Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Rok Avatara / Distribuční rok 2009

Rok Avatara / Distribuční rok 2009

glosa / Přemysl Martinek / 22. 3. 2010 / komentáře (4)

Pokud se pořád domníváme, že film je umění, dostali jsme se opět do situace, kdy je toto umění velmi výlučné, těžko stravitelné pro širší publikum a především jaksi obecně ve světě filmového průmyslu nežádoucí. Stejně jako nám stále přijde přirozené, že současný český film by si měl vystačit s lokálním publikem a neměl by se tak pouštět do experimentování s univerzálnějšími tématy a současnou filmovou řečí. Stále se mluví o tom, že je český film v zahraničí podceňovaný. Ale podívejme se na to z druhé strany. Je evropský film, současný umělecký film a autorský film v českém prostředí vítanou inspirací? Je úspěšný?

S příchodem digitálního kina a především jeho 3D dimenze začala i v Česku změna, která natrvalo promění filmový průmysl. Můžeme očekávat, že přichází období, kdy se lokální kina po dlouhých letech frustrace dostanou jednodušeji k nejnovějším filmům v termínu jejich celosvětové premiéry a kdy je zaplní diváci lační 3D animovaných, rodinných a „avatarských“ filmů. Obsahově tedy začnou víceméně kopírovat multiplexy, a to pomalu povede k podobné situaci, jakou jsme zažili na začátku devadesátých let. Nové 3D zážitky, které se mimo kino zatím nemají jak masově odehrát, svědčí o změně filmového paradigmatu a začátku kolotočářské éry, kterou snad naruší až příchod sofistikovanějších a ambicióznějších 3D filmů, a především konkurence mezi jednotlivými kiny, která asi přece jen nebudou moci donekonečna uvádět pouze ty nejatraktivnější komerční tituly. Každopádně tato technologická revoluce zcela změní navyklé distribuční postupy, ještě více urychlí úmrtnost nasazených filmových titulů a možná, byť to je jen spekulace, otevře prostor pro přímou komunikaci mezi kinem a producentem, nebo jeho mezinárodním zástupcem, bez zbytečného mezičlánku – lokálního distributora. Navíc se pomalu o slovo hlásí nastupující generace diváků, kteří více než klasické filmové představení vnímají audiovizuální podněty prostřednictvím krátkých forem, jako jsou videoherní intra či videa na youtube, nebo prostřednictvím filmových festivalů, které klasickou distribuci válcují svým zážitkovým statusem a samozřejmě také financováním z veřejných rozpočtů. Zárodku těchto změn, které se výrazněji projevují ve vyspělejších zemích, si můžeme všimnout i při pohledu na loňské výsledky české distribuce, zveřejněné Unií filmových distributorů, jež média shrnula formou: diváků ubylo, tržby rostou, krize se nekoná.

Velké distribuční firmy si i nadále udržují rozhodující podíl na trhu, a to nejen skrze své licenční smlouvy s hollywoodskými studii, která jsou rozhodujícím motorem digitalizace, ale také díky českým filmům. Zastavme se nejdříve u nich. Zatímco v roce 2008 bylo mezi dvaceti divácky nejúspěšnějšími filmy jedenáct českých, letos jsou to čtyři. Komerční neúspěch filmů jako Protektor nebo 3 sezóny v pekle je ukázkou toho, jak se české publikum staví a bude stavět k ambicióznějším projektům, kterých nás tento rok čeká ještě více než loni. To je velmi razantní změna a bude zajímavé sledovat, jestli se producenti vrátí spíše k lehčím žánrům, nebo jestli se vydají cestou evropských koprodukcí, případně finančně méně náročných autorských filmů.

