Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Český mír / Ideologická partyzánština pro starší a pokročilé

Český mír / Ideologická partyzánština pro starší a pokročilé

kritika / Aleš Stuchlý / 12. 7. 2010 / komentáře (2)

Klíčem k novému snímku autorského dua Filip Remunda-Vít Klusák je jeho žánrové vymezení: pojem dokumentární komedie může zavánět alibismem a neochotou z více jak 120 hodin natočeného materiálu vysochat názorotvorný celek, pravda je ale taková, že oba režiséři vypustili po tříleté práci do světa velmi zručně natočený a sestříhaný snímek, který je stejnou měrou vtipný jako děsivý.

(Aktualizováno 15.7. 2010)

Pointu příběhu už všichni známe. Američané (respektive nový prezident Barack Obama) od zbudování radarové základny v Brdech nakonec ustoupili, nicméně tříletá anabáze, dobře charakterizovatelná vousatým rčením „mnoho povyku pro nic“, nabízí vitální, mnohdy značně surrealistický obraz o kvalitě české demokracie dvacet let po revoluci.

Záměry autorů jsou čistě panoptikální: v podstatě každý – ať už stojí na kterékoli straně názorového spektra, je jakéhokoli věku a pochází z jakýchkoli poměrů, ať už jsou jeho aktivity jakékoli – z tohoto filmu vychází jako v jádru směšná, politováníhodná figura, neschopná jakékoli sebereflexe. Nikdo v tomhle filmu není ušetřen, což jej činí pro mnohé potenciálně monotónním nebo nesnesitelným - vtip je v tom, že Remundova a Klusákova vytříbená groteska vás při vší srandě nutí přemýšlet a permanentně přehodnocovat. Podrobovat vnitřní kritice názory druhých (aktivistů, politiků, herců, blouznivců všeho druhu) i své vlastní a propadnout údivu nad chimérickou povahou fenoménu, kvůli kterému vypuklo tolik mezních vášní.

Individuální příběh kohokoli z „hrdinů“ ( i samotného radaru) je ve finále druhotný: tahle promyšlená mozaika má sice nepřekvapivou, časově jasně vymezenou strukturu a nese patřičné penzum informací, nicméně podstatou v ní zůstává fascinace detailem a dadaistickým gagem, jež se škodolibostí sobě vlastní vykonstruoval sám život. Mezi vrcholy pak vedle absurdní partyzánštiny na brdské kótě 718, kde probíhaly manévry policie a mírových aktivistů, nepochybně patří jurodivá ultravulgární performance Ivana Magora Jirouse na jihlavském náměstí nebo moment, v němž se člen štábu (zvukař) začne v palbě lesnických pušek obávat o svůj život a hystericky se pokouší opustit natáčení (škoda, že autentická scéna útěku dvojice režisérů od falešného hypermarketu chyběla v jejich předešlém snímku Český sen).

Projevy všech postav této veselé truchlohry jako by chtěly za každou cenu přitakat Jirousově tezi o tom, že „85% české populace je jenom blbé hovno“. Tato svérázná Magorova suma nepochybně potvrzuje jeho naturel šílence a je pronášena v (pro mistra typickém) alkoholizovaném afektu, nicméně pokud ji vztáhneme na aktéry snímku, zdá se být ve svém procentuálním vyjádření ještě vcelku mírná. Bizarní názorový kaleidoskop (jako v každé správné komedii umocněný typologií určitých jedinců), do něhož díky zvolenému modu organicky zapadá ambiciózní mudrc Tomáš Töpfer, politováníhodný countryman Honza Vyčítal i respektovaný filosof Slavoj Žižek, díky mnoha vyhroceným momentům překračuje rámec grotesky a stává se svědectvím o naší rozklížené společnosti podléhající místní „reklamokracii“. Remunda s Klusákem tady dokazují, co jím sedí nejlíp: není to mystifikace jako v Českém snu, ale spíš pobavená obžaloba. Postoj obou autorů není ani zpravodajský ani aktivistický – jejich pozice je čistě průzkumnická a právě v tom tkví její svoboda i síla.

Český mír je napadnutelný z několika pozic, žádná z nich mi ale nepřijde dvakrát důležitá: autoři se tentokrát sice zřetelně upozaďují (aspoň ve srovnání s předchozím Českým snem, kde oba působili jako vcelku talentovaní srabi), nicméně jejich ideologická náklonnost k odpůrcům radaru je nezpochybnitelná. Daní za excentrickou povahu jejich dobové fresky je navíc absence jakéhokoli ztotožnění a možnosti přijetí nějaké konkrétní perspektivy. To ale vůbec nevadí. Dominantní kvalitou Českého míru totiž zůstává trpce deziluzivní a přitom osvobodivě zábavný pohled na politickou kulturu i podobu občanské společnosti v současném Česku.

