Cinepur / Časopis pro moderní cinefily
Nevyzpytatelné cesty populárních filmových časopisů v Česku / Vzestup a pád Cinemy, hledání cesty mezi prestiží, lidovostí a life-stylem u Premiere
glosa / Kamil Fila / komentáře (17)
Filmové časopisy věnované nikoli „přátelům odborného filmového tisku“ či „moderním cinefilům“, ale běžným filmovým fanouškům, případně dokonce běžným návštěvníkům kin, bývají často podceňovány a jsou na ně zvnějšku kladeny přemrštěné nároky.
Populární či řekněme mainstreamové filmové časopisy neslouží primárně ke kritické reflexi kinematografie, ale k informování o aktuální nabídce kin a půjčoven. K tomu, aby s nimi čtenáři navázali vztah, používají tyto časopisy strategie různě familiárního oslovování, jež směřuje ke zformování pomyslného přátelství či kamarádství, občas až jakémusi vzývání jedné „velké filmové rodiny“ (do níž samozřejmě patří jen určití filmaři a jen určité typy fanoušků). Když už je něčemu věnován delší text, tak musí být téma pojednáno „hezky a s láskou“, kritičnost se příliš nenosí.
Možná jde o trochu exkluzivnější rodinu, než bývali např. členové televizní Planety NOVA, kteří dostávali domů časopis ANNO, ale v zásadě je čtenář Cinemy nebo Premiere ten, „kdo miluje film“ oním nekomplikovaným a zároveň nenáboženským způsobem (nechápe jej jako zjevení či spásu). Film je pro něj koníček a základní forma trávení volného času. Neklade si otázky po smyslu filmové tvorby či o možnostech „smrti filmu“ (odpovídá si automaticky: „filmy tu byly a budou; mají být hlavně zábavné a vyprávět příběhy“), neproblematizuje svou vlastní pozici (připomenutí, že je voyeur či konzument, nese nelibě), zároveň pro něj nejsou živá všechna díla kinematografie. Mainstreamové filmové časopisy si skutečně dobře hlídají jakýsi zlatý střed toho, o čem budou psát a do vzdálenějších končin od středu se vydávají jedině tehdy, není-li zbytí (např. má premiéru nějaký radikálně pojatý film a je povinné o něm poreferovat). Je tedy oblíbeným sportem čtenářů a diváků, kteří sami sebe definují jako „náročnější publikum“, cítit se vůči populárním časopisům nadřazeně a poukazovat především na to, v čem jsou články v nich neseriózní či povrchní.
V posledních několika měsících ale na českém trhu filmových časopisů nastaly tak zásadní změny, že si člověk uvědomuje, jak důležitá byla ona hierarchizace náročnosti jednotlivých titulů. Časopisu Cinema se na příkaz řeckého vydavatele po patnácti letech kompletně vyměnila redakce a časopis Premiere se v rámci firemní politiky svého vydavatelství rozhodl lépe zacílit na jednu konkrétní skupinu čtenářů – mladé muže. Výsledkem je zásadní ochuzení způsobů psaní o filmech. Zatímco dříve existoval přechod mezi Cinepurem a Filmem a dobou na jedné straně a Cinemou a Premiere na druhé straně, nyní toto přemostění zmizelo.
Cinepur se prezentuje jako kritický dvouměsíčník, který se snaží držet krok s tím, jak vypadají na Západě časopisy typu Film Comment nebo Cahiers du Cinema a chce objevovat i nové obzory audiovize (televizi, počítačové hry); Film a doba odpovídá na potřeby konzervativněji laděných filmových klubistů, které ze všeho nejvíc zajímají referáty o festivalovém dění a pokud možno co „nejobjektivněji“ psané kritiky; Cinema pak přinášela elegantní čtení o oblíbených tvůrcích a hercích, recenze psané literárně zdobnou formou povídek a tematické články k drobnému zamyšlení; Premiere pak (po nejdelší část svého trvání) uveřejňovala rozsáhlé informační články o natáčení filmů, krátké, zcela uživatelsky koncipované recenze a k tomu různé žebříčky nej čehokoli s filmovou tematikou.
