám bere příliš vážně a skrývá se za plky o obecných dramatech, aby tu kulhavost a ty rozpaky zakryl.
Pro mě je to obecně film o velkém vzestupu a co sebou nese. Tedy téma internetu bylo pro mě podružné.
pepa: A to opravdu neumíte rozlišit to, co říkají postavy, od toho, co říká samotný film? Vždyť vykreslení Zuckerberga osciluje mezi asociálním loserem, geniálním vizionářem a mstícím se hajzlem. Stejně jako ve všech Fincherových filmem jsou tu pod hladkým hollywoodským vyprávěním temné, rozkladné podtóny a právě proto, že nevíme, co fb je, ani film na to neodpovídá a (byť nenápadně) klade docela dost znepokojivých otázek.
A říká Fincher, že tomu tak je (že jde o skvělou věc)? Něco velkéhoa fascinujícího rozhodně, ale to nemusí být nutně kladné, ne? Kéž by takových nestoudných útoků bylo víc...
Já sem celý film překonával odpor a to z jednoduchého důvodu. Nemyslím si, že je facebook skvělý a fascinující, a ať ho používá kolik miliard lidí chce, jeho význam je diskutabilní. A tady je mi předkládáno jako samozřejmost, že se rodí něco velkého a to beru od Finchra jako sprostý (nemravný) útok na můj mozek.
Nechci se nikoho dotknout, ale jednovětné argumenty, kde si někteří čtenáři zjevně stýskají nad tím, že SN je ceněný film a oni to vidí jinak, nemají moc smysl. Co to rozepsat?
Pepa: tak to bych si rád poslechl, zdůvodnění toho, proč je nemravný (s tím, že zatím ani nechápu, co přesně tím slovem máte na mysli)
ještě bych dodal k SN, že ten film je naprosto nemravný
Ondra - prosincové Cahiers & "vnukávají koncept vlastní důležitosti": Skvělý téma zdaleka ne jen pro Počátek nebo SN... Je možné se o článku někde dozvědět víc? Nemohl by článek někdo oskenovat a někam pověsit a zpřístupnit...? Nebo je to příliš drzé přání? Dík.
ad Ondra: "Vnukávají koncept vlastní důležitosti a geniality" - to je skvělý postřeh. Dneska si z ´počátkománie´ už dělají prdel i na Zóně - http://zona.bloudil.cz/index.php?id=2930
k tématu ještě zajímavý článek z prosincových Cahiers, který oba filmy srovnává jako díla, která poměrně úspěšně publiku prodávají či "vnukávají" koncept vlastní důležitosti a geniality. a další pěkný postřeh: jsou při tom oba až smrtelně vážné.
ad/ Zdenek H: souhlasim, nikdy bych neoznacil oba zminene za spatne rezisery, jen se domnivam, ze oba filmy (a zvl. Pocatek) jsou trochu preceneny, ale napr. Sight & Sound "vystavil" Finchera na prvni misto top filmu za rok 2010. Ostatne Cahiers "objevuji" Hollywood stale (Eastwood, Tarantino atd.).
Ondra má pravdu, za rok po tom neštěkne pes. Na Počátek zapomenou všichni kromě Kamila Fily, kolem kterého během projekce kráčely dějiny a navíc to viděl několiksetkrát ( http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/recenze/clanek.phtml?id=673555 )
V 50. letech kritici Cahiers du cinéma objevili dokonalost diskrétního stylu mnohých hollywoodských režisérů. Tedy rozkryli pod rouškou běžné mainstreamové produkce osobitý styl. Stejně lze přistupovat k SN nebo Davidovi Fincherovi.
Tak SN neni spatny film, ostatne ani Pocatek, ale kategorii "uzasne inscenovany a vypraveny, esteticky vytribeny" bych obsadil ponekud jinymi filmy za rok 2010. Takova prohlaseni (+ treba i o Avataru) bych cekal spis v Cineme...
Nevím, jak to bude u Počátku, ale SN je úžasně inscenovaný a vyprávěný a esteticky vytříbené snímky mají většinou bohatý po-distribuční život.
myslím, že se mýlíte :)
zmínka Počátku je případná. pro mě zatím zůstávají oba filmy největší marketingovou bublinou a zklamáním letošního roku. mám za to, že po nich za rok neštěkne pes...
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou
Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice
Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba
Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna
Kvík / Až si zase příště dáte klobásku
Stane se to znova a znova / Dexter: Nová krev
BANGER. / Film, který by rád všechny pochcal
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Nejlepší letošní seriál a kouzlo redakčního brainstormingu
Kouzlo filmových manifestů / Editorial #142
Místo nekrologu EZ / Co taky neminout z nového čísla
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (121) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (19) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (134) / kritika (1126) / mimo kino (194) / novinka (829) / pojem (36) / portrét (54) / profil (101) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (90) / téma (1042) / televize (140) / událost týdne (294) / videohra (85) / web (46) / zoom (174)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #72, listopad 2010
Z obsahu tištěného čísla:
Kane & Lynch 2: Dog Days / Proti proudu slepou uličkou (Jiří Flígl, videohra)
Komisařka (Tomáš Hála, mimo kino)
Čaroděj (Jiří Flígl, mimo kino)
Seriály versus filmy (Zdeněk Holý, televize)
Tom Tykwer / O německých matkách, subjektivitě a roli náhody (Michal Procházka, rozhovor)
Život jako ve filmu / Postavy v roli kameramanů v současných hororech (Tomáš Stejskal, téma)