Cinepur / Časopis pro moderní cinefily

Četnářský deníček (učitele češtiny)

kniha / Kamil Fila / komentáře (18)

Laická veřejnost prahne po přehledových publikacích všeho druhu, zatímco odborná veřejnost očekává metodologicky podložené práce. Jan Čulík, který se na internetové stránce Britské listy (mimo jiné) dlouhodobě věnuje českým filmům, se pokusil napsat přehledovou knihu, již alespoň na začátku vyztuží odkazy k odborným textům.

Mohutná bichle Jací jsme. Česká společnost v hraném filmu devadesátých a nultých let má na příkladu více než dvousetdevadesáti hraných filmů demonstrovat, jaké hodnoty české společnosti se odrážejí v naší národní kinematografii. Vcelku výmluvné je členění knihy do tematických kapitol o normalizaci, éře stalinismu, postkomunismu, typech hrdinů (mladí lidé, dětské filmy, „člověk v bezčasí“...), povedených či nepovedených experimentech apod., které je sice nesourodé, ale pomáhá užitečně zorientovat se v mase titulů. Časový záběr knihy se soustředí na perestrojkové snímky z přelomu 80. a 90. let (jejichž odvážnost mnohdy zapadla pro nezájem publika) až k polovině roku 2007 (nechybí tedy ROMing, Vratné lahve, Tajnosti či Pusinky, chybí např. Gympl a Václav).

Nejpozoruhodnější na Čulíkově knize je každopádně pozice, z níž je psána a jež se nedá porovnat s čímkoli jiným, co u nás po roce 1989 vyšlo. Máme tu co do činění s chladným odstupem a téměř až pozitivistickou objektivizací obsahu filmů. Čulíkovi spíš jen občas „ujede“, jak film vypadá, ale prvotně ho vždy zajímá, o čem je. Výhodou tohoto druhu popisu je kombinace osobní nezainteresovanosti do zdejšího kulturního a mediálního provozu (čímž mizí jakékoli úlitby, kamarádčofty a opatrnictví) a nasvětlení české krajiny hodnotovým měřítkem, přejatým ze zahraničí, přesněji konzervativního západního tisku. (Tato kategorie je ovšem sporná, neboť většině českých čtenářů připadá politická orientace Britských listů spíše liberálně-levicová...)

Čulík se tak napůl chová jako pozdní národní buditel, který zpoza oceánu radí, plísní a porovnává „zaostalé Čechy“ s „vyspělým demokratickým Západem“ (tento přístup mu u nás již dlouho přináší mnoho nepřátel), a napůl jako učitel, který svým studentům na slavistických seminářích v Glasgow vysvětluje, jak podivná a zároveň pozoruhodná je česká země. Filmová kritika, zařazující film do estetického a uměleckého kontextu, zde ustupuje politicky angažovanému a občansky aktivistickému třídění.

Na tom samotném by ani nebylo nic špatného, kniha bohužel selhává na výběru materiálu a zdrojů. Má-li být nějakou výpovědí o současné společnosti, musela by pracovat s nějakou statistickou metodou a musela by si jasně vytyčit, co považuje za předmět svého zkoumání. Jistě, nakoukat téměř tři stovky filmů je výkon, ale proč vyloučit ze zkoumání dokumentární filmy (resp., jak se pak do knihy zatoulal Český sen, a proč tu není nic dalšího), proč tu nejsou zmiňovány televizní filmy a seriály (ani ve vztahu k tomu, jak se měnila návštěvnost kin v závislosti na expanzi komerčních televizí), jak to, že tu chybí žebříčky návštěvnosti v kinech, sledovanosti v televizi či prodeje videokazet a DVD a dále jakékoli zohledňování způsobů produkce, distribuce a propagace (rozhovory s tvůrci, plakáty, trailery...), když záměrem práce bylo zjistit, co je důležité a má vliv? Vysvětlení, že romány si přečte několik stovek čtenářů, zatímco i na neúspěšný film přijde několik tisíc lidí, je nedostačující.