Cinema ani Premiere přitom nikdy nebyly bulvární časopisy – nevycházely tu uměle vytvořené kauzy ani (již ověřené) zprávy ze soukromí hvězd; oba časopisy jen různě odstupňovaly koncept infotainmentu nebo showbizu. Pokud se od sebe v něčem zásadním lišily, pak v tom, že v Cinemě byly na prvním místě subjektivně psané recenze (review), zatímco v Premiere se kladl důraz na žánr preview (předběžné informační texty) a recenze byly psány většinou záměrně zaměnitelným stylem. Důležité ovšem bylo, že recenze v Premiere se mohly dost výrazně odlišovat od oslavného tónu preview a časopis tím prokazoval svou myšlenkovou nezávislost na různých propagačních kampaních. Dlužno dodat, že Cinema byla ve svých recenzích mnohem opatrnější a hodnocení fungovalo na kumulativním modelu kvality (má-li film aspoň trochu slušné řemeslné parametry a profesionální herecké výkony, nemůže klesnout pod 40 %, přidá-li se ambiciózní scénář, nemůže film získat méně než 60 %, i když tón a argumenty recenze naznačují příkřejší pohled).
Konkurenční boj mezi komerčními filmovými časopisy přinesl v průběhu 90. let řadu obětí; nedokázaly se udržet Kinorevue, Film Jam a Total Film, padlo množství DVD časopisů. Pro lepší představu – ve svém nejsilnějším období ke konci 90. let mívala Cinema náklad okolo 70 tisíc kusů. Od příchodu Premiere a Total Filmu (jenž vydržel jednu sezónu) v roce 1999 náklad Cinemy neustále klesal, až se dostal pod hranici 10 tisíc výtisků. Už jenom z tohoto hlediska byla například zjevně marná snaha rozjet projekt typu Filmové listy pod patronátem AČFK, které měly být „méně komerční a serióznější“ alternativou k Cinemě, a přitom vycházely víceméně v tomtéž nákladu. Relativně kultivovaných filmových fanoušků je v českém prostředí zkrátka málo a odstupňovat přechod mezi Cinemou a Cinepurem pomocí Filmových listů se mohlo stěží podařit s tak megalomanským nákladem a minimální propagací a špatným systémem distribuce.
Sama redakce Cinemy nabyla přesvědčení, že ji vydavatel Burda málo a špatně propagoval, a proto přešla k jinému vydavateli s vyhlídkou na lepší přístup. Nakladatelství Geronia si ovšem se Cinemou ve verzi pozdních devadesátých let nevědělo vůbec rady. Česká Cinema se totiž zásadním způsobem odchýlila od modelu, jaký razí její mateřská německá verze a licencované („překlápěné“) verze v dalších státech. Oproti layoutu rozbitému na desítky rámečků a okýnek nabízela dlouhé souvislé texty, psané nespotřebním, literárně cizelovaným jazykem. Kdo četl Cinemu od roku 1991 do roku 2008, musel si všimnout neustálých, pozvolných, ale ve výsledku výrazných změn, daných snahou redakce kultivovat své čtenáře a spolu s nimi intelektuálně růst. Jistěže interní politika Cinemy byla „děláme komerční časopis“, ale texty v ní šly daleko za hranice toho, co by například bylo běžně tisknutelné v novinách.
Zahraniční vydavatel nepřijal možnost postavit propagaci časopisu tímto směrem, který se odlišoval od stále křiklavější Premiere, a rozhodl se od roku 2009 ušetřit na nákladech. Příliš drahé redaktory nahradil menším množstvím externistů, kteří přitom doposud neměli žádné zkušenosti s tvorbou filmových časopisů a pracovali dříve převážně v pornografických titulech, jako je Hustler, Leo nebo Sex Kontakt magazín, případně zatím jen zevlovali na Československé filmové databázi. Cinema se měla stát časopisem otevřenějším širšímu publiku a nebýt, podle vyjádření nové redakce, tolik „artová“.
