Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

I Love You Phillip Morris / Teplý a teplejší

I Love You Phillip Morris / Teplý a teplejší

kritika / Tomáš Stejskal / 27. 6. 2010

Z gayů už si lze v Hollywoodu dělat legraci nebo o nich točit vážná oscarová dramata. Ale dělat podvratně obojí naráz se zjevně nevyplácí, jak ukazují problémy, které má snímek I Love You Phillip Morris se sehnáním amerického distributora. Tenhle film nás ale znejišťuje i na dalších frontách; navzdory svému názvu nemá nic společného s tabákovým průmyslem, ačkoli srdíčkové promo odznáčky designované ve stylu I Love NY by si možná nejeden kuřák recesisticky připnul na hruď. Bylo by to asi stejně půvabné, jako kdyby gayové nosili placky k filmu Děkujeme, že kouříte.

Režijně debutující scenáristická dvojice Glen Ficarra a John Recca opět ve stylu svého dřívějšího scénáře ke snímku Santa je úchyl unikají z běžných žánrových poloh: tentokrát navíc přetvářejí skutečný příběh pomocí optiky hned několika žánrů, jejichž obrysy lze ovšem nalézt s podobnou obtížností, s jakou rozeznávají dětští protagonisté filmu uprostřed mračen tvary pindíků. Phillip Morris je romantickou komedií či snímkem o útěcích z vězení asi do stejné míry, do jaké je Santa komedií vánoční. Zatímco ale v Santovi probíhá výhradně zvrhlá destrukce pokojně pohádkové vánoční atmosféry, zde původní životopisná látka skýtá potenciál přímo pro multižánrový snímek. Ústřední figura, skutečný Steven Russell byl zkrátka „larger than life“ a příběh jeho života se v určitých momentech na plátně vyrovná těm nejkouzelnějším romancím i nejnapínavějším podvodnickým snímkům. Základní podvratnost spočívá v tom, kdo, proč a jak dané skutky koná a jakým způsobem nám to vypráví.

Steven Russell líčící, kterak se ženatý věřící policista rozhodne přihlásit ke své gay orientaci a jaké neuvěřitelné zápletky z toho vyústí, užívá na diváky podobně podvodných triků jako na oběti svých houdiniovských eskapád. Samotná atmosféra snímku pak osciluje mezi komediální a dramatickou rovinou, přičemž toto napětí opět vyplývá z rozkolu mezi tím, jakých událostí jsme svědky a jakým způsobem jsou prezentovány. První část ukazuje, kterak Russell prozře a rozhodne se přijmout své pravé já. Tudíž si najde milence, a aby si ho mohl vydržovat v náročném gay stylu drahých hadříků a zlatých hodinek, dá se na dráhu drobného podvodníčka a končí ve vězení. To samo o sobě by mohlo působit dost homofobně. Nebýt toho, nakolik odlehčeným stylem se vypráví a jak báječně to vše vypadá. A nebýt toho, že ve vězení přijde místo tužeb pravá láska a po love story z vězeňského bloku přichází série čím dál šílenějších podvodů, útěků z vězení i infiltrací do něj, tentokrát ovšem motivovaných romantickou touhou být pospolu. Pohrávání si s jemným rozdílem mezi zobrazováním těch nejtypičtějších „buzničkovských“ stereotypů a bezelstným ztvárněním romantického, leč neheterosexuálního vztahu patří k nejsvěžejším momentům filmu.

Základní kámen úrazu, díky němuž subverzivní kejkle s žánry, komediálností a dramatičností nabývají absurdních a nikterak nosných rozměrů, má jméno Jim Carrey. Jim Carrey vypravěč, svůdný a šarmantní milovník i aktivní a přesvědčivý podvodníček. Jim komediální a vážný zároveň. Hodnocení hereckých výkonů bývá tou nejošemetnější částí kritické recepce filmů a Phillip Morris je navíc příkladem snímku, který by z tohoto hlediska vydal na samostatný rozbor. Naplno se tu totiž ukazuje, že Carrey nemůže uhrát roli, která se hemží přechody mezi vážnou napínavou polohou a rovinou silně komediální. Zvlášť pokud by měl být zároveň hrdinou pohledným a okouzlujícím a po svém boku má tak silného hereckého partnera, jakým je Ewan McGregor.