Film v Čulíkově podání je zkrátka jakýsi dějový balíček, který v sobě obsahuje pevné významy, stačí se jen kouknout a rozbalit je. Kniha pak zvláštním způsobem supluje funkci Filmového přehledu a chvílemi připomíná čtenářský deník, u nějž mnohdy nepoznáme, že se píše o filmech, protože absentuje popis stylu, hereckého projevu či vypravěčských hledisek. Čulík neochvějně „marxisticky“ věří v teorii odrazu (kdy film „zrcadlí realitu“), ale obejde se přitom bez materiální základny samotného kinematografického aparátu. Jeho epistemologie je již v jádru poměrně naivní a překvapuje o to víc, když se jinak často odvolává na kunderovské umění románu. Jakoby kunderovská mnohohlasost, nejednoznačnost a prosazování autonomie uměleckého díla byly ideálem pro soukromý estetický požitek, ale osobní pracovní metoda vězela někde v 19. století a nebyla schopna umění chápat jinak než mimeticky.

Nesmírně prapodivný je „teoretický úvod“, kde se letem světem zmíní Ferdinand de Saussure a Christian Metz, aniž jsou jejich poznatky v knize dále jakkoli využity (nehledě na to, že srovnávání filmu a jazyka je velmi problematické), a poté se Čulík přihlásí ke knize Od Caligariho k Hitlerovi (1947) od Siegfrieda Kracauera, což je sice vlivná, ale zároveň „stokrát“ kritizovaná práce, k níž prostě nelze mít bezproblémově obdivný vztah a žádný seriózní filmový badatel by ji dnes neuvedl jako metodické východisko. Jestliže bylo možné pojmout knihu Jací jsme jako sémiotickou analýzu českých filmů a pečlivě u nich rozlišit různé roviny významu (denotace, konotace, mýtus), mohl Čulíkovi posloužit Roland Barthes a na něj navazující kulturální studia, v případě, že se chtěl držet od sémiotiky dál (proč pak ale uvádí Metze a mluví o odhalování kulturních mýtu?), mohl využít neoformalistické dělení významu Bordwella a Thomposonové na referenční, explicitní, implicitní a symptomatické. Čulík místo toho mluví zmatečně o „sémantické analýze“, která se ovšem primárně týká logiky přirozeného jazyka, a nepovšiml jsem si, že by ji kdekoli aplikoval. Poslední záchytnou knihou je sociologická publikace Martina Potůčka a kol. Jak jsme na tom. A co dál? Strategický audit České republiky. (SLON, 2005), z níž Čulík čerpá různé statistické údaje a pak je briskně aplikuje stylem: „Protagonisté současných českých filmů velmi často kouří. Kouření je pojímáno jako normální, nekontroverzní, charakteristická lidská činnost.“ Poznámka pod čarou: „Ve skutečnosti však v ČR kouří méně než 50 procent občanů, každodenních kuřáků je podle statistiky z roku 2002 v ČR jen 24,1 procenta“ (s. 48). Když v Kameňáku 3 hodlá otec rodiny kvůli novým romským sousedům koupit manželce a dceři zbraň, dostane se nám v poznámce pod čarou poučení, kolik Čechů vlastní střelné zbraně, atd. Čulíkova sucharská věcnost tak nabývá až sebeparodické podoby. Nechtěný humor ovšem není až tak závažnou chybou; zásadně problematické je, že Čulík nijak nevysvětluje, jestli hodlá na základě pečlivě utříděného korpusu filmů vyvodit něco o české společnosti, nebo zda k existujícím statistikám hodlá hledat příklady ve filmech (což je samozřejmě snadné a bezvýznamné). Kniha v tomto nerazí žádnou jasnou linii a výsledkem je nemetodická změť více či méně zajímavých a podložených poznámek.

Za jeden z mála přínosných bodů pokládám statisticky sice nepodchycený, ale hojně opakovaný postřeh, že muži v současných českých filmech jsou prezentováni převážně jako slaboši, a to buď jako autoritářské osobnosti, nebo blouznivci, kteří chápou ženy jako nerovnoprávné bytosti a bezdůvodně trestají své děti. Takto příkrý odsudek v článcích zdejších recenzentů téměř nenalezneme, namísto toho čteme neustálé omluvy toho, co je „lidské“.