Dosavadní tři čísla s novou strategií a novými pisateli dokazují vcelku jednoznačně, že šlo o nepromyšlený tah. Cinemě zůstal velký formát a vysoká cena, ale snížila se kreativita jak psaní tak grafiky. Nová Cinema není ani dravý a hravý komerční časopis, který oslovuje náctileté čtenáře důvěrným generačním jazykem, fotomontážemi a akčními reportážemi jako nynější Premiere, ale jakýsi nemastný neslaný pokus pornografů (kteří stále ještě mají své „bokovky“) působit solidně.
Znamená to, že nová Cinema není „tvrdší“ a „šťavnatější“, ale pouze amatérštější a bezradnější. Z časopisu nelze vyčíst, komu má být za současné situace a rozložení sil na trhu určen, povinné tematické články přestaly mít strukturu a staly se z nich přehledové soupisky názvů filmů, recenze budí smích kvůli své školácké stylistice a časté absenci základní logiky. S odchodem šéfredaktorky Ivy Hejlíčkové (uvedené v tiráži jen zástěrkově a ryze formálně) a odborného lektora Michaela Málka také nebývale vzrostl počet faktografických chyb. Změna v Cinemě je bezprecedentní a chybný experiment, který nemůže vést k úspěchu, jelikož nový styl zákonitě odradí i poslední zbytky věrných čtenářů zvyklých na mnohem vyšší standard. Lze se domnívat, že ti nyní budou hledat lepší čtení na internetu, ať už v blogu bývalých redaktorů Cinemy, nebo v časopisech, které dosud sama Cinema považovala za příliš „intelektuálské“ (Fantomfilm, Cinepur).
Průrvu, jež zbývá se zánikem dlouze budované značky Cinemy, rozhodně nezaplní ani pokračující Premiere. I v ní šlo totiž pozorovat značný vývoj. V začátcích, kdy byl šéfredaktorem Tomáš Baldýnský, se prezentovala jako exkluzivní glamour časopis západního standardu s originálními články a krásnými fotografickými sériemi, a časem pod vedením Lady Hesové a později Jana Rudovského upadla do lidové rutiny „previews+žebříčky“. Časopis zmenšil formát, začal vycházet s více obálkami, aby zaujal více čtenářů/čtenářek, zlevnil na poloviční cenu a zadní část časopisu vyplnil programem televizí a kin. Stala se z něj rychlospotřební příručka do kabelky nebo batůžku, jíž má smysl vytáhnout si ve frontě na lístky v multiplexu. Vůči dalším titulům nakladatelství Hachette Filipacchi jako jsou Elle či Marianne však Premiere z hlediska zadavatelů reklamy trpěla tím, že byla příliš „unisexová“. S nástupem nového šéfredaktora Pavla Vondráčka, který zároveň řídí časopis Maxim, se Premiere vyhranila zjevně více jako life-stylový časopis pro muže mladšího věku. Ti se podle představ aktuálního vedení zajímají více o techniku, a tudíž časopis nyní tvrdě razí linii článků o filmových tricích a jiných technických aspektech natáčení, zbraních používaných v akčních a válečných filmech, autech, internetu a erotice ve stylu „sexy dívky v bikinách“ či zábavné texty o erotických scénách, pornografických verzích hollywoodských filmů apod. (Najdeme tu tedy to, co bychom čekali nyní spíše od Cinemy.) Tón textů ovládla hantýrka z internetových časopisů pro „fanboye“ jako je Moviezone a redaktoři (a jedna fešná redaktorka coby maskot) navíc vystoupili z anonymity. Stávají se hvězdami reportážních článků a individuálně odpovídají na různé anketní otázky volně rozeseté v obsahu časopisu. Co se týče ideologie textů, je nová Premiere ve výsledku mnohem lepší a ostřejší kritikou popkultury, než bývala dřív, protože ji dělají lidé, kteří popkulturou naplno žijí a bezvadně se v ní orientují. Zároveň nyní ale časopis také zastává schválně mnohem více ignorantský přístup k čemukoli s nálepkou „umění“. Mantinely pro „velkou filmovou rodinu“ se tedy opět zúžily.
