Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Machete / Čistá krvavá práce

Machete / Čistá krvavá práce

kritika / Viktor Palák / 27. 10. 2010

Stejně jako tvořily exploatační filmy ve své době populární, ale také opovrhovanou odnož filmové výroby, setkávají se dnes jejich „potomci“ s odmítavou argumentací na základě apriorního odporu k tomu, co je jim vlastní: (extrémní) násilí, (nadnesené) svatokrádežnictví, (požitkářská) lascivnost. Rozdíl je ovšem v tom, že v současnosti se exploatační filmy dostávají do běžné distribuce a mají nesrovnatelně vyšší rozpočty, aniž by však aspirovaly na sezónní blockbustery. Požitky „tehdy a nyní“ jsou ale v podstatě totožné – s tím rozdílem, že aktuální filmy jako Machete disponují přidanou hodnotou ve formě hračičkářství a sebereflexivity. Stavět záporné reakce na odmítání výše řečeného je přibližně stejně sofistikované jako psát, že Robertu Rodriguezovi jde ze všeho nejvíce natáčení trailerů.

Mají-li tvůrci nových exploatačních filmů (respektive autoři titulů k různým typům exploatace odkazujících) něco společného, pak je to nutné nadšení pro styl jejich vzorů. Od režisérů jako jsou Rodriguez nebo Scott Sanders se nutně očekává cinefilní nadšení i přehled, schopnost „číst“ strukturu vzorových filmů i žánrů a samozřejmě um nabyté poznatky přenášet na neméně znalého diváka. Jisté tření však může nastat ve chvíli, kdy si uvědomíme, jak torzovité a „výjevovité“ mnohé z exploatačních filmů jsou a jak vycizelovaná díla čekáme od současných režisérů. Jakkoliv je totiž zadrhávající struktura někdejších snímků součástí jejich stylu, na novodobá díla jsou kladeny nároky plynulosti a preciznosti. Machete je v tomto ohledu ideálním snímkem a Rodriguez zcela příkladně ukazuje, že současný režisér exploatačních filmů musí být šikovný. To, co dříve maskovalo neschopnost (množství násilí i nahoty), může nyní být projevem kreativity. To, co dříve bylo otázkou pásové výroby, dnes vyžaduje formální propracovanost.

Styl upřednostňující statické záběry před zběsilým střihem následuje své vzory a zároveň dokazuje, že jde o zahlcení tím, co se v záběrech děje, nikoliv jejich počtem. Na jedné straně nabízí Machete bezpočet jednorázových, pamětihodných scén i replik, na straně druhé však – s výjimkou exhibicionistického finále, které je ve své opulenci srovnatelné s vyvrcholením Planety Teror – nabízí vcelku kompaktní (byť „ujetý“) příběh a pozornost udržující motivace. Ty jsou sice čitelné, ale také konstantní a poutavé; pokud bychom jim chtěli vytýkat jistou průhlednost, mohli bychom si na základě totožného argumentu vzít na paškál třeba i nutkání Rogera O. Thornhilla z Hitchcockova Na sever severozápadní linkou. Některé motivace totiž jednoduše obhajuje žánr.

Pro dobrou odezvu exploatačního filmu bylo a nadále je důležité též sdílené vědomí kontinuity. V tomto případě pomáhá vybuzení fanouškovské sounáležitosti osvojená skutečnost, že snímek navazuje na toho času fiktivní (a úspěšný) trailer, případně epizodní postavu ze série Spy Kids. Skutečnost, že před sebou máme snímek, k jehož vzniku dost možná přispělo volání publika po něm, prohlubuje náklonnost k dílu.

Ačkoli je film Machete zjevně zasazen do doby současné či zcela nedávné, odkazují k ní povětšinou jen moderní komunikační nástroje, jinak je snímek ve své výpravě spíše tradicionalistický a využívá nadčasové prvky: požární schodiště, „vytuněná“ auta nejasného roku výroby a zejména předměty, které nejsou ani tak spjaty s určitou historickou epochou, jako spíš s konkrétními filmy. Vedle mundúrů zdravotních sestřiček je v tomto ohledu klíčová pseudo-náboženská ikonografie, která záměrně lacině odkazuje k pestrobarevnému latinskoamerickému katolicismu, ale zároveň nevyužívá jiného symbolu než kříže, jelikož ten bohatě stačí. Na zrezivělých křížích pak nenajdeme s výjimkou jednoho hrdiny přibity žádné jiné postavy, včetně Krista.