Tím se pomalu dostáváme k tomu, jak Jan Čulík nakládá s dalšími prameny a jak v jeho podání vyznívá obraz české filmové kritiky a vůbec mediálního provozu značně pokřiveně. Po úvodní studii, kde jsou zmíněna nejdůležitější témata české povahy a filmů o nich (plebejství, nedůvěra k autoritám), se v dalších kapitolách popisy jednotlivých filmů soustředí především na popis syžetu, Čulíkovy vlastní názory jsou minimalizované a reflexe filmů je odsunuta do poznámek pod čarou, kde jsou citovány recenze. Nad čáru se dostane občas Andrej Halada, jehož povrchní a nezvládnutou knihu Český film devadesátých let Čulík cituje celkem šestapadesátkrát. Právě Halada a Panorama českého filmu (ed. Luboš Ptáček) tvoří jediné původní práce, k nimž se Čulík odkazuje a nijak je přitom nezpochybňuje, přestože by si to zasloužily. Přinejmenším mu proklouzl (byť strašlivý) Pavel Melounek (Biják: Intimní osvětlení českého filmu) a především solidní Jan Lukeš (Orgie střídmosti).

Zarážející je opomíjení denního tisku. Mirka Spáčilová (DNES) má pouhé tři záznamy, Darina Křivánková (Lidové noviny) dva, Věra Míšková (Právo) ani jeden. Týdeníky a čtrnáctideníky Týden, Literární noviny a A2 jako by neexistovaly, kulturní revue jako Kritická příloha či Prostor také ne. Rovněž snadno dostupná internetová periodika (Tiscali.cz-Dokina, Atlas.cz-Filmpub, Quick.cz-Filmweb, Centrum.cz-Aktualne.cz či nezávislé Moviezone.cz a Fantomfilm.cz), která silně ovlivňují převážně mladé publikum, na Čulíkově mediální mapě nenajdeme. Namísto toho se k reflexi profesionálů přimíchají výroky uživatelů Československé filmové databáze (www.csfd.cz) či Čulíkových studentů ze seminářů v Glasgow. Zahraniční reflexi zastupuje Andrew Horton s třinácti záznamy. (Hodily by se přitom ještě alespoň recenze z Variety.)

Kniha Zcela nepochopitelné je vynechání několika kritiků, kteří se českému filmu věnují dlouhodobě – Tereza Brdečková je citována jednou, Ondřej Štindl a Jiří Peňás dvakrát, Jiří Cieslar, Andrej Stankovič a Jan Rejžek ani jednou (!). Jan Foll a Jan Jaroš vzhledem k ohromujícímu množství textů, které napsali, mají záznamů poskrovnu, zhruba stejně jako autor této recenze (8), který přitom o českém filmu píše jen se sebezapřením a z donucení. Pilíře české filmové reflexe tak pro Jana Čulíka představují jména Jaroslava Sedláčka (91 záznamů), Barbory Šťastné (35), Aleny Prokopové (33) a zvláštní místo zaujímá Jaromír Blažejovský (35), od nějž je navíc vybrán a důkladně rozkouskován jediný sumarizující článek o české kinematografii, Bitva o život z Filmu a doby. (K dotyčným jménům přitom není nutné vznášet námitky, pozoruhodný je pouze onen nepoměr k ostatním publicistům.) Jako kdyby tu nebyly žádné debaty v novinách, úvodníky časopisů či výroční ankety (přinejmenším ve Filmu a době nalezneme v průběhu 90. let dva obří materiály) a tematická čísla (Cinepur může posloužit hned několika).

Pokud měla kniha zmapovat, jaké místo zaujímá film v české kultuře, pak selhala přinejmenším v dohledávání důležité kritické reflexe. „Hesla“ jednotlivých titulů jsou navíc silně nevyvážená co do proporcí i přístupu. Filmy z přelomu 80. a 90. let nemají téměř žádné odkazy pod čarou, jako kdyby o nich nikdo nepsal, naopak Janu Svěrákovi, Janu Hřebejkovi a Zdeňku Troškovi je věnována maximální pozornost. U některých filmů jsou zmiňováni herci, u jiných ne, a z díla tak ještě výrazněji zbývá pouze jeho narativní kostra. Kniha je z velké části určena zahraničním čtenářům (původně vznikala v angličtině – alespoň to tak vyplývá z jednoho internetového rozhovoru), její české vydání však tento fakt nevzalo v potaz a některé odstavce unavují banálním vysvětlováním českých reálií.

Upřímně nevím, co si s Čulíkovým počinem počít. Působí na mě grafomanským a poměrně diletantským dojmem. Nenacházím tu žádnou výjimečnou syntézu faktů, ani výrazně originální interpretace. Pohled emigranta na svoji zem pokládám sice v principu za osvěživý, způsob zpracování knihy ovšem za tristní.

Jací jsme. Česká společnost v hraném filmu devadesátých a nultých let.
Jan Čulík, Brno, Host 2007, 656 stran, Doporučená cena 429 Kč.