Jim Carrey tu nefunguje jako muž mnoha tváří, naopak: velká část situací naráží na to, že jeho projev je kontaminován záchvěvy typické „ace venturovské“ gumové mimiky, díky čemuž je kupříkladu humorná rovina ztřeštěnější, než by měla být. V jiných případech zase stigma dřívějších crazy rolí narušuje romantickou, dramatickou či napínavou atmosféru. Nejenže ve snímku, který přes svou chytlavost poměrně sofistikovaně pracuje s odstíněním nálad a žánrových poloh, působí Carrey krapet jako slon v porcelánu. Místy už totiž nepodvádí jen ostatní postavy či diváky v sále, ale především nevědomky zrazuje sám sebe. Celá koncepce, jíž pod slupkou žánrovosti a divácké vděčnosti dominují různé typy nejistot, se díky tomu totiž bortí. Nefungují-li scény žánrově tehdy, když mají, pak lze jen stěží vnímat, co je záměrná hra a za jakým účelem se hraje, proč se chvílemi boří homo/hetero stereotypy a jindy jsou naopak utvrzovány.

Ač má snímek daleko k dramatickým či jednoznačně žánrovým pojetím životopisných témat, přesto v posledku jediným faktorem, který udržuje tragickou rovinu fascinujícího, leč zmarněného života, je zakotvení filmu v realitě. Postoj snímku k hlavnímu hrdinovi a k zobrazovaným událostem nelze nikterak vyčíst. Snažit se rozhodovat mezi sympatií, soucitem či pohrdáním nemá smyslu. Zůstává čirá fascinace a komediální odlehčení.

I Love You Phillip Morris (USA/Francie 2009)
režie: Glen Ficarra a John Recca, scénář: Glen Ficarra a John Recca podle knihy Steva McVickera, kamera: Xavier Pérez Grobet, střih: Thomas J. Nordberg
hrají: Jim Carrey, Ewan McGregor, Leslie Mannová ad.
102 minut, distribuce: Bioscop, premiéra v ČR: 25. 3. 2010

Přečteno 4594x

Článek vyšel v časopise Cinepur #69, květen 2010.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.3 /3

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #117

#117

červen 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY kritika

Veselá bída svobody / The Florida Project

Soukromé masakry / Nikdys nebyl

Wakanda je to místo / Black Panther

Skica kmitavých pohybů / Nit z přízraků

Je lepší promluvit, nebo zemřít? / Dej mi své jméno

Dvě nebo tři věci, které Michel Hazanavicius neví / Obávaný

Být dobrovolným OUTsiderem / OUT

Když zrůdy truchlí / Fantastická žena


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Nikdo není bez viny / Zkouška dospělosti

Osamělá pouť perverzním rájem / Stát pevně

Na efemérních křídlech nezávislosti / festival Sundance

Sieranevada / Pohádky, rituály a rostoucí hlad

Sní androidi o erotických ovečkách? / Ex Machina


RUBRIKY

anketa (23) / český film (73) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (121) / editorial (91) / fenomén (69) / festival (62) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (740) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (660) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (99) / reflexe (24) / report (99) / rozhovor (155) / scénář (4) / soundtrack (38) / téma (854) / televize (91) / tisková zpráva (1) / událost týdne (207) / video (2) / videoart (16) / videohra (55) / web (42) / zoom (151)

Cinepur #69 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #69, květen 2010

Z obsahu tištěného čísla:

Editorial č.69 / O mediálním kalkulu (Lucie Česálková, editorial)

Fish Tank / Život je děvka, a pak chcípneš... (Tomáš Stejskal, kritika)

Proměny seriálů / Úvod k tématu (Redakce, téma)

Světlo / Jak zachytit neviditelné (David Čeněk, kritika)

Přehlídka španělského experimentálního filmu (Jan Křipač, fenomén)

Láska z pasáže / Jak Praha dobyla Koreu (a Korea Asii) (Michal Procházka, téma)

+ více...