Nenuceně ikonický je pak i samotný protagonista – mužný outsider, ale také autorita, jemuž pomáhá vědomí skutečné trestanecké minulosti představitele Dannyho Treja. Ostatně i casting filmu představuje nápaditou hru: výsledkem je nejen typově adekvátní obsazení, ale též extratextuální provokace. Typický je případ Lindsay Lohanové, která zde v podstatě ztělesňuje to, jak je sama viděna americkým bulvárem. Obsadit Pam Grierovou do blaxploitation filmu v 70. letech a do Jackie Brownové v roce 1997 není totéž. Stejně tak lze i v obsazení značně voskově vyhlížejícího Stevena Seagala vidět více než návrat (ve filmu The Expendables chybějící) akční hvězdy.

Žádná vývrtka nezůstane nezabodnuta do oka zlosyna, žádná třeskutá replika není následována mlčením, nýbrž střelbou. Machete je únikový film, na který lze myslet i poté, co jsme s ním dvě hodiny unikali.

Machete (USA, 2010, IMDb)
Režie: Robert Rodriguez, Ethan Maniquis, scénář: Robert Rodriguez, Álvaro Rodríguez, kamera: Jimmy Lindsey, hrají: Danny Trejo, Jessica Alba, Steven Seagal, Michelle Rodriguezová, Robert De Niro, Jeff Fahey, Cheech Marin, Don Johnson, Lindsay Lohanová ad.
105 minut, distribuce: Palace Pictures (premiéra v ČR 14. 10. 2010).

Machete (USA, 2010, IMDb)
Režie: Robert Rodriguez, Ethan Maniquis, scénář: Robert Rodriguez, Álvaro Rodríguez, kamera: Jimmy Lindsey, hrají: Danny Trejo, Jessica Alba, Steven Seagal, Michelle Rodriguezová, Robert De Niro, Jeff Fahey, Cheech Marin, Don Johnson, Lindsay Lohanová ad.
105 minut, distribuce: Palace Pictures (premiéra v ČR 14. 10. 2010).

Přečteno 4830x

Článek vyšel v časopise Cinepur #72, listopad 2010.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.5 /2

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Machete

****  CINEPUR (2)

****  ČTENÁŘI (2.5)


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #119

#119

říjen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Příběhy, které si vyprávíme / Lekce

Pod povrchem Teheránu / Teheránská tabu

Malý krok pro superhrdiny / Ant-Man a Wasp

Na pytlácké stezce za originalitou / Manifesto

Génius průměru / Deadpool 2

Hledisko oběti / Utøya, 22. července

Třetí rozměr dálnovýchodního leporela / Psí ostrov

Hvězdné války bez síly / Solo: Star Wars Story


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Vnímavá porota silného Berlinale

Máme papeže / Pochybovat je lidské

Poupata / Vánoce jako varianta očistce

Černá Venuše / Freak show za zvuků harfy

Turínský kůň / Bélova poslední černá káva


RUBRIKY

anketa (23) / český film (77) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (93) / fenomén (69) / festival (74) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (113) / komiks (10) / kritika (758) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (687) / objev (3) / pojem (36) / portrét (8) / profil (101) / reflexe (24) / report (103) / rozhovor (157) / scénář (4) / soundtrack (40) / téma (866) / televize (94) / tisková zpráva (1) / událost týdne (218) / video (2) / videoart (16) / videohra (57) / web (42) / zoom (152)

Cinepur #72 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #72, listopad 2010

Z obsahu tištěného čísla:

Čaroděj (Jiří Flígl, dvd)

Machete / Čistá krvavá práce (Viktor Palák, kritika)

This is real life (not television) / Konstrukce reality v reality TV (Jana Jedličková, téma)

Muž, který točil filmy / Claude Chabrol (Rudolf Schimera, nekrolog)

Inscenovaná realita / Úvod k tématu (Jan Kolář, téma)

Skupiny, které nebyly / Hudební mockumenty mezi mystifikací a vyprávěním (Antonín Tesař, téma)

+ více...