Přečteno 14654x

Článek vyšel v časopise Cinepur #55, leden 2008.

Toto číslo Cinepuru si můžete objednat v obchodě.

Sdílejte na Facebook.com

Vytisknout článek

Ohodnoťte článek

Aktuální hodnocení článku
3.5 /45

Hodnocení na škále 0-5, vyšší číslo představuje lepší skóre.

komentáře

rosina (18.2.2009 22:42)

Bože, češtinář, ten nám tu ještě scházel...

Jan Vaněk jr. (18.2.2009 22:36)

Nešlo by aspoň dodatečně opravit "četnářský" v titulu?

KF (4.9.2008 15:24)

Myslim, ze to bude tim, ze jsem cetl ASI ty lepsi kousky z Teoreticke a Strukturalisticke knihovny.

Culikova reakce je klasicka. Postavi se do pozice zneuznaneho, dokonce da knize rovnou prizvisko "disidentska".

Porad si nejsem jisty tim, jestli ma smysl nejak hloubeji dotycnou knihu rozebirat.
Velmi svedomite se o to pokusil Jaromir Blazejovsky ve Filmu a dobe. Opatrny a diplomaticky ton, za nimz se vsak skryvaji zavazne vytky, je ale treba pricist tomu, ze Culik knihu Blazejovskemu sam zaslal s prosbou, zda by ji do Filmu a doby nerecenzoval.

Lukáš Novosad (1.9.2008 13:29)

Debata tady je zjevně dávno u konce, přesto si neodpoustím podiv nad tím, jak vysoko je v příspěvcích hodnocena produkce nakladatelství Host. Je pro mě jednou ze záhad zdejšího knižního trhu, jak se Hostu podařilo této pozice dosáhnout, vždyť jejich edice jsou kvalitativně značně nevyvážené, rozdíl je znát - ať zůstaneme jen u odborných prací - už mezi řadami Strukturalistická a Teoretická knihovna (ty snad zakládají ten věhlas?) - Teoretická je častěji, než by bylo vhod, šunt, Strukturalistická je na tom přece jen lépe. Nebo je to proto, že Host vydal myslím značně problematickou Groensteenovu Stavbu komiksu? (Třebaže je přes všechny nedostatky textu dobře, že ji vydal, jiná taková knížka tu, pokud vím, dosud nevyšla.)

Btw, Čulíkova hysterická reakce na Britských listech, to je humus.

Kamil Fila (13.3.2008 16:21)

No, ja byl z te knihy celkove zoufaly a rikal jsem si, ze pokud se prezentuje jako odborna prace nakladatelstvi Host a ohani se jmeny a pojmy, ze je potreba k ni primarne pristoupit z tehle pozice. Psat o tom, jak Culik jinak povrchne pise, by vydalo na strasne moc znaku :)

Jinak, vzhledem k tomu, ze jsem kdysi na filde navstevoval kurz nazvany "Logika prirozeneho jazyka", tak vcelku predpokladam, ze je to zavedeny terminus technicus. A opravdu "semanticka analyza", tedy pojem, ktery pouziva Culik, se vztahuje pouze sem. Culik mel mozna na mysli "tematickou analyzu" z literarni vedy, ale i ta se provadi jinak.

pkkoblih: Napsal jsem jak pozitivni recenze na ceske filmy, tak negativni na asijske. Nepomer je dany akorat tim, ze u ceskych filmu sleduju vlastne celorocni produkci a u asijskych recenzuju jen to, co projde distribucnim sitem.
To, ze vetsina recenzi na ceske filmy vyzni negativne a vetsina recenzi na asijske filmy u me vyzni pozitivne, prece jeste porad nic nerika nic o tom, CO ty recenze konkretne rikaji.
Na konsensus s jinymi kritiky upozornuju jen tehdy, kdyz se oponent stavi jako by muj nazor byl neprijatelny a mensinovy, se zamerem uvest oponenta do obrazu, co je majorita a co minorita. Nic vic.

Ondrej Capek (12.3.2008 20:32)

2 KF + Oto Horak: cetl jsem jen prubezne zverejnovane recenze CZ filmu na BL, ale pokud celek odpovida temto castem, spis je problem v recenzi vubec uchopit Autoruv zamer. Ono nejde sehrat dobry zapas proti slabemu souperovi. Takze i ja bych se KF zastal: protoze slabin je hodne, kritizovat jde cokoliv a v podstate jakkoliv. Ta recenze je dobra.