Autor článku, kromě toho, že je dlouholetým redaktorem Cinepuru, byl od roku 2003 do konce roku 2008 externistou Cinemy; nicméně změny v časopisu se ho osobně a existenčně nedotkly, od začátku roku 2008 pracuje v Aktuálně.cz.
Přečteno 23597x
Článek vyšel v časopise Cinepur #62, březen 2009.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
3.4 /68
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
komentáře
Stále vzpomínám na starou Cinemu a je pravda, že mi Franta ke konci taky přišel už melancholickej, ale je pravda že všechny recenze měli neuvěřitelnou uroven, na kterou dneska už bohužel nenarazíme, na Frantovi stránky chodím stále, snažila jsem se dohledat i ostatní recenzenty, bohužel nikdy to nebude takové, jako když si koupíte časopis a lehnete si s ním do vany,nebo si jen zpětně přečtete recenzy na nějaký už kultovní film. … Škoda škoda, lidi pitomní a tak to bohužel asi bude bude pokračovat. Mimochodem zrovna dávají v tv útok z hlubin, kolik to dostalo v cinemě 60? 40?
MARTIN BAGINSKÝ (18.1.2015 10:59)
JAK JSEM TAK VZPOMÍNAL NA DOBY MINULÉ,NEMOHL JSEM SE UBRÁNIT VZPOMÍNCE NA LEGENDÁRNÍ ČASOPIS CINEMA A BÁJEČNÝ KOLEKTIV VEDENÝ IVOU HEJLÍČKOVOU.PROSTĚ NOSTALGIE. PRVNÍ ČÍSLO JSEM SI KOUPIL V KINĚ A ÚPLNĚ JSEM MU PROPADL.KAŽDOPÁDNĚ JSEM VNÍMAL NEGATIVNĚ ZMĚNY V REDAKCI A POSLÉZE KVŮLI SLABÉMU OBSAHU UKONČIL V PNS JEHO ODBĚR.:-) TÍMTO BYCH CHTĚL CELÝ KOLEKTIV REDAKTORŮ,GRAFIKŮ A JINÝCH BÝVALÝCH ZAMĚSTNANCŮ Z TÉ KRÁSNÉ DOBY MOC POZDRAVIT.ČASOPIS I VAŠE NÁZORY A POSTŘEHY MI STÁLE CHYBÍ…MĚJTE SE MARTIN.
Za tuhle nepřesnost/chybu se omlouvám, za ty tři roky, mám pocit, jsem to už s někým ze Cinemy určitě probíral i osobně
jméno Alena Prokopová (17.1.2013 00:09)
příspěvek Není pravda, že "sama redakce Cinemy nabyla přesvědčení, že ji vydavatel Burda málo a špatně propagoval, a proto přešla k jinému vydavateli s vyhlídkou na lepší přístup". Burda časopis začala vnímat jako málo výdělečný a proto ho (samozřejmě bez jakékoli konzultace s redakcí) prodala prvnímu, kdo o něj projevil zájem. To bylo právě nakladatelství Geronia, vydávající tehdy kromě dalších jazykových mutací Cinemy ("překlápěných" z německého originálu) i českou mutaci Hustlera. Redakci bylo tedy okamžitě jasné, že o žádný "lepší přístup" nepůjde.
http://respekt.ihned.cz/c1-37201470-konec-novin-se-blizi
K těm časopisům na inernetu, určitě to tak fungovat bude a bude to ideální pro rychlé dohledání, ale myslím si, že lidé ještě pořád chtějí držet v rukou skutečné knihy a časopisy.....
Hmm, aspoň jsem v obraze. Osud Literárních novin je vskutku smutný, já se snažil jen poukázat na to, že jak je možné že může vycházet takové množství bulvárních a zábavných časopisů prakticky totožného zaměření a solidní filmový měsíčník nikoliv.
Přijde mi to prostě na hlavu, nemyslím si, že populace je v takovém úpadku, aby neměla zájem o takový časopis, kde by se psalo trochu více na úrovni ( v duchu toho co má recenze býti jako literární útvar).
