Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Novinka brakového auteura Paula W. S. Andersona je opojně přímočaré béčko, které ve své kategorii v současné době nemá konkurenci. Béčkové filmy posledních let se přiklání k pólům stylově uhlazené divácké přístupnosti, či energické, až radikální dravosti, jejíž nízká lukrativnost bohužel ústí ve formálních nedostatcích. Rallye smrti představuje průnik obou uvedených kategorií.

Spojuje tedy precizní zpracování se sebevědomou drzostí, což zakládá předpoklady pro nikoli provinilou, ale hrdě přiznanou diváckou rozkoš a bezuzdnou zábavu. Film sestává ze sledu nemotivovaných klišé a schémat, ovšem právě jejich rozpoznávání a vychutnávání posouvá Rallye smrti z pozice pasivně konzumovaného mainstreamu na aktivní zážitek. Film tuto pozici stvrzuje komentáři jedné z postav, které, ač jsou součástí dialogů v rámci děje filmu, oslovují především diváky a konstatují, že tento film je jen bezuzdná snůška prvoplánovostí.

Anderson ovšem do filmu nevložil pouze sebedůvěru, ale také tvůrčí přístup. Jeho filmografie z větší části sestává z nenápaditých adaptací videoher, ale teprve Rallye smrti obsahuje ryze herní prvky. Jednotlivá kola titulního závodu na život a na smrt uvádí prezentace závodníků podobná medailonkům postav ze sportovních či bojových videoher, zatímco zbraně a obranné mechanismy vozidel se aktivují až po „sebrání“ příslušných ikon na trati. V rámci oslovení diváků film dokonce přepíná mezi lineárním vyprávěním a afektovanou dikcí televizních sportovních přenosů (včetně reklamních upoutávek, rekapitulování atraktivních akcí i zmnožení obrazů z různých kamer).

Rallye smrti dostojí kvalitám legendárních béček jako Komando nejen atraktivitou, nadsázkou a vědomím vlastních možností, ale také svou nenápadnou subverzí. Film sice v prvním plánu machisticky stvrzuje rasové i genderové stereotypy, ale současně jako klíčové charismatické postavy prezentuje silné ženy a hrdého, nezženštilého homosexuála. Navíc stejně jako mnohá béčka z osmdesátých let, ani Rallye smrti se nepříčí koherentní gay interpretaci – konkrétně coby metafora o boji homosexuálů za právo vychovávat děti.