Obecne jen drobnou vytku: KF opravdu trochu nekdy tlaci na pilu, co se tyce citaci autorit a terminu. Prijde mi ze rada terminu, co chape jako pevne dane je ve skutecnosti vice nejasna, nez si pripousti. Respektive - tak jak je uziva je muzeme chapat daleko volneji. Viz treba veta: " "sémantické analýze", která se ovšem primárně týká logiky přirozeného jazyka" - ony jsou ruzne definice, co je to LOGIKA, co je to PRIROZENY a co je to JAZYK.

Priklad odjinut: Kdyz treba pouziju termin "dialekticky", nemusi to znamenat vubec nic - dialektika je jak u Platona, tak u Hegela a pokazde je to neco uplne jineho.

Oto Horák (12.3.2008 14:54)

Jenom jedinou maličkou poznámku (bez odkazů na Heideggera, Barthese a jiné velikány, které jsem kdysi trochu četl, ale citáty z nich - ve svém věku už mám na to právo - zapomněl): Recenze Kamila Fily mohla být zřejmě vedena i z trošku jiných pozic a v jiném směru (ať vyniknou jiní), např. místo vyčíslování zmínek by se dalo uvést více citátů, které Čulíka odhalují nejlépe, avšak v tom základním vyznění proti "povrchu" a "mělkosti" je přece nesporná. Čulíkova kniha je tak propastně špatná a její autor má o specifických vlastnostech kinematografie tak nulové ponětí, že je pro mne nejvíce nepochopitelnou skutečností, jak mohlo knihu vydat tak prestižní nakladatelství jako brněnský Host. Nota bene za situace, kdy tolik zajímavých titulů (zahraničních, ale už i tuzemských) o filmu se poučeným nakladatelům přímo nabízí.

Zdeněk H. (11.3.2008 21:22)

Chci se zastat Kamila, to, "že číst tvoje kritiky na český film nemá valný smysl, pokaždé vím, jak dopadnou." neni problem Kamila, ale ceskych filmu.

pkkoblih (11.3.2008 13:00)

Kamil Fila: Já taky reagoval pouze na jednu část tvé recenze, pokud bych měl připomínky ke knize, směřoval bych je na adresu autora knihy a nerozebíral je zde. Jestli sou fakta taková jak dokládáš v recenzi (mluvím pořád o části věnované počtu citací toho kterého kritika), pak nerozumím poznámce, že bez přečtení té knihy neporozumím, co máš na mysli. Ale ještě jednou: stejně tak, jak píše Luboš Malý,reagoval jsem i já pouze jen na tvou recenzi (a to jen k jedné části),nikoliv na knihu jako takovou.
,,Přičemž dohadovat se o tom, který kritik je významnější a "uznávanější" nemá cenu". Souhlasím. Nastínil jsem pouze další druh kritiky, který by mohl u čtenáře nastat. Stejně tak je to u problému s absencí webových stránek ( bylo vážně potřeba napsat i kdo je má pod "svýma křídlama?"): někomu jinému tam zas bude chybět jiný web, který by podle něho měl mít větší místo, než takový MovieZone,který o českým filmu píše dost povrchně, atd. Je fakt, že tenhle druh knih, který si ke všemu zvolí ještě takový název a určí si takový úkol, musí dotyčný autor počítat s nevděkem.
A k závěru tvého příspěvku: kdysi jsme společně vedli debatu o snímku Miami Vice, kde si svůj pozitivní pohled na tento film hájil i tím, že přeci ten film nemůže být tak úplně pitomej, když je početná skupina kritiků, kteří film také chválí. Tedˇto samé podstrkuješ na adresu českého filmu, jen s opačným znaménkem. Rád bych si do budoucna četl jen tvoje názory, nikoliv přežvýkané od skupiny kritiků s kterýma chodíš na pivko.
Hlavně jsem ale ve svém příspěvku mířil na to, že číst tvoje kritiky na český film nemá valný smysl, pokaždé vím, jak dopadnou. Stejně tak kritiky na tvorbu made in Asia. V tomto případě zas v tvých recenzí vládne téměř apsolutní nekritičnost. Tvá věta, že ...o českém filmu píšeš jen se sebezapřením a z donucení... mluví za vše. Nejsem si jist, jestli by měl tyto názory kritik vůbec před čtenáře předhazovat.