Pokud výsledky nahlédneme z pohledu autorského filmu, pak je situace už téměř kritická. Většině malých distributorů se až o třetinu snížily příjmy z kin. Souvisí to opět s tím, že letos se i v tomto segmentu snížila návštěvnost českých filmů, kterými menší firmy disponují, ale především se výrazně propadla návštěvnost menších evropských filmů. Mezi sto nejúspěšnějšími loňskými filmy je těch evropských celkem šest (pokud tedy nebereme Harryho Pottera jako evropský film). Z toho dva jsou filmy dětské. Přes hranici dvacet tisíc diváků se už žádný jiný evropský titul nedostal. V kinech chybí mladší generace diváků, hledající alternativu k mainstremu. Kinaři sázejí na jistotu a menších filmů se již dopředu bojí. Filmoví novináři lustrují artové filmy, zejména ty ověnčené cenami z prestižních festivalů, aby svým čtenářům dokázali, že svou profesi intelektuálně zvládají. To je problém nejen u notorických nepřátel artové produkce, jakým je třeba František Fuka, ale i v rámci rádoby kvalitnějších kritik, vycházejících například v příloze Orientace Lidových novin. Cinepur, jenž je často „filmovou frontou“ kritizován za jakési arogantní elitářství, je pak jediným filmovým periodikem, které se alespoň trochu věnuje palčivým otázkám současného filmového trhu. Jinak se o nich téměř nemluví. Pro evropské filmy neexistuje DVD trh, protože i ten se jen stěží vzpamatovává z invaze nepřeberného množství příbalových DVD, což je pro tento segment zcela nevyhovující distribuční kanál. Nejsou tu televizní stanice, které by podobné filmy nakupovaly, a když už, tak se opět lustruje, jako by na obrazovkách běžely skutečně jenom vytříbené věci. Komerční televize včetně jediného skutečně nového digitálního kanálu TV Barrandov jsou vůči umělecké produkci skeptické. Česká televize má tedy naprostý monopol a evropský film pro ni z hlediska programového schématu také není zrovna prioritním zbožím. To je opět z části důsledek toho, že čeští producenti jen málo vstupují do evropských koprodukcí (což opět není pouze jejich rozhodnutí, ale také důsledek stále chybějícího kinematografického zákona), a Česká televize tak nedisponuje, na rozdíl třeba od té polské a maďarské, mezinárodně úspěšnými tituly. Je prostě opět odkázaná na úspěch toho kterého filmu u lokálního publika. Neexistuje kvalitní VOD (video on demand) platforma, aby se filmy mohly dostat k uživatelům on-line, a distributoři příliš nespolupracují na tom, aby se v této věci něco změnilo. Problémem jsou samozřejmě primárně finance, ale ona nekomunikace je jasně viditelná na filmových trzích, kde se ceny za artové filmy šponují do nesmyslných výšek. No a samozřejmě velký problém je filmové pirátství, protože evropské produkce zatím z principu nedisponují možností uvádět filmy naráz ve všech teritoriích, a tak např. film Antikrist byl v době české premiéry dávno na mnoha pirátských fórech. Digitalizace by malým filmům mohla pomoci od vysokých nákladů na filmové kopie, které hrají zásadní roli v rozpočtech. Tím by zbylo více peněz na propagaci menších filmů. Jenže trend je zatím takový, že již digitalizovaná kina nemají o digitální kopie těchto titulů zájem, protože mají sály stále zabrané 3D rodinnými filmy nebo Avatarem.

Úspora se tedy zatím nekoná, i když i to se samozřejmě bude měnit. Situace je zatím ne příliš přehledná a hodně se vyvíjí. Je tedy těžké předjímat, co přesně se bude dít a jak se výše nastíněné trendy projeví. S evropským filmem to bylo v české distribuci vždycky těžké, takže se možná zas až tolik neděje. České filmové prostředí si i přes vzletné fráze a dílčí úspěchy tyto problémy nepřipouští nebo o nich alespoň nahlas nemluví. Podobná situace panuje třeba i na velkých filmových trzích, ale na menších festivalech, kde nejde primárně o prodeje filmů, se již bije na poplach, a většina distributorů řeší, jak si s nastalou situací poradit. Jsme prostě malý trh, kapitalismus nefunguje idealisticky, film je průmysl a Bílá stuha je prostě nuda.

Autor je ředitelem distribuční společnosti Artcam.

