Cinepur / Časopis pro moderní cinefily
U mě dobrý
kritika / Oto Horák / komentáře (1)

Po snímcích Horem pádem a Medvídek, v nichž (si) Jan Hřebejk a jeho tým dokazují společensko-kritickou angažovanost a „řeší“ problémy, U mě dobrý znamená určitý návrat ke zdrojům původní poetiky. Nostalgická komedie se opírá o výrazné herecké výkony (Polívka předvedl další nuance svého talentu, Vlasáková komediální vlohy) a jednotlivé situační i slovní gagy, ovšem (jak už to bývá) nestejné úrovně a řazené příliš mechanicky, lineárně. Jako tradičně u Hřebejkových filmů hrozí, že některé scénky (např. Vladyka jako kominíček pro štěstí či nehody Petra Formana při rybaření) budou pamětihodnější než samotný film.
Naštěstí se po první „pomalé“, „bezdějové“ části á la Rozmarné léto dočkáme jiné, akční, která připomíná zápletku Podrazu či Dannyho parťáků a vytváří k rozsáhlé expozici logický kontrast. Idylický kout v Praze na Libeňském ostrově je vystřídán prostředím moderního Babylonu, tržnice. Skořápky a dealerství kosmetických prostředků jako symbol českého raného kapitalismu 90. let ruší bezčasí odlehlých enkláv. Bude partička kamarádů umět reagovat na podvod, jehož obětí se jeden z nich stal?
V těchto fázích filmu se naplno projeví, že jsme se ocitli v prostoru pohádky, které je vlastní nejen nadsázka a zjednodušené typy postav, ale především neustálý boj dobra se zlem. Dobro má ve filmu U mě dobrý podobu přátelství, zlo získávání peněz za každou cenu. Chtivost peněz ohrožuje přátelství i zevnitř komunity, podobně jako ženy, špatně pasující do mužského světa kamarádství. Hřebejk je romantik a jeho klasická moralita nemůže skončit jinak než vítězstvím dobra. Realita je tvrdší jak u přátelství, často jen účelového, tak u principu skořápek, transformujícího se nejen do všudypřítomných heren, ale i do velkého „podnikání“. A idylické kouty si vyhlédli k „zužitkování“ developeři, kteří se nedají přechytračit s pomocí vypůjčených policejních kostýmů. Ale to už je jiný příběh, nikoli pohádkový – a pro jiného režiséra.
U mě dobrý (ČR 2008)
režie: Jan Hřebejk, scénář: Petr Jarchovský, kamera: Jan Malíř, střih: Vladimír Barák
hrají: Bolek Polívka, Lenka Vlasáková aj.
102 minut, distribuce: Falcon, premiéra: 15. 5. 2008
Přečteno 9714x
Článek vyšel v časopise Cinepur #58, červen 2008.
Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.
Ohodnoťte článek
Aktuální hodnocení článku
1.9 /15
Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.
DALŠÍ ČLÁNKY
DALŠÍ Z RUBRIKY kritika
Od všeho trochu moc najednou / Všechno, všude, najednou
Království: Exodus / Von Trierův vánoční žertík z nemocnice
Zábavný – punkový, ale málo / Seriál Pistol a jeho hudba
Skandály ve službách Jejího Veličenstva / Koruna
Kvík / Až si zase příště dáte klobásku
DALŠÍ Z RUBRIKY
Editorial 146 / Výbuchy v českém filmu
Inscryption / Labyrint herního světa a ráj karet
Jak se vaří zápletka / Makanai: Jak se vaří pro maiko
Pinocchio Guillerma del Tora / Fekální pochod proti fašismu
POSLEDNÍ ČLÁNKY AUTORA
Inženýři lidských duší se opět činí
Fénix / Thriller o lidské slabosti a vypočítavosti
RUBRIKY
anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (121) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (19) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (18) / kauza (1) / kniha (134) / kritika (1126) / mimo kino (194) / novinka (829) / pojem (36) / portrét (54) / profil (101) / reflexe (27) / report (152) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (90) / téma (1042) / televize (140) / událost týdne (294) / videohra (85) / web (46) / zoom (174)
Tento článek vyšel v časopise Cinepur #58, červen 2008
Z obsahu tištěného čísla:
Žolík (Elfride Jelinek, téma)
Náš vůdce (Lucie Čihánková, kritika)
Udine far east film 10 / Trpký ročník z východoasijské vinice (Jiří Flígl, glosa)
Werner Nekes / Filmový jazyk byl v jistém smyslu vyvinut před filmem (Martin Blažíček, rozhovor)
Wet Dream Film Festival / Utopie touhy a svobody (Michal Procházka, fenomén)
Woody Allen / Dlouhé rozhovory o všem možném... (Radomír D. Kokeš, kniha)