Kamil Fila (10.3.2008 15:50)

Lubos Maly: Nez to rozepisu jinde; jde mi v zasade o to, ze Jan Culik OPERUJE s urcitymi jmeny a ono to VYPADA, ze s tim bude neco delat. Ale pak s tim nedela nic. Ne, ze nepodrobuje autority a pojmy kriticke reflexi, on proste rekne "budu analyzovat myty" a pak nic takoveho nedela, pricemz to jeste spoji se Saussurem a Metzem (kteri nemaji s myty nic spolecneho), a Barthese si ani nevzpomene, pritom je to to, o co se ASI pokousi. V tom je ta zoufalost. V naprosto zakladnich neznalostech, ktere se maskuji za odbornou praci.

pkkoblih: Obavam se, ze se bavime bez toho, aniz bys/te tu knizku cetl. Kdyz Culik nazve knizku "Jaci jsme" a odvolava se na sociologicke studie, ocekavame, ze JASNE rozdeli material podle toho, jak zavaznou ma co vypovedni hodnotu a vliv. Jenomze on nerozdeluje ani filmy podle nejake metody, ale ani zdroje kriticke reflexe.
Pricemz dohadovat se o tom, ktery kritik je vyznamnejsi a "uznavanejsi" nema cenu.
Jde o zakladni nepomer, uplne postaveny na hlavu . Pokud mu jde o to zaznamenat hlas "mainstreamove zurnalistiky", nemuze mit jako hlavni lidi Haladu a Sedlacka s nejakymi 90 zarezy (casto nicnerikajcimi citacemi) s Spacilovou 3x. Culik vubec nehleda "hluboke myslenky", cituje i uplne banalni veci, takze v tomto pripade MUSI respektovat, co ma vetsi ctenost.
Nemuze davat na stejnou rovinu ohlasy z CSFD a Cinepuru, to jsou jine diskurzy. A tak dale. Takovych nesrovnalosti a nejasnosti tam jsou tuny.

Mimochodem, nevim nic o svem "zatvrzele detinskem postoji k CZ kinematografii". Mam pocit, ze jsem na strane dost velke skupiny lidi, kteri akorat nehodlaji omlouvat ceske filmy, "protoze jsou z male zeme". Hodnotim je tak, jako bych hodnotil polske nebo madarske filmy.

pkkoblih (8.3.2008 01:07)

Snad jen k té části, ve které je vytýkáno, kdo a kolik příspěvků má ten či onen kritik: příjde mi úplně zcestný věnovat téměř půlku recenze tomuto tématu. Je to vážně tak moc důležité, že např. M. Spáčilová je odcitována pouze 3x a D.Skřivánková jen 2x ? Docela by mě zajímalo, jak si to Kamil Fila představuje, že by to mělo vypadat. Stejný počet pro všechny? A nenašel by se poté další chytrolín, kterému by se nelíbilo, že tenhle bezvýznamný kritik má stejný počet citací, jako o několik tříd uznávanější jiný kritik?
A tvoje postesknutí nad opomíjením denního tisku: vůbec mi nepříjde, že je to taková škoda. Beztak jde v nich především o dodržení stanovených počtů znaků, případně nalákat diváky bez filmové orientace do kin. O nějaké hloubce textů v těchto tiskovinách, nemůže být ani řeč. Ale to je můj subjektivní názor. Pro někoho jsou třeba recenze takové již zmíněné Mirky Spáčilové vrcholem filmové publicistiky.
Stejně tak se nepohoršuju nad tím, že autor knihy si na tebe "vzpomněl" celkem (jak píšeš) 8x. Tvůj negativní (až jakoby dětinsky zatvrzelý) postoj k CZ kinematografii je mi znám, tudíž pro mě číst tvé nářky, by nemělo moc velký smysl, ale respektuju autora, že měl nejspíš jakési důvody, tě do knihy zařadit.
Je to pokaždé podobné. Typ těchto knih se nikdy nemůže zavděčit všem, pro každého tam chybí něco jiného.

l.maly at tiscali.fr (7.3.2008 18:56)

To mate urcite pravdu, jenze to, co jsem vycital vasi recenzi, je prave to (zne)uzivani slavnych jmen... O Culikovu knihu mi neslo, spis o vas styl kritiky. Ten kratky pokus o parodii mel za cil ukazat uskali tohoto typu argumentace, to je vse. Take nejde o nic osobniho. Vas editorial o pornoreklame napriklad se mi velmi libil. Jenom mi vadi to ohaneni se jmeny, ktere muze fungovat jedine na ctenare, kteri tyto autory ve skutecnosti necetli (ackoli se musim priznat, ze Saussura jsem take necetl). Jinak, ochotne souhlasim s tim, co pisete napr. o nekriticky prebiranem pozitivismu (coz je ale v Cechach - zda se mi - obecnejsi problem), nebo o umeni nahlizenem ocima teorie klasicismu sedmnacteho stoleti (teorie odrazu prip. ut pictura poesis). Vyraz mimetismus bych nepouzil, uz jen kvuli jeho vyuzivani u Adorna a castecne snad i kvuli Heideggerovi...