Přečteno 6354x

Článek vyšel v časopise Cinepur #68, březen 2010.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.6 /12

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.


komentáře

    přepište kód:

Iva  (24.9.2010 09:42)

Já bych to viděla jednoduše. Není divu, že digitalizovaná kina nasazují z velké většiny pouze filmy 3D. Dát 3-4 mega a hrát artové filmy je sebevražda kina. Peníze se nějak vrátit musí, často je to podmínka investora (většinou města)

Ondřej Čapek  (12.4.2010 16:37)

"notorických nepřátel artové produkce, jakým je třeba František Fuka" - to musí si každý podnikatel v kultuře, co se mu nedaří, hledat cíl mezi kritiky? Břetislav Martínek útočí na Fuku, Zdeňku Troškovi se nelíbí redaktoři z movie zone, teď přesně nevím kdo komu nafackoval na LFŠ... Fuka dle mého soudu má určitou fungující stylizaci prosťáčka (ale třeba překladům a americkým reáliím rozumí dobře, zdá se mi) a celkem oprávněně se nenechává zatahovat do místních podivně kritických kazatelů Krásy (napadá mě třeba redakce Revolver Revue, jako dobrý příklad). Navíc Fuka pozitivně a přístupným způsobem píše i o "artových" filmech http://fffilm.fuxoft.cz/2009/11/recenze-at-vejde-ten-pravy-lat-den.html Spíš by se stálo za to zamyslet nad tím, jestli Fuka poměrně dobře nerozpozná snoba, že pane Martínek, a zda-li některé užití obratu artový film není jen marketingový trik snažící se oslovit místní snobské publikum.

Přemysl Martinek  (9.4.2010 21:42)

Ondřeji máte pravdu, že artová distribuce je v Čechách poněkud panoptikální. Film Božský distribuuje společnost Atlantis, která funguje jako neřízená střela od nákupu filmů přes marketing až po programování. Ten výběr jednotlivých filmů je velmi komplikovaný. U filmu Hlad jsme čekali širší odezvu než necelých 1500 diváků za šest měsíců v distribuci. Byl to tedy pro český trh velmi nevhodný titul, ale na druhou stranu ten film v sobě má takové kvality, že jsme neodolali možnosti ho uvádět. O tom, že evropské filmy nejsou často pár dnů po premiéře nikde k vidění bohužel nerozhoduje distributor (pakliže tedy nevlastní své kino, kde si své tituly může hrát od rána do večera), ale kinaři. Já Protektora ani Tři sezóny v pekle nevnímám jako nejaké zásadní filmy, ale určitě jsou ukázkou jakýchsi "světových" ambicí současných českých producentů a režisérů a myslím, že se od nich na poli lokální distribuce čekalo víc. Tomu odpovídala i masivní kampaň při uvedení obou filmů. Zdálo se mi to jako zajímavý moment, kdy takto nákladné projekty dosahují průměrných výsledků a teď je nutné čekat, jak úspěšné budou při prodeji zahraničních práv. To rozhodně české filmové prostředí ovlivní. Camrona neviním z konce kinematografie. Spíš jsem chtěl naznačit, že digitalizace přinese změnu v zaběhnutém systému nasazování filmů do kin. Že úspěch 3D filmů a jejich široká dostupnost pro kinaře bude zpočátku znamenat určitou unifikaci programu kin a divácké skupiny, která se do kina bude vracet. A o Fukovi se zmiňuji proto, že u každého z našich filmů neopomene napsat tučnými písmeny varování: Pozor, je to artový film. Což mi třeba u JCVD přijde jako velmi příkré hodnocení. S těmi nadšenci jste to trefil pěkně, ale v textu jsem chtěl hlavně ukázat, že naše stěžování si na to, jak se nám nedaří s českými filmy v zahraničí, lze otočit i naopak a podívat se jak jsme či nejsme vstřícní k současnému evropskému filmu a za jakých podmínek se musíte rozhodovat, když chcete, aby tento typ filmů z českých pláten nezmizel.