Pro upřesnění měl jsem na mysli Cinemu jako časopis, než dali sbohem původní redakci, současná úroveň jejich psaní se pohybuje ve slohových cvičeních základní školy. Sborníky studentských recenzí z VŠ jsou mnohonásobně zajímavější, než to co se tam pokoušé provádět.
Ministr kultury a obecně ministerstvo tedy žádná spásáa být nemůže smutné, když uvážím jaké filmy získaly od ministerstva dotace a v jaké výši je mi do pláče. Pro představu, kolik jsou asi roční náklady časopisu, který má od sedmdesáti do sto stran?
K Cinemě se nechci vyjadřovat, neboť jsem pročetl jen několik čísel. Obecně: Ano, v současných ekonomických podmínkách je problém vydávat jakýkoli nekomerční či nedostatečně komerční časopis (tedy i Cinemu). Seriózní tiskovina přitom dnes nemůže vydělávat, úspěchem už je když neprodělává či prodělává jen málo. Proto o takový časopis bohatí majitelé a nadnárodní korporace zájem nemají. Také pro sponzory není zajímavý a mecenáši typu Hlávky byli vzácní vždycky a dnes jsou na vymření. Současný osud Literárních novin může být varováním. Pro "záchranu" se nejprve uchýlily pod křídla politické strany, a organizace s ní spojená pak časopis stejně šoupla komerčnímu majiteli. Budoucnost si dovedeme představit: buď nastane posun k "čtivosti", "lidovosti" nebo nastane konec. Nejméně špatným řešením je asi založit nějaké to Sdružení a časopis provozovat. Stejně jste však závislí na penězích od státu a z různých nadací. A jak ukazuje svízelné přežívání A2 a několika literárních časopisů, s ministrem kultury Jehličkou, který neustále snižoval peníze na tzv. živou kulturu a dotoval koncert Michala Davida při lyžařském šampionátu, by vyhlídky nebyly zrovna růžové. Obávám se, že nepříliš odlišná bude situace i pod příštím šéfem rezortu. Nezbývá než se ozývat a doufat... Anebo se smířit s tím, že náročnější časopisy budou k nalezení pouze na internetu.
Je zajímavé, že na českém trhu se nemůže uchytit periodikum o filmu kvalitní úrovně, které by bylo na úrovni mezi předchozí Cinemou, Cinepurem a dnes již zaniknuvším Premiere. Protože prostor na trhu tu je, otázkou zůstává zda se něco najde, ano máme csfd imdb, filmweb filmpub, ale tištěné médium by nebylo na škodu.
Jsem zvědav, zda něco nového vznikne, nebo není v současných ekonomických podmínkách začít vydávat časopis, který by nevlastnila nadnárodní koroporace, případně bohatý zahraniční majitel, který nemá páru co se ědje, proč časopis vychází atd. to je vskutku tak složité sehnat nakladatele, vydavatele a zajistit propagaci jednoho časopisu, který by stál řekněme v rozmezí 70-100 kč.
To je dojemné, kolik emocí vzbuzuje časopis Cinema... A co si účastníci diskuse myslí o Cinepuru?
Naprosto souhlasim s autorem, Cinemu jsem si kupovala od roku 1998 a ted je tomu konec. Filmy jsem milovala a miluju, po navsteve kina jsem si znovu procitala recenze, priucovala se novym vecem z filmove vedy a kritiky. Zboznovala jsem recenze Ivy Hejlickove, Ondreje Vosmika, Frantiska Fuky, Michala Sobra a dalsich, kteri Cinemu leta vytvareli. To, co se tam da cist ted, je jako podstrcit cloveku, ktery leta konzumuje kvalitni jidlo, plesnivy zbytky z odpadkace. Ta zmena je proste neztravitelna. A proto jiz Cinemu nekupuju :-(
Je jaro a mně se stýská čím dál víc. Cinemo milená, kde že jsi??? V propadlišti dějin.I já se přidávám k povzdechu, že není co číst...časopis můj milený jsem vždycky doslova vyhlížela na stáncích s tiskem..nemohla se dočkat. Četla ho celý, od začátku do konce a někdy i znovu od konce do začátku. Díky chytrým a vtipným recenzím jsem měla maximální přehled co se promítá a o čem to je...pamatovala jsem si filmy, které "musím" vidět...a i po letech se radovala, že třeba vyšly jako levná DVD...bavila jsi mně Cinemo léta...To co přišlo v lednu byl šok a zklamání..smutek. Zdravím celou bývalou redakci, přeji jen to dobré a filmo-milům snad jen vzkaz: nepodporujte časopis, který má úroveň slohových prací žáků ZŠ...prostě ho nekupujte. Díky, že jste četli až sem. Filmu zdar! J.