Pokud jde o metodu (napr. tu, obsazenou na konci Mytologii R. Barthese, ktera by se v tomto kontextu snad osvedcila, podobne jako cela koncepce mytologie a semiotika obecne, nebo i tzv. prazskou skolu (Jakobson, Sklovski atd.)), to by bylo na obsahle diskuse.

Jinak xenofobii bych v tom nevidel. Nicmene trocha obranneho reflexu (ta Spacilova napr., proboha) pred "cizakem" Culikem je v te recenzi prece jen citit. Opravdu se nemyslim, ze by pocet zmineni jmen ceskych filmovych kritiku o necem vypovidal. To, ze Culik ucelove vyuziva filmy (velmi popularni!), ktere se mu hodi k dokazovani vytycene teze (Hrebejk, Troska) povazuji za legitimni - je to bezny zpusob argumentace. A fakt, ze vyuziva "odbornou" literaturu aniz ji kritizuje prece take neni sam o sobe odsouzenihodny - nevhodne muze byt jen to, jak tyto autory vyuziva on sam...

O tomto tematu by se dalo rici jeste mnoho, ted ale bohuzel nestiham a taky nechci pretezovat tuhle rubriku. Proto mail v zahlavi. Kdyz budete mit chut / cas, napiste.

Kamil Fila (7.3.2008 17:14)

Pred casem jsem Janu Culikovi slibil, ze budu jeste obsirneji reagovat na jeho sebeohajobu na Britskych listech, kde z moji recenze udelal priklad ceske xenofobie.
Reakce pana Maleho me, koukam, nuti to dodrzet. Je to na delsi metodologickou rozpravu. Moje zakladni stanovisko je: Jan Culik ZADNOU metodu nema, resp. ma akorat zmatek v ruznych metodach.
Proto je zbytecne delat parodii na moji recenzi. Bavme se o metode, ne o jmenech.

Luboš Malý (7.3.2008 16:06)

"Pohled emigranta na zemi" je vskutku "osvěživý". Proč však Fila opomněl při této příležitosti citovat Léci-Strausse (konkrétně Tristes tropiques v tomto případě)? Jak to, že se nezmínil o - byť stokráte zatracovaných - studiích M. McLuhana, když už zmínil koncept "nástroje". Romana Jakobsona s ohledem na myšlenku "sdělení". Proč mluvit o tisíckrát kritizovaném Rolandu Barthovi, když je možné využít méně kontroverzních poznatků Gérarda Genetta? Ještě štěstí, že autor recenze neopomněl kritizovat (skoro, ale - právě - tím hůř!) absentující citace velikánů české filmové kritiky, kterými bezpochyby jsou Mirka Spáčilová či Jan Rejžek.
Čulíkovu knihu jsem nečetl. Její kritika na mě však působí nabubřelým a poměrně sebestředným dojmem. Jinými slovy, i kdyby vše, co Fila píše byla pravda, stejně by to nemělo téměř žádný vliv na mé rozhodování, zda si Čulíkovu knihu mám přečíst či nikoli.
Namátkou. U knihy, jako je tato, mi nepřipadá podivné (právě naopak!) odvolávat se na (podle mého názoru vynikající) studii S. Kracauera - zrovna to je totiž její logické východisko (kdo jsme? zeptejme se naší filmové tvorby). To, že Čulík nehovoří o seriálech, telefilmech, reklamách, videoklipech či deštnících mi také nepřipadá nikterak na závadu - ostatně, sám Kracauer o těchto okrajových jevech (snad kromě nacistických filmových týdeníků) hovoří jen poměrně málo. Že mluví o Barthesovi (či Saussurovi atd.) také ještě nemusí nutně znamenat, že bude jimi rozvinuté koncepty využívat. A opomíjení denního tisku? To přece také není nijak nezvyklé v tomto typu práce a kroniky M. Spáčilové rozhodně nejsou zásadním přínosem pro rozvoj dějin kinematografie... Pokud autor kritiky cituje "šestapadesátkrát" řekněme např. J. Rejžka, co z toho máme vyvozovat? A pokud v Čulíkově knize chybějí žebříčky návštěvnosti a další statistické údaje, mohli by se někteří z nás dokonce domnívat, že je to tak lepší. Neboť v díle se sociologickými ambicemi, které se ptá po stavu české společnosti prostřednictvím zkoumání jejích filmů, se zdá být nejpodstatnější právě to uvedené zkoumání a nikoli údaj např. 2 257 648 diváků, který je naopak poměrně nicneříkající... Právě tento typ argumentace (a la "tvrda veda") podle mého názoru vede sociologii do pekel. Tolik reakce na recenzi, nikoli na Čulíkovu knihu, kterou neznám a neobhajuji.