Ondra Slanina  (7.4.2010 15:18)

Autor má samozřejmě v zásadě pravdu. Ale bylo by dobré si také zaméct před vlastním prahem. Jakým způsobem je propagován art film obecně v kinech? Jaksi není možné naplánovat premiéru filmu Božský, který měl komerční potenciál velmi vysoký!!! a nehrát ho 14 dnů v žádném kině! O.K, byla tam projekce ve 13:10 nebo v nějaký takový čas, ale kdo na to má proboha jít? To není o kapitalismu, spíš o neschopnosti plánovat. AČFK se prezentuje jako skupina rozhádaných děcek, NFA se staví macešsky k festivalovým přehlídkám a některé nákupy art filmů menších distribučních společností jsou přinejmenším sporné. Proč se hráli v kinech filmy Bronson nebo Černej dynamit? Někdy mám pocit, že řada lidí objektivně ztrácí soudnost. Při vší úctě k Protektorovi, ten film žádná událost není a 3 sezóny v pekle měli kolem 100 tisíc diváků a já to osobně považuji za úspěch, protože ten film rozhodně není divácký titul. Není na místě vinit z konce kinematografie Camerona, on se vždycky někdo takový najde. Když natočil Titanic, tak se psaly stejně trapné žvásty. Jistě také nemá smysl obviňovat Fuku z toho, že je nepřítel art filmů, to je opravdu hodně velká střela. Východisko z této situace bude nakonec stejné jako vždy, pokud nebudou nadšenci nebude art film. Ale tak to bylo přeci vždycky:-) Triera Antikrist přece také neživí:-)

POSLEDNÍ ČÍSLO

Cinepur #116

#116

duben 2018



DALŠÍ ČLÁNKY


DALŠÍ Z RUBRIKY glosa

FAMU jako zážitková agentura. A co dál? I. část

FAMU jako zážitková agentura. A co dál? II. část

Zamést si před vlastním prahem

Spánek rozumu plodí příšery / Reakce na text děkana FAMU

Jsou hollywoodské hvězdy doopravdy na vymření?

Ceny české filmové kritiky 2015 / Ocenění bez příběhu

Distribuce 2014: Konec starých časů

Solidarita s Olegem Sencovem


POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA

Distribuce 2014: Konec starých časů

Zapomeňte na Jarmusche, jdeme na fotbal / Dnešní alternativa vůči mainstreamu

Digitalizace českých kin / Snad ještě není pozdě

Zoufalé manželky / Seriál pro hospodyňku i hospodáře

Česká kinematografie a Česká televize / Rozhovor se zástupci ČT


RUBRIKY

anketa (23) / český film (72) / český talent (33) / blu-ray (12) / cinepur choice (34) / dvd (120) / editorial (90) / fenomén (68) / festival (62) / fragment (18) / glosa (211) / horizont (29) / hudba (24) / kauza (33) / kniha (111) / komiks (10) / kritika (731) / minikritika (112) / nekrolog (1) / novinka (649) / objev (3) / pojem (36) / portrét (6) / profil (98) / reflexe (24) / report (99) / rozhovor (153) / scénář (4) / soundtrack (37) / téma (848) / televize (88) / tisková zpráva (1) / událost týdne (201) / video (2) / videoart (16) / videohra (54) / web (41) / zoom (150)

Cinepur #68 Tento článek vyšel v časopise Cinepur #68, březen 2010

Z obsahu tištěného čísla:

Zločin a sex / Charakteristika a historie hongkogských CATIII filmů (Antonín Tesař, téma)

Když na samotě u lesa chčije a chčije krev / Stopy zla v americké krajině (Tomáš Stejskal, téma)

Vinetou = Arnulf Rainer / Rozhovor s Martinem Arnoldem (Martin Mazanec, rozhovor)

Česká stuha (Zdeněk Holý, glosa)

Kawasakiho růže / Vykřičník postavený na hlavu (Viktor Palák, kritika)

Varujte své děti / Lákadla filmové exploatace (Jiří Flígl, Antonín Tesař, téma)

+ více...