radhad aka. kinoboskovice.cz (23.4.2009 15:40)
Ačkoli je to zvláštní s časopisem formátu "staré" Cinemy pracovalo i kino ... někdy když jsem programovali tak na stole leželo otevřených třeba deset Cinem a listovalo se, četlo, smálo humorným recenzím ... nebo třeba taky nadávalo ne pomílené procentní hodnocení. To vše je pryč ... přemýšlíme že časopis Cinema odhlásíme. Cinema je v současnosti pro nás pro lidi co dělají poctivé kino minulostí. Bohužel ...
Kája Sinefil (22.4.2009 19:40)
http://zpravy.idnes.cz/filmovy-magazin-premiere-bude-jen-na-internetu-fle-/media.asp?c=A090422_160600_media_pei
Ondra Slanina (22.4.2009 10:07)
Byl jsem velkým fanouškem časopisu Cinema a kupoval jsem si všechna čísla od roku 1994, kdy jsem ho objevil. Jsem ročník 1982.
Máte naprostou pravdu, že jsem si jako čtenář připadal jako člen rodiny. Šéfredaktorka ve svých úvodnících vždy hovořila o redaktorech křestními jmény, takže i pro mě to byly články Franty, Alenky, Jardy, Michala nebo Ondřeje, blahé paměti Tomáše. Navíc stránkové rozhovory s redaktory na konci tuto taktiku ještě umocňovaly. Každý měsíc jsem posílal soutěž na předpremiéru do kina a když jsem jí vyhrál, měl jsem z toho velkou radost. Dokonce bych řekl, že Jaroslav Sedláček, který se specializoval na český film udělal spoustu ,,neviditelné" práce. Jeho seriály o historii českého filmu a někdy velice ostrá kritika České televize podle mého názoru pár dinosaurů na Kavčích Horách postrčila k přehodnocení několika rozhodnutí u nedofinancovaných projektů - viz. Pravidla lži. Recenze a články Michala Šobra byly vždy z úplně jiné dimenze. Dodnes nezapomenu na recenzi Umučení Krista, ta byla brilantní. Oproti tomu v Premiere tam bylo něco ve stylu - ,,tohle už asi nerozchodí:-)"
Vaše články mě tam bavily. Vyrovnávat se s ,,hity" typu Rafťáci byla podle mě pro spoustu lidí studená sprcha a krásně to potvrdilo, že recenze ve finále nemají na návštěvnost žádný vliv, ale mě to pobavilo. Film byl ale otřesný, ještě horší než v recenzi. Dále mě fascinovala Vaše teorie chcípáctví v českém filmu.
Měl jsem ale poslední rok pocit, že celkově redakce stagnuje. Časopis byl k čtenáři odtažitější, někteří redaktoři čím dál tím víc melancholičtější a upřímně, úroveň posledních několika čísel staré redakce byla tristní.
To co ale vyšlo po novém ruce je tragédie. Recenze nemají žádnou úroveň, je na nich vidět, že jsou psány rychlou rukou a tématické články by napsal s lepším rozhledem čerstvý student gymnázia. Trochu mě tedy zaráží zmínka o redaktorech v pornografických časopisech, to bych od evropského intelektuála naopak bral jako pozitivum, tedy evidentní důkaz dekadence komerce.
Úroveň časopisu Premiere klesala od prvního čísla. Je pravda, že ten velký formát stál za to a vyšla v něm v průběhu několika let řada zajímavých článků, které jsem si dokonce založil, ale dnes ho kupuji do vlaku na Masaryčce za 5 korun a to bych řekl, že zhruba odpovídá úrovni tohoto časopisu, který miluje film.