Nedá mi to: při opakovaném pohledu na vybrané scény musím parafrázovat Magorovo proslulé jihlavské hodnocení jiného tuzemského snímku, znamenitého stylizovaného dokumentu Česká Rapublika: za poslední léta jsem viděl z tuzemské produkce spoustu sraček, ale tohle se mi líbilo.

Český mír (ČR, 2010, IMDb)
Režie: Vít Klusák a Filip Remunda, hrají: George W. Bush, Barack Obama, Slavoj Žižek, Ivan Martin Jirous, Václav Moravec, Jan Vyčítal, Miloš Zeman, Ladislav Smoljak, Jiří Lábus, Tomáš Töpfer, Jiří Krytinář, Věra Chytilová. 104 minut, distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 6. 5. 2010).

Český mír (ČR, 2010, IMDb)
Režie: Vít Klusák a Filip Remunda, hrají: George W. Bush, Barack Obama, Slavoj Žižek, Ivan Martin Jirous, Václav Moravec, Jan Vyčítal, Miloš Zeman, Ladislav Smoljak, Jiří Lábus, Tomáš Töpfer, Jiří Krytinář, Věra Chytilová. 104 minut, distribuce: Bontonfilm (premiéra v ČR 6. 5. 2010).

Přečteno 5953x

Článek vyšel v časopise Cinepur #70, červenec 2010.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.8 /16

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

Hodnocení filmu

Český mír

****  CINEPUR (3)

****  ČTENÁŘI (3)


komentáře

    přepište kód:

pPetAr  (16.7.2010 22:42)

a forum neumi formatovat odstavce, to je skoda :( snad to bude i tak pochopitelne

pPetAr  (16.7.2010 22:41)

konečně mi došlo, po přečtení recenze, co mi na snímku vadilo a vadí. paušalizace odpůrců i zastánců coby pošuků, ono neomylné dokumentární hledání bláznů všeho druhu. /něco jako bitva o život od vávry - v diskuzi sám přiznal, že ti normální lidé jsou nezajímaví -> vzniká panoptikum/. jenže objektivní zhodnocení situace by vyšlo tak, že mezi odpůrci byl celkově výrazně vyšší počet normálně kriticky uvažujících lidí. tím se dokument dostává právě do grotesky bez silnější vazby na realitu. tento autorský přístup je jistě legitimní, ale o realitě naší doby vypovídá manipulativně, s posunutými významy. zřejmě nutná daň dívatelnosti, zábavnosti, ale odklon od dokumentárního zhodnocení. dále se domnívám, že šlo o významnou událost co se občanské společnosti týče, ale to nebylo zmíněno a ukázáno, opět došlo jen k groteskizaci /fuj slovo/. přesto souhlasím s poslední větou recenze, absurdistán ad absurdum :) díky!

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #120

#120

prosinec 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Příliš sladká země / Sweet Country

Selhání systému / Střídavá péče

Dokonale vyměřený seskok / Mission: Impossible - Fallout

Pokecali ještě parádněji / Chata na prodej

Umírání lidové písně / Studená válka

Filozofie prázdnoty / Climax

Dvojí vědomí černošského policajta / BlacKkKlansman

Zápas s řečí dějin / Jan Palach


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

O čistotě duše & kvalitě masa / Berlinale 2017

Berlinale 2016 / Právo na štěstí, právo na smutek

Andreas Dresen / V kině není místo pro autenticitu

Grand Theft Auto V / Vypečený čabáty lidi to chálujou brrap!

V lůně zvuku / Ambientní filmy Benedeka Fliegaufa


RUBRIKY

anketa (23) / český film (78) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (94) / fenomén (70) / festival (74) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (114) / komiks (10) / kritika (767) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (692) / objev (3) / pojem (36) / portrét (9) / profil (102) / reflexe (24) / report (105) / rozhovor (157) / scénář (4) / soundtrack (41) / téma (873) / televize (95) / tisková zpráva (1) / událost týdne (222) / video (2) / videoart (16) / videohra (58) / web (42) / zoom (153)

Cinepur #70 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #70, červenec 2010

Z obsahu tištěného čísla:

Divoká planeta (Kamila Boháčková, dvd)

Dramaturgie přestavby ve spárech distribuce / Divácké preference, ideologie a proměny čs filmu v 80.letech (Ondřej Šír, téma)

Zapomeňte na Jarmusche, jdeme na fotbal / Dnešní alternativa vůči mainstreamu (Přemysl Martinek, téma)

Kuky se vrací / Jak experimentovat, aby se to vyplatilo (Kamila Boháčková, kritika)

Série Samuraj / Mijamoto Musaši (Jiří Flígl, dvd)

Internetové pirátství jako alternativní distribuce / Ideály, výzvy a přinosy nelegálního šíření filmů (Jiří Flígl, téma)

+ více...