Jan Vaněk jr. (5.3.2008 16:16)

Pěkné; ale copak Guardian je konzervativní tisk?

Kamil Fila (18.2.2008 15:39)

Slo o Petru Hanakovou a termin se objevil puvodne v casopise Tamto. Hanakova jej taky jeste prevzala od Petra Marka (tusim, ze z recenze na Mrtveho brouka).

Nehadal bych se ani o puvodnosti a samozrejme, byli i dalsi autori, kteri o tom psali, zvlaste Penas jeste v Respektu. (Inspirovan Hanakovou, pokud vim.)

Nicmene, je to zcela ojedinele. Dominantni ideologii tvori denikove recenze a filmove mesicniky.

U Culika ten nazor o "slabosstvi veskych muzu v ceskych filmech" vyzniva velmi silne a velmi tvrde.

Ondrej Capek (18.2.2008 13:40)

Jo a ted me napadlo: ostreho odsouzeni ceskeho muzstvi obecne ve filmech pozdni normalizace provedl uz Jan Lukeš Orgie střídmosti, neco by se naslo i u Penaze v Deset procent nadeje (recenze na film Septej...) - oboji vyborne cteni.

Ondrej Capek (18.2.2008 13:37)

Jen drobna poznamka k: "opakovaný postřeh, že muži v současných českých filmech jsou prezentováni převážně jako slaboši, a to buď jako autoritářské osobnosti, nebo blouznivci, kteří chápou ženy jako nerovnoprávné bytosti a bezdůvodně trestají své děti. Takto příkrý odsudek v článcích zdejších recenzentů téměř nenalezneme, namísto toho čteme neustálé omluvy toho, co je "lidské""

Podle meho nazoru je zrovna tento nazor dost nepuvodni. Pokud vim, jedna recenzentka (ze Cinepuru?) prisla s terminem "filmy o chcipacich", "chcipacke filmy" a rada lidi (treba Martin Svoma) na tento fakt odkazuje jako na neco obecne znameho a daneho.

Jinak predstava JC, jak provadi "neoformalistické dělení významu Bordwella a Thomposonové na referenční, explicitní, implicitní a symptomatické." - je okouzlujici.

POSLEDNÍ ČÍSLO

#145

RUBRIKY

anketa (33) / český film (119) / český talent (39) / cinepur choice (33) / editorial (120) / fenomén (83) / festival (117) / flashback (18) / fragment (18) / glosa (244) / kamera-pero (17) / kauza (1) / kniha (133) / kritika (1122) / mimo kino (193) / novinka (825) / pojem (36) / portrét (53) / profil (100) / reflexe (27) / report (150) / rozhovor (187) / scénář (4) / soundtrack (89) / téma (1035) / televize (139) / událost týdne (292) / videohra (84) / web (46) / zoom (174)

Tento článek vyšel v časopise Cinepur #55, leden 2008

Z obsahu tištěného čísla:

Arnaud Desplechin / Bráníme právo člověka na to být křehký před moderní dobou (Michal Procházka, rozhovor)

Nejlepší filmy roku 2007 (Redakce, anketa)

Bob Dylan a hranice filmové fikce (Jakub Kučera, téma)

Zoufalé manželky / Seriál pro hospodyňku i hospodáře (Přemysl Martinek, televize)

Americký gangster / (Ne)žánrová past na žánrové znalce (Radomír D. Kokeš, kritika)

Percepce války (a válka percepce) (Alice Lovejoy, kniha)

+ více...