Jelikož teď žiji v Německu mohu konstatovat, že úroveň tamějších populárních časopisů o filmu je docela strašná. V Cinemě se dají číst pouze recenze na domácí komerční tituly, které jsou vždy skvěle propracované, ale jinak je to pořád to samé - první foto z toho, Harry Potter támhle, Peter Jackson tam. Na druhou stranu časopisy formátu Cinepuru jsou na skvělém papíře a přináší zajímavé počtení, také se to ale odráží na ceně.
Díky za upřesnění.
Alena Prokopová (3.4.2009 12:05)
Kamile, pozor na faktické chyby: Cinema nevycházela patnáct let, ale osmnáct. Pokud jde o tvrzení, že "Sama redakce Cinemy nabyla přesvědčení, že ji vydavatel Burda málo a špatně propagoval, a proto přešla k jinému vydavateli s vyhlídkou na lepší přístup", je to nesmysl (a stačilo se zeptat, jak to bylo).
Představa redakce komerčního časopisu, která o čemkoli sama rozhoduje, je nevídaně absurdní. Ve skutečnosti Burda nebyla schopna si s vydáváním Cinemy poradit (má zkušenosti s jiným typem časopisů) a jen jednou investovala do reklamní kampaně (jejíž nesmyslnost nám byla hned jasná, ale nikdo se nás neptal). Když si po čase uvědomili, že Cinemu úspěšně vydávat nemohou, prodala nás prvnímu, kdo se namanul - do čehož jsme naprosto neměli co mluvit. Zjistili jsme si pouze to, že Constantine Gerou vydává českou mutaci Hustlera, takže nám bylo jasné, kam jsme se asi posunuli.
Dneska mi představa zkušeného, profesionálního majitele, byť by vydával pornografii, zdaleka nepřijde tak hrozná jako tehdy. Gerou je totiž nevídaně obskurní persona (nemá cenu to konkretizovat). Nicméně se naprosto nezajímal o obsah časopisu (pokud vím, když ho kupoval, někdo mu poskytl doboru referenci, a pak si už prý nechával jen překládat do angličtiny, co je napsáno na obálce). Nikdy Cinemu nečetl (a také jsem si jista, že nikdy nepsal úvodníky do čísel s novou redakcí :-)) - což nám umožnilo ještě pár dalších let si dělat časopis takový, jak jsme chtěli. Absurdní, že?
POSLEDNÍ ČÍSLO
#148
srpen 2023
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY glosa
KVIFF: Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu, ale báli se to natočit
Cannes: Západ, Východ i Asie by potřebovaly vyšetřit
Cannes: Trojúhelník ambicí bývalého vítěze
Cannes: Ženy spoutané korzety a šílenstvím
Rizika pod povrchem / Rok 2017 v české filmové distribuci 2
FAMU jako zážitková agentura. A co dál? I. část
FAMU jako zážitková agentura. A co dál? II. část
Zamést si před vlastním prahem
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Vejdi do prázdna / ...a přesyť se silnými podněty
Editorial č.68 / Autorství pohřbívané i zmrvýchvstalé
Prorok / Žánr a mystika převlečené do hávu realismu
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (122) / fenomén (84) / festival (124) / flashback (20) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (135) / kritika (1135) / mimo kino (195) / novinka (835) / pojem (36) / portrét (55) / profil (102) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (188) / scénář (4) / soundtrack (91) / téma (1048) / televize (141) / událost týdne (296) / videohra (86) / web (46) / zoom (175)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #62, březen 2009
Z obsahu tištěného čísla:
Milk / Soukromí je nepřítel (Antonín Tesař, kritika)
Karel Vachek (etc.) (Kamil Fila, kniha)
Jezero smrti (Jiří Flígl, mimo kino)
Tudorovci / Historické drama vášní (Jakub Korda, televize)
Ross McElwee / O dokumentech, na jejichž počátku nestojí fixní idea (Iva Baslarová, profil)
Mlčení Lorny / Tichem proti spektáklu (Aleš Stuchlý, kritika)